alkazemka komentáře u knih

Přečteno natošup. Vtipné čtení s neotřelým nápadem - taková malá letní jednohubka.
Howgh.
Ale moudra v ní bylo víc než dost: "Jedním z mnoha problémů spojených se střízlivostí je oživnutí libida."
...a vzápětí: "Nahota žen ve středním věku navíc pomohla umlčet mé obrozené libido. Jestli mě tohle čeká někdy v budoucnu v ložnici, tak můžu jenom doufat, že oslepnu ještě před padesátkou."

4 20.08.2023

Co se odehrává v nitru toho, kdo má to štěstí a zažije lásku, o které se celý život sní, na kterou se celý život vzpomíná? Klasik anglické litetatury Graham Greene umí o nejkrásnějším lidském citu psát vskutku čtivě a nádherně košatým jazykem. Všechny druhy i poddruhy citů a emocí, celou škálu toho, co láska přináší - vzrušení, radost, nejistota, obavy, žárlivost, odevzdání se, vášeň..... všechno tu je spojeno v celek, který přímo vybízí k zamyšlení.

"Lidé se přece mohou milovat a nevidět jeden druhého."

4 16.07.2023

"Pád titánů" je druhá knížka od Kena Folletta, která se ke mně dostala. Obě pěkně tlusťoučké a každá úplně jiná.
Tenhle příběh, či spíše příběhy několika rodin, které se různě prolínají, anóbrž sága, se tentokrát odehrává v období kolem první světové války. Nejsem pamětník, takže nezbývá než věřit, že to tak nějak bylo. To ostatně čtenáři Follettových knih nečiní velký problém. Děj je nejen uvěřitelný, je také po většinu času poutavý, což je při sedmistechpadesáti stránkách docela majstrštyk.

"Snít o pomstě však nemělo smysl. Šlo o to nevzdat se."

4 22.06.2023

Zdeněk Svěrák je pro mě velkou životní autoritou a vzorem. Jeho lidství, smysl pro humor, inteligentní naivita a schopnost vidět svět vlídně a vesele pokud možno za všech okolností, to je to, co na něm obdivuji, co je pro mě přirozeně a dobrovolně přijatým vzorem. A proto jsem se těšila na tuhle knížku hrozně moc.
V průběhu čtení však nejdřív přišlo jisté rozčarování, že to vůbec není to, co jsem čekala za podtitulem autobiografická kniha. Žádné osobní postřehy, životní moudra ani "pikošky" z osobního života. Jde spíše o jakousi antologii, či jak to nazvat, Svěrákova celoživotního díla. Počáteční mírné zklamání z tohoto zjištění však postupně mizelo a na jeho místo nastoupilo potěšení z toho, že jsem se dozvěděla nové zajímavé informace ze zákulisí divadla Járy Cimrmana, detaily o vzniku divadelních her a pro mě mnohdy doposud neznámé informace o tom, jak těžce se rodil každý další film firmy Svěrák & syn.
Tak jestliže čekáte životopis jak má být, v této knize se vám jej nedostane. Ale čtení to je hezké, to nemohu říct.

P.S. A i kdyby nebylo, tak panu Svěrákovi to na obalu knížky tak sluší, že stojí za to mít ji aspoň chvíli na nočním stolku. Jen tak. Pro potěchu.

4 08.08.2022

Semo tamo mi přijde až skoro nepatřičné vyjadřovat se ke knížce, jejíž literární kvality přesahují mé vyjadřovací schopnosti a tohle je právě ten případ. Normálně mu závidím, Kunderovi jednomu, že to tak umí pěkně poskládat a dokáže navodit takovou zvláštní, specifickou atmosféru. Stejně jako v jiných jeho knížkách je i zde rozervaný hlavní hrdina, který je jakýmsi způsobem vydělený ze společnosti, zrada, láska a samozřejmě také pošramocené rodinné vztahy. Prostě takový životní pelmel. Kdo z nás jsme ho nezažil? Ale kdo z nás o něm umí poutavě psát....?

"Nemůžeme-li změnit svět, změňme aspoň svůj vlastní život a žijme ho svobodně."

4 01.04.2021

Tak to teda bylo takové potěšení, jako už dlouho ne (...hm....nepíšu to náhodou nějak moc často...?) Ale když to se nedá jinak říct. A neznamená to vůbec, že by to byla zrovna červená knihovna, ba právě naopak! Radka Třeštíková se s tím vůbec nemaže a nastavuje takové zrcadlo našim životům, jako ona to umí. Jenže to je právě TO! Jednomu při čtení dojde, jak jsou všechny ty malé nedůležité věci vlastně důležité, jak nás malichernosti zvedají ze židle a ty velké necháváme mnohdy kolem sebe proplout. A jak je vlastně dobře, že se to všechno děje, protože kdyby to tak nebylo, byl by život hrozně plytký, což rozhodně není. Navíc, jako bonus, jsou všechny ty každodennosti podány s velkým umem, láskou, úctou, pochopením, nadhledem a humorem.
Možná v mém vnímání téhle nádherné knížky sehrál nějakou roli fakt, že je to příběh z Moravy, čili tady od nás, z domova. Ale jestli jo, tak jenom hrozně malou, fakt jen štěk, bo.... totok musí potěšiť fakt každého.
Obvykle když dočtu knížku, tak už cítím v břiše těšení na další. Tentokrát to ale v sobě nechám chvíli dodýchat.....

"Lásku, kterou nechceme, si vezme někdo jiný."

4 01.09.2020

To byly ale hezké chvíle s paní Olgou.... Klidně bych se ještě chvíli nechala unášet na vlnách nadhledu, moudrosti, životní energie, intelektu, kultivovanosti, pochopení, noblesy, solidarity....
Spojením dvou osobností, jakými jsou Olga Havlová a Pavel Kosatík, jehož komentáře aktuálního dění kolem nás tak ráda poslouchám na Dvojce Českého rozhlasu, nemohlo vzniknout nic jiného, než úžasně čtivá, po duši hladící a inspirativní knížka. Vůbec nevím, jak to mám vysvětlit, ale už jen jejím přečtením jsem získala pocit, že jsem - se vší pokorou - lepší. Potřebujeme takové vzory vidět, slyšet, číst, vnímat....

Když jsem přemýšlela, kterou myšlenku, úryvek či pasáž má závěr připojím, narazila jsem na doposud neznámý problém. Nemohla jsem si z toho množství zápisků, jež jsem si v průběhu čtení udělala vybrat. Přece sem neopíšu půlku knížky! Což by ale zas na druhé straně bylo zaslouženě. Takže....
"Člověk má dělat to, nač má sílu "

4 03.06.2020

Poslední dobou mám štěstí na samé nádherné čtení. A teď "Mendelův trpaslík" Simona Mawera. Moc jsem se těšila, protože pan Mawer už mě několikrát přesvědčil, že by to šlo. Vždycky si říkám, jak to ten chlap dělá, že ať se dotkne jakéhokoliv tématu, v jakémkoliv období, vyleze z toho něco tak čtivého?
Tentokrát zabrousil do oblasti vědy, konkrétně genetiky. V hlavní roli Gregor Mendel se svými hrášky a pak cesta, kterou se tato věda po desítky let ubírala. Vzhledem k tomu, že je 21.století, tak jde o skok přímo vesmírný. Čili upřímně se přiznávám, že v odborných pasážích jsem se lehce ztrácela (asi jsem už dlouho pryč ze školy, nebo co... ????). Nicméně linka příběhu, toho lidského, respektive obou příběhů, se zejména ve druhé části knížky patřičně rozběhla.
Sice nemám stejně povznesený čtenářský pocit jako po Skleněném pokoji, ale pořád to rozhodně stojí za to!
"Můžeme z vzezření člověka něco vyčíst? Kdo ví, kdo vlastně ví, co se odehrává pod viditelným povrchem?"

4 10.04.2020

Jsem "stará škola" a přes všechny genderové uragány současnosti jsem přesvědčená, že pohlaví vždy byla, jsou a budou jen dvě. Občas se to však přírodě zvrtne a to je pak pěkná šlamastyka. Co se odehrává v duši a mysli někoho, kdo se narodí do nesprávného těla, to si vůbec neumím představit. Tenhle příběh podle skutečných událostí je z uměleckého světa první poloviny dvacátého století. Bohémské prostředí může dle mého v tomto případě jak pomoct, tak přitížit a chaos v duši jak umocnit, tak od něj ulevit. Nicméně doba, ve které se odehrál, jinakost rozhodně neusnadňovala. Uf, těžké téma....

"Uvědomila si, že vlastně nikdy nebude vědět, co přesně má udělat, aby to bylo správné."

3 13.04.2024

Nevtíravě příjemné, sympatické čtení z prostředí, o kterém toho moc nevím. Konfrontace dvou zcela odlišných světů, aneb jak se asi tak holka z Nigérie asimiluje v Americe. A může vůbec? Jde to? A chce to vlastně? To vše viděno nikoliv americkýma, ale africkýma očima, což činí tuto knížku hodně zajímavou.
A protože "love is in the air", tak je samozřejmě i v tomhle příběhu, jelikož láska nerozlišuje vzduchu americký, africký, nebo nějaký jiný. Prostě je. Naštěstí.

"Pokud jde o hezké oblékání, americká kultura je tak plná sebe samé, že nejenže tuto slušnost sebeprezentace přehlíží, ale dokonce toto přehlížení obrátila v ctnost."

3 08.01.2024

Osvědčená špionážní klasika opět nezklamala. Gabriel Allon je prostě miláček a basta fidli. Sice sem tam někoho zavraždí, ale jenom ty zlé. A navíc - on to v podstatě dělat nechce, raději by si v poklidném chladu kostelů a bazilik restauroval všechny ty staré mistry, ale když oni ho vždycky nakonec přesvědčí. Vědí, kde má slabé místo. Protože všichni nějaké máme. I děsně profesionálně vycvičení tajni agenti.

"Občas uvažoval, jestli si ještě uchoval dostatečnou zásobu emocionálního chladu potřebného k tomu, aby na veřejné ulici přistoupil k nepříteli a napumpoval mu tělo kousky žhavého kovu."

3 30.12.2023

Další Silvova již tradičně výborně napsaná špionážní detektivka, ve které však pro mě tentokrát něco malinko chybělo k tomu, aby mě zcela strhla a pohltila, jako jiné. Občas se mi to stane a to se pak vždy zamýšlím nad tím, jestli je to knihou, nebo mým aktuálním rozpoložením, náladou, tím co právě prožívám "live". Po hloubkové analýze jsem došla k závěru, že nevím, a že to je vlastně tak nějak jedno. Čili už teď se těším na další dramatické zápletky, které musí tajný agent Gabriel Allon, absolutní sympaťák se zraněnou duší a mnoha talenty, vyřešit.

"Milovala je, protože představovali ostrov zdravého rozumu obklopený mořem fanatismu a protože se obávala, že příboj dějin by je mohl jednoho dne smést a ona se chtěla stát, byť jen na okamžik, jejich součástí."

3 06.08.2023

Jsem velká "svěrákofilka" a uvědomuji si, že je oba vnímám méně objektivně, než jiné autory. Nicméně tentokrát to fakt nějak přes veškerou mou snahu není ono, nebo co.... První stránky knížky mě bavily a těšila jsem se, co bude dál. Jenomže ono dál už pak nebylo bohužel skoro nic. Takže na to raději hodně rychle zapomenu a budu si dál žít na vlnce - co je svěrákovské, to je dobré.

"Takže pak toužím po okamžicích samoty, kdy bych se mohl jen dívat a tiše si přemýšlet o svém."

3 01.07.2023

Zvláštní, velmi osobitý a jakoby zkratkovitý styl Patrika Girgla mě po pár prvních řádcích zcela pohltil. Možná i proto, že jsem generačně v souladu s příběhem.
Novela napsaná bez zbytečného balastu, syrově, natvrdo. Ale přitom z řádků čiší živočisnost a vlastně i velká citlivost, jen schovaná pod slupku teenagerovského cynismu. Byla jsem jiná....?

"Místo Šrámka si radši zajděte na rande."

"Touhy Džendeho Džongy" je taková ta knížka skoro na jeden nádech. Obdivuji, když je příběh odvyprávěný svižně, zábavně, dojemně a přitom bez zbytečného patosu.
V porovnání dvou zcela odlišných světů - bohaté Ameriky, zosobnění životního snu a nevzdělané Afriky zdánlivě bez vize a budoucnosti, s nerovnoprávným postavením žen, zdaleka nevychází "vyspělý" západ ve všem vítězně. No jo, holt nic není jen černé, nebo bílé a nemám teď na mysli barvu kůže.

"Když jsem byla mladá, otec mi říkal: Jednoho dne pochopíš, že jsi žena a neměla bys toho tolik chtít; jako bych měla být prostě se svým životem spokojená, i když to není takový život, jaký chci."

"Kdo ví, jaký manželství mají. Lidi v téhle zemi mívají divný manželství. To není jako u nás doma, kde muž může dělat, co uzná za vhodný, a žena ho následuje. Tady je to obráceně. Ženy řeknou mužům, co chtějí, a muži to udělají, protože prý šťastná manželka, šťastný život. Je to hrozně legrační společnost."

3 13.01.2022

"Stepní vlk" je knížka o čemkoliv chcete. A nejvíc ze všeho - světě div se - o vztazích. Sám k sobě, ke svým láskám, svým představám, snům...
Není to úplně jednoduché čtení. Taky aby jo, když při koumání sebe sama vyplave na povrchu vše, co v sobě celý život střádáme....

"Intenzivně žít se dá jen na úkor svého já."

3 18.08.2021

Na jeden nádech přečtený celkem obyčejný lidský příběh, řeklo by se. Jenomže je nějaký příběh obyčejný?
Co všechno je pro nás přichystáno, co se nám děje, co nás potkává a formuje, to je jedna velká skládačka, pestrobarevná mozaika různorodých kousíčků, takový hlavolam, se kterým je někdo hotov hned, prostě vyřešeno s grácií a lehkostí a jiný se morduje a ne a ne najít řešení.

"Nikdy se nevzdávej, dokud nevidíš na úplný konec."

3 20.08.2020

Vůbec netuším, z jakého podnětu jsem si tuhle knížku před časem pořídila. Už nějakou chvíli čekala na svou příležitost ukázat, co v ní je. Nakonec se dočkala a využila ji plně.
Název by mohl být na první dojem mírně zavádějící, pokud bychom nevěnovali dostatek pozornosti i podtitulu "Sociální povaha přirozenosti". Ale já jsem věnovala, takže se žádné nemilé překvapení nekonalo, naopak jsem dostala, co jsem očekávala a dokonce ještě i něco navíc.
Je to knížka o nás. Živočiších. A o tom, jak své přirozené touhy mnohdy směřujeme a formujeme tak, abychom zapadli do té správné společenské škatulky. A ačkoliv zařazena do kategorie literatura naučná, porozuměla jsem. Uf!

"Sexualita prostě není jedna, má mnoho příčin a mnoho důvodů, a to jak partnerská, tak mimopartnerská. Je to forma komunikace. Je zdrojem reprodukce, slasti, posílení vztahu."

3 26.05.2020

Nějak nevím, jestli tento příběh "nemožné lásky v nemožné době" byl určen právě pro mě, abych ho patřičně docenila. Tak úplně to nebylo, co bych od "literární senzace" - jak se praví na přebalu - čekala.
Je to velmi syrové čtení, což se vzhledem k době a místu, kde se děj odehrává (Skandinávie, druhá světová válka), dá celkem očekávat. Jenže je to nejen syrové, ale taky takové jakoby... neuspořádané. Vždy, když už to vypadalo, že se chytám a budu vtažena do děje, se to někde pokazilo.
Zajímavý exkurz do současné finské tvorby, nicméně "Porodní bába" nejspíš nebude knihou, ke které se budu po letech s chutí vracet.

“Měla jsem něco, co jiné ženské neměly, znalosti, a díky nim i svobodu sebrat se a vydat po svých."

3 23.03.2020

To je ale chlap, ten Gabriel Allon! Zabiják intelektuál s něžnou duší v drsném sexy obalu. Ale možná že vlastně tím borcem není hlavní hrdina, ale sám autor. Daniel Silva se totiž vyzná a umí zaujmout, strhnout a nepustit. "Zpovědník" je již několikátá knížka, kterou jsem od tohoto bývalého válečného reportéra zhltla a dojem po přečtení mám vždy stejný. Příjemné, inteligentní, stupňované napětí s gradací na závěr. Jak je vidět, židovská tématika je třaskavá dodnes....

"Láska je silnější než nenávist."

2 05.05.2024