asakz komentáře u knih

Uf. To byla tedy síla. Hesse je mistr nad mistry v evokaci hlubokých, někdy temných a jindy zářících, každopádně však velmi opravdových pocitů lidské duše. Při čtení jeho knih se mi zdá, jako bych se čistotou prožívání vrátil někam do dětství nezatíženého naučenou všedností dospělého života, do dětství, kdy každý den má své neopakovatelné kouzlo. Pokud si však knihu chcete opravdu užít, rozhodně nečtěte text na její zadní straně, který bohužel prozrazuje dopředu úplně vše (kdo ho navrhnul, musel být buďto zlomyslný nebo praštěný).

6 30.07.2021

Po delší době kniha, která mne opravdu zaujala. Zhruba do poloviny je to vyprávění člověka, který prošel dětstvím a mládím narušeným neuspokojivými vztahy s rodinou a spolužáky, člověka, jenž zoufale hledal svoje pravé já často v bizarních výstřelcích a výstřednostech. I v tomto těžkém období se však nechal vést spodním pozitivním proudem a láskou k lidem. Druhá polovina se již vyznačuje mnohem větší vyzrálostí a autorovo hledání v ní vyúsťuje ve svéráznou terapeutickou metodu tarologie, psychomagie a psychošamanismu. Ačkoliv nemohu říci, že bych tuto kombinaci hlubinné psychologie a rituální magie šité na míru (jakožto aktivní komunikace směrem k nevědomí) zcela chápal, pokud si Jodorowsky nevymýšlí, její účinnost je obdivuhodná. Bohužel, podobně jako v případě Junga, i zde je zřejmé, a patrně ještě větší měrou, že metoda sama o sobě tvoří jen část (tu menší) úspěchu, zatímco zásadní roli hraje samotná výjimečná osobnost terapeuta. Přesto a navzdory faktu, že mi jakožto introvertovi vždy byla bližší čistě mentální forma magie, než rituální, to bylo nesmírně zajímavé čtení.

6 03.02.2021

(SPOILER) Nějak jsem nepochopil, proč Čechov nazval tuto hru komedií, když je to čistá tragédie od začátku do konce. Není to ale tragédie vyumělkovaná, nýbrž že života. Knížečka, ač tenká, představuje úplné panoptikum lidských charakterů narušených různými vadami - egocentrickou a ješitnou Arkadinovou, nezodpovědného Trigorina, nerozumnou a citovou Zarečnou, neurvalého Šamrajeva, poníženého a uťápnutého Medvěděnka a především zneuznaného a nihilistického Trepleva marně hledajícího smysl svého života. Jedinou výjimkou by snad mohl být starý a nemocný Sorin, jehož okrajová postava snad, pokud právě nespí, vyjadřuje jakési zdravé životní jádro. Všichni pak dostávají to, co nechtěli, a chtějí to, co nemohou dostat (přičemž klíčem k pochopení lidského neštěstí je to druhé spíše než to první). Celé dílo je pak nadčasové, že by se stejně dobře mohlo odehrávat v Česku 21. století jako v Rusku století devatenáctého. Moje vnímání příběhu bylo do značné míry ovlivněno Klusovým stejnojmenným albem, které mě ostatně k jeho přečtení inspirovalo. V závěru jsem tak byl překvapen, když se zdánlivě schylovalo k happyendu, ale to si jen Čechov pohrál se čtenářem či divákem, aby vzápětí nechal vše vyústit v nevyhnutelný a nezvratný tragický konec.

6 20.10.2019

Velmi silná kniha. V té povrchnější rovině je to příběh o mladém muži studujícím kabalu, sloužícím v americké armádě v Koreji a jeho příteli snažícímu se vypořádat s rolí svých rodičů v tragédii Hirošimy a Nagasaki. Do toho se prolíná zvláštní snivá mystika vizí a hlasů, které promlouvají k hlavnímu hrdinovi. Ale v hlubší rovině se celou knihou vine otázka po smyslu lidského utrpení a životních ztrát, otázka, s níž je hlavní hrdina opakovaně konfrontován, aniž se však nechá zlomit a svést k nářkům nad svým osudem. A to mu dodává obdivuhodnou morální sílu a hloubku, tím větší, že si jí sám není plně vědom. Přál bych si alespoň malý odlesk tohoto kouzla nechat dopadnout i do svého vnitřního života.

6 27.08.2019

Kniha jako taková nemá chybu. Je plná praktických informací proložených příjemným humorem a postrádajících jakýkoli náznak ekofanatismu. Přesto jsem s ní často bojoval a na dlouhou dobu ji odkládal, protože mne některé kapitoly nebavily. Ne proto, že by byly napsané špatně, ale spíše s ohledem na svou situaci vlastníka nyní již vzrostlé a vlastně hotové zahrady. Tudíž jsem tak ve 20% textu konstatoval to už znám a dělám, ve 30% to jsem zkonil, ale už se nedá nic dělat, ve 40% to si nemůžu dovolit nebo mne to nezajímá a zbylo cca 10% informací, které pro mne byly prakticky upotřebitelné a realizovatelné. To ovšem přirozeně není chyba autora či knihy, která už svým názvem říká, že pojednává především o vytvoření nové ekozahrady či rodového statku. Proto nemohu ubrat ani jednu hvězdu a každému, kdo se na něco takového chystá, knihu vřele doporučuji. Ostatně i já si v ní našel své a myslím, že se k ní ještě v budoucnu vrátím.

5 04.06.2023

Naprosto skvělá kniha, jedna z nejlepších, jaké jsem v posledních pár letech přečetl. Zdejší poměrně nízké hodnocení opravdu příliš nechápu. Možná vadí, že kniha se nesnaží vytvářet nějakou senzaci, nepřináší spektakulární magická dobrodružství ve stylu například takového Castanedy, ale je spíše skromnou (v tom nejlepším slova smyslu) a citlivou výpovědí o osobních zkušenostech s věcmi mezi nebem a zemí a lidmi, kteří takříkajíc nahlédli za oponu smyslového světa, přičemž život autora, jenž se touto oblastí cíleně zabýval, byl v tomto směru mimořádně bohatý.

Kniha ovšem pojednává zejména o léčitelích a jejich obětavé práci, méně již o jasnovidcích a co se magie týče, myslím, že to ani nestojí za řeč. Na mne zapůsobila silou, jakou jen kniha na čtenáře zapůsobit může. Pana Kuchaře, stejně jako veškeré osoby zmiňované v knize (snad s výjimkou Dobry Bednářové, jejíž knihkupectví v Celetné jsem dříve hojně navštěvoval), jsem bohužel osobně nepoznal a o existenci některých jsem až dosud nevěděl vůbec. Přesto zřetelně cítím, že toto je okruh lidí, ke kterému tak nějak patřím a všichni bez výjimky jsou mi velmi blízcí. Možná to tedy někdo na jiné "karmické vlně" může vnímat jinak. Ze sebe však co nejvřeleji doporučuji.

5 16.03.2023

Mám za to, že toto dílo se Goethovu Faustovi podobá jen velmi povrchně, v podstatě jen obsazením hlavních postav - cynického Lucifera alias Mefistofela, štěstí a smysl hledajícího Adama alias Fausta a čisté a oddané Evy alias Markétky, jejíž ženské zaměření na vztahy kontrastuje s Adamovým mužským soustředěním na ideály. Adam v Luciferově iluzi prochází dějinami lidstva vždy nově nadchnut jiným ideálem, jen proto, aby se znovu a znovu setkával s malostí, pokrytectvím a zbabělostí davu, vlastnostmi, které sdílí chudák i pán, jen musí přijít ten správný moment, aby se naplno projevily. To mi spíše než Fausta připomíná Komenského Labyrint světa s jeho marností světských snah, avšak východisko zde není čistě náboženské, ale spíše jungovské ve smyslu individuace jedince (jež ovšem jako svůj výsledek přináší i smíření s Bohem, avšak teprve po vzpouře, která jedince pozvedá z davu hnaného buď přírodními pudy nebo stádními idejemi). Tak jsem to alespoň pochopil já. V každém případě stojí za přečtení, neboť hloubka a pestrost myšlenek jde ruku v ruce s výbornou čtivostí.

5 18.09.2022

Poněkud zvláštní detektivka, trochu filosofická, velmi lyrická a místy značně bizarní (ovšem zdaleka ne tolik jako psychedelické Druhé město). Ale i tady, zdá se mi, je vlastní příběh (spíše bych ale měl použít množné číslo, neboť příběhů je zde několik - vyvěrají ze sebe, zanořují se do sebe a opět vynořují) pouhým pozadím pro evokaci pestrých pocitů a nálad, často tak důvěrně známých a přesto nevšedních - v tom je pan Ajvaz mistr nad mistry. Přesto však děj není nudný, naopak čtenáře uchvátí a nutí ho číst další stránky a kapitoly, ačkoliv už chtěl dávno zhasnout a spát. Někdy jsem vyloženě litoval, že zvědavost, jak se příběh bude nadále vyvíjet, mi nedovolovala zastavit se a plně si vychutnat ty vůně, barvy a nálady tak plasticky a živě vystupující ze slov a vět. Paradoxně tak autor byl v lyrickém i epickém aspektu díla natolik dobrý a geniální, až to snad bylo na škodu, protože se tak trochu rušily navzájem a soupeřily o mou pozornost. V každém případě je to skvělá kniha, jejíchž bezmála 500 stran spolknete jako malinu a budete možná litovat, že už je konec :-)

5 14.07.2022

Tahle kniha tak trochu mate tělem. Dostal jsem ji k narozeninám a po zběžném prolistování jsem se na ni díval s určitým despektem - vypadalo to, že jde o poměrně povrchní příběh jakéhosi primitivního vztahu dvou jednoduchých venkovských lidí. Přesto jsem ji nakonec vzal na milost a zkusil číst. Díky tomu jsem zjistil, že jde o úžasný, i když převážně velmi tragický román s hlubokou psychlogií postav. Již samotná forma vyprávění je unikátní - jedná se o deník slovensko-maďarského statkáře, proložený zápisky jeho ženy dopsanými po jeho smrti, v nichž zesnulého oslovuje, vypravuje, vysvětluje, ospravedlňuje... Tím vzniká jakýsi fiktivní dialog, v jehož průběhu postupně vyvstává tragédie nefunkčního vztahu na pozadí dalších událostí a postav. V tomto kontextu autor zdařile ilustruje negativní stránky lidské povahy jako pudovost, zbabělost, egocentrismus, sebeklam vedle překvapivé poetičnosti, pokory, sebereflexe a obětavosti. Postavy nejsou černobílé a pokud se dopouštějí "špatností", velmi dobře jim rozumíme a vyvolává to vesměs spíše pochopení a soucit než odsouzení. Ale tímto se mistrovství autora nevyčerpává. Celý příběh dostává ještě další rovinu v podobě jakýchsi poznámek pod čarou od osoby, jejíž totožnost, povaha a osud se jen pozvolna odhalují, aby kulminovaly v samém závěru knihy. Opravdu skvělá kniha, kterou mohu doporučit každému, kdo snese pohled na lidskou existenci bez růžových brýlí.

5 07.05.2022

Není pro mne snadné psát komentář k této knize. Příběh je nabitý symboly, čemuž je ostatně věnován i doslov mého vydání, možná lze celý děj chápat alegoricky, což ovšem získává zcela jiný rozměr ve světle poznání, že celý náš život je možné chápat jako jakousi alegorii, dramatickou hru symbolů, jejichž hloubka spočívá v jejich schopnosti vyvolávat v nás emoce a evokovat jakési tušení či přímo vnímání smyslu. Napadá mne přehršel dalších nesouvislých myšlenek v souvislosti s tímto románem, ale omezím se na konstatování, že toto je jedna z nemnoha knih, kterou člověk může číst stále znova a nacházet v ní nové významy podle aktuálního stavu a rozvoje své psýché ... jako v magickém zrcadle.

5 13.03.2022

Mistr opět nezklamal. Toto není běžné literární dílo, ale skutečná psychoanalýza, kterou, máte-li dost odvahy, můžete procházet spolu s hlavní postavou. Ta je postupně pitvána a rozbíjena na tisíc kousků a čtenář spolu s ní, což může být dost bolestný proces, zvláště jste-li přibližně ve věku Stepního vlka. Vše potom vrcholí v závěru knihy, který mne zanechal zcela beze slov. Krásné.

P.S. Po přečtení pár komentářů musím konstatovat, že dovětek autora byl zcela na místě. Je opravdu podivuhodné, s jakým nepochopením se tento román setkává. Ale možná to samo o sobě je zdařilý vtip, kterým nás počastovali "nesmrtelní", mezi něž se mezitím Hesse nepochybně zařadil :-)

5 27.01.2022

Tuhle knihu jsem nemíval moc rád, snad kvůli blouznivému Vondrejcovi, který nějak nevzbuzoval mé sympatie, možná kvůli běsnící lůze, z níž se mi obracel žaludek; celkově mi ten příběh přišel nepříjemně morbidní. Ale nyní vidím, že je to vpravdě mistrovské dílo, které na pozadí zbabělosti dává vyniknout odvaze, proti tuposti staví slávu živoucího ducha a psychopatickou bezcitnost kontrastuje s hlubokými lidskými city schopnými sebeobětování pro dobro toho, kdo je milován. Přitom však bez náznaku schematičnosti či černobílého vidění, s pochopením pro mnohovrstevnatost lidské osobnosti a komplikovanost vlivů formujících lidské chování. V díle se ovšem odráží i revoluční duch doby (rok 1917) a davového šílenství, které ještě mělo naplno propuknout o dalších 20 let později. V tomto se patrně Meyrinkova doba velmi lišila od té naší, která, řekl bych, nese poněkud jiné "vibrace". Přesto je to skvělé dílo, které má mnoho co říct i v 21. století.

5 08.04.2021

Moc hezky zpracovaná pověst o kněžně Libuši. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako bych se přenesl do těch dob starých slovanských bogů, divoké přírody a teprve pozvolna se rodící civilizace. Ačkoliv mám daleko k jakékoliv formě vyhraněného nacionalismu, v posledních letech pociťuji zvláštní spřízněnost s tímto krajem mezi dvěma řekami a nemohu se zbavit silného pocitu, že ve mně nějakým způsobem, snad někde hluboko pod hladinou běžného vědomí, přežívá historie lidu, který zde žil. A za tyto magické reminiscence vděčím velkou měrou i knihám pana Urbana.

5 18.03.2021

Velmi zajímavá kniha o dopadu nadměrné konzumace cukru na zdraví. Text je podložen obrovským množstvím odborných studií stejně jako vlastními zkušenostmi autora z klinické praxe. Podrobně a srozumitelně i pro laika jsou popsány příslušné fyziologické procesy způsobující obezitu, metabolický syndrom a závislost na cukru. Kniha se zabývá i možnostmi řešení, které bohužel nejsou jednoduché, protože ve svých příčinách se jedná hlavně o problém ekonomicko-politický a i zde společenské zájmy naráží na tvrdou lobby bezohledných penězi řízených korporací. Narozdíl od nakladatele se domnívám, že za přečtení rozhodně stojí i VI. část knihy, přestože se zabývá poměry v USA - řekl bych, že i zde, jako v mnoha jiných oblastech, jsou Američané napřed, takže se můžeme poučit z jejich chyb a, pokud možno, se jim vyhnout. Děkuji za tuto knihu všem, kdo se podíleli na jejím vzniku i překladu a vydání u nás a velmi doporučuji k přečtení.

5 08.12.2018

Nepochybně velmi zajímavá autobiografická kniha líčící krušné osudy Ossendowského prchajícího před bolševiky ze Sibiře na jih do Mongolska a za své cesty zažívajícího buďto přímo nebo z doslechu všelijaké hrůzy a válečná zvěrstva. Sám Ossendowski uvyknuv neustálé hrozbě smrti, připraven kdykoliv spolknout ukrytou kapsli s cyankáli, aby se vyhnul horšímu osudu v podobě mučení, dosahuje podivuhodné mravní síly. Na své cestě ovšem prochází přes Tibet a zdržuje se v Mongolsku, v zemích prodchnutých hlubokou vírou i pověrčivostí - sám pak popisuje řadu podivných zážitků, k nimž se staví s jakousi směsicí pocitu západní racionální nadřazenosti (zejména v oblasti medicíny), jinde naopak s pokorou k převaze východního člověka v oblasti vztahu k duchovním silám vesmíru, k nimž se stal průměrný Evropan slepým.

Kniha je zejména zajímavá z hlediska studia historických okolností bolševismu a osvobození Mongolska od čínské nadvlády. Pozoruhodné jsou též určité informace ze zákulisních vztahů mezi mongolskými lamy a Lhasou a obecně pohled na (zejména mongolský) lamaismus a buddhismus bez idealizace, na druhé straně také bez nějakého většího porozumění a hloubky, neboť Ossendowski je sice vzdělaný člověk, ale ve své životní situaci řeší spíše problémy vojensko-politické, než spirituální.

Všechny tyto poučné informace jsou zakomponovány do napínavého a reálného příběhu, takže lze knihu doporučit prakticky každému čtenáři :-)

4 05.11.2023

Fascinující soubor kazuistik i čistě osobních zkušeností autora uspořádaný do tematických bloků - Záhada synchronicity, Žili jsme už někdy dříve?, Mimosmyslové vnímání a onen svět, Nekonvenční psychiatrie apod. Vesměs jsou to příběhy, které zasazují zásadní a nevyléčitelnou ránu materialistickému světonázoru. Pokud je ovšem člověk velmi skeptický a opatrný, čemuž naprosto rozumím, potřebuje něco podobného zažít na vlastní kůži. Už proto je smutné, že většina psychedelických látek je v současnosti téměř na celém světě kriminalizována, a to i pro lékařské účely. Bohužel nelze než konstatovat, že se jedná o jeden z mnoha zásahů "systému", jak udržet ovečky v otroctví. Na druhé straně, že je na místě určitá kritičnost a opatrnost, dokládají příběhy o Srí Jantře v Oregonu nebo o křišťálové lebce (první z nich vysvětlený zcela prozaicky, druhý minimálně částečně). Přesto lze knihu jednoznačně doporučit každému, koho zajímá moderní pojetí spirituality.

4 08.04.2023

Myslím, že toto je další z knih, jejichž anotace není právě šťastná. Aspoň já jsem od knihy na jejím základě očekával něco trochu jiného, než co nakonec nabídla. To však neznamená, že bych byl zklamán - je to určitě velmi zajímavý text, který však ani tak nepojednává o mystickém vzestupu duše, lucidním snění či jungovské interpretaci snů v procesu individuace (s tou autor spíše nesouhlasí), ale především o komunikaci duše pozůstalé s duší zesnulou. Kniha je založena na autorových vlastních zkušenostech setkávání s duší jeho milované první ženy, okrajově pak také s dušemi dalších lidí (matka, učitel apod.). Jedná se tedy skutečně o velmi intimní výpověď a autor sám konstatuje, že se mu do ní příliš nechtělo (a k vydání knihy nakonec mohlo dojít až po jeho smrti).

Autor zde tedy předkládá částečný návod ke komunikaci prostřednictvím snů, pojednává o překážkách této komunikace a ve stručnosti se nemůže vyhnout ani určitým kosmologickým úvahám, do nichž by zarámoval své osobní zkušenosti. Zde se odkazuje především na kabalu a Swedenborga (v závěru knihy je pak kapitola věnovaná literatuře, která autora nejvíce oslovila).

Jak už to u těchto věcí bývá a jak to i sám autor zmiňuje, zprostředkování duchovních principů pomocí konceptuálního myšlení musí být vždy jen nedokonalé přiblížení nekonečné a neuchopitelné realitě všehomíra. I tak se jistě jedná o cenný příspěvek pro každou duši putující tímto údolím stínů :-)

4 27.02.2023

Překrásná, hluboká a hlavně živá kniha, která za mnou přišla sama jako zjevení. Původně jsem ji náhodně vybral jako dárek k Vánocům, ale po zběžném prolistování usoudil, že jejím hlavním tématem je rakovina a že je tedy jako dárek příliš morbidní. Zůstala tedy u mne a ačkoliv mne svou tématikou léčitelství rakoviny nijak neoslovovala a měl jsem rozečtené jiné knihy, den před Vánoci na mne zapůsobila těžko pochopitelnou magickou přitažlivostí, že jsem neodolal a začal ji číst. A tak jsem zjistil, že titul knihy přesně odpovídá jejímu obsahu - je to kniha o životě a o lásce k životu, nabitá kouzelnou poezií a mystikou tak živou, že to snad ani nelze slovy zprostředkovat, takže má člověk pocit, že ta kniha samotná je opravdu živá, jako by do ní Vladimír vložil kus svého Ducha. Trochu mne zaskočilo, když jsem zjistil, že autor tento svět opustil poměrně náhle a nečekaně zhruba 3 roky po jejím dopsání. Nějakou dobu jsem nad tím spekuloval, ale pak jsem pochopil, že to nemá smysl. Cesty života jsou nevyzpytatelné a snaha uchopit je rozumem marná. Proto je na Stromu života nejprve Moudrost a teprve potom Porozumění. A o tom to celé je :-)

4 30.12.2022

Zajímavá kniha, zejména pro čtenáře již dobře obeznámené s Meyrinkovými romány. Nedoporučuji příliš ke čtení, pokud se do Meyrinka teprve chcete pustit. Autor vybral tři Meyrinkovy knihy - Golema, Zelenou tvář a Bílého dominikána jako nosnou část jeho díla, jakousi "encyklopedii lidové mystiky". Postupně pak rozjímá nad různými aspekty mystické cesty a průběžně ze zmíněných románů cituje - pro čtenáře, který je ještě nečetl, to může znamenat značný "spoiler", i když samotnou hodnotu díla to jistě nikterak nezmenší. Zde se navíc dozvídáme některé zajímavé kontextuální informace a odkazy a citace dalších autorů jako například C. G. Junga, K. Weinfurtera či F. A. Ossendowského. Povídka Hodinář pak tvoří jen malý zlomek textu (v mém vydání i s předmluvou strany 134-152). Její obsah a dopad na čtenáře nechci hodnotit - někomu může připadat jako naprostá bizarnost, další se může pokoušet interpretovat její alegorický význam a někomu může opravdu přinést Probuzení - kdo ví? :-)

4 13.11.2022

Je to řada krásných myšlenek o přirozeném životě ve světě bez peněz, lží a vypočítavosti. V průběhu čtení mne však mnohokrát napadla otázka, nakolik se jedná o autentické vylíčení indiánského života a hodnot a nakolik o idealizaci, ať už vědomou či nevědomou. Tato nejistota ještě trochu zesílila, když jsem teprve s doslovem zjistil, že se jedná o kompilát v některých ohledech upravený k větší politické "korektnosti" a podle představ vydavatele (což by jistě ocenil jak samotný Ohiyesa, tak čtenář - lehká ironie). Pak mi ovšem došlo, že na tom zas tak moc nezáleží - ty myšlenky mají svou sílu a mohou inspirovat k zamyšlení nad tím, kde naše civilizace sešla na scestí, bez ohledu na to, odkud pocházejí. Pokud vás tato kniha zaujala, rozhodně doporučuji pojednání Boží svět, které vyšlo v knize J. O. Curwooda Mrzáček z Peribonky (pokud se vám ji ovšem podaří sehnat, ale stojí to za to).

4 11.09.2022