Racek
Anton Pavlovič Čechov
Hra založená na řadě neopětovaných milostných vzplanutí. Celou hrou se proplétá motiv literatury a dramatické tvorby a vztah literatury a divadla k životu.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , ArturOriginální název:
Чайка (Čajka) , 1896
více info...
Přidat komentář
“Pamatujete jak jste zastřelil racka? Náhodou přišel člověk, spatřil ho a - nemaje nic jiného na práci - přivedl ho do záhuby."
Racka jsem viděla v Dejvicích a moc se mi líbilo zpracování, takže přečtením knihy jsem si vlastně jen připomněla jednotlivé postavy.
Moje srdcovka.
Tato divadelní hra je krásným příkladem toho, že ruská literatura měla a má co nabídnout. Pravda, nebyla to nejlepší hra, kterou jsem kdy četl, přeci jen, rád se u díla spíše zasměju, ale i tak solidní dílo, které může zaujmout.
Je to výrazně o postavách a mnoha jednostranných milostných vzplanutích, o každodenních banálnostech, které ovšem umí skrývat osudovost. A vše to směruje k mrazivému závěru, který jedinou větou podtrhne tragickou nevyhnutelnost.
Je nutné, aby na jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě. A. P. Čechov
Teda, na to, že je tahle hra poměrně krátká, trvalo mi to, než jsem se jí prokousala nakonec. Asi proto, že jsem měla dost odlišná očekávání. Údajně má jít o komedii, jak se píše hned na titulní straně, ale o komedii rozhodně nejde. A nebo měl Čechov o komedii úplně jiné představy než já. Podle mne spíš o divadelní hru s tragickým nádechem.
Celkově touhle hrou čtenář proplouvá s pocitem marnosti, bezmoci, melancholie a toho, že jde všechno strašně do háje. Postavy se tu plouží a souží se nad tím, že jim život utíká mezi prsty - bez toho, že by se jim v životě dostalo toho, co ty postavy chtěly. Takové dost děsivé míjení se s životní náplní. Pro mne dost splín teda! Vůbec mi to přišlo takové lítostivé a zoufalé.
Člověk tuhle hru musí číst poctivě a pozorně, protože některé události se tu podle mne odehrávají tak jako omylem a člověk se o těch událostech dozvídá z náznaků v jednotlivých replikách. Tak je na to potřeba dávat pozor, aby vám něco neuteklo.
První polovinu hry mi trvalo, než jsem se do děje pořádně ponořila a začala se konečně orientovat, kterým směrem to zhruba půjde a o co se autor snaží. Ale prostě to trvalo, no...
Postavy se mi zdály trochu zahleděné do sebe, hlavně herečka Arkadinová, která mi tu přišla jako děsně sebestředná drama queen - nijak zvlášť mi k srdci nepřirotla. Některých postav mi bylo naopak hrozně líto, jak se jejich osud vyvinul (Konstantin, Nina).
Celkově průměrné hodnocení. Obsahem a emocemi to není špatné drama, ale je matoucí, když čekáte komedii a dostanete prostě něco úplně jiného... a ten rozjezd byl na mne dost pomalý.
Rozhodně nejlepší text od Čechova. Po přečtení nejznámějších Tří sester, Višňového sadu i Strýčka Váni mi tento jediný dával zcela smysl a zaujal. Věřím ale, že většině se budou líbit spíš ty známější tituly.
Pro mě velké překvapení, o jak dobré drama se ve skutečnosti jedná. Dobrovolně bych totiž do toho asi nešla :DD.
Doporučuji.
Moje nejoblíbenější hra od Čechova a jedna z nejoblíbenějších celkově. Je jiná než jeho ostatní hry, poetická, plná zajímavých postav, hrdosti a pýchy, která předchází pádu. Krátká, ale úderná. Kdykoliv ji hrají v divadle, zajdu si.
Komedie plná velice nešťastných lidí. Tolik neopětovaných lásek. To prostě nemohlo mít dobrý konec. Jak to ten Tomáš jenom zpívá? "Duše je racek, létá u jezera." Tak asi tak.
Medvěděnko miluje Mášu, ale Máša miluje Trepleva. Jenže Treplev miluje Ninu a Nina Trigorina. Trigorina miluje i Arkadinová, zato on si rád nechává všechny dveře otevřené a jde tam, kde je to pro něj zrovna výhodné. Jo, vlastně ještě vdaná Pavlína miluje Dorna, zatímco Dorn miluje všechny a nikoho.
Na můj vkus je tu těch neopětovaných lásek až moc, navíc jsou prožívány silně sebetrýznivě, až teatrálně (však je to divadelní hra, že). Je tu i řada vtipných momentů a hlubších úvah, leč můj celkový dojem z tohoto díla je něco jako: „ne, děkuji“.
---
„Včera jsem v deset ulehl a probudil jsem se dnes ráno v devět s takovým pocitem, jako že se mi od dlouhého spaní přilepil mozek k lebce...“
---
„NINA: Otec a jeho žena mě sem nechtějí pouštět. Říkají, že je tady bohéma... Mají strach, že ze mě bude herečka... A mě to sem táhne, k jezeru, jako racka...“
Poslouchala jsem rozhlasovou dramatizaci. Příběh několika podob lásek a jejich nešťastných konců je věčně aktuální. Prostě klasika.
Jedna z nejoblíbenějších divadelních her, kterou jsem přečetla. Slyšela jsem i jako audioknihu. Tak teď ještě jít do divadla, jen kdyby to bylo ovšem možné, že ano? Živé divadlo mi už začíná docela scházet...
Poctivě přečteno v rámci čtenářské výzvy. Racek mnou bohužel proletěl, aniž by něco zanechal. V divadle to může být fajn představení, ale čtení těchto stoletých klasik mi zkrátka přijde o ničem. Nedokážu objektivně posoudit, nebudu hodnotit. Každopádně děkuji za půjčení, K.
No nevím, přišlo mi to spíš jako tragédie. Nebo tragikomedie. Překvapilo mě, že se tam pořád někdo s někým líbal. Ale víc nevím, co k tomu dodat. :D
Vynikající tragikomedie, kterou je lépe doslova si užít přímo na divadelních prknech. Čechov je mistr jazyka a situací, přesně ví, co od které postavy čekat a hlavně je také skvělý psycholog a skutečný znalec života.
Nelze jinak než doporučit.
Čechov za svůj život důvěrně poznal člověka, jeho tužby a strasti. Nevyhnutelná tragikomičnost života, osudu nebo jekkoliv tomu hodláme říkat, která zmítá s protagonisty jeho příběhů, je patrná i v mistrovském dramatu Racek. Protože jeho samotné jméno je podobenství, nachází se na jeho stranách mnoho dalších takových, více či méně skutečných. Pravdou však zůstává, že primárně se jedná o příběh lidí, kteří touží a nedostávají. V tomto aspektu lidství, které tu Čechov ukazuje, se jistě shlíží mnoho čtenářů, ke kterým Racek promlouvá jejich jazykem. Já sám se s notnou dávkou ješitnosti vidím v Treplevovy.
Smekám. Za mě velmi krásné drama napsané tak trochu v hádankách. Je mi líto, že díla pana Čechova nemáme v seznamu povinné četby, ale i tak jsem ráda, že jsem si ze svého vlastního zájmu knihu přečetla. Nemám moc v oblibě e-knihy, ale i když jsem Racka četla v elektronické verzi, moc se mi líbil. Ruská literatura má v sobě něco mystického, už jen kvůli častému motivu sebevražd. Doufám, že se mi v nejbližší době podaří shlédnout divadelní hru Višňový sad a Tři sestry, aby můj dojem z pana Čechova byl úplný, ale již teď mohu tvrdit, že mne minimálně zaujal stylem svého psaní. Mimo jiné mne zaujala jména postav, která byla jednou z věcí, kvůli kterým jsem si Racka chtěla přečíst. Obálka je jako vždy velmi vkusná. Zajisté doporučuji dalším čtenářům.
Krásné drama.
Od počátku až do konce jsem byla napnutá a čekala, kam se děj posune. Konec mě naprosto dostal.
Musím říci, že Čechov měl opravdu smysl pro humor, když tuhle hru nazval komedií :). Za mě je to něco na pomezí činohry a vyloženě tragédie...ano...i přes to, že má kniha takový konec, jaký má, tak jsem se místy i zasmála :).
Má sice složitější jazyk, ale rozhodně doporučuji si toto dílo přečíst.
Čteno kvůli studiu.
A z velké lásky k písním Tomáše Kluse. Z té především.
Četla jsem to jakoby skrz tlusté sklo. Nemohla jsem se k postavám dostat. Jejich skučení nad životem a nad neopětovanými city mi rvalo nervy. Nevěřila jsem jim to. Nevěřila jsem jim jejich strasti.
Nebavilo mě debatování nad pojetím divadla, v tom se nevyznám...
Je těžké pro mě napsat komentář natož práci do školy, neb vůbec nevím, jak toto dílo hodnotit. Naprosto mě nezaujalo.
Nejsem zvyklá číst divadelní hry, možná, že kdyby byl Racek příběh prozaický, zaujal by mě mnohem více. Možná, že kdybych měla možnost s postavami pobýt trochu déle, měla bych šanci si nějakou z nich zamilovat... A možná bych i pocítila ty emoce, ty city. Ale jak lze ve čtyřech dějstvích obsáhnout to, na co někdy nestačí 400 stran?
Uznávám nadčasovost příběhu. Vztahy mezi hrdiny jsou jak vystřižené z dnešní doby (ale ne všechny), jejich stěžování si a hledání smyslu je více než dnešní.
Fascinuje mne, co za velkolepé texty Tomáš Klus stvořil. Teď ještě více, když mě jeho inspirace vůbec nedostala do kolen. Každopádně teď jeho písním více rozumím.
Čekala jsem asi něco úplně jiného... A dostala jsem především zmatek a rozčarování nad tím, že jsou mladým lidem nucena číst díla, kterým buď ještě nemohou rozumět, nebo se jim mohou i vysmát. Ačkoliv to může být neúctyhodné...
(SPOILER) Nějak jsem nepochopil, proč Čechov nazval tuto hru komedií, když je to čistá tragédie od začátku do konce. Není to ale tragédie vyumělkovaná, nýbrž že života. Knížečka, ač tenká, představuje úplné panoptikum lidských charakterů narušených různými vadami - egocentrickou a ješitnou Arkadinovou, nezodpovědného Trigorina, nerozumnou a citovou Zarečnou, neurvalého Šamrajeva, poníženého a uťápnutého Medvěděnka a především zneuznaného a nihilistického Trepleva marně hledajícího smysl svého života. Jedinou výjimkou by snad mohl být starý a nemocný Sorin, jehož okrajová postava snad, pokud právě nespí, vyjadřuje jakési zdravé životní jádro. Všichni pak dostávají to, co nechtěli, a chtějí to, co nemohou dostat (přičemž klíčem k pochopení lidského neštěstí je to druhé spíše než to první). Celé dílo je pak nadčasové, že by se stejně dobře mohlo odehrávat v Česku 21. století jako v Rusku století devatenáctého. Moje vnímání příběhu bylo do značné míry ovlivněno Klusovým stejnojmenným albem, které mě ostatně k jeho přečtení inspirovalo. V závěru jsem tak byl překvapen, když se zdánlivě schylovalo k happyendu, ale to si jen Čechov pohrál se čtenářem či divákem, aby vzápětí nechal vše vyústit v nevyhnutelný a nezvratný tragický konec.
Štítky knihy
sebevražda ruská literatura divadlo mezigenerační konflikt
Autorovy další knížky
| 1976 |  O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 |  Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
Kniha Racek je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 834x |
| Čtenářské výzvě | 90x |
| Doporučených | 45x |
| Knihotéce | 81x |
| Chystám se číst | 148x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 2x |
Četla jsem ji v rámci povinné četby na VŠ a byla skvělá. Obecně Čechov je skvělý...