BarkaS komentáře u knih

Domnívám se, že tak závažný příběh (byť je jeho hlavním předmětem milostný příběh) by neměl být vyprávěný tak lehkým perem. Určitě měl na tom podíl reálný Lale, který se prostě rozhodl, že se nenechá zlomit, a určitě i jistý “vzpomínkový optimismus” (nebo snad touha zapomenout?), ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že vyprávění takových hrůz by zasloužilo víc slov a vět. Pochopila jsem, že se jedná o autorčinu prvotinu, což taky mohlo mít vliv. Je to jistě příběh, který by neměl být zapomenut, ale určitě by mu neuškodilo jít trochu vic do hloubky (možná i pravdy).

9 23.08.2019

Pracovat jako luxusní štětka, to je největší zábava na světě. Zvlášť, když trpíte schizofrenií, blbostí, nymfomanií a alzheimerem zároveň. Každej chlap je nejen bohatej, ale i voňavej a pěknej a navíc vás považuje za nejlepší stvoření na světě, a netouží po ničem jiným, než vás udržovat v luxusu a s nohama do praku. Howgh.

9 25.06.2017

Tahle kniha je jako bonboniéra (s rumem). Ochutnáte kapitolu a žerete, dokud není pryč. A je to fakt sranda. Hele a zdá se mi to nebo se zvyšujícím se počtem dnů dovolené a tedy s koncem (cesty/knihy) rostl i počet sprostých slov ;)?

8 26.02.2022

Nesdílím nekritické nadšení řady čtenářů, ale celkově musím znovu poznamenat, že Weir je mistr vyprávění. Jeho příběhy jsou skvěle promyšlené, byť v reálu by pravděpodobně hlavní hrdina zemřel “hrdinskou smrtí” po pár minutách. A jak jsem též již psala níže, je to dokonalá utopie. Představa, že by se USA kdy dohodly na spolupráci s Čínou a Ruskem je i ve světle současného dění úplné UFO.

8 25.02.2022

Když jsem začínala tenhle příběh číst, říkala jsem si, že to není nic pro mě. Jak jsem se jenom mohla tak mýlit! Hlavní hrdinky mi učarovaly, smála jsem se a vztekala s nimi. Tu pátou hvězdičku si to možná nezaslouží z nejmenovaných důvodů na konci (nebudu spoilerovat) a taky kvůli podobnému motivu jako v knize Kde zpívají raci, kterou jsem dočetla nedávno, ale pořád je to nejlepší, co jsem v poslední době četla. Dámy, co ještě váháte, zvlášť, pokud máte rády knihy obecně, neváhejte ;)! Je to příběh o lásce a nenávisti, předsudcích, emancipaci, segregaci a přátelství.

8 13.08.2021

Ještě mi to nedá s odstupem doplnit: Celou knihu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bylo možná malinko složitější, než jak svůj příběh Lale popsal a Morrisová napsala. A ona to sama na konci trochu přiznává. Zajímavý (i když vlastně strašlivý) příběh, který ale klouže po povrchu.

8 25.08.2019

Nejde je nemilovat. Hrdiny myslím. Svět Terryho Pratchetta je stejně jako ten skutečný nedokonalý a bláznivý a pokaždé plný překvapení. A při každém novém čtení v něm najdete nové postřehy. Vše v kabátě dobra a spravedlnosti, která (narozdíl od skutečného světa) není ani tolik přisleplá.

8 06.03.2018

Nejsem velký fanoušek žánru, ale občas si na něčem smlsnu. Tohle je karamelový dortík, zdánlivě obyčejný (stylem psaní), rafinovaný (příběhem). Ale co je hlavní, nelze ho přestat žrát. Po Artemis příjemné nakopnutí ;).

7 30.01.2022

(SPOILER) Moc hezké čtení, ale na mě přeci jen příliš klišoidní. Navíc jsem si víc oblíbila jiné postavy než “toho pravého”. V závěru už se mi z té záplavy pozitivity chtělo až zvracet. Já vím, je to jen “čtení pro ženy” a očekávala jsem dobrý konec, ale nemuselo to být tak přeslazené a tažené jak cukrová vata. A (pozor spoiler) Josh měl dostat, co zasloužil. Měla jsem opakovaně teorii, co vyjde najevo a co se stane, ale bohužel se to nestalo. Škoda! Přesto doporučuji. Oddechovka dobrá.

7 16.11.2021

(SPOILER) Mělo by se to spíš jmenovat Harry Potter a jedna bota za druhou. Harry se neustále dopouští omylů a jen zázrakem vyvázne z průšvihů. Já tedy to nekritické nadšení většiny čtenářů nesdílím, trpím kritickým nadšením ;). Rowling je neskutečně skvělá vypravěčka, ale nelogičností přibylo. Uvedu konkrétní příklady, ne z finále, abych to nezkazila těm, co teprve číst budou: Hermiona vezme z Grimmauld Place obraz Phiniuse Blacka a hrdinové s jeho pomocí zjišťují, co se děje v Bradavicích. Ani jednoho z nich nenapadne, že Black jako zmijozelský exředitel nenapráská vše Snapovi? Proč Harry nezavolal Kráturu k sobě, když byli nuceni odejít z Grimmauld Place? Ten by jim jistě jídlo obstaral, navíc by nehrozilo riziko, že něco prozradí ministerstvu nebo Smrtijedům. To by to fakt nikoho, ani Hermionu, nenapadlo, poté, co pro ně dělal? Takto bych mohla pokračovat asi patnáct minut. Navzdory mým výhradám je tahle série nesmrtelná, skvělá, škoda jen patetické závěrečné kapitoly, raději bych se dozvěděla spíš to, co bylo bezprostředně po bradavickém finále s jednotlivými hrdiny i zloduchy.

7 31.03.2021

Backman je sázka na jistotu. Většinou vás jedna stránka rozpláče, aby vás další rozesmála nebo aspoň potěšila. Případ Medvědína to ale není. To je spíš krystalická depka, ale opět skvělá.

7 30.12.2020

Nová klasika, i když tedy ne moc pro děti, byť ji děti čtou a poslouchají. Sem tam nějaká dost zásadní nelogičnost, ale to se dá překousnout.

7 06.10.2020

Dostala jsem, co jsem čekala a možná i trochu víc. Příběh má spád, logiku, byť je to slaďárna a všichni (tedy spíš všechny) víme, jak to skončí. Za mě navíc zajímavá linka perfekcionistické matky.

7 30.08.2020

Opět geniální, i když stále ještě nepostrádá "chybky" prvních dílů. Pratchettův unikátní svět se teprve skládal a tak prostě některé jevy nejsou úplně vychytané a později je všechno jinak. Každopádně návrat do zrození vztahu rodičů Zuzany Stohelitské rozhodně stojí za to.

7 18.12.2018

Terry! Terry! Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších. Představení mladého Karotky, který dosud sledoval svět jen z důlní šachty s nízkým stropem; rodící se hrdina a zatím stále těžký alkoholik Elánius; šlechtična se železným srdcem ze zlata Sibyla; skoro člověk Noby Nóblhóch; Vetinari, který se nikdy nestane obětí; a samozřejmě jeden malý a bezbranný a jeden veliký a zlý drak, tedy ehm...

7 23.01.2018

Nevím, co to je za módu, cpát všude sexuální scény. Takový skvělý příběh, bohužel devalvovaný neustálými pokusy spárovat všechno, co chodí i leze.

7 27.11.2017

Není to nejzásadnejší masterpiece, který jsem kdy četla, a mám pocit, že se autor tak trochu potácel mezi hroby, pardon, žánry. Navzdory tomu to bylo slušné čtení ve stylu kingovek, které se přes velmi pomalý rozjezd a hodně podrobností dostalo do svižného tempa. S hlavním hrdinou jsem cítila spíš pocity beznaděje a smutku než strach z ghúla. Protože zrůdnosti, které napáchá člověk člověku, jsou mnohem horší. Jen mě mrzí, že jsem se nedozvěděli víc o budoucnosti některých jiných “přeživších”. Tam bych skoro viděla ještě další nevyužitý potenciál, byť rozumím autorovu záměru.

6 04.10.2023

Většinou mi knihy českých autorů smrdí maloměšťáctvím, zvlášť pokud se jedná o fantasy žánr. A tak je raději téměř nečtu. Petra Stehlíková je ženou velkého města. Snad jí to vydrželo i v pokračováních.

6 16.12.2022

Je to dobrá kniha, byť už v ní najdete do nebe volající nelogičnosti, nejen dějové, ale i ty, které souvisejí s některými magickými předměty, elixíry a dalším. (Kdyby existovaly, nevedly by se o ně pře, války, nevyužívala by je i druhá strana? Podobné otázky si člověk prostě musí položit, když o tom začne trochu přemýšlet.

Kdo byl v pubertě jak milius, ať hodí kamenem. Harry je puberťák jak poleno (zajímavé, že při dřívějších čteních mě zajímal víc děj a teď mi z něj vystupovaly spíš vztahy a emoce). Kdo chce, (stejně jako v předchozím dílu, a možná ještě víc) odhalí, že veskrze kladný hrdina nemusí být úplně kladný (a to nemluvím jen o Harrym, ale třeba taky o Brumbálovi, který Harrym úspěšně manipuluje), že zlo v lidech není pokaždé zcela černé, ale má i odstíny bílé (ne, neodpustím si vtípek odkazující na jinou tvorbu autorky). Bylo mi trochu líto Draca i Snapa. Viděla jsem jisté paralely v řízení ministerstva kouzel a politikou jedné nejmenované vlády (podobnost čistě náhodná).

Na závěr stejně jako u předchozích dílů nezbývá než konstatovat: Do světa Harryho Pottera se zas vrátím. Stojí to za to.

6 19.03.2021

Někdy je marketing knihy silnější než příběh. Podle mého názoru je tenhle díl přesně ten případ. Zatímco v prvním mi přišly problémy hrdinů uvěřitelné (asi k proto, že mi byly blízké), tentokrát na mě spíš dýchala puberta. Věřit znovu je pěkně napsané, má spád, ale hlavní hrdinka je přecitlivělá fňukna a některé formulace v erotických scénách mě rozesmály, z jiných mi bylo až trapně (“strčil prsty do mojí vlhkosti” - to jsem si hned vzpomněla na Román pro ženy a poznámky o “čvachtání”. Číst takové formulace dost kazí celkový dojem.) Opět se ukazuje, že není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Mně se Mona Kasten tentokrát nezavděčila. Spíš jsem utrpěla zklamání z utracení poměrně vysoké částky za knihu, bez které bych se s klidným svědomím obešla.

6 23.11.2020