Anniee
komentáře u knih
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Já ji MILUJU! Daisy, knížku, autorku. Formu, jakou je kniha psaná.
Stejně jako ostatní jsem i já měla docela často tiky si kapelu a její písničky vyhledávat. Nemohla jsem věřit tomu, že to opravdu není reálná kapela. Tak úžasný to celý bylo.
A co si budeme, chytla mě za srdce. Způsob, jakým je popsaná láska a nenávist a vlastně i něco mezitím. Způsob, jakým je popsaná neskutečná důvěra, která bolí a zároveň léčí. Bylo to srdcervoucí, nejradši bych Daisy a Billyho objala tak silně, aby se ty jejich kousky zase spojily dohromady. Nechápu, jak někdo může vykřesat takovouhle kapelu z ničeho. To prostě musí být reálný, ne?
Ještě bonus pro ty, co viděli Across The Universe - není Daisy prostě celá Sadie?
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Tohle bylo perfektní! Člověk si ani neuvědomí, co za příběhy se za lidmi žijícími na samotě skrývá, hodil by je do jednoho pytle. A přitom tam toho je tolik! Lásky, nenávisti, přijetí, síly, slabosti. Ale hlavně té samoty, která je vlastně tématem knihy.
Na jednu stranu ty lidi obdivuji, na druhou stranu mi někteří přišli strašně zacyklení ve své vlastní hlavě. A naopak někteří si vzali od každého něco a byli šťastní. Tahle kniha ve mně probudila touhu po té úplné svobodě, zároveň obdiv k přírodě, lásku k životu.
Velmi, velmi, velmi zajímavé.
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
Josef Klíma
Velmi, velmi zajímavé téma. Nikdy bych neřekla že mě něco takového chytne, práce policie v devadesátkách, postupy a chod na ÚOOZ, ekonomické kauzy.
Je pravdou, že jako laik jsem si musela hodně informací dohledávat a občas jsem se v těch odborech a lidech ztrácela, ale ve finále se kniha velmi dobře četla. Vyhovoval mi text formou rozhovoru a chytré a usměrňující otázky pana Klímy. Mám tendence o knize pořád s někým diskutovat, a myslím že ještě dlouho budu.
Nesnáším tě
Vi Keeland
Budu dělat že nevidím tu obálku, protože! Ta knížka má neskutečnej přesah. Ať už je to tím, co tady nechci vyspoilerovat (to si holt musíte přečíst), nebo tím co a jak hlavní hrdinka řeší.
To, jak se po velký ráně postavit na nohy a bejt sama pro sebe dost dobrá. Stačit si. Věřit si. Splnit si sny. Klidně sama. A ono to, co má, přijde.
Do toho je to čtivě napsaný a k Charlotte i k Reedovi přilnete ani nevíte jak. A sakra vůbec se vám je nebude chtít opustit.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Nejlíp knížku asi vystihuje jakýsi podnadpis (podnázev?) "neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech". A já si ji zamilovala a četla povídky dokola a podivovala se nad tím, jak ladně dokázal objevit kouzla v oněch věcech, které popisuje. A jak tím dokáže uklidnit a zároveň pobavit, že všude je to stejný a všichni jsme výjimeční a máme právo na to, co si přejeme.
Kroniky prachu
Lin Rina
Ať si říká kdo chce co chce, do týhle knihy jsem zamilovaná, a basta. A byla bych snad ještě víc, kdyby měla o dalších 500 stránek navíc.
Tulák po hvězdách
Jack London
"Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít."
Jak tahle knížka plynula, přinášela mi klid. Což je, vzhledem k tématu, docela zvláštní úkaz
Začátek byl pomalejší, ale postupně jsem si na tempo zvykla a vcuclo mě to. Hlavu jsem z toho měla ve hvězdách a zamotalo se mi to i do snů. Z toho, že jde o reálnou postavu, člověka mrazí.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Budu extrémně emotivní a hysterická a řeknu, že to byla nejlepší kniha tohohle roku. Strašně jsem potřebovala vypnout hlavu a realitu a tohle mi tak moc pomohlo a tak moc jsem se do toho vžila, že už se z toho asi jen tak nedostanu.
Je mi vlastně úplně jedno, že je to jedno velký klišé a že Feyre dokáže co si zamane. Who cares. Tohle nečtete protože to reflektuje realitu.
Miluju Rhyse, miluju Feyre a miluju jejich kouzelnej, netoxickej vztah. Miluju Luciena, Cassiana a Mor. No Achjo. Ještě tak dvacet dílů prosím.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Tohle bylo jako audiokniha výborná volba. Hlas Martiny Viktorie pohladí po duši. A i když nejsem věřící, tohle mě pohladilo po duši opravdu nesmírně. Občas jsem měla slzy v očích, občas se usmívala a dozvěděla se i mnoho nového. Ale hlavně to ve mně probudilo naději, naději v lepší zítřky.
Jediné minus, které bych zmínila, je to, že to Martina Viktorie nenamluvila celé. To je velká škoda.
Kruh
Rona Halsall
Jak tak koukám, tak jsem asi jediná, koho Kruh nenadchl. A já si nemůžu pomoct, ale byla jsem vážně dost zklamaná.
Nebavilo mě to, nechtělo se mi číst dál, ale hlavně, hlavně mě neskutečně vytáčela Mel i Luke. Nebudu říkat čím, to by byl asi spoiler, ale sakra. To vážně nešlo. V podstatě bych řekla, že se tam nic nestalo. A když už, bylo to poměrně předvídatelné. Asi už mám dost těchhle rodinných dramat.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Moc milá knížka, hodně slow burn, jak jsme od Zapaty zvyklí, a samozřejmě hate-love vztah. Jediné, co mi tam tentokrát vážně chybělo, byly i kapitoly z pohledu Ivana. To by tomu dodalo jiskru.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Tahle kniha byla jako hlazení štěňátka. Líp to popsat nedokážu.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Trpělivost. Láska. To jsou dvě slova který mě napadají po docteni.
Jako učitelka tuhle knížku strašně moc chápu a hlásím se k ní. Protože ono "normální" a autistický děti... On mezi tím často neni moc rozdíl.
Je to napsaný mile a zároveň smutně. Asi jsem čekala něco pozitivnejsiho, ale ona to je hořkosladka práce, takže se není čemu divit. Otvírá To vhled do duše autisty a do duše toho, kdo s ním tráví celý den. Člověku to i otevře oči. Díky téhle krásce se snad naučím mít trpělivost i s mýma dětma.
Něco skutečného
Erin Watt
Proč jsem na tuhle nadhernost nenarazila už dřív? Chápu že to je klišoidní, To jo, ale taaak krásně se to četlo. I když jsem tak nějak věděla jak to skončí tak nešlo odejít. Některý fráze se opakovaly, ale to jde bez problémů přejít. Ve finále krásná vtipná roztomilost a i ten jazyk byl docela kvalitní.
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
Tak já nějak nevím, na to, jak je knížka opěvovaná, jsem si z ní až tak na zadek nesedla. Nechápu ten trend, kdy má série kupu dílů a každý díl přes 500 stránek. Čtivý to bylo, ale mít to o 200 stran míň, užiju si to mnohem víc. Poppy mi docela sedla, i když trochu natvrdlá asi bude. Co mi teda nesedělo, byl “romantickej vztah - protože na tom, co mezi sebou Hawk a Poppy mají, není teda romantickýho vůbec nic. Ze zvědavosti se pustím do dalšího dílu, ale celou sérii asi nedočtu.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Nefiltrovaná, hluboká beznaděj už od začátku. Teda za mě. Úzkost při každý další kapitole, paneboze, jak tohle vlastně může fungovat. A jak jinak to může dopadnout.
Mojí výhodou bylo, že jsem nečetla anotaci a vlastně vůbec nic o té knize nevěděla, takže mě překvapovala každá strana. Hodně jsem to musela rozdýchavat - asi proto, že jsem přesně v tý fázi vytváření rodiny, kdy u nich se to podělalo. Kdy to vidím v okolí, že ta kniha není vůbec nadnesená, naopak bolestivě přesná.
Bolelo mě srdce za Alici, za Richarda, ale nejvíc za Lolu a Káju. Za to jak moc se toho mohlo změnit, kdyby spolu komunikovali.
Zvláštně náročný čtení. Bála jsem se, že mě bude rušit nepřítomnost přímé řeči, ale vlastně to díky tomu jen rychleji ubíhalo. A v hlavě mi zůstane asi dlouho.
Srpny
Jakub Stanjura
Přiznám se, že Srpny jsem si vybrala povrchně kvůli obálce. Protože ta je, přiznejme si to, naprosto nádherná. No, teď po dočtení se mi pořád líbí, ale vyvolává ve mně spíš úzkost.
V první řadě, nechápu, že Srpny jsou autorova prvotina. To jak si pohrává s jazykem, s výrazy, se čtenářem a jeho pocitama, to je neskutečný. Sama kniha je mrazivá a nebude vám z ní dobře. Budete mít potřebu Danielu z toho všeho dostat. Zatřepat s ní. Obejmout ji.
I když kniha je primárně o gaslightingu a o tom, co dokáže napáchat, knihu a její poslání pochopí každej, kdo byl v byť jen trochu toxickým vztahu.
Tohle bych dala jako povinnou četbu na základní i střední škole a pak to měsíce rozebírala. Stojí to za to.
Chlap snů
Kim Jones
Co si budem, sedla do nálady. Až moc. Strašně mi sedla Penelope tím, že nebyla klasická ufňukaná hrdinka, i když už jsem si chvílemi říkala že bych ji taky nezvládla. Ale byla boží. A vtipná. Nestalo se tam nic heartbreaking, to taky oceňuji. Prostě pohádka pro velký holky, nad kterou netřeba moc přemýšlet. Jediný, co mi tam hodně vadilo, byla Emily. Kámoška na baterky - jak mohla reagovat na všechno jen prostředníčkem?!
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Já jsem nadšená! Absolutně můj šálek kávy a ještě od český autorky, co víc si přát! Kniha mi místy připomínala Noci běsů od Kateřiny Šardické - hlavně tou temnou atmosférou v malé české vesničce. Krásně mi tam sedla i ta nespisovná mluva a spousta závorek. A mít tak o 100 stránek méně, tak je to adept na jednu z nejlepších knih co jsem kdy četla.
Úplně jsem nasála tu ponurou, temnou atmosféru a nechala se vtáhnout do příběhu, kterej je taky skvost. Plus slovanská mytologie, kupa myšlenkovejch pochodů a láska je na světě.
Netrpělivě očekávám autorky další knihu!
Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
Ať se snažím jak se snažím, nemůžu tuhle knížku hodnotit hvězdičkami. Jsem zmatená, ale uhranutá.