Bája89 komentáře u knih

Před lety jsem četla Hadí doupě a dnes jsem ho doposlouchala jako audioknihu v podání Jiřího Suchého z Tábora. Přiznám se, že ani s odstupem času si mě příběh nezískal. Nevím, čím to je...základní premisa není vůbec špatná, ale nějak to neklapalo.

Po audioknize jsem sáhla jen kvůli letošní čtenářské výzvě. Upřímně? V rámci svého žánru se jedná o podprůměrné dílo. Hlavní hrdinka je dost nesnesitelná, i když má občas světlé okamžiky. A její rádoby zachránce s foťákem? Protivnej strup, kterej najednou pookřeje. Možná, že by ten Koperníkovský obrat prošel, kdyby se odehrával na větší ploše. Obávám se, že nejlepší byly vedlejší postavy, a to kamarád Félix a pes Postman Pat. Kapitolou samotnou je i nepříjemný přednes naratorky, která ještě víc přikrmila nesympatičnost hlavních postav. Druhá hvězda je jen za ty procházky po pláži.

13 15.02.2022

Řeky Londýna jsem četla hned po jejich vydání u nás. A prakticky okamžitě se z nich stala jedna z mých nejoblíbenějších sérií. Peter Grant a Thomas Nightingale jsou za mě sázka na jistotu. Přátelé, ke kterým se vždy ráda vracím. A teď jsem si je poslechla jako audioknihu. A i když jsem věděla, co mě čeká, tak jsem byla nadšená, napnutá, nervózní a pobavená.
Propracovaný fantasy svět, který čtenáře zanese až do Anglie, kde se dozvídá vše(dobře jen něco) o tajemném Rozmaru a také o tom, co všechno obnáší, když konstábl/čaroděj střeží královnin mír.
Nemluvě o tom, že i někdo tak starý jako Thomas má smyls pro humor, a to ve chvíli, kdy se ho Peter zeptá jestli je čaroděj jako Harry Potter. A Nightingale odvětí: "Nejsem literární postava."
Miluju humor této série a všechny její intertextuální odkazy.

13 10.02.2021

Byla to parádní jízda po Blízkém východě. Izrastina je krásnou a barvitou zpovědí. Jedná se o neskutečně poutavou knihu plnou zajímavostí, historie, vhledu do dění na Blízkém východě od roku 1948, osobních názorů a v neposlední řadě také spousty mikrorozhovorů a svědectví Izraelců i Palestinců. Jakub během svého blízkovýchodního působení pohovořil a pro velké štěstí čtenáře také zaznamenal slova obětí holokaustu, zakladatelů Izraele, veteránů, mladíků, a to vše s kouzlem sobě vlastním. Za zmínku stojí jednoduché, a přesto velmi trefné popisy osob, které čtenáři ve dvou řádcích představil. Styl psaní byl vskutku osvěžující. Bylo to něco jiného, než na co je čtenář běžně zvyklý. Osobně mě bavilo nechat se při čtení unášet proudem autorových myšlenek a asociací, které v něm psaní vyvolávalo. Plynulé přecházení z minulosti do současnosti mě udržovalo v neustálé pozornosti. Krásné a místy smutné a neskutečně lidské.

13 05.01.2021

Galbraith, vás celou dobu vodí za nos, jako vrah Cormorana. Ve Službách zla je kniha plná starých křivd, kusů mrtvých těl a v určitých momentech i vzteku obou hlavních postav. Zápletka je jako vždy promyšlená do posledního detailu a vy si na konci řeknete „no jo vlastně, že mi to nedošlo dřív,“ Robert Galbraith dokázal, že je mistrem tohoto žánru.
Zkrátka Briti to mají v krvi. Během čtení dokonce cítíte chuť smažené ryby na jazyku. Vřele doporučuji.

13 04.05.2020

Odposlechnuto jako audiokniha v podání Arnošta Goldflama. Pětiškova kniha nabízí více i méně známé pražské židovské pověsti. Jednotlivé příběhy jsou podány příjemnou formou, kdy se čtenář/posluchač ponoří díky vypravěčskému umu do historie staré Prahy. Rozhodně nesmírně přijemný zážitek.

12 23.08.2023

Velmi příjemné a nežné čtení, které čtenáři zapříčíní bdělé snění o Praze. Nemluvě o obrazech, které dokonale zachycují atmosféru hlavního města.

12 23.08.2023

Příjemná chvilka s českou poezii. Laskavosti jsou opravdu drobnými střípky radostí. Několik básní jsem si poznamenala vedle, a to je už co říct. Časem se k nim vrátím.

12 18.10.2022

Caitlin je literární láskou už dob mých vysokoškolských let, kdy mi pod ruku padlo "Jak být ženou" a poté i "Morantologie". Tahle ženská je čtenářská sázka na jistotu, ale je mi jasné, že nemusí sednout každému. Já jako britofil ji miluju. Pokud jste poučený čtenář, tak víte, že vás Caitlin zaručeně pobaví, ale tentokrát to bylo jiné. Byla i vážná a ukázala nám své rodičovské trápení a bezmoc. Přesto je stále vtipná, výstižná, ironická o něco starší a úplně jinde.

12 18.10.2022

(+ SPOILER) Tak jsem se těšila a takový to byl boj, abych knihu dočetla. Obávám se, že Andělské hře jako jediné uškodilo, že jsem četla Pohřebiště zapomenutých knih na přeskáčku (1, 3, 4, 2). Ač jsem se snažila moc nesrovnávat, tak jsem se tomu neubránila a kniha se zdá jako nejslabší díl celé série, který v tomto nerovném boji jednoznačně prohrává. Faustovské téma hraničící s fantasmagorií čtenáře spíš mate. Přesto se jedná po jazykové stránce o skvost, a to nejen díky samotnému autorovi, ale i díky nepřekonatelnému překladu Atheny Alchazidu.
1/3 knihy byla za mě asi nejlepší, i přes svou rozvleklost. Bavila mě i část, kde David začal žít a sžívat se s Isabellou.
3/3 byla za mě akčním trápením. Jak jen se ze spisovatele, který se spíše huntuje, stane nezničitelný akční hrdina a bojovník na slovo vzatý v oblasti fyzického boje? Proč tam sakra byla zmínka o Olympijském stadionu? A jak to, že se Cristina začala tak rychle a efektivně hroutit? V pravdě mě chvílemi dosti zaráželo chování některých postav.
Tolik otázek a tak málo odpovědí.
Stín větru a Labyrint duchů jsou skvostem a i Nebeský vězeň se zdá býti rázem mnohem povedenější. I když je jen španělskou variací na Hraběte Monte Christa.
Čtení Andělské hry jsem dlouho odkládala, i proto, že to bylo mé poslední "první" setkání s touto sérií. Těšila jsem se, že poznám blíže toho slavného Davida Martína, ale neklaplo to. Julián Carax zkrátka všechny válcuje. Zároveň byl mnohem démoničtější než onen patron s "vlčím" pohledem. Z Caraxe jsem měla ze začátku skutečně strach, ale z Corelliho nikoliv.
Po dočtení mě zachvátil smutek, zmatení, zmar, rozpačitost a lehká roztrpčenost smíchaná s pocitem viny, že nejsem nadšená a Carlos to ze spisovatelského nebe vidí a smutní. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že právě tento díl je do celé série tak zvláštně násilně našroubovaný.

12 27.07.2022

Kniha plná Tommyho a Pentličky. To bylo něco pro mě. Tahle dvojice si mě získala už ve chvíli, kdy jsem si přečetla Tajemného protivníka a nepustilo mě to až u Zločinů pro dva. Naopak bych chtěla ještě víc příběhů této dvojice, ale smůla. Navíc se jedná o příjemné zpestření, když vás začnou rozčilovat Poirotovy šedé buňky či pletací jehlice slečny Marplové. Přesto i v této knize Agatha nabízí čtenářům nejedno dobrodružství, které stále baví.

12 25.01.2021

Jedna z mých nejoblíbenějších Poirotovek. Zápletka neměla chybu a až do konce jsem se nemohla rozhodnout, kdo je vlastně vrah. Atmosféra poválečné Anglie navíc čtenáře vtáhne natolik, že má pocit, že se s postavami prochází po anglickém venkově. Zdánlivě jednoduchý případ se zamotává, komplikuje a Poirot z té změní stop, lží a zmatku vykřeše pravdu. A ten závěr prostě nemá chybu. Minulost zkrátka nikdy nespí.

12 25.01.2021

Tuhle knihu mi doporučili kolegové v práci. Dělala jsem si legraci, že až ji dočtu tak začnu říkat, že "doporučují tři knihovníci ze tří". A ono se to vyplnilo. Neměla jsem žádná očekávání, která by kniha nedokázala naplnit. První půlka mě bavila výrazně víc a konec také uspokojil. Nejedná se o žádnou vysokou literaturu, ale o oddechové čtení, které čtenáři zpříjemní večer. A co si budeme, kdo by nechtěl něco podobného zažít?

12 25.01.2021

První polovinu jsem zhltla jedním dechem. Ale pak to začalo dřít. Druhá polovina byla přehlcená dějovými linkami a v jednu chvíli jsem si opravdu myslela, že to nedočtu. Kapitoly s Crowleyem a Azirafalem mě bavily ze všeho nejvíc. A nahrazovaly pro mě hluchá místa, která se až na konci knížky ukázala za důležitá. Skvělá na téhle knize je skutečnost, že je plná konverzačního humoru. A co jsem opravdu ocenila, bylo vzájemné dobírání si Crowleyho a Azirafala. Dobrá znamení jsou plná zvratů a vedlejších dějových linek, který z počátku působí dost zmatečným dojmem, ale nakonec se vše vysvětlí a zapadne do sebe jako puzzle. A i když jsem s druhou polovinou knížky docela bojovala, tak jsem si tam našla spoustu míst, kvůli kterým se k ní jednoho dne vrátím. Obzvlášť jsem si užívala část, kde se Crowley pozastavoval nad stupiditou svých ďábelských kumpánů a jejich neschopností pochopit, proč bylo tak geniální vyhodit v centru Londýna proud. Úžasná byla taky část, kdy si pekelný pes najde svého „zlého a krutého“ pána, který toužil po obyčejném voříškovi, kterýmu by říkal Pes. No, a protože pekelné psisko mělo splnit každé Antikristovo přání, tak se taky stalo.

„Je tady už příliš dlouho…od samého počátku. Je naturalizovaný, přizpůsobil se domorodcům, a zdivočel…má auto a telefon.“

12 04.05.2020

Pořídila jsem si tuhle knížku jen díky tomu, že v jejím vydání měl prsty Ben Aaronovitch no a byla jsem naprosto nadšená. Jsem velmi emotivní čtenář, který se u některých knih zvukově projevuje. A při čtení Poslední desky jsem byla trochu jako tichý blázen. Smála jsem se nahlas, rozčilovala se a občas nadávala na hlavního hrdinu. Ideální letní čtení, kdy si sednete k ledovému čaji a sníte s otevřenýma očima. Kniha je velmi čtivá, vtipná a napínavá. Samotná myšlenka, že ústřední postavou je vinylový detektiv mě mile překvapila a nebývale lákala. Závěr se také povedl a spojil obě strany desky, to kvituju.

12 20.02.2020

Exodus je jedna z nejlepších a nejúžasnějších knih, které jsem kdy četla. Velmi silný příběh, který vás až do konce nepustí.

Nostalgie. Dětství. Nedělní snídaně. To je taková normální rodinka. Shledání se starými známými. Návrat domů.

11 03.05.2024

Druhý díl velkolepé série přinesl čtenáři novou partu hrdinů a nové smrtelně nebezpečné dobrodružství, které vás nutí číst stále dál. Zkrátka skvělá jízda, která je úctyhodným pokračovatelem Illuminae.

11 15.01.2024

Odposlechnuto jako audiokniha ve skvělém provedení Jakuba Saice. Nicméně...těšila jsem se na historický román a dostostala uvzdychanou červenou knihovnu. Ne, že by to bylo špatné, každá věc si najde svého čtenáře/posluchače, ale nečekala jsem, že narazím na historickou cukřenku.

11 10.01.2023

Odposlechnuto jako audiokniha v nepřekonatelném podání Taťjany Medvecké. Ta to celé táhla. Co napsat o hlavní hrdince? Čtenář si k ní jen těžko hledal jakýkoliv vztah. Róza - zamilovaná, věrná, nevěrná, promiskuitní, znásilněná, vražedná, opět osudově zamilovaná, úspěšná podnikatelka, pomstychtivá mrcha nebo zoufalá matka. Zdá se to jako docela dobrý materiál pro vytvoření chytavého příběhu, ale nějak to nefungovalo. Vpravdě mi to nepřišlo ani jako groteska, spíše jako přeplácaná a občas lehce fantasmagorická koláž života jedné neuvěřitelné ženy. V podstatě jsem to celé doposlouchala jen ze setrvačnosti. Název knihy je také poněkud zavádějící, protože Himmler je zde spíš jen takové intermezzo v životních eskapádách této divnodámy. A finální pocit? Rozpaky a naprostá absence jakékoliv katarze. Sázela jsem na konec, který by měl ještě šanci podlomit mi kolena, ale ono to šlo od desíti k pěti. Živočišná osudová láska v Číně, návrat do Francie a další velká láska, tentokrát se ženou. Bylo toho zkrátka moc. Přehršel možností a událostí.

11 25.03.2022