Andi
komentáře u knih
Kdo se bojí Smrti?
Jan van Helsing (p)
Prý historicky první rozhovor v epoše Země, kdy byla komunikace na základě rozhovoru s touto světelnou bytostí provedena. Dává to smysl, autor se ptal na - pro nás - atraktivní věci, dostala jsem odpovědi na některé otázky, které jsem si kladla, skvělá čtivá a užitečná kniha.
Tedy, kdo je smrt? Smrt pochází ze Světla, (stejně tak jako člověk), je to bytost, která má úkol a určení. (Stejně tak jako člověk). Jen jiný. Úkolem Anděla Přeměny je pomáhat každému živému tvoru v zárodku života a v jeho závěru. Je to ten Někdo, kdo nám pomáhá zhustit svou energii tak, aby duše mohla vstoupit do těla a žít zde. Stejně tak vždy pomůže, když člověk odchází ze světa, předává nás dále do mateřských rukou našich andělů Strážných.
"Nutno ale dodat, že označení Anděl Smrti se mi nelíbí. Milejší je mi jméno Anděl přeměny, neboť smrt neexistuje, pouze změna energie."
Proč ale vypadá jako muž v černém hábitu, bez tváře? Případně s kosou?
- Kosa je symbolem pro rozetnutí "šňůry", která nás spojuje s tělem.
"Vezmu na sebe formu, kterou konkrétní člověk se mnou spojuje. Dnes vidí lidé smrt jako kostlivce nebo černého muže, proto se zjevuji jako černý muž. Když budou za tisíce let smrt chápat jako zeleného trpaslíka, přijdu jako zelený trpaslík. Jde o poselství a o to, aby člověk, věděl na čem je, ne o můj vzhled."
No podívejme se, tahle bytost má i smysl pro humor. ✿
Vánoční koleda
Charles Dickens
Zajímavý příběh, nevím jestli originál a ostatní se podle něj začali opičit, nebo i on toto téma návštěv duchů, které pomůžou napravit chování hlavní postavy odněkud okopíroval, viděla jsem film s touto tématikou, ale šlo o přítelkyně. "Bejvalek se nezbavíš" ... Hele, na začátku se snažil být vtipný nebo co, ale nějak mu to nešlo vyloudit na mé tváři byť úsměv. 3 hvězdy, pač je to psáno pěkným čtivým jazykem, možná by to šlo i více rozvést, ne tak uspěchat. Bum, bum, člověk celý život morous zázrakem napraven během pár hodin ... asi pohádka.
A taky mám jiné vydání. Ebenezer Skruž jest zde jménem Vydřigroš.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Tak. Ke knize jsem přistupovala s tím, že mě určitě bavit nebude, že to nebude to pravé ořechové pro mě, ale prý je to super. No, a ono bylo.
Těžko říct, která postava je má oblíbená, je jich tam celkem dost, uvidím jak se bude vyprávění vyvíjet dále.
Aktualizace: Druhý díl jsem v půlce zavřela, je úplně stejný jako díl první. Je stále jen o tom, jaký mají holky těžký život a tak dále.
Císařovna
Roman Bureš
O něco lepší než díl předchozí. Tedy - vypadá to, že pan autor s každým dalším dílem zvedá laťku. První díl je jen jakási ochutnávka na to co příjde potom. A vy jste zvědaví jak to bude dál. Tak se začtete, a začtete se pořádně, pač je to velmi čtivé a čtení odsejpá. No a najednou konec! :D ... 400 stran nebo kolik ani nemrknete.
Jsem ráda, že jsme byli ušetřeni té romantické linky z jedničky. Tenhle díl je akčnější, propracovaní záporáci. (fuj hnus, někteří lidé a ty jejich neřesti, psychopati ... ) - v dalším díle je té nechutnosti ale už trošku moc -
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Oddechovka - přečtená za chvilku. ♥ Pokud si chcete semtam přečíst taky něco pěkného, bez krve, bez napětí, bez slz ... ale naopak s úsměvem na rtech, tahle knížka je pro vás to pravé ořechové. Obyčejná kniha ze života, přesto zajímavá a humorná.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Série o životě jedné hrdinky a jejich dětí. Ale na to už má svět Angeliku. Srovnávala jsem dílko s Heidi. Nevím proč, asi jsem jediná, ale malá Anna mi lezla na nervy, tak ukecané děcko bych doma nechtěla, by mi praskla hlava. Pěkné čtení, další díly číst nebudu. Nezaujalo, neurazilo.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Nebudu se dlouho vypisovat, opravdu netuším podle jakých kritérií vybírali rozhovory, které do knihy zahrnou - i přes to, že jsem si samozřejmě přečetla autorův úvod...
Až na předposlední rozhovor s bývalou paní podnikatelkou, druhou ženou a více méně druhým rozhovorem -- dvojčaty (jeden z pánů je na obálce) - natož, že jsou na samotě dva, jeden jasně řekl, že je osamělý -- se mi všichni zdáli nějakým způsobem psychicky labilní nebo jen velmi nevyrovnaní. Jsou to rozhovory s lidmi, kteří nezvládli život. Takové týpky bych rozhodně potkat nechtěla. Po přečtení už mám v hlavě jasno - Já na Šumavu nepáchnu ani náhodou, mohla bych tam některé z nich potkat ...
Brida
Paulo Coelho
Když se Coelhovy knihy čtou v pravou chvíli, vždy si z ní člověk něco odnese. Pochopila jsem tak u první jeho knihy, kterou jsem četla - Alchymista. Coelho nepíše příběhy jen tak do větru, ale nám čtenářům. Nám lidem.
Brida je jednoduchý příběh o hledání boha/sebe sama/universum.
Coelho pochází z Brazílie, v této zemi je vírou křesťanství. Já těm náboženským kecům také moc neholduji, jen tuším, že Coelho používá křesťanskou terminologii čistě účelově. Citát chrámu Apollona v Delfách zněl "Poznej sám sebe, a poznáš boha", jež pochází z doby předkřesťanské. V každé době jde o to samé, liší se jen názvosloví.
Manuál pro uklízečky
Lucia Berlin
Ze života lidí, kteří nezvládli život .. alkoholiků, feťáků, ... O obyčejných lidech a jejich obyčejných životech, ale přece velmi čtivé a dobře napsané. Částečně autobiografické.
Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Čekala jsem všechno, ale tohle opravdu ne. Ten sarkasmus, ta satira. Ten výsměch lidskému pokolení a naší hlouposti. I když ona ta série je vlastně taky blbost, ale neuvěřitelně vtipná blbost. Ještě, že už to vyšlo před nějakými desítkami let, dneska by mu to už nikdo nevydal. S onou politickou korektností by si nezadal. Dneska by si neškrtl, no podívejme se, jak se ten svět rychle mění. Určitě se pustím do dalších dílů.
Lidi aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů
Milena Holcová
Pokračování o zemích, které autorka navštívila. Opět vtipné, peprné, zajímavé a stojící za přečtení - trochu jiný cestopis ...
Taky se mi moc líbí autorčina "odvaha" si lidi zkoušet: "Co se stane, když udělám tohle? Jak budou reagovat?"
Lidi aneb Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse
Milena Holcová
Pěkná knížka, kterou přelouskáte za jedno odpoledne. Vydáno v roce 1997, je pěkné si přečíst o tom, jak se během mého dětství žilo jinde. Zážitky jsou velmi vtipné, občas taky smutné, některé k zamyšlení. Upozornění - jde jen o země, které autorka navštívila.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Super, je to srozumitelné, jednodušší čtení, vyšší hodnocení případně přidám poté, co vyzkouším psané v praxi
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
"Finské podivno." Aha, takže tak se tomu říká? Obsah knihy i zpracování mě opravdu překvapilo, všechno to střídání žánrů mě velmi zaujalo. Kniha na mě udělala dojem, navíc se četla jedna báseň.
Dopisy z planety Země
Mark Twain (p)
Dopisy kolegům andělům na nebesa. A další autorovy zápisky a ták. Až na ty dopisy se mi zdálo, že si všechno píše spíš pro sebe jako terapii proti lidské blbosti. Dílo berte s nadhledem, jde o autorův pohled na věc. Ale no jó ta slepá víra pánbíčkářů ... něco na tom je, že jo ...
Sestry Makiokovy
Džuničiró Tanizaki
Ty dvě nejmladší jsou mi tedy pěkný oříšek. Štvaly mě obě dvě, Jukiko taková slabá chudinka, Koisan sobecká mrška, která všem kolikrát pěkně zatopí. Možná to přeháním, možná se to ostatním čtenářům takto nejevilo, postavy v knize jsou totiž všechny velmi reálné a komplexní. Každopádně chválím tento autorův počin. Je velmi čtivý a povedený. Co mi ale na jednu stranu vadilo bylo, že šlo o počin přizpůsobený cizincům, tedy psáno tak, aby se to bledým tvářím ze "západu" zdálo atraktivní.
Dívka, která chtěla zachránit knížky
Klaus Hagerup
Na knížkách pro děti mě zajímají hlavně ilustrace. Tady jsou opravdu zvláštní, snad se mi občas zdály až strašidelné. Ale vnitřní deska je pěkná, jsou tam poličky s knihami, bez Anny, a na konci jsou ty samé poličky a mezi nimi Anča, jak si mezi nimi hoví a celá září. To se mi opravdu líbilo. Příběh je to jednoduchý, nezajímavý. Když se v hlavě vrátím do minulosti a vzpomenu si, co jsem četla, napadlo mě, jestli by mě jako děcko tahle knížka vůbec něčím zaujala ... nejspíš ne.