Ameliii komentáře u knih

Ta knížka ve mě pracuje i teď, ještě 14 dní od přečtení. Mám chuť se do ní pustit znovu. Je toho v ní tolik. Tolik motivů, příběhů, nenávisti, krásy i nekrásy, mystiky, lidské závisti i zášti až za hrob. Každá kapitola by vydala za samostatný román, přesto je celá kniha srozumitelná, přehledná. Ať už katastrofu žítkovských bohyní předznamenala kletba anebo jen souhra všech nešťastných náhod, je to kouzelné. A co do stylu - myslím, naopak od některých komentářů zde, že Kateřina Tučková je neuvěřitelně talentovaná a poctivá spisovatelka.

13 05.08.2013

Neuvěřitelná kniha. Jak je možné, že tehdy sedmadvacetiletá holka dokáže tak skvěle vystihnout atmosféru životní tragédie, léta pokažených vztahů. Nevím, ale naprosto mě dostala. Když píše, umí být nad příběhem, nehodnotit a nenechat se stáhnout ke kladnému východisku z mizérie a to se musí ocenit, protože právě tím jsou ty příběhy mrazivě skutečné. Život nebývá vždy růžová knihovna a i když je z toho šedo na duši - c´est la vie.

10 16.01.2013

Mile jiná kniha. Vesele neveselá. Čtivá. Hřeje i studí, sladkobolné pocity z prázdnin u babičky, které už se nedají vrátit. Tak si zoufale držíme aspoň několik momentů v paměti. Opravdu mě vrátila o pár let zpátky, jako bych jí psala já sama. :-)

8 20.07.2013

Můj Bože jaká krása. Prozářená hodina četby. Tato útlá knížečka je pro ty, kdo mají rádi básně, hledají v poetiku ve všedních událostech. Pro ty, kteří při čtení, vidí obrazy a nechají příběh hrát v myšlenkách film, který ale také voní, hřeje. Jste součástí, ne jen divákem. Jaký je ten váš tygr? Saroyane, kde jsi se mi tak dlouho schovával? :-)

7 19.02.2016

I mě trvalo více než měsíc, než jsem "jí dala".
Děj provází spousta odboček, splétá ho několik nitek, které se spojí až v samém závěru knihy.
Na vysvětlení některých momentů si musíte počkat celých 600 stran.

Záhadný Owen, věčný chlapec, s hlasivkami v trvalém výkřiku. Podivná smrt milované maminky, která zanechá spoustu nezodpovězených otázek - kým vlastně byla? Pátrání po pokrevním otci. Zamýšlení se nad vírou vymezenou církvemi. Silná kritika amerických válečných konfliktů - především Vietnamu.

Všechny tyto zdánlivě nesouvisející motivy se pojí v osobách vypravěče Johna a hlavně
jeho přítele Owena Meanyho, který mě celou dobu tak neuvěřitelně deptal, až
jsem po dočtení knihy zjistila, že mi bude chybět. :-)

Prvních 200 stran jsem přečetla jedním dechem, dalších 300 trochu utrpení, protože jsem
vážně netušila, co to všechno znamená, a proč to tak dlouho trvá, zbytek - prima. Doporučuji překonat
těžké pasáže, myslím, že to za to stojí, i když je celá zápletka tak nějak divně stavěná pro závěrečnou pasáž. A to jakože dost. :-)

7 17.06.2013

Pět hvězd už jen z úcty k autorovi a k lidskému životu vůbec. Jsem přesvědčená, že slova nedosahují a nemůžou úplně vystihnout surovou skutečnost, které museli přeživší v Treblince (a zdaleka nejen tam) přihlížet. Hrůzy, které si tito lidé nesli ve vzpomínkách dalším životem.... Je možné nepochopit, že Richard Glazar je neunesl? Klid jeho duši a smekám..

6 16.01.2013

Tak nevím, moc jsem nepochopila všeobecné nadšení pro tuhle knihu a už vůbec ne její srovnání s Forrestem Gumpem. Road movie, podle které zjistíte, že bez kamarádšoftů nepřežijete ani den. :-) Ale budiž...lepší číst něco než nic a třeba tato kniha, lehkou formou, naučí spoustu čtenářů něco o skutečných dějinách 20.století.

5 19.02.2016

Jedna z mála knih, kterým věřím.... Postavám, ději. Melancholie vzpomínek. Krásná, všem doporučuji.

"Ten refrén znám,
pořád ho v hlavě mám,
když na šampaňské vzpomínám-
Připíjím snu, jímž bylas ty..."

5 27.07.2013

Já nemůžu dát pět hvězdiček. Jo Nesbø je mistr, to se nedá popřít - ne každou knížku s pětisty stránkami dokážu přečíst za dva dny a nepotřebuji jíst, spát ani pít. :-) Ale... Přes všechno napětí a talent Nesbøa vtáhnout vás do děje hned od první stránky, akci, erotiku...je to jen klasická detektivka,reklamní agitka na pár značek a tradičně fascinace USA. Nepodbízí se on maličko filmařům z Halyvůdu? Četla jsem ji hned po Vánocích a po pár dnech, co si pamatuji? Odřezanou hlavu jedné z obětí, která trůnila na dvou sněhových koulích. Nehledě na závěr, který už na mě byl trochu moc přitažený za vlasy. Za mně 4*, ale nepochybuji, že pro fanoušky tohoto žánru je to The best of... a rozhodně doporučuju přečíst.

5 16.01.2013

Svědectví Richarda Glazara v knize Treblinka, slovo jak z dětské říkanky na mě mělo silný vliv. Asi proto, že je autentickou zpovědí člověka, který "byl při tom". Kniha Smrt je mým řemeslem naproti tomu nabízí pohled z druhé strany. Ne z pohledu oběti, ale strůjce celé té hrůznosti. Dovolí vám nahlédnout do hlavy člověka, kterému naprosto chybělo... Co vlastně? Svědomí, cit, empatie, soucit. Člověka, který nerozlišoval mezi prací v továrně a hromadným vražděním, vždy splnil úkol na 200%, a nikdy nepochopil zděšení svých pozdějších soudců. Snad nezapomeneme, že tento román není fikcí.

4 11.05.2013

Zklamání. Úžasné popisy prostředí, ze kterých dostanete chuť okamžitě vilu Tugendhat navštívit a vidět vše ve skutečnosti. Když si ale odmyslím reálie, zůstane jen růžová knihovna, nepříliš zajímavě pojatá, nudná a neuvěřitelná.

4 10.05.2013

Nemám doma mnoho sbírek básní, není ani mnoho těch, které mě oslovily, přecejen jde spíš o pocity. Próza je próza :-). Prévertovu Pro tebe, má lásko miluju už od školních let, pro tu nádhernou náladu. Tuhle a Skácelovu Smuténku.

4 17.01.2013

Nádherná kniha plná povídek, každá je jako ze sna. Neskutečně poetické příběhy. Jejich děj plyne jak pomalé letní odpoledne. Každá povídka je z jiného prostředí, ale všechny jsou jakoby důvěrně známé. Čtete a současně tam jste. Pro ty, kdo milují knihy, protože je těší číst a nepotřebují ždímat z textu velké děje nebo doslovnost, je to poklad. Nechybí melancholie, neuchopitelnost divokých lidských duší... Zkuste si představit, že celý váš svět je moře, vy a váš muškařský prut,"skutečný svět" zůstal někde v dáli a vy jen žijete tou chvílí, vítr věje, v uších zní hudba, možná blues, a ryba právě zabrala... O těch chvílích je Sběratel mušlí.

3 02.05.2018

Články Tomáše Poláčka mám ráda - pro jejich čtivost, nadhled, proto jsem se na knížku těšila fakt moc. Teď jsem dočetla a jsem zklamaná. Asi proto, co psala pajaroh - sprint kolem planety, spritem napsaná kniha, protože tiskařské stoje už čekají...Seznam řidičů a nic moc okolo. Chybí mi atmosféra míst, kudy projíždí, chybí mi ten nadhled. Možná kdyby to nebyla cesta s předem daným časovým plánem, takhle to byla jen honba za dosažením cílové pásky, aspoň tak to na mě působí.

3 16.01.2017

Jedna z knih mého dětství, kterou jsem četla neustále dokola. Dojemný, krásný příběh o vztahu osiřelého děvčátka a jejího zatvrzelého dědečka v nádherných kulisách horské přírody.

3 28.07.2013

Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha je holka, se kterou jsem se v dětství strašně toužila kámošit. :-)

3 28.07.2013

Vzpomínám na spoustu knížek, které jsem v mládí přelouskala a byla z nich nadšená. Nyní se k nim vracím při četbě dětem na dobrou noc a konkrétně Děti z Bullerbynu pro mě neztratily nic ze svého kouzla ani po letech. Krásné čtení o partě dětí. A líbí se i nové generaci. :-)

3 28.07.2013

Skutečný příběh kluka, který zatoužil žít jinak. Autor s novinářskou pečlivostí sleduje jeho cestu, motivaci, rekonstruuje události a setkání a také smrt. Literatura faktu. Film i kniha, která se člověku dostane pod kůži. Citlivý, právě vystudovaný mladík, zklamaný povrchností a přetvářkou společnosti, která zasáhla i jeho nejbližší rodinu (polygamie vlastního otce), zpřetrhává všechny vazby s minulostí. Změní si identitu a toulá se Spojenými státy s velkým snem - strávit nějaký čas v divoké Aljašce, sám pouze se svými knihami, myšlenkami, odkázaný sám na sebe, na svou schopnost uživit se a přežít z toho, co příroda kolem nabízí. Jeho putování sleduje Krakauer s důsledností dokumentaristy, a protože sám má duši dobrodruha, obhajuje postoje Christophera, které se nám možná zdají nepochopitelné. Spekuluje také o důvodech jeho smrti. Stojí za přečtení!!!

3 10.05.2013

Přenechám synovi...já nedočetla. Ale jen proto, že to prostě není kniha pro mě. Vše příliš černobílé, nedokážu překonat některé situace, kdy se mi bouří hlava a křičí - To přece nejde... Ale rozhodně ji nezatracuji. Řadím do stejného soudku jako Tobiáše - milá pohádka. Třeba jednou bude nálada. :-)

Hubatá Dorka, nádherný samorost bez hranic - jak v lásce, tak rozletu. Nepál, Indie, Srí Lanka - divoké kulisy, ve kterých bojuje se se svými démony, úzkostmi a nachází neuvěřitelnou pestrost - přátelství, spokojenost, osudové muže, ale i násilí, chudobu a málem i svoji vlastní smrt... Otevřenost zpovědi vás naprosto ohromí. Přes svoji divokost je neuvěřitelně čistým stvořením a já jí fandím. Asi za to může i naše společná láska k bouřkám a liduprázdné divočině hor. Doporučuju. A Dorce závidím.

2 06.08.2015