Alex_Jura komentáře u knih

Skvělý čtení, od první do poslední stránky.

20 12.11.2018

Pro mě, coby x-procentní Židovku, hodně mrazivý čtení... I když jsem se k příběhu dostala jinudy, než zrovna přes tuhle tematiku. Překvapivě civilní a krásná čeština, musím se přiznat, že jsem četla i v práci (....!!!!)................ a PROSTĚ NEŠLO PŘESTAT. Pořád ve mně visí ta otázka, proč se neptáme víc po osudech předků. Já se ptala....... ale bylo mi to Na Dvě Věci. .............. I když. Někdy je mlčení víc, než slova. Díky za krásný příběh!!!!

18 08.01.2019

Laskavá, nesmírně potřebná knížka. Moje dlouholetá srdcovka. Kdo se chce smát, ten se zasměje, ale ten příběh má mnohem hlubší poselství. Vzhledem k tomu, že vzdělávání dospělých je tak trochu i můj job, mockrát jsem si na Leo Rostena a jeho hrdiny vzpomněla i během přednášky...

17 30.10.2018

Ať už ji otevřete na kterémkoliv místě, nezklame a podrží. Kvůli téhle knížce jsem se kdysi na knihovnické praxi dopustila malého podvodu: kniha byla non-stop na záznam, a fronta čekatelů dlouhá.... předlouhá. Takže jsem ji po vrácení ukořistila a za víkend zhltla... a pak teprve vrátila do fronty :-D Stálo to za to. Později jsem ji četla ještě několikrát už v mnohem normálnějším tempu, je úžasná. Doporučuju všem, co mají občas tendenci fňukat, jak je život nefér.

15 02.12.2018

Je to zvláštní. Když se ve skupině poměrně vzdělaných lidí zeptáte, kdo zná 1984, znají ji všichni. Četl tak každý 10. V lepším případě. (Dlouhodobý průzkum, kniha se tematicky dotýká jedné kapitoly mé přednášky, takže na ni dojde de facto pokaždé.)
Musím se přiznat, že z prvního čtení ještě na SŠ jsem si pamatovala hlavně tu scénu, kdy je hrdina ochoten i obětovat Julii... a tím pro mě končila. Po druhém a třetím čtení mám pochopitelně trochu jiné vzpomínky. Rozhodně doporučuji. A nejen kvůli "newspeaku".

15 21.11.2018

Nádhera. Nepatetické, a přece dojemné vyprávění. Příběh vyprávěný tak, že ho při čtení opravdu prožijete. A už nikdy na něj docela nezapomenete...

13 15.11.2018

Příjemný čtení, pohled z trochu jiného úhlu. Trochu mě deptala ta nevyslovená (a přece napříč knihou téměř hmatatelná) autorova osamocenost... Jako by tam někde byla ještě jedna rovina, čekající na vyjádření v další knize.

10 04.10.2018

Přečtená několikrát. Miluju knihu, miluju ten film, je to úžasně sestavený příběh. Díky Hodinám jsem si našla cestu k Paní Dallowayové, a pomohly mi toho pochopit mnohem víc.

9 03.01.2019

V době prvního čtení otřásla celým mým světem. A ani mi nevadilo číst ji od začátku do konce, postupně. Později už jsem si naopak vybírala jednotlivé kapitoly a pasáže podle potřeby. V mé knihovně je to asi jedna z nejvíce podtrhaných knížek. Barevně, v různých životních obdobích. S vděkem za to, že někdo dokázal sestavit tak nádherného průvodce osobním růstem.

9 03.01.2019

Krásný. Dlouho jsem ji měla doma, až jsem ji jednoho večera otevřela a přečetla de facto na jeden zátah. Moc se mi líbí, že spousta toho zůstane mezi řádky, a přece ten příběh při čtení rezonuje. A když se pak kouknete i na film s Audrey H., je to dokonalé. Včetně Moon river...

9 22.12.2018

Nejlepší Chuckovo dílo. A film to jen dotáhl k dokonalosti. Výstižný obraz schizofrenní společnosti, naší vnitřní rozpolcenosti, touhy žít život jinak a totální bezmoci udělat dobrovolně ten poslední krok, kterým si navždy zavřeme možnost být jedním z davu.

9 05.12.2018

Čtenářský evergreen. Dá se číst, ať už ji otevřete na kterékoli stránce... a hlavně kdykoli. Často si v ní hledám zajímavosti na školení, ale ještě častěji prostě nakouknu... a pak jsou dvě hodiny v tahu, kafe studený, práce neodevzdaná... ale ta nádherná čeština za to stojí!

9 30.10.2018

Dlouho mě míjela a teď si říkám - sakra práce ("Nolite Te Bastardes Carborundorum..."). Ne, nedovolím, co budu moci, tak NE.

8 07.02.2019

Četla jsem ji dávno před zfilmováním, poprvé někdy v roce 2009, to jsem ji tak nějak vzala na vědomí... a pak reedici v roce 2017 - to jsem ji zhltla za víkend u Vltavy... možná tomu pomohla ta řeka, možná osobní konstelace, nevím... najednou mi přišlo, že ten příběh žije, dýchá, že do něj lze vstoupit... Trochu slabší je ta část ze současnosti, ale konec to bohatě vynahradí.

8 05.12.2018

Mrazivá nádhera. Tenoučká knížka, kterou už nikdy nedostanete z hlavy. Doporučuji po přečtení (ne opačně!) i zkouknout film. Ty vztahy jsou... hodně podivné, a přitom naprosto reálně vykreslené.

7 07.12.2018

Popravdě, verze pro děti mi přijde přitažlivější... občas je to trochu rozvláčné. Hodně mi ale dala - na některé věci o životě stromů už nikdy nezapomenu... Za pohled na věc plný počet hvězdiček, za způsob zpracování tak čtyři. Přesto - stojí za to ji přečíst.

7 19.10.2018

V překladu Kateřiny Hilské opravdový skvost, který nedokážete dát z ruky. Jazyk, styl, vnitřní monolog provázaný s vyprávěním příběhu, tak nějak mimoděk se dozvíte vše, co potřebujete vědět, abyste měli pocit, že Clarissu znáte osobně... A občas i něco navíc. Pro mě jednoznačně nejlepší od VW.

7 19.10.2018

Kamarádka tvrdila, že tohle jediné se od RT jakž takž dá číst... Za mě žádná sláva. Napsat detektivku - to už je vyšší level, na to nestačí jen zamíchat do děje zločin. A podtitul “Tak trochu jiná detektivka” jako alibi fakt neobstojí.

Vztahový propletenec celkem křečovitý, ale budiž. Asi nejplastičtěji jsou popsaní Meda a Bruno, zbytek postav splývá v papírové šedi.

Kdyby mě Bábovky a Dobře mi tak totálně neotrávily, řekla bych: Radko, držte se svého kopyta. Takhle nevím. Co třeba články v Blesku pro ženy?

Na téhle knize mě mrzí jediná věc - že řadu zde brilantně podaných témat už bohužel nelze s autorem rozebrat osobně. Úžasné, inspirativní a překvapivě málo známé čtení.

6 26.12.2018

Ten konec... dlouho to ve mně rezonovalo. Pořád znovu ji doporučuji lidem na školeních jako excelentní popis společnosti ovládané strachem z emocí, upřímnosti a potažmo i vzdělání. Divochův osud mě nepřestane asi dojímat nikdy.

6 21.11.2018