Anjin komentáře u knih

Výborná kniha, která jde až na dřeň. Tedy, na filozofickou dřeň. A to jak samotného Pána prstenů, kteréžto dílo zde slouží jako ilustrativní podklad pro filosofický výklad stejně jako předmět pochopení, tak i nás samotných. Velmi obohacující, po mnoha stranách. Jenom snad je tolik nabytá myšlenkami, že ve vhodný čas bude třeba se k ní zase vrátit.

4 16.07.2019

Upřímně řečeno, první polovina byla dosti slabá. V podstatě neznámý hrdina se potuluje po místech a svědcích sem a tam, a je při tom veden pouze svým instinkty a touhou po pravdě. Člověka to vtahuje jen pomalu, ale teď po přečtení zpětně oceňuji, že i tímto trochu táhlým způsobem se můžeme hrdinovi dostat pod kůži. Dalším záporech je nepochybně to, že, jak už jsem zmiňoval, hrdina je poněkud neumělí a jeho pátrání tomu odpovídá. A co víc, samotný postup příběhu nám vlastně znemožňuje snažit se domýšlet, všímat si detailů, které snad Sanovi unikli, prostě pátrat, kdo je vrah. Několikrát se tak děj posune stylem Deus ex machina, kdy hlavní postavě dojde něco naprosto neočekávaně, na základě toho, co ví sice Sanovi, ale nikoli čtenář. Detektivní linka tedy poněkud pokulhává, uvidíme, jestli se to zlepší. Ovšem pokud to budeme brát jako historický román, lze si to užít, zejména zhruba od půlky, kdy to začíná dostávat spád. Autorce se celkem dobře podařilo vystihnout dobové a místní reálie a myšlenkové vzorce, ovšem v lehce "europeizované" a oslabené formě, která je pro běžného čtenáře přijatelnější, než táhlé a poněkud emocí prosté japonské tradiční vyprávění postupy (viz Joshikawa).

4 28.06.2019

Je trochu smutné už dopředu vědět, že s každou další otočenou stránkou se přibližujete k nezadržitelnému konci. Nejen jednotek Shinsengumi, ale celého toho někdy krutého, tvrdého, ale také krásného a čarovného světa starého Japonska, jehož posledními obránci a zároveň ztělesněním jakoby se Shinsengumi stali. Přičemž nelze popřít, že snad v důsledku této své role nám mohou ilustrovat to nejlepší, ale zároveň to nejhorší, ze samurajské kultury a principů.

Autor má mou úctu, jak kompletně dokázal pojmout historii tohoto nepříliš dlouho existujícího sboru a jen lituji, že u nás nevyšlo více jeho knih (a obávám se, že tomu tak ještě nějakou dobu bude, když Shinsengumi zcela nezaslouženě skončili v Levných knihách - snah zásluhou paperbackového vydání). Snad jedinou výtkou je jistá nelineárnost vyprávění (která tam obecně je, ale čas od času jsou posázeny vedle sebe jednotlivé epizody na přeskáčku, spíše podle tématu kapitoly), což dělá trochu zmatek.

3 24.05.2023

Vysoce ideologická knížka, v níž se odkazy na úctyhodné prameny mísí s odkazy na Marxe a Lenina. Lze tu najít řadu vyložených spekulací (např. Konstantin nedostal Nový zákon s Apokalypsou, protože by se mu nelíbila - ovšem každý, kdo má alespoň základní pojetí o dějinách katolické církev ví, že biblický kánon byl definitivně uzavřen až na Tridentském koncilu), řadu chyb vycházející ze zjevné (účelové?) neznalosti církevní nauky a tomu, jak funguje (i když se asi není čemu divit, když sám autor v úvodu deklaruje, že vlastně naukové spory považuje za nepodstatné). Vše prostě prostupuje měřítko (které rovněž sám autor přiznává), a sice že se za vším se má hledat politické pozadí a materiální motivaci, což prostě u náboženství nejde (přičemž neříkám, že o ně nejde nikdy, ale rozhodně ne především - což by ostatně také mohl autor, který zhusta nadává křesťanům do fanatiků, vědět). Účelem zkrátka není nic jiného, než ukázat, jak je křesťanství špatné, přičemž nejhorší jsou katolíci, o něco lepší jsou ariáni (jejichž nauka mu připadá "logičtější" - vskutku zvláštní, vzhledem k projevovanému nezájmu o náboženství), pak samozřejmě donatisté (ve kterých tak trochu zahlédne třídní bojovníky) a nejlepší jsou samozřejmě staří dobří pohané. Ovšem i u nich oceňuje především jejich etatistický kult, který mu nepochybně musí imponovat.

Ne, není to úplný odpad, jistou výkladovou hodnotu je třeba tomu přiznat (třeba zajímavé je srovnání Konstantina II. a Konstanta na str. 48) ale bohužel je to téměř zcela přikryto pod tím bolševickým balastem.

Až se člověku nechce věřit, že to napsal renomovaný historik. Ano, byla to ještě tvrdá normalizace, ale pak se nabízí otázka, proč se po roce 1989 neudělalo nějaké další, "očištěné", vydání...

3 02.08.2022

Na téhle knize je pěkné, jak je vidět, že každý autor má rád to své období, a tedy i příslušného panovnického reprezentanta. Snad jen ta adorace Ludvíka Filipa byla trochu přepálená. Otázkou také zůstává, jestli se trochu nedalo ubrat u Napoleona, který na rozdíl od jiných je přeci jen poměrně znám, a věnovat stránky jinde, za sebe bych třeba byl rád za delší medailonky Ludvíka XVIII. i Karla X.

3 06.05.2022

Lze vůbec hodnotit kanonické dílo? Člověk konzervativní či s otevřenou myslí si to pravděpodobně přečte s potěšením, programového liberála či socialistu by to pravděpodobně přivedlo k nepříčetnosti (pokud by si to vůbec přečetl). Vždyť Scruton sám jejich teze v knize poměrně elegantně vyvrací. Ještě dvě poznámky: je skutečně osvěžující přečíst si autentického konzervativce, na kterého byla Konzervativní strana už za Thatcherové příliš liberální (byť samozřejmě především ekonomicky) a zároveň si přečíst původní myšlenky a úvahy, které někteří rychlokvašení čeští konzervativci mají ve zvyku často a dokolečka převařovat (protože to prostě s anglosaským konzervativismem dělají, Scrutona nevyjímaje, byť ten je dosti specifický svým opravdovým tradicionalismem).

3 06.05.2022

Velmi příjemný, čtivý, přitom však informačně vyčerpávající portrét Augusta Pinocheta, dnes spíše démonizované, přitom však veliké, postavy chilských dějin, jejíž zastánci pomalu mizí, přitom však ještě nevymírají. Tahle kniha do značné míry ukazuje proč. Vyváženě nezastírá problematické rysy Pinochetovi osobnosti (sám píše, že v jeho osbnosti bylo "cosi démonického" - může si to dovolit, osobně ho znal), i jeho režimu, přitom ale bohatě popisuje i jeho úspěchy (zejména na poli ekonomickém). Také se pečlivě snaží rozklíčovat, co doopravdy Pinochet nařídil, za co nepochybně nese odpovědnost, ale také co je výplod informační války proti jeho osobě (která byla a stále je jakýmsi mediálním mainstreamem, pokud na něj přijde), ba dokonce která obvinění jsou absurdní. Nelze než doporučit.

3 10.08.2021

Překrásná kniha, plná víry, lásky, sebeobětování a občas i toho laskavého humoru. Taková, jaký byl i Pius X.

3 10.02.2021

Asi by bylo naivní u knihy, která má podtitul "Mýtus a realita, čekat něco jiného než "Opravník obecných omylů". Jako základní představení Keltů to hodnotím velmi kladně, jen z toho dosti čiší až chorobná snaha, přivést veřejnost na správnou cestu, čili říci všem: "Vy si myslíte, že tohle byli Keltové, ale tak to není!" Především z posledních dvou kapitol. Jejich autor zcela jasně říká: "Keltové byli tohle, jsou pryč a všechno co si myslíte nebo se považuje za keltské je špatně, protože to se nikdy nevrátí." Možná tak mimoděk ukazuje specifickou nemoc určitého druhu kulturních antropologů, kteří mají tendenci odsuzovat vše, co jim nezapadá do škatulek, aniž by při tom byť vůbec jen zauvažovali nad možností vývoje, a třeba i sebeovlivňování, kultury, při udržení její integrity.

3 17.11.2020

Velmi jsem váhal mezi třemi a dvěmi hvězdami. Nakonec jsem se rozhodl pro tento počet, protože ve svém celku se nejedná o tak špatné a zideologozované dílo, jak jsem se z počátku obával, a nelze než ocenit snahu se s touto problematikou vypořádat, protože ta skutečně provází Francii už velmi dlouho. Ovšem, jednotlivé části knihy mají nestejnou kvalitu. Zatímco tedy je třeba pochválit zejména kapitolu napsanou asi největším současným francouzským odborníkem na fašismus Milzou, který se úzkostlivě snaží identifikovat skutečné fašisty a odlišit je od jiných skupin, najdeme tu také kapitoly, kde autor cituje Adorna a Gramsciho, nebo označuje konzervatismus za krajně pravicovou ideologii, zatímco socialismus podle něj směřuje k vyšší formě demokracie. Najdeme zde také šmahem zařazení kontrarevoluční tradice mezi krajní pravici stejně jako neschopnost podat skutečnou a nestranou analýzu, proč se třeba lidé k té krajní pravici uchylují. Když si však člověk odfiltruje tyto "řeči", zejména v první, druhé a poslední kapitole, úvodu a závěru, může jít o knihu přínosnou.

3 09.09.2019

Podobně jako už dříve vyšlé knihy Globální sexuální revoluce a Lvi přichází popisuje Dreher v Benediktově cestě kolaps Západní civilizace, která jako by v sebevražedné křeči měla zvrhlou radost z toho, že se může co nejvíce vytrhnout se svých kořenů. Od výše uvedených se tato kniha liší tím, že je relativně útlejší a nezabývá se pouze jedním aspektem těchto procesů, který by rozebrala vyčerpávajícím způsobem rozebrala, ale snaží se zůstat v komplexní rovině. Do této roviny se ovšem snaží zahrnout návod, jak i v současné době žít křesťanský život. Jistě, Dreher je silně emocionální člověk (doporučuji si s ním přečíst nějaký rozhovor), přičemž jeho návod je psán pro americké reálie a o přenositelnosti některých rad, stejně jako o těchto dílčích radách samotných, lze mít důvodné pochybnosti ale v celku se jedná o velmi inspirativní a poučnou knihu.

3 06.09.2019

Nakladatelství Argo není ve zvyku vydávat špatné věci. Navíc, veskrze pochválné recenze, slibující útok brutálních nepřátel, vyprávění příběhu z více perspektiv i neotřelá magie, mě přesvědčili, abych si to koupil brzy po vydání. Všechno, co jsem čekal jsem dostal, byť trochu jinak, než jsem to dostal. Ano, jako velké plus lze připočíst neotřelou magii s neotřelými účinky, stejně jako poměrně neortodoxní stavbu světa.
Ale potom toho novátorství začalo být nějak moc. Vícepohledové vyprávění začalo být poněkud přepálené, postav je tolik, že to autorovi umožňuje je povolat právě kdy se mu zachce a jinak je odhodit (což ke konci začne dostávat i trochu jiný rozměr). Což je většinou jenom ve chvíli, kdy je nějaké "vzrůšo" či akce. Asi jsem trochu zkažený Jordanem, Sandersonem a Martinem, ale já se prostě s postavami chci sžít, ztotožnit se a pochopit je, a tohle mi to, ve vší úctě, neumožňuje (resp. samo mi to naservíruje, jak se na ně mám dívat). Příběh prostě neplyne přirozeně, ale je svědění do betonového koryta.
A co víc, mám jisté pochybnosti, zda-li autor rozmáchlým a zběsilý vyprávěním vlastně nezakrývá neschopnost udržet ucelenějšího linku. Za to však dbá o řádné zastoupení homosexuálů, kteréžto postavy jsou navíc, jak se zdá, jeho favority (už jenom proto, že mají mnohem vyšší naději na dožití, než ti ostatní, což shodou okolností byli zase moji oblíbenci - všichni tři, ty jeden mizero!). Ale lze ocenit, že nemá potřebu držet všechny vypravěče násilně na živu (byť přinejmenším jedna smrt mi už přišla zbytečná).
No, jako oddechovka to není špatné, uvidím, jak si povede v dalším díle. Buď to s protáhlými linkami nabere na kvalitě, nebo se mu příběh rozpadne pod rukama.

3 26.08.2019

Pozoruhodná kniha, která je celá věnována jednomu obecně nepříliš známému fenoménu (byť se domnívám, že v obecné paměti stále tak nějak je, a mnoho všeobecně vzdělaných lidí ví, že se něco takového dělo), který je ovšem integrální součástí evropské podoby monarchismu. Nelze pominout ani čtiví Blochův styl, se kterým podává skutečně celistvé dějiny tohoto zázraků (snad až na Dodatky, jež jsou však povinnou úlitbou odbornosti, a pro samostudium mohou být zásadní). Jistě, některé informace jsou zde zkreslené, některé nedostatečné, některé dnes už překonané. Ale to je prostě dáno dobou, ve které to psal a pramenů, které se mu podařilo shromáždit. S tím sám Blocha počítal a je riziko každé historické knihy. Na hodnotě jeho velkolepé knize to však ničeho neubírá, nebo jen velmi málo.
Je zde však jeden vnitřní rozpor, který není vlastní jen Blochovi, ale v podstatě i celé škole Annales. A sice, že na jedné straně se usilovně snaží co nejvíce proniknout do dobových reálií i dobového myšlení lidí, ale na straně druhé, podle mého názoru toho nikdy nebudou schopni. Ve svém chladném pozitivistickém odstupu se totiž stavějí k dějům, v tomto případě zázrakům, v lepším případě se skeptickou nedůvěrou, v horším případě s kritickým odmítáním. Ostatně krátce se toho ve svém doslova dotýká i Le Goff (který byl sám tímto přístupem rovněž ovlivněn, byť se to snažil vědomě co nejvíce oslabit).

3 31.07.2019

Přehledný a stručný, přitom však přesvědčivý souhrn argumentů proč by bylo uzákonění eutanazie katastrofou. Nejde o to, přečíst si jednotlivá pro a proti, popřemýšlet nad tím a možná si vytvořit vlastní názor. To není cílem této brožury. Byť v druhém sledu, člověku, kterému toto položil jako vhodný úvod do problémů, by nějaké obsáhlejší a rozvinutější dílko nebylo na škodu. Toto ale splňuje svůj úkol beze zbytku.

3 01.07.2019

Těžko se začítalo, těžko. Ostatně, přistupoval jsem k tomu dost s nedůvěrou, protože Stín krkavce pro mě ve výsledku byl mimořádným zklamáním. Nicméně, musím říct, že po nějaké 150 stránce se to pořádně rozjelo a já jsem si po dlouhé době zase užil kvalitní fantasy (byť v podstatě steampunk) od které jsem se nemohl odtrhnout a jejíž druhou polovinu jsem přečetl na jeden zátah. Ano, není to dokonalé. Informace proudí ke čtenáři až příliš pomalu a k tomu spíš jen tak mimoděk a pak je najednou konec. Stejně přicházejí zvraty děje. A nakonec i proměny postav jsou takové, přestože v konečné důsledku dosti výrazné (a nikoli úplně špatným směrem). Přesto, s mírným optimismem hledím k dalšímu dílu.

3 21.06.2019

Přemýšlím, jak knihu pobrat. Zatímco první část (ano, i v díle prvním ze čtyř je uprostřed vidět určitý markantní zlom) sledujeme příběh tří bratří-rytířů, kteří se spíše souhrou okolností dostávají na sněm v Clermontu, v část druhé se nám děj rozprskne do řady malých epizod a epizodek, jejichž aktéry jsou různí účastníci výpravy. Je to dobře? Přijde na to. Pokud dokážeme přenést přes srdce, že v celku pravděpodobně nebude nikdo výrazně v popředí, pokud autorce odpustíme účelovou historickou fabulaci, můžeme si užít perfektní popis doby, kdy pohanští bohové a bůžkové ještě žili mezi lidmi a kdy se Západ vytrhl z kořenů a navzdory chodu dějin i všem předpokladům se vypravil na Východ. Protože o tom především je tato kniha.

3 20.03.2019

Je třeba říci, že se nejedná o klasický obsáhlý životopis, spíše o stručnější přehled jeho života, z níž bohužel poměrně podstatnou část ještě ukrajuje popis čtyř československých perutí ve Spojeném království. O Janouškovi se naproti tomu zhruba od Bitvy do Británii až do roku 1945 příliš nedozvíme. Na druhé straně, pokud budeme shovívaví, lze podotknout, že organizace exilového letectva byla Janouškovou největší zásluhou, největším úspěchem a vrcholem jeho kariéry, proto nepochybně i to zde má své místo.

Jinak knihu hodnotím nanejvýše kladně, neb vůči Janouškovi má naše historiografie zatím značný dluh, přičemž jeho život by si to skutečně zasloužil.

2 23.03.2023

Rozhodně to bylo zajímavé. Jen se tedy musím přiznat, že asi úplně nejsem schopen zařadit názory P. profesora. V něčem působí až velmi modernisticky, někdy naopak konzervativně, v jednu chvíli rozdává uštěpačnost na všechny strany a o chvíli později je naopak velmi uznalý. Ani ohlasy, které jsem na Bocheńského slyšel, do toho nevnášejí moc světla. Pro jedny je to tomista, který zběhl k fenomenologii (může být), druzí ho zase mají rádi pro břitkost jeho formulací (to je pravda zcela nepochybně)...
Musím souhlasit s kolegou níže. Aby se dalo proniknout do jeho myšlení hlouběji, asi by to chtělo hlubší filozofickou debatu.

2 05.08.2022

Nejspíše jsem si měl dopředu zjistit, že autor není ani politolog, ani historik, ale filosof a literární vědec. Zatímco jsem však očekával skutečné dějiny konzervatismu v Německu a Rakousku, dostal jsem spíše literární sondu do myšlenkového proudu, který pro Aleše Urválka představuje německé konzervativní myšlení. Rakousko se zde téměř nevyskytuje, je zde spíše do počtu, jen aby mohl ukázat určité směřování (specifický případ je pak Spann). A nutno podotknout, že to směřování je v jeho podání silně tendenční. Kozervatismus je zkrátka pro Urválka nepřítel. Jak jinak si vysvětlit, že zde najdeme jen autory nacionalistické, rasistické apod.? Proč zde není kapitola věnovaná třeba Zentru? Bavorskému konzervatismu, potažmo monarchismu? To asi není podle autora konzervatismus, protože je až moc "košer". Navíc, kniha je psána velmi těžce a recipuje v podstatě jen pár myšlenek (ne že by se to nevyskytovalo už u analyzovaných autorů, ale to je právě slabina). Jediné, co snad lze pochválit, je zcela určitě pracovitost, s níž ke knize přistoupil, o čemž svědčí i to, že v podstatě polovinu knihy tvoří překlady originálních děl.

2 08.09.2021

Ano, souhlasím s tím, že to je kniha, ve které se události spíše dějí, než že by se odehrávaly, ale k mému vlastnímu překvapení mi to ani nevadí. Příběh je vystavěný dobře, sice koncentrovaný na hlavního hrdinu, což ale při této délce nijak nevadí. Jistě, jeho cestám a světu Zeměmoří celkově by snad slušelo trochu košatosti, ale opět, vzhledem k délce knihy to ani tolik nevadí (navíc jsou i další díly). A při tom na Vás skutečně dýchne onen závan nostalgické, "čisté", fantasy, což osobně kvituji.

2 09.07.2021