Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku
Jaroslav Svoboda
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110473/bmid_kompletni-navod-k-vytvoreni-ekozahr-YRb-110473.jpg
5
94
28
Kniha čtivou a zábavnou formou vysvětlí základní pravidla fungování přírody, při jejichž dodržení je velmi snadné vytvářet krásné jedlé a přírodní zahrady, které vyžadují minimální údržbu a majiteli přinesou maximální užitek. Metody zde popsané jsou aplikovatelné na libovolně malý či velký prostor. Záměrem knihy je představit hlavní myšlenky nově se rodícího přístupu k zahradničení, přírodě a planetě Zemi celkově. Opravdu nový je samozřejmě jen lidský přístup, neboť principy v ní popsané jsou jen stručným shrnutím toho, jak příroda zahradničí od počátku světa. Kniha je vytvářena tak, aby i po prvním přečtení byla pro čtenáře lákavá a stala se pro mnoho dalších let základním studijním materiálem při vytváření vlastního osobního ráje. Je dostatečně čtivá pro úplné laiky, ale zároveň inspirativní a poučná pro odborníky a profesionály.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetl naráz a vzápětí ještě jednou.
Nutno říct, že na podruhé mě autorův styl trochu rušil, ale tři troše cviku není těžké odhadnout, kde autor mluví o své životní filozofii a kde říká podstatné informace, pro které si čtenář především přišel.
Oceňuji především komplexitu autorva záběru. Několikrát mi vyvstala konkrétní otázka, na kterou jsem později v knize nalezl odpověď. Pokud název slibuje "kompletní návod", tak mám pocit, že to do velké míry splňuje (opravdu to posoudím, až budu mít vlastní zahradu).
Kdyby nic jiného, dala mi kniha velkou chuť do budování permakulturní zahrady a vhled do toho, proč a jak ji dělat.
S odstupem několika týdnů si všímám, že hodnotím jinak, co mi přijde v přírodě krásné (daleko víc mě baví trnité keře, proluky a zdánlivě hlochá místa).
Velice inspirativní kniha.
Za mě je to inspirativní čtení, i když autor je občas trochu otravný se svými ezo teoriemi a random filozofováním. Některé jeho názory a postupy mi přijdou trochu radikální a i když jsou mi sympatické, snažím se je brát s rezervou. Každopádně z jara se do toho pustím v reálu, a čas ukáže, které věci fungují. Těším se na to jako malá i díky téhle knize
Kniha je přehlcená textem, který se často opakuje a všechny rady jsou bohužel jen velmi obecné. Přečtení vám zabere mnoho času, ale konkrétní rady nenajdete. Shrnutí knihy: Všechny rostliny (včetně těch invazivních) nechte přirozeně růst v prales. Škůdce nelikvidujte, jsou součástí přírody, nechte je at si pochutnají na vaší zelenině. Nic nehnojte, plevel nechte spokojeně růst, trávu nesekejte, stromy nezastřihávejte, spadané listí neshrabujte, suché rostliny nestříhejte (resp. žádné nestříhejte), zvířata si nepořuzujte (dělají na zahradě bordel). Pro mě rady bohužel úplně k ničemu.
Uf, poradna bichle napechovana inspiraci a zkušenostmi z praxe v nasi ceske kotline. Uz se tesim az nektere veci, vyzkousim v praxi.
Ekozáhrada a permakultúra pojmy pre mňa do teraz neznáme, práve aj preto ma tá nevedomosť lákala ku kúpe tejto knihy. A po prečítaní môžem bez váhania povedať, že tie peniaze vôbec neľutujem. Kniha v skvelej až zábavnej forme popisuje celý postup, ako si založiť ekozáhradu a čo to vlastne je táto ekozáhrada. Vysvetľuje princípy prírody a kolobehu látok v nej. Popisuje veľké množstvo stromov, krov, byliniek a iných rastlín, ktoré sa dajú pestovať na záhrade resp. ktoré bežne rastú v záhrade a považujeme ich za „burinu“. Doteraz som mal zastarali pohľad na záhradu, že prináša plody len pri vynaložení veľkej námahy. Tato kniha môj pohľad veľmi rýchlo vyvrátila a ukázala cestu k pestovaniu s veľkým úžitkom a pri vynaložení minimálnych nákladov a práce. V knihe opisované princípy naozaj v lesoch okolo nás existujú a touto knihou ich viete dosiahnuť aj v pomerne malej záhrade a to sa na to pozerám pohľadom vyštudovaného a pracujúceho lesníka. Veď aj hospodársky les je vlastne jednou veľkou ekozáhradou.
Samozrejme nie všetky názory autora sú správne, resp. neskreslené. Zaujímavý názor ku knihe uvádza aj čitateľ Misericordia. Ale v každom prípade ide o zaujímavú knihu, ktorú odporúčam prečítať a vytvoriť si záhradu podľa vlastných predstav a možnosti, ale hlavne bez nezmyselných hnojených trávnikov.
Po tejto knihe som siahol, keďže som chcel bližšie spoznať princípy permakultúry. Kniha obsahuje inšpirujúce postrehy a v mnohom vystihla nerozumnosť dnes rozšírených prístupov k záhrade (dokonalý trávnik, nepremyslený výber druhov i koncipovanie rastlín v priestore, ...).
Po úplne nekritických komentároch však musím napísať, že to vidím – aj s prihliadnutím na iných "eko" záhradkárov, ovocinárov, biológov a antropológov – ináč. Nielenže je text rozvláčny a autor čitateľa neustále zaplavuje úvahami rôznej hĺbky, ale sám autor za ideálnu záhradu považuje skôr prales (aj s jeho pripravnými fázami) a celkovo takmer nerozlišuje divokú prírodu a človekom kultivovanú záhradu a krajinu! Ak by sme tento imperatív absolútneho nezasahovania zobrali vážne, vlastne ani permakultúra by sa nemala nazývať kultúrou, skôr "permanaturalizmom". Inak povedané, nepovie čitateľom, že záhradkarčenie nie je len biologickým, ale zároveň aj kultúrnym dedičstvom, ako napovedá spojenie rodový statok. Akoby záhradkarstvo a ovocinárstvo neboli prejavom kultúry, ale len čisto prírodným procesom.
Dobre to vidieť na prístupe autora k ovocným stromom, ten je radikálny v doslovnom či etymologickom slova zmysle. Sám sa pasuje za hovorcu "práv stromov" a prisudzuje im zvláštne energie. Čím je však (podľa jeho vlastných slov!) jediným v Európe, je razantné odmietnutie ich množenia vrúbľovaním a štiepením, nehovoriac o zapestovaní výchovným rezom a udržiavaní v harmónii presvetľovacím a zmladzovacím rezom (viď https://ovocnystrom.sk/nase-publikacie/). Tu je pekne vidieť romantické "rousseauovské" znehodnotenie kultúry, ktoré si pod divokou prírodou predstavuje lesík v parku.
Nielenže je takýto prístup naivný a nevidí pozitívny rozmer ľudskej činnosti a tvorivosti (pr. zámerného šľachtenia a udržiavania tisícov odrôd ovocných stromov), a podceňuje alebo nepozná základné postupy poľnohospodárstva, ale celkovo sa stáva akýmsi pseudospirituálnym útekom do svojich "sebestačných zahrádok", s nepriznaným vedomím, že drvivá väčšina plodín, z ktorých žijeme boli vyšľachtené a že, drvivá väčšina ľudstva je, (a z existenčných dôvodov aj musí byť), odkázaná na intenzívne poľnohospodárstvo a nemôže snívať o tom, že bude vlastniť taký pozemok, kde by si mohla dovoliť experimentovať či a koľko sa urodí. A ak by ste im ho aj dali, nielenže by sa týmito metódami neuživili, ale na svete by už nezostal ani kúsok skutočného pralesa. (Mimochodom taký prales je "jedlým lesom" len pre malopočetné skupinky ľudí žijúcich v kmeňoch, no neuživí žiadnu väčšiu spoločnosť, a to nielen dnešnú, ale ani starovekú.)
Myslím si, že viaceré spôsoby hospodárenia našich praprarodičov na dedinách boli lepšou "strednou cestou" medzi moderným intenzívnym poľnohospodárstvom spojeným s úsilím o extrémnu kontrolu ŽP, a romanticko-novopohanským uctievaním "prírody", ktoré akosi zabúda, že život človeka je už dlhodobo od divokej prírody oddelený a závisí od zdomácnených druhov.
Aj prežitie posledných enkláv divokej prírody dnes už závisí na ľuďoch, nielen na sile prírody samotnej, čo v praxi znamená na dostatočne veľkých územiach nehospodáriť. Vlastnými záhradkami niečo také samozrejme nemožno dosiahnuť, môžeme byť však vnímavejší na život v záhrade a potreby v nej žijúcich tvorov, čo znamená tento vzácny biotop udržiavať a obnovovať, pretože nie je pralesom.
Úžasně napsaná kniha, na to, že je faktografická, vytáhla mě. Autor má schopnost naladit čtenáře na stejnou vlnu, vydechnout optimismus. Už se těším, až budu získané poznatky uvádět do praxe.
Mě se tahle cesta vyšlapaná panem Svobodou líbí a dává mi to smysl. Mám v plánu ekozahradu vybudovat na samostatném pozemku (protože na pozemku u rodinného domu mě to úplně nepasuje). Díky za vědění v této knize předávané :-)
Kniha pro opravdové permakulturisty. Srozumitelná, milá a do našich podmínek. Je to taková stálice, ke které se dá vracet. Mám i druhou o pěstování zeleniny.
Kniha se mi moc líbila, je dobře napsaná, hezky se čte a obsahuje hodně dobrých informací a krásných fotografií. Spoustu věcí o pěstování rostlin jsem již sice věděla a nebyly pro mě novinkou ale některé věci mě zaujaly. Knihu mohu jen doporučit.
Nejlepší kniha nejen o ekozahradě! Doporučuji vřele každému, nehledě na to, jestli nějakou zahradu vlastní, je tam spousta skvělých informací pro každého.
Tuhle knihu miluju! Je krásná jak na pohled, tak i myšlenkou uvnitř. Ke své zahrádce, rostlinkám a návštěvníkům zahrady teď přistupuji úplně jinak. Jen ať se toto poselství šíří i dál :) Bez chemie, souznění s přírodou, pochopení přírodních principů (hlavní je asi ten, že jít proti přírodě fakt nemá smysl, protože se udřeme), způsoby, jak pracovat s přírodou apod. DOPORUČUJI!!!
Knížka, která mně dala chuť zahradničit a ukázala, že to jde i jinak a zábavněji. Jako inspirace je úžasná, ale pro praktické používání mám jiné knihy, protože v téhle se trochu hůře orientuje. Fotografie nejsou vždy úplně povedené a chybí rejstřík, což je při hledání plodin docela zásadní nedostatek. Ale nadšení autora vše přebíjí a určitě můžu doporučit každému, kdo si myslí, že zahrádka není pro něj. Je. :-)
Tak tohle je jedna z nejužitečnějších knih co se mi dostala do rukou, plná inspirace a praktických rad.
Tahle kniha se mi dostala do ruky spíše náhodou a říkala jsem si, proč ne. Prolistuji, třeba se něčím inspiruji a půjdu dál. A tak jsem ji prolistovala, něco jsem pročetla (pár popisků k obrázkům), moc jsem toho nepobrala a rozhodla se, že bych mohla přečíst i nějaký ten úvod, který mi snad pomůže se lépe zorientovat. A tak započla moje (mnohdy trnitá) cesta tvorbou ekozahrady.
Ačkoliv autor hned v úvodu píše, že není nutné číst celou knihu od začátku do konce, ale je možné si vybírat jen některé kapitoly, já ji četla kompletně (kromě asi dvou kapitol) a doporučuji to i ostatním. Komplexní pohled na fungování přírody a ekozahrady, který se vám díky tomu vytvoří, je k nezaplacení. Některé momenty mi přišly tak fascinující a zároveň logické, že jsem propadala záchvatům plánování, které byly v zápětí střídány stavy totálního zoufalství a depky, když jsem si uvědomila, že takhle snadno to opravdu nepůjde. Přesto moje vize zahrady, ve které je krásné klima, neustále něco roste, kvete, bzučí, kváká či švitoří, mě neopouští, jenom bude nutné začít pěkně od základů a tuhle knihu považuji za určitý typ základního kamene. A i když za nás možná nevyřeší všechny budovatelské a plánovací záludnosti, určitě může dopomoct k tomu, abychom se vyvarovali mnoha chyb, které by jistojistě zahrádkář na svém zeleném plácku napáchal.
Takže za mě? Jednoznačně ano! Tuto svoji novou zahrádkářskou Bibli kupuji, protože výtisk z knihovny mi je k ničemu a doporučuji ji všem, pro které není pampeliška sprosté slovo (a snad nás bude přibývat). Protože jedině tak je šance, že nám z té přírody ještě něco málo zbyde.
Všeříkající citát na horké téma současnosti:
"Smrkové monokultury je nutné pro ochranu půdy a ekosystémů nahrazovat lesy listnatými a smíšenými. Příroda se brání a stav napravuje. "Škůdci" jako kůrovec či bekyně mniška jsou tedy záchranou, nikoliv kalamitou. Katastrofou jsou lidé, kteří ještě nepochopili základní funkce přírody nebo je kvůli zisku ignorují."
Při akcích, které naše knihovna pořádá pro čtenáře i pro veřejnost, navštěvujeme často takové zahrady, kde se takto hospodaří a kde můžeme vidět už i nadějné výsledky. I když se zdá, že podobné snahy jsou nicotné a nemohou už v osudu naší zubožené planety nic napravit, pořád si připomínám podobenství o Davidovi, jak přemohl Goliáše. A potom mnohokrát ještě sám sebe. A šlo to. A jde to. Nejsme v tom sami a prostě tomu věřím.
Bez nadsázky mne tato kniha zbavila strachu ze zahradničení. Než jsem se s ní seznámila, pěstovala jsem si rajčata v kyblíku a měla pocit, že cokoliv jiného je nad mé síly a že svou nekvalifikovanou péčí pouze způsobím utrpení nevinným rostlinám. Jsem panu Svobodovi vděčná, že mně osobně vysvětlil, že to prostě roste samo. Jsem nadšená tím, jak je kniha vtipná, milá, čtivá v nejlepším slova smyslu, není jen technickou příručkou, která by suše poslala co, kdy a jak. Zatím nehospodařím na svém, a tak moje zahrada permakulturu ani nepřipomíná, kniha se mi ale pořád pravidelně vrací na noční stolek, když plánuju sadbu a aktuálně je pro mne skvělým odrazovým můstkem při mém zatím největším projektu - při plánování zahrady, která bude moje, moje vlastní.
jedna ze základních biblí permakultury, zahrnující snad všechna hlediska tohoto přístupu ve vztahu k pěstování rostlin
Všechny knihy o zahradě, co jsem kdy přečetla, si byly dost podobné. Tahle je jiná. Je v ní spousta osobních postřehů a zkušeností, rady, které jinde nenajdete a navíc je i vtipná. Líbila se mi moc.
Štítky knihy
permakultura ekologická zahrada, ekozahrada
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku |
| 2018 | Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost |
| 2010 |  Školství v období protektorátu |
| Miškovice |
Kniha Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 122x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 83x |
| Chystám se číst | 59x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 5x |
Kniha jako taková nemá chybu. Je plná praktických informací proložených příjemným humorem a postrádajících jakýkoli náznak ekofanatismu. Přesto jsem s ní často bojoval a na dlouhou dobu ji odkládal, protože mne některé kapitoly nebavily. Ne proto, že by byly napsané špatně, ale spíše s ohledem na svou situaci vlastníka nyní již vzrostlé a vlastně hotové zahrady. Tudíž jsem tak ve 20% textu konstatoval to už znám a dělám, ve 30% to jsem zkonil, ale už se nedá nic dělat, ve 40% to si nemůžu dovolit nebo mne to nezajímá a zbylo cca 10% informací, které pro mne byly prakticky upotřebitelné a realizovatelné. To ovšem přirozeně není chyba autora či knihy, která už svým názvem říká, že pojednává především o vytvoření nové ekozahrady či rodového statku. Proto nemohu ubrat ani jednu hvězdu a každému, kdo se na něco takového chystá, knihu vřele doporučuji. Ostatně i já si v ní našel své a myslím, že se k ní ještě v budoucnu vrátím.