Barbara182 komentáře u knih

Krásně praštěný příběh se sympatickou partou potrhlých postav a jedním retardovaným poslem Božím :-) Zcela nesentimentální vánoční kniha, kde do sebe nakonec všechno tak perfektně zapadne, že si ji budete chtít přečíst znovu :-)

7 11.01.2021

Na základě anotace a některých názorů jsem se knihy a jejího lehce depresivního/beznadějného prostředí trochu bála, ale nakonec se mi neskutečně líbila :-) Moc pěkný příběh, napínavý s nezbytnou romantikou, prostě takové pohlazení po duši :-) Nemůžu si pomoct, ale mám knihy Hany Marie Körnerové čím dál raději :-)

7 15.11.2018

Ani třetí pokračování série Ravenelových mě nezklamalo, bylo to skvělé čtení, zábavné a romantické, přesně, jak člověk od oddechových knížek čeká :-) Nejvíc se mi líbila scéna s valčíkem - to byla romantika těžkého kalibru :-) A seznamování Pandory s Gabrielem na venkovském sídle jeho rodiny zas bylo tak prodchnuté pohodou, že se mi vybavily prázdniny :-) Moc se mi líbilo i propojení s další sérií prostřednictvím Gabrielových rodičů - úplně jsem dostala chuť přečíst si znovu i tyhle starší romány :-) Jen zhruba druhá polovina knihy s peripetiemi ohledně vydání Pandořiny deskové hry mi přišla téměř jako jiný příběh, samostatná kniha, ale vzhledem k tomu, že onen rázný přechod připomínal rychlé uvažování a změny témat hovoru hlavní hrdinky, vzala jsem ho na milost :-) Celkově naprostá spokojenost, už se těším na další díl :-)

7 29.04.2018

Moje první setkání s autorem a musím říct, že se mi kniha líbila. Bylo to čtivé, uvěřitelné, děj příjemně odsýpal a nechybělo ani pár nečekaných zvratů. Vyhovovalo mi, že to není příliš temné a depresivní (než to, tak raději budu číst knihy pro teenagery :-). Příjemně strávený čas, určitě se pustím i do dalšího dílu série.

6 25.01.2024

Za mě zatím nejlepší kniha od Mariany Zapaty (četla jsem zatím jen Lukova a Srdcem proti zdi), líbilo se mi, že byla kniha ozvláštněná přepisem "skypové" komunikace Ruby a Aarona, a vůbec celý jejich příběh byl hrozně hezký :-) Jediné, co jsem čekala a v knize nebylo, byla nějaká komplikace či trauma Aarona z Iráku (přijde mi divné, že po třech misích netrpí PTSD), a stejně tak nebyly úplně dovysvětleny jejich rodinné peripetie, jen nakousnuto se sestrou autistkou a matkou, klidně bych si nechala líbit víc detailů, ale jinak paráda a ráda se ke knize znovu vrátím, až budu potřebovat zlepšit náladu :-)

6 26.06.2023

Navzdory tomu, že má kniha téměř 800 stran, jsem si čtení vyloženě šetřila, až tak se mi totiž příběh Hunta a Bryce líbil :-) Prvních asi sto stran to sice bylo lehce matoucí se všemi těmi jmény a popisy prostředí, nemluvě o tom, že hlavní hrdinka Bryce byla tak trochu nána a troska, ale jakmile do hry víc vstoupil Hunt a Bryce působila dospěleji, hltala jsem stránku za stránkou. Líbí se mi, že je to de facto kombinace více žánrů – fantasy, detektivka, romance. Všechno je namíchané tak akorát, postavy mají vlastní pohnutou minulost, a i když jim vyšetřování trvá fakt pekelně dlouho, překvapivě mi to vůbec nevadilo a naopak jsem si ono "vzduchoprázdno", kdy se Hunt s Bryce vzájemně blíž poznávají, neskutečně užívala, obzvláště to jejich vtipné popichování nebo alotrie s chimérou Syrinxem :-) Konec byl dost akční (i když některé části zápletky mi přišly lehce nelogické) a chvílemi i vtipný (třeba Bryce s vysavačem). Každopádně jsem moc ráda, že jsem se do čtení téhle knihy pustila ve chvíli, kdy už mám po ruce i druhý díl, protože je to silně návykové :-)

6 07.11.2022

Moc dobře napsaná kniha, od autorky moje první, ale nemohla jsem se od stránek odtrhnout, jak je to čtivé, i když jsem zhruba od poloviny tušila, odkud asi vítr fouká :-) Úplně na začátku mě to trochu vyděsilo takovou tou vesnickou atmosférou, kde se jen pije a drbe, ale naštěstí to pak vzalo obrat do trochu větší hloubky a moc mě to bavilo. Určitě si přečtu i další knihy od "Digmy", už jen ty anotace vypadají vždycky hodně lákavě, až má člověk problém rozhodnout se, kterou vezme na paškál jako první (u mě tohle dilema naštěstí dost často vyřeší knihovna a to, který titul je zrovna volný :-)

6 05.10.2022

Super oddychovka, líbily se mi na tenhle žánr poměrně propracované postavy (každý z hrdinů měl svoji minulost, kterou si s sebou nesl) a odvrácená strana slávy :-) Ideální čtení pokud si chcete spravit náladu a vyloudit úsměv na tváři :-)

6 28.02.2022

První část s Gideonem a Savannou se mi moc líbila a mimo jiné dává hezké varování, jaké následky můžou mít v dnešní internetové době "nevinné" sexy fotky poslané přes mobil. Druhá část knihy s Eastonem už však byla zase smutnější a zašmodrchanější (holt Easton, který řeší trable alkoholem :-(. Mimochodem za ten konec si Erin Watt klidně může říkat Královna dramatu :-)

6 11.09.2021

Bůhvíproč jsem si myslela, že jde o další dystopii se společenskými kastami :-) Knihu mi doporučila kamarádka a byla jsem docela mile překvapená, že jde o příběh z našeho skutečného světa, jen z prostředí zazobaných snobů :-) Četlo se to dobře, a i když byl děj předvídatelný, nechybělo sem tam i trochu napětí a humoru :-) Sice jsem si myslela, že bude každý díl o jednom z bratrů, a nakonec to skončilo bez happy endu a hodně otevřeně, ale aspoň je o důvod víc, proč se pustit do dalšího dílu :-)

6 18.07.2021

Na jednu stranu se mi Paní jezera četla ze všech románových dobrodružství zaklínače Geralta a princezny Ciri asi nejlíp, děj byl různorodý a hezky ubíhal, nemluvě o vtipných scénách, když se Ciri snažila trefit do správného času a místa, nebo když Geraltova skvadra dělala ostudu v knížectví Toussaint :-) Ovšem na druhou stranu mě dost zklamal ten konec a dodal celému vyprávění nemilou příchuť, nemluvě o rozuzlení kolem nilfgaardského císaře :-( Až jsem měla trochu pocit, že autor sám nevěděl, co si s celým příběhem počít a jak ho vlastně uzavřít. Škoda, čekala jsem od toho zkrátka malinko něco jiného - jako že když už je to fantasy, nebude se to tolik podobat našemu skutečnému světu :-(

6 16.05.2021

Další skvělý historický román, čtení mě moc bavilo, oba hlavní hrdinové Beneš z Vřesova a Wolfram Katzinger nezaháleli :-) Jen na konci mě pan Niedl trochu vyděsil a bála jsem se, že chce Wolframa trápit podobně jako svého předešlého středověkého hrdinu Hynka Tase :-(

6 18.10.2020

Na knihu jsem se nechala nalákat překrásnou obálkou, hlavní hrdinové ale nebyli úplně podle mého gusta a měla jsem problém je autorce uvěřit. Francesca byla na devatenáctiletou dceru mafiána hrozně naivní a Wolfe pro změnu zbytečně vulgární a agresivní. U odpočinkových romancí tohohle typu mám radši, když se k sobě hlavní hrdinové nechovají vyloženě hnusně a neubližují si jak fyzicky, tak emocionálně. Škoda, podle anotace kniha nevypadala úplně špatně.

6 11.10.2020

Vtipná kniha, kterou ocení zejména ti, co někdy jeli vodu :-) Kamarádi hlavního hrdiny jsou strašně sympatická parta, se kterou bych se z fleku vypravila kamkoli :-)

6 09.09.2020

Další hodně dobrá a hodně silná kniha od mé oblíbené autorky, četla se jedním dechem a dala dost podnětů k přemýšlení. Nejvíc se mi ale líbí, jak Jodi Picoultová umí perfektně vykreslit postavy a jak umí na situacích mezi řádky vystihnout, co chce čtenáři sdělit. Hodně zajímavý a otevřený pohled na rasismus, upřímně řečeno by mě nenapadlo, že se podobné situace ve Spojených státech ještě i dnes skutečně dějí (třeba ty nákupy), nemluvě o tom, že přiměje člověka uvažovat, jak by v dané situaci reagoval on sám. Zkrátka klobouk dolů :-)

6 05.10.2019

Opět krásně odpočinková četba, nechyběl humor a lehce netradiční zápletka, jen ten konec mi přišel možná až moc uspěchaný - klidně bych si nechala líbit, kdyby ho autorka víc rozepsala, protože mi s postavami bylo moc dobře :-)

6 10.01.2018

Původně se mi do čtení moc nechtělo kvůli tomu těžkému tématu, ale nakonec musím říct, že je to skvělá kniha, hodně komplikovaná jako většina od Jodi Picoultové, a rozhodně hodně silná, možná o to silnější, že si člověk při čtení uvědomuje, že nejde o žádnou fikci, ale že se takové hrůzy opravdu děly. Klidně bych ji dala do povinné četby, už jen proto, aby lidé nezapomněli.

6 05.11.2016

Skvěle napsaná knížka o složitosti rodinných vztahů a nedorozuměních, která mnohdy vzejdou ze špatné komunikace. Líbilo se mi, že je kniha vyprávěná nejen z pohledu Lucy, ale i z pohledu její tchyně, úžasně to totiž ukazovalo, jak někdy naše jednání působí na druhé úplně opačným dojmem, než bychom chtěli. A ano, asi jsem měla raději tchyni Dianu :-) Až mi jí bylo chvílemi líto, jak byla mezilidsky neohrabaná. Jinak kdyby byla kniha vyprávěná jen z pohledu Lucy, byla by hodně depresivní, takhle to bylo aspoň vysvětleno, ozvláštněno, rozhodně dobrá volba. Čtení jsem si užila a dost dlouho jsem podezírala nesprávného člověka, což je u detektivek jedině dobře :-)

5 01.04.2024

Další autorčina velice povedená kniha, zpočátku sice malinko depresivní s onou neutěšenou domácí situací hlavní hrdinky, ale jakmile jsem se začetla, chtěla jsem vědět, jak to vlastně všechno bylo a jak to dopadne (i když spousta věcí byla nasnadě a nijak nepřekvapila). Moc pěkně napsáno, přeskakováním mezi vzpomínkami, kdy sledujeme nerozlučné kamarádky Štěpánku a Zu od jejich prvního setkání na základní škole, a současností autorka šikovně udržovala napětí a pozornost, že se mi nechtělo knihu odkládat :-)

5 09.03.2024

Další ze slow burn romancí, za mě už několikátá od autorky a musím říct, že když nečtete knihy v řadě za sebou (to by možná mohlo být lehce monotónní), je radost je číst a vždycky si to užívám. Navíc zjišťuju, že příběhy ze sportovního prostředí, kde hlavní hrdinky tvrdě dřou na fyzičce, jsou pro mě svým způsobem motivační a tak trochu mě nutí začít taky něco dělat se svou kondicí :-). Kniha se mi líbila (a to ani nejsem fanynka fotbalu!) a myslím si, že kdyby se ji autorka rozhodla napsat ještě delší, nechala bych se od ní vodit za nos prakticky kamkoliv a spokojeně bych slintala blahem :-), protože knížky Mariany Zapaty jsou tak dobře napsané, že se vždycky ponořím do příběhu a nic jiného neřeším :-).
Technika, kterou Sal používala, aby zapomněla na své poblouznění svým bývalým idolem a nejslavnějším fotbalistou světa, že si ho představovala na záchodě, mi ze začátku přišla trochu divná, ale postupem času jsem se tomu jejímu intenzivnímu: „Kadí. Kadí. Kadí.“ od srdce smála :-). Líbilo se mi, že do knihy propašovala i narážky na nerovnoměrné finanční ohodnocení mužů a žen a vůbec na rozdílný přístup k nim, co se týče třeba i jejich osobního života a milostných avantýr. Byť je to taková pohádka pro dospělé či dospívající, je fajn dát příběhu větší hloubku (a proto mám knihy Mariany Zapaty ráda, že to nejsou vyložené prostoduché příběhy :-)

5 22.02.2024