andrii24 komentáře u knih
... marně se snaží krvavá saň vytrhnout z kavalírovy dlaně, když krajem táhne kavalérie smrti, v plné síle. Vrhá se na vrchol člověčí nelidství, "božstvo" barbarské.
Když Amor podlehne Moraně, čeká ho už jen srdce plné černé flóry, smuteční romance.
Příliš brzy byli pozváni na bál havraní. Už napořád tančit s Moranou... Jeden příklad za všechny. To když tehdy kudrlinky "Rusalky" Jany R. rozčepýřil rudý vítr. Zahleděly se. Do studánky čisté. Oči Luciferovy.
Sošný, nežli se smočí. Povstaly. Řady řádů, armáda stavařů, ve stavu "sluhů" luhů krajt na rameni.
(Po)Věz, jak temná mlha padla na rod. Rétor nehodných, vhodných slov. Rozvětvených, vzletných vět, jako piruet. Vymete zmijí řeč, řečiště krve nejvyšší kategorie. Aristokracie trůnu trnů kráčí k loďce Charónově.
Tlukou, buší. Kati. Duši. Kazotvorná společnost s kladivem. Na střepy. Tolik mříží kříží, tíží žití světel, pár odlesků z nebeských luceren. Svět truchlivé, smutné pohádky a magie, gotické romance žádoucí exotické krásky s kastaněty, ohnivou stuhou ve vlasech a plachého ochránce, "domovníka" kamenného šera, zraněného "zvířete," prince se srdcem.
(SPOILER) "Běda mužům, kterým žena vládne." Zkrášlení kabátců urozených. Plaché okouzlení sličné kurtizány muži na úrovni. Markýza v lůně poupat neřesti, jež si vydláždila cestičku do vyšších pater honorace dějstvími nezávaznými. "Dekolt" přání a snů rajských jest určen exkluzivní smetánce. Pánský klub padá k nohám syté rozkoše. Portrét duše, která provokuje, která si stýská po lásce. Lesk a bída kurtizány, jež zahořela touhou opájet se křiklavým pokušením svobody, nepatřit nikomu. Půvab zlaté klícky omámil mravy dvora prostopášného. Tělo chřadne pod sešněrovaností korzetu churavého, nemoc jako kat života v nemilost uvrženého, pohlcen jest žalářem záhuby smrtelné.
Stavy ráje v pekle prožité. Uvnitř voněli májem, i když vně panovaly časy mrazivé.
Čas zalitý náladovostí barev ročních období, ovzduším pozemských neřestí. Zalidněný kraj pojímá vylitá káď mystiky zla. Trhané, zářné květy hypnotických jevů, záhadně neznámých kouzel a jedů, napuštěné silicemi plachosti, krutosti, tragické magiky. Blízkost pulsujícího šálení mimo tento svět. Vstříc zastaveným srdcím v obrazech mýtů, roji hadích jazýčků, střepům zaseknutých ve vlasech.
Zrozená v záři zrání strání, jabloní a jeřabin. Sopečná, sofistikovaná šlechtična. Usazená do sofa, nitra sirén, s lávou srdeční. V mládí ochutnávající sladké limonády, ve zralém věku jen ty nejlahodnější, nejlepší hrozny doby. To nejvybranější šampaňské, sošný symbol Itálie, Olymp mezinárodní scény. Legendární Lady L. "Al dente."
Kraji kraj věru bratrem není. Pálí líce, rty, dusající stíny. Pálí nicota, p/r/ach morbidity. Valí se mýty, proudy temné atmosféry. Krev spáleništěm lidství, popelem života.
Nelimitovaný styk intimit. Ploužák, tango těl. Kroky Erósových eg. Hod/i/ny tance vzdechů. Akt završený na Charónově parketu. Nemíjí zmijí "škleb."
Podzim sklízí. Léta plodů, činů, slov. Pro slavnost "sladkých" slz. Košt ze soudku osudů.
Padli si do noty s tmou. Pádí, cestou bez světel. Ruce si scestím mnou, dokud jejich "mechové" kroky, nachové stopy... Kruci, páni, krvavá čerň tryská vám/i/, z galoší, bot. Zle bude. Pod lesním zákonem, zeleným vějířem. Mřít. Mordýřská pouť.
Zavrávorá. Z jejich rozhodnutí. Má silně sirné rysy. Na máry. Za šrámy, mor bytí.
Zanícená osvěta temnoty. Neblahé bažení, tažení nehmatatelných identit. Více a více, jak se (zje)ví, ďáblův stín blíž a blíž se vlní, vycení hnisavě sychravé výpary. Psycho výpady mýcení mr(ou)skavého obočí.
Dvě ranky na krku, "průvan" v tepně. To vstává, když sešeří se, pan hrabě. Červenočerný plášť na sobě, vysoce zdvižené, zdobné límce, ze slonoviny líce. Vybroušené špičáky, lesknoucí se jako alabastr, pod kůži vklouznou hladce. Rajskou smetánkou, napájí se sladce.
Krev tekoucí z uzavřených oken opatství, slita do rudé kaluže, ďábelského závoje. Smrt kape z listů zakázané knihy. Lokli si černých sil, na jazyk hostie položena, jedovému olizu podrobena. Strach se třepotá. Zlo fouká ze strnišť, z holých zdí, posvátných tabulí. Vyjmi mysl, která předstupuje před temnotu oltáře. Nenech padnout život ani duši, zabraň jejich poslání do želez. Opraš dávno zaváté tajemství labyrintu za zrcadlem. V jednom ohni, nenech kámen na kameni...
(SPOILER) Zakročili. "Andělsky." Ďáblovými nástroji. Bílí výběrčí. Nordičtí služebníci pořádku. Proti přílivu vran a čápů. Čistě vzali do kleští život v plenkách. Náruč mateřskou položili pod macešky. Na revanš. Za tu prázdnou samotu. Za plentu. Večeři věčnosti.
Jeden magický zápis. Jeden nepoddajný zápas člověka - plaváčka. Archa ducha, přítomná kotva vůle nitra, "na samotce." Nezlomná anabáze, když na pramici praží slunce, strhne se nečas, rozvlní se vodní džungle. Alternativa pravd o animálním silákovi v každém z nás.