andinkaaa komentáře u knih

(SPOILER) Tahle knížka je pro mě definicí fever dreamu. Mám toho tolik, že tady zase budeme týden, takže si připravte čajíček a jdeme na to.

Na knížku jsem se neskutečně těšila, už jen ta obálka je nádherná a anotace zněla mega slibně. A ze začátku jsem byla vážně nadšená, říkala jsem si, že knížka bude mít jisté místo v mých TOP 10 knihách přečtených za tento rok.

Celou polovinu knihy mě všechno neskutečně bavilo, užívala jsem si osobnost hlavní postavy Isobel, a hlavně Havrana, který byl ze začátku no, prostě dokonalý. A jejich dialogy byly geniální.
Otevřel se mi nový svět, který vypadal opravdu zajímavě a těšila jsem se, až se o něm v průběhu knihy dozvím více.

Jenže jakmile jsem se dostala za polovinu, všechno se jako lusknutím prstu změnilo.
Kromě toho, že mě Isobel začala neskutečně štvát a z Havrana, jedné z nejmocnějších a nejnebezpečnějších víl, se stala bábovka, se naprosto opustilo od původní zápletky.
A já si za tím stojím, že anotace píšou lidi, kteří ty knihy četli jen do poloviny, protože ta anotace je tak zavádějící!!!

Po prvních pár stránkách jsem se těšila na nějakou dobrodružnou fantasy o spiknutí, intrikách, vílí královské rodině, temné minulosti, zradách a nebezpečných dohodách, ale naděje na tohle všechno byla přesně v té polovině úplně pohřbena. World building taky ztroskotal, což mě neuvěřitelně mrzí. Spousta zmínek o vílích dvorech, o jejich vládcích, o zákonech, zvycích a záhadnostech, ale vysvětlení nebo podrobnějšího/přesnějšího schéma jsem se nedočkala. Měla jsem spoustu otázek na to, jak tam co funguje, ale odpovědi očividně nebyly důležité, protože jsme se místo toho zaměřovali na nesmysly.

Autorka vílám na začátku předepsala určitou charakteristiku, od které ale později opustila a víly se začaly chovat úplně random. Víly nejsou schopné cítit emoce, nechápou ani, co to emoce jsou a považují jejich cítění za slabost? A proč je jedna z nejmocnějších víl schopná je cítit? Co se jí stalo v minulosti? Ano prosím, tohle zní dokonale, chci vědět, jak to bude dál ALE NE! Nic takového. Dostaneme vysvětlení typu: “Bum, tady máš větičku, která ti to má jakože celé objasnit ty se divíš? Vždyť je to jasné už od začátku, nebo ne? PRÁVĚ ŽE NE.

Nejsem moc velký fanoušek té instantní lásky a tady se to opět potvrzuje. Všechno to šlo do kytek, když k sobě začali něco cítit. Zápletka i osobnosti postav Začalo to být extrémně nudné a nezajímavé a já se cítila strašně trapně za Isobel a Havrana. Za to, co tam předváděli-

Autorka se tak strašně moc snažila to nějak zachránit, v posledních asi pěti kapitolách to byl jeden náhodný plottwist za druhým, ale ve finále to pro mě účel nesplnilo a jen mě to víc naštvalo. Byly tam momenty, kdy asi autorka chtěla ve čtenáři vyvolat slzičky, ale já spíš jen brečela nad tím nevyužitým potenciálem první poloviny knihy.

A konec? Co to prosímvás bylo? Opravdu z toho mám zpětně pocit, že to byl jen nějaký divný sen, který mi nedává smysl.

Mám spoustu otázek ohledně toho, co se dělo potom. Je tam tolik věcí, na které bych chtěla znát odpovědi, ale hádám, že mám smůlu Působí to na mě, že prostě autorka v poslední chvíli chtěla ukázat, jak je to vlastně celé “dokonale promyšlené, ale jen si tím uškodila, protože přidala více nejasností a mezer!! Obecně mi ke skoro všemu chyběl DŮVOD.

Opravdu moc mě mrzí nenaplněný potenciál téhle knížky. První polovina je úžasná, slibuje krásný příběh, který si zamilujete, ale ve druhé polovině se to kostrbatě rozjede dolů z kopce, až to nakonec sletí ze skály.
Neříkám, že mě knížka zklamala, jen mě to mrzí. Jsem každopádně ráda, že jsem si ji konečně přečetla.

3 26.12.2023

O tom, že autorky píšou neuvěřitelně nádherně, jsem se přesvědčila už u první knížky, kterou jsem od nich četla a neustále mě v tom utvrzuje všechno další, co od nich přečtu. A Letní bouřky samozřejmě nejsou výjimkou.
Krásný, sluníčkový, vtipný feel good příběh o dvou nejlepších kamarádech, jejichž přátelství se začne násobit láskou, (tahle fráze se mi mimochodem neskutečně líbí :D) který mi zpříjemnil poslední prázdninové dny, jsem si moc moc užila.
Paulieho a Floyda jsem si hned zamilovala a neskutečně mě oba bavili. Nejde říct, koho z nich jsem měla radši, protože to prostě nejde. Oba jsou to vtipní matlové, kteří by nejradši jen celý den jezdili na kolech nebo hráli na playstation a já bych je moc ráda poznala v reálném životě. Miluju, jak o sobě navzájem mluvili a taky to, jak pak žárlili- culila jsem se jak měsíček na hnoji.
Hrozně se mi taky líbila atmosféra městečka, kde kluci bydlí. Pohodová komunita, která každoročně pořádá paintballové zápasy a víc skoro nic, vyloženě čekala na nějaké pořádné drama hehe. A to drama je vlastně úplně jednoduché, až je dokonalé, a dá se s tím udělat tolik věcí!! Nedorozumění se nabalovalo na nedorozumění a na to se nabalovalo další a další nedorozumění. Několikrát to vypadalo, že by se to mohlo urovnat a všechno by bylo zase v pořádku, ale pak přišlo další nedorozumění a byli jsme zase tam, kde jsme byli předtím. A naschvály, co si kluci prováděli, byly prostě geniální :D.
A konec? Ten byl něco nádhernýho, co vám ten úsměv na tváři, který po celou knížku máte, ještě víc roztáhne.
Přečtené mám také doprovodné povídky z webu autorek a musím říct, že nejvíc se mi líbila ta podzimní. Má vtipnou zápletku a krásnou atmosféru.
A na závěr bych chtěla autorkám moc moc moc poděkovat za zaslání výtisku Letních bouřek s nádherným věnováním <3.
Jestli jste knížku ještě nečetli, rozhodně vám ji doporučuju!

4 30.09.2023

V první řadě bych chtěla moc moc poděkovat humbook blogerům za poskytnutí knížky k recenzi!! #spoluprace
Omůjbože tohle bylo tak neuvěřitelně nádherný!!!
Původně jsem plánovala si čtení rozdělit na dva dny, ale nakonec jsem celou knížku zvládla za jeden večer :D.
A naprosto upřímně, mám jen samou chválu. Bylo to milé, roztomilé, vtipné, nádherně nakreslené a prostě ideální jednohubka na deštivý letní večer ;).
Moc se mi líbí téma příběhu: co má člověk dělat, když dokončí studium a tak trochu neví, co dál a prostě zkouší.
Všechny postavy jsem si okamžitě zamilovala, všichni byli moc milí a prostě friends material. A Benova sbírka knih je... obdivuhodná :D.
Upřímně, konec byl pro mě docela uzavřený. Mám pocit, že s dalším dílem by se všechno jenom zbytečně komplikovalo, přece jenom jsme se náznaku rozřešení některých otázek dočkali, tak proč to ještě více zamotávat. I když, na druhou stranu, víc Bena a Liama by vůbec neškodilo, hihi.
Miluju bonusový materiál na konci knížky!! Bylo to milé překvapení a rozhodně, i když nepatrně, to zvyšuje hodnocení.

07.08.2023

Dámy a pánové, právě se díváte na moji nejoblíbenější knihu.
Zabíjela a umřela bych pro ni. Pro Kaie a Ethana.

Brečím, když tohle píšu a doufám, že se mi podaří správně usměrnit všechny svoje pocity a myšlenky, aby to dávalo smysl.

Hrozně bych si přála, aby se o téhle knížce víc mluvilo. Proč se o ní víc nemluví? Je totiž dokonalá. Nesmírně dokonalá a já vám ji doporučuju z celého srdíčka.

Upřímně, trochu jsem se zprvu bála té tloušťky, ale ve finále bych chtěla dalších 1000 stran navíc. Nebo alespoň jednu, dvě, tři. Prostě číst o něco déle a ještě se nemuset pouštět a vracet se do reality.

Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká knížka takhle moc pohltila. Nedokázala jsem myslet na nic jiného, jen na čtení. Když jsem nečetla, stresovalo mě to, a když jsem četla, tak mě to taky stresovalo, (i když o něco míň), že se nedokážu odtrhnout, a že se nezastavitelně blížím ke konci.
Nenávratně jsem se zamilovala hned na první stránce a už po první kapitole jsem věděla, že tohle bude ONO a že po dočtení to bude opravdu hodně bolet. Co by mělo být to ono? Prostě ono. Něco, knížka, příběh, který budu milovat.
A taky že vážně ano, považuji to za nejlepší knihu, kterou jsem za život přečetla.

Kai a Ethan jsou moje děti. Nekonečně je oba dva, počínaje jejich jmény, miluju a dala bych za ně ruku do ohně. A jsou to asi ty nejreálnější postavy, o kterých jsem kdy četla.
Nedokážu říct, koho z nich mám radši, protože to je nesmírně těžká otázka. Miluju je oba stejně, oba se stali mými comfort knižními postavami a každý je tak trochu kousek mě. A miluju, když tohle můžu říct, protože pocit, že se můžete s nějakou knižní postavou ztotožnit, je k nezaplacení, vždycky pak ta kniha dostane úplně jiné rozměry.

Všechno je tak nádherně, reálně a uvěřitelně napsané.
Postavy se chovají a vyjadřují na svůj věk a kromě toho všeho také dělají věci, které lidi jejich věku dělají, ale o kterých se v jiných knihách nikdo nezmiňuje, a za to autorky miluju ještě víc.

Co se romantické linky týče... i cannot breath. Byla tak nádherná a přirozená a "přirozená" to celé vystihuje tak dokonale, že není třeba už nic dodávat.

Musím ale také něco vytknout. Ze začátku jsem si kluky maličko pletla a často jsem se musela vracet, abych si ověřila, jestli je tenhleten a tamten opravdu kamarád Kaie, i když bych řekla, že jsem si pamatovala, že to byl kamarád Ethana.
Taky mě úplně neoslovila obálka, která to bohužel trochu kazí, například tím, že polovina názvu ani není čitelná.

A konec? Já nevím, ale poslední kapitola mi po tom všem připadala děsivě cizí. Jako kdyby ji psal někdo úplně jiný, kdo se autorkám vloupal do domu Jednoduše řečeno se mi úplný konec nelíbil, protože po příjemném pocitu, který mi přinesly předposlední kapitoly- že je všechno už konečně v pořádku (teda, skoro všechno)- se opět přihnal stres.
Nevěděla jsem, jak si to vyložit a odmítala se smířit s variantou, kterou můj mozek vyhodnotil jako nejpravděpodobnější.
Zachránil mě ale podcast autorek, kde v jednom díle mluví o Páté minutě a rozebírají také konec. Úplný klid na duši ale nemám, ten konec mi hodně poházel pohled na celou knížku, ale nic s tím neudělám...

Cítím se prázdně, když už teď nemám co číst. Nechci tu knihu opustit a založit ji zpátky do knihovničky, protože ve mně zanechala tolik pocitů a já ji tak moc miluju. Na pár dní se stala mým kyslíkem, celým mým životem a bolí mě to všechno nechat jít.

Možná, že si ji někdy přečtu znovu, a tentokrát budu lepíkovat, psát a podtrhávat, protože jsem během čtení měla několikrát chuť si něco zvýraznit, ale neudělala jsem to...

Příběh, všechny ty myšlenky, Kai a Ethan... mi budou ještě hodně dlouho ležet v hlavě. Miluju to tak moc, až to bolí. A děkuju všehomíru za ten impulz, díky kterému jsem si knížku úplně, ale úplně náhodně, neplánovaně koupila.

7 06.08.2023

(SPOILER) To, jak Marissa Meyerová píše, je něco neskutečného. Četla jsem od ní zatím jenom dvě knížky, ale už teď vím, že budu milovat i ty všechny ostatní. Ráda bych taky řekla, že tahle knížka je krásný příklad toho, jak moc jsou anotace zavádějící. Nevěřte anotacím, tečka.
Já osobně jsem si o knížce po přečtení anotace udělala kompletně jiný obrázek, než jak to pak doopravdy bylo Bylo mi jasné, že knížka bude smutná, ale stejně, bacha na spoilery děcka (a negooglete věk postav uprostřed knihy, to vám za to fakt nestojí).

Co se světa týče, ten dokázala autorka vykreslit naprosto dokonale. Má to přesně ten confusing a mad vibe, jaký má Alenka v říši divů. Přesně ten, u kterého se nemůžu rozhodnout jestli ho nenávidím nebo miluju. Takže pokud máte rádi Alenku, tohle vás rozhodně nezklame.

Postavy. Omůjbože. Ty postavy!!! Já nemám slov. To, jak jsou napsány, je dokonalost. Dokonalý je ten jejich nedostatečný popis (tím myslím to, že o nich chcete vědět pořád víc a víc, ale musíte se smířit jen s tím, co máte), dokonalé jsou jejich rozhovory a to, jak je každá postava originální a něčím speciální.
Hlavní hrdinku Cath jsem měla střídavě ráda a fandila jsem jí a střídavě mě rozčilovala a nejradši bych jí vyfackovala.
Časem jsem přestala zvládat Krále a to všechno okolo něj, neuvěřitelně mě rozčilovalo to, jak byla Cath pořád milá a slušná. Kdyby dala alespoň najevo, že o něj nestojí, on by si pak hleděl někoho jiného a Cath by se zvýšily šance na to, vést svůj vysněný život. Ani nespočítám, kolik plánů B jsem vymyslela a kolikrát jsem si říkala že už prostě dost, tady to přebírám a jdu tenhle příběh zakončit šťastně sama (Cath, ty tady počkej se zabaleným kufříkem než ti dám signál).
Když se ke konci Cath KONEČNĚ vzepřela, nedokážu ani popsat, jak moc jsem si to užívala. Ale bylo to málo, tak hrozně málo, mohla se snažit víc.
Její rodiče mě doháněli k šílenství. Chápu jejich myšlení (tak trochu) a chápu Cath, která chtěla být poslušná a vděčná dcera, ale co je moc, je moc.
A pojďme si popovídat o Králi. Je mi z něj zle. Tak strašně zle. Z toho hloupého, malého, upoceného, tlustého mužíčka, co radši uspořádá ples, než aby musel řešit svoje vladařské povinnosti. Vytáčí mě do běla, nejradši bych něco rozbila, jen na něj pomyslím. Být na místě Cath, už zvracím, nehledě na to, v jak vybrané společnosti jsem nebo co za krásné šaty mám na sobě.

A nyní konec Ani nevíte, jak moc si budete přát, aby to dobře dopadlo, dokud to doopravdy nečtete. Bylo mi jasné, že naděje na šťastný konec tam bude a pak bude následně zašlapána do země. Jen, upřímně, čekala jsem, že se stane něco naprosto jiného (výhoda/nevýhoda spoilerů je to, že víte CO se stane, ale nevíte JAK, KDE nebo KDY se to stane).
Byla jsem v šoku a trochu zklamaná, přeci jenom jsem čekala něco více, uhm, elegantnějšího. Všechno pak mi připadalo hrozně nečisté, trhané. Byl to zmatek a naprosto jasné zároveň.
To, jak se Cath změnila, jsem si neskutečně užívala. Taková měla být celou dobu, teď už bylo příliš pozdě. Teď už zbylo jen prázdno a zloba, nebylo za co bojovat, zbyla jen pomsta. Ale to prostě nejde jinak než to chápat. Chápat Cath a cítit konečně alespoň kousíček zadostiučinění, zatímco se vám po tvářích kutálejí slzy.

MEGA SPOILER
Jak už to tak ale u mě bývá, mě pořádně nerozbrečí smrti postav, ale to, jakou dohru to mívá na ostatní postavy. A to konkrétně ty nejmenší detaily, které by někdo mohl považovat za nepodstatné. Proč, prosím pěkně nikdo nemluví o tom, že Klóbrc byl do Šprýma zamilovaný? (!!!!)
Drobný detail zmíněný jen tak mezi řádky, ale stačilo to k tomu, abych se konečně zhroutila. Já se omlouvám, ale pro mě nebyla ta romantika mezi Cath a Šprýmem moc uvěřitelná. Bylo to rychlé, celé tak najednou a spíš je k sobě táhla prvotní přitažlivost. Cath vlastně Šprýma ani pořádně neznala (ale stejně jsem jim přála šťastný konec, to neříkám) a proto jsem nemohla brečet nad tím, že ho Cath ztratila, protože tu byl ještě Klóbrc-

Naprosto upřímně, knihy se smutným koncem ve vás zanechají daleko víc než ty se šťastným koncem. A i přes to, jak moc se mi to příčí říct, někde v hloubi srdce vím, že smutné konce mám radši. Líbí se mi, jak to ve mně něco rozechvěje pokaždé, když si na tu určitou knihu vzpomenu. S časem to bolí trochu míň a míň, až nakonec zůstane jen to správné množství bolesti, které se k té knížce zařadí a uloží a pak přichází společně se vzpomínkami. (Jestli melu blbosti, tak se omlouvám)

Tahle knížka byla něco úžasného, nádherného a speciálního. Má nádherný vibe a estetiku, dokonalé postavy a dokonalý svět. Díky smutnému konci je ještě něco víc, miluju ji.

2 03.07.2023

Dobrá, pojďme se na minutku pozastavit nad tou nádhernou obálkou, kterou ponechali i do českého překladu, za což jsem neskutečně vděčná!!
Fajn, teď jdeme na recenzi :)
Knížky jsem si všimla někdy před pár měsíci díky zahraničnímu booktoku (nebo to bylo něco jiného?) a okamžitě se zamilovala do té obálky. I anotace zněla lákavě, takže ve mně začal takový ten malý mužíček, kterého jistě všichni známe, zvonit na zvoneček, že tohle si chceš přečíst!. Díky bohu, že jsem si ji nekoupila v té angličtině!! Protože o několik měsíců později jsem se dozvěděla, že ji budou překládat a já nemohla být šťastnější, vážně moc jsem se na ni těšila.
A taky že dostála všem mým očekáváním. Tahle knížka byla prostě něco, co jsem ve svém životě postrádala, jen jsem o tom do té doby, než jsem si ji přečetla, nevěděla. Je to neuvěřitelně nádherná, milá, sluníčková, oddechová, cute queer romantická fantasy (ano, tohle všechno), kterou prostě potřebujete číst. Všechno bylo dokonalé. Prostředí, postavy, humor, romantika. Knížka nemá nijak zvlášť propracovanou zápletku, všechno je to jasné a pochopitelné, nic, řekla bych, z čeho byste se klepali nervozitou, ale stejně musím ocenit ten nápad. Koncept co se dělo po tom, co někdo zachránil svět se mi neskutečně líbí a doufám, že do budoucna tu bude více takových knížek. A ještě další plusové body přidávám za to, že postavy se tady vážně chovají na svůj věk. Je to prostě parta puberťáků, co se snaží přijít na to, jak řídit celé království, které se jim (trochu neohrabaně) podařilo nějakým zázrakem zachránit. Moc se mi líbí, že tu bylo ukázané opravdu všechno, od znovuzískání důvěry poddaných až po vztahy s ostatními královstvími (a taky reálné pochyby, jestli sedmnáctiletý kluk zvládne vládnout království). A to všechno se snažili vyřešit vlastně ještě neplnoletí lidé, kteří s tím samozřejmě neměli žádné zkušenosti. Miluju, jak je všechno reálné a přirozené, sama bych se ve spoustě chvílích chovala stejně jako oni.
Teď se jdu na chvíli rozplývat nad Arekem a Mattem. Miluju všechny postavy, to neříkám, ale oni dva jsou prostě afkshskafsj.
Jsou cute, vtipní, zmatení a snaží se dělat správná rozhodnutí, ale moc jim to nejde (hlavně teda Arek, ten je největší matla), ale jsou to ty nejlepší postavy. Jejich romantika se vyvíjela přesně tak, jak jsem si představovala, a já milovala každou stránku. KAŽDOU. STRÁNKU. TÉHLE. KNIHY. PANEBOŽE. Jsou prostě dokonalí, nejde je nemilovat, culíte se jak měsíček na hnoji celou dobu čtení a tečka, tohle by vás teď mělo přimět si to jít přečíst, pokud jste tak ještě neudělali.
Ta knížka je safe place, má nádherný vibe a řadí se mezi moje nej

2 03.07.2023

O existenci této knížky jsem věděla, jen jsem jí nikdy nevěnovala moc pozornosti. Říkala jsem si, že možná jednou se rozhodnu, že si ji přečtu, ale protože se o této knížce vůbec nemluví, ani zdaleka nepatřila mezi moje prioritní tbr.
A to, jak jsem se k ní dostala, je vlastně docela vtipná historka, možná dokonce osud, jak si to já ráda pojmenovávám. Koupila jsem si ji naprosto spontánně ve venkovní výprodeji nějakých levných knih, když jsem byla na misi nakoupit vánoční dárky rodině a přátelům. Nevěděla jsem, jestli jsem udělala správné rozhodnutí, ale byla jsem nadšená z nové knížky. Takhle ji aspoň budu mít na očích a někdy se k ní dostanu, říkala jsem si.
No, a pak jsem jeden týden byla doma, kvůli nemoci, a chytla jsem impulz si knížku přečíst a přečetla jsem ji za dva dny.
Netušila jsem, co od toho čekat, protože anotace vám toho zrovna dvakrát moc neřekne a je poněkud zavádějící. Upřímně, čekala jsem, že to bude docela dost průměrná kniha s hodně překlepy a docela hloupým dějem, vlastně ani nevím proč. Proto mě docela dost překvapilo, když jsem zjistila, že má knížka hodnocení 80% na Databázi knih. Vím, že tohle není moc průkazné, ale mně to hned o knížce zvedlo mínění.
Knížka má nádhernou atmosféru. Dokonale jsem se dokázala přenést do děje. Byla jsem v zasněženém lese a stopovala zvěř, byla jsem v lesním srubu, vesnici a na hradě Všechno jsem živě viděla před sebou.
Na lovu má být retelling na Krásku a Zvíře, ovšem je to pojaté úplně jinak. Knížku hodnotím hlavně na základě toho pocitu, který z ní mám, ne kvůli postavám nebo romantice nebo příběhu.
Všechno v téhle knize je tak správné a nádherné. Z té knihy jde klid, jinak to popsat nedokážu. Vše je tak opravdové, upřímné a čiré. Hlavní hrdinka Jeva postrádá NĚCO. Něco, kvůli čemu zahodí pohodlí a jistotu, které jsou jí nabízeny a radši se vydá za dobrodružstvím. A právě díky tomuhle to tak miluju. Protože Jeva neví, co by to mělo být, ani kde by to měla hledat, prostě má určitou touhu a rozhodne se prozkoumat její hranice.
Od začátku do konce jsem četla jako omámená, nemohla jsem přestat. Po dočtení jsem jen tak němě a otupěle seděla a brečela, cítila jsem jenom prázdno, protože jsem nemohla mít víc. Tohle mi nestačilo, ten konec prostě nebyl dostatečně uspokojující. A já tenhle pocit nenávidím, když chci vědět co se stalo s postavami dál, vědět něco, cokoliv dalšího. Zároveň jsem ale cítila neuvěřitelný klid, jistotu a ještě něco, co jsem do té doby u knihy cítila asi jen jednou. Vlastně ani nenacházím slova k pojmenování toho něčeho, co to ve mně zanechalo.
Tahle kniha byla pro mě přesně definicí toho, jako když jste něco ztratili, pak na to zapomněli a nakonec, když se to k vám zase vrátilo, to ve vás vzadu, v koutě vaší mysli probudilo hodně dlouho spící plamínek poznání a vy cítíte touhu po tom to opět mít, držet to v rukou a připomínat si každý detail té věci, dotýkat se toho přesně tam, jak jste to dělávali dřív. Probouzí to ve vaší mysli NĚCO. Něco, co nedokážu pojmenovat, ale dráždí mě to a chci o té knize a postavách vědět víc, ale už to nejde. Možná, že tento pocit ve mně vyvolala ruská mytologie, která se v knize objevuje. Po většinu knihy to z toho není vůbec jasné, občas se tam sice zmíní pták Ohnivák, ale nenapadlo by vás, že to tam bude hrát důležitou roli. I když to na ruské mytologii celé stavěno není, tímhle je ta kniha pro mě ještě něčím víc. Jako malá jsem milovala ruskou mytologii, maminka mi před spaním četla spoustu pohádek. (Taky jsem měla zvláštní vztah k babě Jaze ale uhm, to sem nepatří). Celý ten point je proto nejspíš v tom, že jsem na nějaký čas úplně zapomněla na tuhle část mého dětství a tahle knížka tímto přivolala tento ztracený kousek a přivedla ho zpět k životu. Ocenila bych proto více knížek s tímto prvkem, celý ten vibe ruské mytologie je prostě nádherný a mám k tomu speciální vztah.
Co ale nechápu je to, proč se o téhle knížce vůbec nemluví. Je neskutečně skvělá a nádherná, ale nemůžu najít jediný fanart? Je to tím, že vyšla v roce 2018? Nemyslím si, protože i starší knížky mají doposud velký hype a popularitu, ale tahle knížka z nějakého důvodu ne, i když by si to podle mě stokrát zasloužila.
Moc moc moc vám ji doporučuju, třeba i jako oddychovku, nebo prostě abyste si přečetli zase trochu jinak pojatý Kráska a Zvíře retelling. Kdyby se mě někdo zeptal, proč tak ráda rtu, předložím mu tuhle knihu.

3 03.07.2023

V první řadě bych chtěla poděkovat @humbook_blogeri za poskytnutí knížky k recenzi. Jsem opravdu moc ráda, že jsem měla příležitost si knížku přečíst.
Páni, musím říct, že nejspíš nemám slov Knížka mě chytla už od první stránky a nutilo mě to číst pořád dál a dál. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, díky kterým mám vždycky tak nějak pocit, že mi to čtení jde rychleji.
Okamžitě jsem si zamilovala obě dvě hlavní postavy. Ze začátku jsem se bála, že mě Annika bude štvát a nebudu ji mít moc ráda, ale to se naštěstí vůbec nestalo. Líbila se mi její osobnost: její laskavost, obětavost, inteligence, smysl pro povinnost, a hlavně to, že to byla prostě správná holka, a ne nějaká ubrečená princezna ;D.
A Lennox? Ten má celé moje srdce. Přesně tenhle typ postav miluju.
Co se příběhu týče, ze začátku to mělo fakt potenciál a hrozně mě to bavilo. Nemohla jsem se dočkat, jak všechno bude dál a jak tohle a tamto dopadne. Celou dobu jsem taky čekala na tu romantiku, které jsem se tedy někde kolem poloviny konečně dočkala, ale řekla bych, že mě malinko zklamala. Opět, na mě prostě více zapůsobí pořádné slow burn, kdy je na všechno čas. Hlavně je to pro mě mnohem víc uvěřitelné, než to, co bylo tady. Ale hlavně, že tam ta romantika byla ;).
Ke konci se tam teda děly věci Byla jsem mírně zmatená ze všech těch plottwistů a taky naštvaná, jelikož se nám tady začala trochu ztrácet původní myšlenka knihy. Plány obou stran (Anničina a Lennoxova strana) pomalu přestaly dávat smysl a já si říkala, jak teda hodlají teď dál postupovat. A dovršilo to tím, že tam láska odpouští všemu a všem. Cože prosím? To nikomu prostě nepřijde nic divný, hlavně že se dva milují? Naštvalo mě, když Lennox zahodil doslova všechno, pro co celý svůj život dřel a co celý svůj život uznával jen kvůli lásce. Možná, že by to za jiných okolností znělo poeticky, ale tady v té knize tedy moc ne.
Ještě bych tu ráda zmínila Anničina bratra Escaluse. Vidíme doufám všichni, jaký sobec to je. Neskutečně mě naštval mě a tečka.
Co se samotného konce týče, tak kromě toho, že to byl totální chaos, tak samozřejmě krása, hehe. Plusové body přidávám za epilog, který je přesně to, co v knihách potřebuju.
Závěrečný rozsudek zní: Moc krásná kniha, užívala jsem si každou stránku a zamilovala si postavy, ovšem má své chyby a tím pádem není úplně stoprocentní.
Jestli jste od autorky četli a zamilovali si Selekci, určitě se vám bude líbit i Tlukot tisíců srdcí

1 02.07.2023