alekis komentáře u knih

Někdy dám na doporučení, někdy ne, ale tolik chvalozpěvů na Otu Finka muselo urodit plodem, a tak jsem se s ním přece seznámila. Dlouho trvalo, než se případ rozjel, vlastně až závěr byl opravdu drama.
Takže, já a Fink, jednání první: kriminálník Ota se vrátil z lochu, byl vyhozen z práce a na popud svého kámoše kriminalisty vyjel z Prahy na venkov vyšetřovat (sebe)vraždu mladé herečky, potažmo záhadu zeleného slona. Zajímavá rekvizita (snad mohu prozradit, že ve skutečnosti jsou sloni dva), proto jsem si vybrala jako první k přečtení tento díl. Autor v něm velmi dobře využívá dobu a stav společnosti, do níž je příběh zasazený, nejspíš asi konec 50. let.
Mínusy: jadrná pražština, musela jsem zvykat, a ještě občas i teď cukne víčko, mnoho postav s mnoha povoláními a funkcemi, takže některé mi už splývaly, a poměrně dlouhá cesta od začátku vyšetřování k rozuzlení. Ale ostřílený čtenář detektivek, což já nejsem, si tohle všechno určitě užije do maxima.
Plusy: mohu jen tleskat autorovi za jeho způsob psaní, tolik chytrých a vtipných hlášek na jednom místě se sotva najde. Myslím, že jsem zdaleka ještě neskončila ani s Otou, ani s Jaroslavem Velinským.

9 01.05.2019

Chronologicky spadá tato harlekýnka před knihu Úkryt v prérii a ve své kategorii je to zajímavé čtivé dílko, které mohu milovnicím hezkých příběhů doporučit. Jsou tu dvě dějové roviny. Současnost, ve které se hrdá a úporná Kate snaží zprovoznit zchátralý hotel, aniž by od bývalého manžela, populárního bohatého zpěváka, přijala potřebné peníze. Kate najde v hotelu deník mladé učitelky Ellen z počátku 20. století, a to je druhá linie - minulost. Příběhy obou dívek jsou spojeny prostředím a obyvateli městečka - Ellen poznala jejich první a druhou generaci - přistěhovalce z Evropy a jejich děti, které učila, a Kate se o sto let později seznamuje s jejich potomky.
Obě musely bojovat s překážkami a každá našla ve Wolf Hill svoji lásku. Kupodivu, i v harlekýnkách, a to například zde, občas schází zaručený happyend.
Chci znovu zdůraznit příjemnou čtivost romance, a především deníkové zápisy učitelky Ellen, které jsou psané jiným způsobem než ostatní text a dobře přibližují dobu kolem r. 1904. Moc hezké.

28.04.2019

Přemýšlím, proč se po dočtení této harlekýnky usmívám jak jojo. Protože tam není žádná výrazně zlá postava, žádná ošklivost, podraz, vražda, hnus, nic, co je běžnou součástí skutečného života.
Je to psáno stylem, který mi vyhovuje. Příběh samotný není nijak objevný: přihodí se drobný kriminální zádrhel, hrdinka musí zmizet a ocitne se úplně mimo svůj dosavadní život v malém městečku uprostřed prérie. Potká hrdinu, zamilují se, i trocha sexu je tu k přečtení, a pak, jako obvykle, se objeví komplikace. Hrdinka prchá, už nikdy nechce vidět muže, jehož vroucně miluje, pak se vše vysvětlí a happyend jako vyšitý je tady.
Tato kniha chronologicky navazuje na knihu Utajená léta, která je podle mého názoru ještě o stupeň čtivější a zajímavější.
Počítám, že už nikdy Úkryt v prérii nebudu číst, ale ve své kategorii si to za úsměv na mé tváři zaslouží pár hvězd... :)

1 24.04.2019

Naprosto šílená knížka, strašně dlouhá, moc popisů a keců, mělo jich být tak o 20% míň. Ale je to dobré, holky, čtěte to! Autorka rozhodně "na to má".
První část, ve které se hlavní hrdina po nehodě vrátí do věku pětiletého kluka, a hlavní hrdinka má za úkol znovu ho dostat do normálu, je, řekla bych, skvěle a velmi zábavně popsaná. Konec překvapuje - sice jsem něco tušila, takhle totiž romance nekončívají, ale stejně to bylo roztomilé.

3 23.04.2019

Měla bych se stydět, je zde tolik nadšených komentářů! Nebudu hodnotit hvězdami, to se prostě nedá. Ponižovat úsilí autora nebudu, a povyšovat nemůžu.
Knih o městě skrytém v druhém městě je víc, a to mě velice baví. Paralelní svět. Situace, kdy někudy jdu a vedle mě či přede mnou je něco, o čem vůbec nevím, co nevidím, a pak se možná otevřou skryté dveře, zajdu do nějaké neznámé ulice a ocitnu se v místech, kde jsem nikdy nebyla a o nichž jsem netušila, že vůbec existují... A budu žasnout, protože je to naprosto jiná skutečnost než kterou znám, a je zrovna tak skutečná, jako ta moje. Tato představa mě odjakživa fascinuje.
Ke knize: snaha byla. Občas také lepím dohromady dlouhá souvětí, snažím se, aby můj jazyk byl básnický... tohle mi není neznámé. Je zjevné, že autor ovládá jazyk, dokáže kouzlit se slovy. Ale čeho je moc, toho je příliš. Začátek jsem četla poctivě, pak s přeskoky až nakonec, kdy hrdinu odváží tajemná zelená tramvaj... kdo ví, kam? Možná že někam do Prčic.
Tímto způsobem zpracovanou povídku či novelu by snad bylo možno unést. Ale rozsáhlý text, v němž není čeho se pořádně zachytit, kde se kupí slova a věty na obrovské promíchané hromady... tak na to můj selský hloupý rozum prostě nestačí.
Věřím, že autor psal knihu krví svého srdce, že v ní žil, procítil místa, která popisoval, a jejich atmosféru. Je to na ní vidět. Chtěl něco říct krásnými zvučnými slovy... ale mě ohlušil a oslepil a musela jsem, bez lítosti, jeho skryté město po krátké návštěvě opustit.

Dva hrdinové příběhu. Centurion Macro, starší, zkušený, ostřílený z bitev, ale neznalý písma, a změkčilý nováček Cato, který se teprve musí naučit, co je to být vojákem, příslušníkem římské legie, a také musí naučit svého centuriona číst a psát...
Dvě bitvy, jedna s Germány, jedna s Brity, obě popsané velmi výstižně. Mezi tím jedna truhlice plná zlata, několik zákulisních intrik, které mají dovést pár (skutečných, historických) postav k velmi významným, ba k nejvýznamnější pozici...
Vidím, že mám velké mezery co se týče období starého Říma, a poučení touto formou bude nejspíš velmi zábavné.

6 11.04.2019

Dočtena i třetí, poslední část. Podle mě asi nejnapínavější, až nejdivočejší. Velký boj. Hodně ztrát. Velmi mnohá překvapení a odhalení.
Sigrud, jednooký, zjizvený seveřan, poznamenán dotekem boží rekvizity a poraněn zlým černokněžnickým kopím, prochází dějem jako nůž máslem, jako pila kmenem stromu, jako meč tělem člověka... a občas také narazí jako kosa na kámen. Ale udělá to, co považuje za správné a nakonec zvítězí. A podle všeho je v úplném závěru, na poslední stránce, také klidný a spokojený. Vyhrál.
Sigrud je nejvýraznější postavou celé trilogie, ale bez ostatních by nebyl ničím. Všechno a všichni souvisejí se všemi.
Celý svět Měst, svět Kontinentu a Saypuru, je opět jedním ze světů fantasy, který má grády a každopádně stojí za to, aby byl poznán. Autor však bohužel zase nevyužívá možnosti popsat blíž a barvitěji mezilidské vztahy. Škoda, knize by to dodalo šťávu, jinak je zcela výborná.

5 11.04.2019

Myslela jsem, že když Shara z 1. části zmizí a místo ní nastoupí generálka Turyin, bude to pro dění v knize ztráta - ale kdepak! Vynikající. Můj oblíbený nezničitelný a nezlomný hrdina Sigrud zůstává, a navíc prožívá v tomto dílu osobní štěstí a bohužel i osobní peklo. Turyin bojuje ze všech sil, bojuje statečně, nakonec vyhraje, a věřte, že ze svého vítězství se neraduje.
Všechno je tu nějak dvojsečné. Pochmurné, složité, drsné. Jako kdyby ve Voortyštanu byla stále tma... A vojsko v zásvětí má připraveno naostřené meče... meče, které jsou neoddělitelně spojeny se svými nositeli.
Jednu výtku mám, i když tím knize nehodlám umenšit hodnocení. Zdlouhavá vysvětlování od mýtických postav, proč je něco tak a onak. Bohové a jim podobní se s lidmi nebaví a už vůbec nic jim nevysvětlují. Navíc dost suše, takovým tím školským způsobem jako z učebnice. Autor chtěl určité záležitosti osvětlit svým čtenářům, proto použil tento způsob. Měl to zaonačit jinak. Naštěstí takových pasáží není mnoho, možná že ostatním čtenářům naopak tento způsob bude vyhovovat.
Ještě je se na co těšit, ještě je tady 3. díl., Město zázraků!

4 25.03.2019

Myslím, že jenom Brit, nebo někdo s hlubokými ostrovními kořeny, mohl napsat tuto nádhernou knihu. Podle mě však není vhodná pro děti nejméně do 10 let. Tragický začátek příběhu může naprosto poznamenat dojem, a menší dítě úplně nepochopí, že je vymyšlený. Pro něj by byli Nik a jeho přátelé skuteční.
Hlavní hrdina prošel svým patnáctiletým životem na starém hřbitově, se všemi jeho nástrahami, s pomocí laskavých lidí... No... lidí? Trochu by se o tom dalo diskutovat :).
Podstatné je, že byl milován, měl přátele, a já, mít za pěstouna Silase, a takovou učitelku a přítelkyni, jakou byla slečna Lupescu - moje oblíbená postava - tak si blahopřeju.
Hrozila mu nebezpečí, ale dokázal je překonat. Přišla za ním mladá láska, ale musel se jí vzdát, aby mohl uskutečnit, co si tolik přál. Nakonec se rozloučil s těmi, které měl velmi rád... opustil jediný domov, který znal, a to všechno proto, aby mohl žít! Otevíral se před ním celý svět.
Milý Niku, dítě hřbitova, vyrostlé ve zvláštní společnosti mezi náhrobky! Neměl jsi to lehké, a ani mít nebudeš, život přináší spoustu nástrah... Ale ta nová poznání, dobrodružství, přátelé, všechno, co tě čeká... to bude opravdu něco! Vzhůru na palubu, dálky volají!

15 20.03.2019

Tak už se tedy nebudeme za nocí toulávat,
ač oba dosud milujeme, ač stejně bude luna plát...
Lord Gordon Byron - použito v knize (úryvek)

Den trifidů, vzniklý na počátku vzdálených 50. let 20. stol., by měl být zařazen jako povinná učebnice do školních osnov, a ne že to je támhle nějaký starý fantasmagorický románek pro pár milovníků žánru sci-fi...
Psaný jednoduchým jazykem, výborně se čte! Samotné citace myšlenek a postřehů by vydaly na čtvrtinu původní knihy. Je to tak skvělá věc, že nenacházím slov, jak velmi.
Téma zpracované z tolika pohledů. Zánik civilizace a obrovský problém lidí vyrovnat se s tím. Nenásilné, ale o to jasnější varování před genetickými manipulacemi. A už v té době, kdy je "dobývání vesmíru" v plenkách, autor zřetelně vidí možnost využití satelitů pro zničení lidstva...
Píšu komentář o Dni trifidů... a možná právě z nějakého satelitu padají na planetu smrtící viry, bakterie... A ti, kdo je posílají, jsou očkovaní a zabezpečení. Možná v utajené laboratoři vědci vyvíjejí nové rostliny, živočichy, vytvářejí úplně nové materiály, přístroje, techniku... něco, co dovolí skupině lidí ovládnout svět. Možná, že se zítra probudím slepá... Nebo se vůbec neprobudím, nějakými vibracemi se prostě rozpadnu v prach, a pár jedinců, schovaných ve zvláštních krytech, pak vyjde na světlo a svět, tichý, prázdný, bez překážejících podlidí, jim bude ležet u nohou...
Myslíte si opravdu, že to není možné? Vážně?
Možná byl John Wyndham jasnovidec. Zkuste si to představit, tu situaci. On to viděl dokonale. Nejde psát víc. To se musí číst. To se musí zažít.

44 15.03.2019

Ó, jé! To zase bylo něco! Zpočátku nic moc, taková podivnůstka, a že jako milovnice fantasy snesu dost. Ale Orson Scott Card ví, o čem píše.
Je to kniha kouzel. Kniha o kouzlení, o magii jako součásti života, ať kdysi, nebo nyní. O velikém nebezpečí, o boji dobra se zlem, a o konečném velkém vítězství.
Především však kniha o lásce. O lásce manželské, rodičovské, o lásce dětí k rodičům, o lásce ke své zemi... ale také o lásce lidu ke svým dobrým vládcům a naopak, jak to známe z pohádek.
Vyhráli, nebezpečí je zažehnáno. Ale nezapomínejme! Baba Jaga přežila, pouze se ukrývá, je stále velmi zlá, snad víc než dřív, a její kouzla jsou mocná. I teď, když jenom vyťukávám její jméno do klávesnice, mi trochu běhá mráz po zádech... Protože já neochvějně věřím, že kouzla existují, ať už dobrá, či zlá. Musíme věřit, že síla dobra je větší a že spolu s láskou je neporazitelné.
Krátký, ale zajímavý doslov autora doplňuje tento zajímavý příběh. Podle mého soudu je však tak specifický, že se každému, třeba i velkému příznivci fantasy, líbit nebude.

5 13.03.2019

Opravdu hodně dobrá fantasy. Kdo jako dítě z duše miloval pohádky, musí milovat i (dobrou) fantasy. Nebudu psát nic o ději, je přiblížen v anotaci a mnoha komentářích níže, proč se opakovat.
Zajímavá myšlenka: zdali lidé dělají to, co chtějí bohové, nebo naopak, bohové konají tak, jak si to přejí lidé a dokonce se podle jejich přání i mění.
Zajímavá osobnost: seveřan Sigrud, pobočník Shary, hlavní postavy. V jeho předešlém životě se jako stín skrývá tajemství, které je zatím pouze naznačeno. Jeho boj s vodní obludou je popsán velice dramaticky a přitažlivě.
Zajímavá perlička: do každého vlákna létajícího koberce je jeho tvůrcem - jedním z bohů, vetkána schopnost nadnášet. Stačí jen pět vláken na to, aby nadzvedly těžce vyzbrojenou velkou železnou loď, vyrobenou potají v poušti. Celkem šest takových lodí potom poletí nad nepřátelské území - a vítězství bude v kapse. Pokud jim to ovšem někdo nečekaně nepřekazí :).
Závěr: každou knihu osvěží a dodá jí šťávu, když se do ní zapasuje špetka dobré romance. Ta tady téměř úplně chybí. To jediné by se snad dalo vytknout. Jinak je to další skvělá věc, kterou jsem s potěšením přečetla na základě něčí zmínky zde v Databázi. A to na mě čekají další dva díly! Jupíí! :)

5 11.03.2019

Smutná kniha, nic veselého. Roderick je stalker, málo frekventovaná profese. Ilegálně vstupuje do zakázané Zóny a vynáší ven zvláštní věci. Některé užitečné, účel jiných se nedaří odkrýt, část má smrtící účinky. A co všechno ještě v Zóně je... kdo to ví? A co ta zlatá koule, plnící všechna přání? Pravda, nebo mýtus?
Zóna vznikla po Návštěvě - ale čí?
Kdo to prošel kolem, loukou, lesem, polem? Za účelem stěží zřejmým, městečkem utěšeným, obyčejným? Rázem se všechno změnilo, ó, jaký div..! A nic už není stejné, jako dřív...
Pravděpodobně prý se v tom malém americkém městě zastavili vesmírní poutníci. Aby si odpočali, pojedli, umyli si ruce, opravili vesmírné vozidlo... Takový malý piknik, pohoda. Zanechali po sobě, co už nepotřebovali, co jim vypadlo z kapes, a pokračovali dál ve své cestě... někam.
A lidé... No co? Lidé... Zřejmě si jich ani nevšimli. Jsou dávno pryč. Ale zdroj bohatství, nových úžasných technických věcí, zdroj smrtelného nebezpečí, vše co tu zanechali... je stále tady.
A protože do Zóny se nedá vstoupit jen tak, už mnoho lidí se z ní nevrátilo, jsou tu stalkeři, hazardéři, co se v ní umí pohybovat, a dodávat zájemcům zázraky... Za zázraky se samozřejmě platí... Ostatně, to víme všichni. Za všechno se vždycky platí!
Strugačtí jsou mistry v tom, co si vybrali za svůj životní cíl, a Piknik je, podle mého, jeden z jejich vrcholů a celkem z vrcholů žánru. Dokázali v době a místě, kde žili, stvořit vynikající díla.
Mám jen jednu výhradu - ale celkem je chápu. Němec Karel May stvořil Old Shatterhanda na Divokém Západě, národností Němce. Strugačtí zasadili do personálu ústavu, který zkoumá věci ze Zóny, ruského vědce - zemře krátce po začátku knihy - ale vícekrát je potom zmiňován, jako jakýsi lidský ideál... Budiž jim odpuštěna tato maličkost.
Vynikající věc, doporučuji.

15 09.03.2019

Snaha o záhadu, která záhadou není. Kdyby byla knížka o třetinu až polovinu kratší... Příliš zdlouhavé, příliš pomalé tempo, postavy nudné až běda, všechno nereálné. U "pravých" romancí člověk ví, co může čekat, ty unesou skoro všechno, tohle ale není ani romance, ani román ze současnosti, sorry, je to z drtivé většiny jenom snůška plků. Už jsem četla od této autorky roztomilejší, čtivější, příjemnější romány, tohle byl zabitý čas ve snaze přečíst si odlehčenou literaturu. A to opravdu nerada haním a většinou i těm sebeneskutečnějším románkům dávám vysoká hodnocení...

28.02.2019

- Když žádná naděje nezbude, budeme muset žít v beznaději.
- Plň své úkoly, osude. Lodě se občas potápějí.
- Veď mě mou cestou, osude. Kola se stále otáčejí.
- Kráčej dál, pokud chceš dál žít, i když tě život už jen bolí.
Pořád se ještě dá jít pěšky, když slepá kolej končí v poli.

Kniha má dvě linky, pevně spolu spojené. Úchylný vrah morduje vdovy, postupem četby vyplyne, proč. Ale takových mordýřů jsou plné detektivky a filmy, zatímco tady je nadstavba. Ve chvíli, kdy se láme chleba, v době Pražského povstání, kdy není jasné kdo je kdo a zdá se, že je úplné bezvládí a zákon neplatí, se naplno rozvine jeho povaha, objeví v sobě své skryté možnosti a na okamžik se stane Vůdcem. V partičce lidí dokáže nastartovat skoro ty samé zvrácené temné stránky, jaké on skrývá v sobě celý život.
Druhá linka je podstatně složitější. Česká policie, podléhající sice německým úřadům, ale do jisté míry samostatná, pracuje v posledních měsících války na případu vraha vdov. Protože první zavražděná je Němka, je pod záminkou spolupráce do jejích řad nasazen pražský Němec, ovládající češtinu, což neprozradí, aby získával informace o možných připravovaných krocích proti protektorátnímu režimu. Postupná proměna Bubacka, policisty, člena gestapa, z muže loajálního Říši, v člověka, který prozřel, je popsaná subtilně, ale jasně. Není nic horšího, než naprostá ztráta iluzí, zde má však Buback oporu v lásce své osudové ženy.
Soudím, že mnoho Němců si po zániku Říše nepřipustilo, že smrtonosný pád z výšin velkoněmectví byla jejich vina a chyba. Ale ti, kteří nejdříve bezvýhradně věřili, a potom prohlédli a pochopili... Jak velké asi bylo jejich utrpení, rozvrat jejich mysli? Člověk má ovšem značný pud sebezáchovy a přežije i toto...
Další zajímavá, i když už víceméně jen naznačená záležitost v knize: v době chaosu, totálního rozvratu a děsu, kdy se odhaluje charakter každého člověka, tehdy, ač se tomu "obyčejný člověk z ulice" nejspíš podiví, ba neuvěří, dochází k politickým tahům, kalkulacím, k plánování, co bude, až tohle všechno skončí a hlavně: kdo bude mít v rukou otěže! Nevím, do jaké míry autor nastudoval historická fakta, ale atmosféru té doby pro mně osobně vykreslil velmi dobře a za to mu dík! Rozkvetlé šeříky... se kamsi vytratily. Taková malá ztráta, snad ne iluzí, ale představy o určitém, velmi dramatickém a velmi nedávném období našich dějin.
Závěrem: nikdo z nás, co jsme tu dobu a ta místa nezažili, nemůže se zaklínat tvrzením, že my... to tedy ne, my tedy tohle ne! To prostě nevíme. A kéž to nikdy ani nezkusíme!
Bylo zde napsáno mnoho dobrých komentářů, z duše mi mluví kap66, ten bych k tomuto svému se svolením ještě přidala jako doplnění, je o kousek níž.

11 25.02.2019

Někdy člověka někdo tak naštve, že by v ten okamžik vraždil. Kdyby oči mohly metat blesky, viník by byl na popel... A nemusí to být ani v detektivce. Někdy člověku kdosi sáhne na samotnou jeho podstatu, na krev jeho srdce, na smysl jeho života... a potom nezbývá, nežli zabití, likvidace. A to je smyslem 5. dílu série Akta Enzo. Když se vrátím pozpátku a vybavím si všechny přečtené části, tak tato pro mě byla rozhodně nejlepší. Zápletka je velmi uvěřitelná, docela možná i ve skutečném životě. Enzo jako obvykle okouzluje, ani sex nechybí, ti Skoti zkrátka mají hodně co do sebe, nějaký neskutečný sexepíl... no, alespoň v knížkách tomu tak je :-). Všechno kolem a kolem, počínaje prostředím, přírodou, počasím (mám pocit, že se po několikáté opakuju, ale Peter May je prostě na tohle mistr), a také tím úžasným přepychovým hotelem a hlavně nedostižnou kuchyní, o níž se lze aspoň něco málo dozvědět (žabí stehýnka musí být masitá a bez lýtek, s kostičkou, za kterou se drží a okusují)... je dokonalé. A ty popisy vůně a chuti vína! Jak může neznalec jako já, který pozná leda rozdíl mezi slivovicí (O.K.) a jabkovicí (ee..), vědět něco o nejlepších vínech sladké Francie?
Třešinka na dortu, tentokrát mimořádně sladká, je poodkrytí Enza jako člověka, s jeho rodinným zázemím, a znovu se přesvědčíme, jak velmi silný vztah má ke všem svým dětem.
Počítám, jak počítám, jde tady o sedm vražd, tudíž by měly existovat ještě dva díly série. Pokud jsou už napsány! Pokud May není jako GRRM, který slibuje, mlží, ale na poslední dva díly Písně ledu a ohně zatím nejspíš nesáhnul. Nezbývá, než doufat, že se dozvíme, jak to dopadlo, kdo usiluje o Enzův život, která z jeho občasných milenek nakonec bude jeho osudovou ženou, jak to dopadne s Kirsty a s jejím temným mizerou, co Sophie a sympaťák Bertrand... A co mamka Charlotte? Já fandila Nicole, ale ta je bohužel někde v trapu... :-)
Doporučuju!

6 18.02.2019

S malými přestávkami kniha konečně dočtena. Moje dedukce šly úplně mimo, bylo to řádně zamotané, zvlášť když se do věci zapletou staří, mladí, promiskuitní, sexuchtiví... lidičkové! Těžko odhadovat, kam Peter May na ty nápady chodí, veškeré jeho knihy totiž vyžadují spoustu podkladů, konzultací, studia. Je zkrátka třída. Piš dál, Skote, bavíš a učíš, je to vynikající!
Náš urostlý, sice už trochu obstarožní, ale jinak přitažlivý, chytrý, docela statečný, na ostrově sice zmrzlý jak preclík, ale jinak borec Enzo utržil tentokrát dost ran, nejen na těle, ale i na duši. Příště, krom detektivní zápletky, bude zřejmě muset řešit jednu ze zapeklitých situací svého života... Předpokládám, že série má sedm dílů - podle knihy o nevyřešených vraždách. Přeloženo bylo tedy pět? Kdo to vydrží? Co když se nedočkám dokončení? Pak asi budu chodit strašit vydavatele...
Doporučuji, stojí to za to, je to vzrůšo, a popisy přírody, krajiny, okolí, počasí... tak to je třešinka na dortu!

7 10.02.2019

Bohužel jsem si neužila části týkající se fyziky. Ale jinak to bylo napínavé, zajímavé a musela jsem číst, až jsem dočetla. Děj byl jiný než jsem si představovala, ale to je asi cílem všech autorů: překvapit. A, kupodivu, motiv lásky je zde velice silně přítomen. Kdo má rád sci-fi, alternativní historii, dobrodružství, tak si počte.

8 09.02.2019

Náš urostlý nezdolný detektiv tentokrát v přímém nebezpečí života! Od samého začátku pochmurno a děsná zima, ledovým Štrasburkem počínaje, a přes pár cest na teplé jižní pobřeží, v horách bičovaných sněhovou vichřicí konče. Tohleto byla absolutní jízda, nevím, kam autor chodí na ty nápady! Zatímco dvě předešlé knihy měly zápletky trochu vykonstruované, nynější byla docela uvěřitelná. Ovšem, buďme v klidu. Ani spousta úsilí a všemožných pokusů a triků padouchům nepomohla. Enzo stále žije - a je mi jasné, že nakonec zjistí, komu leží v žaludku, tak jako leží shnilá ovce na skotské pastvině. Osobní trable, sex s krásnou milenkou, cesty po Francii i cesta do Londýna... Nakonec si musel obléknout těsné kvádro a ještě víc těsné protivné boty, aby zjistil, co potřebuje. Stále v ohrožení života! Vrah je mu v patách!
Všechno ustál. Jeho holky ho milují. Nicole sice tentokrát utřela, zkrátka neměla šanci, ale doufám, že do příště se něco vyvrbí :-).
Dosti nemístných vtipů! Je to strašně napínavé, dramatické, a je to inteligentní čtení zase plné informací. Doporučuju!

6 04.02.2019

Košatý příběh o víně
a o staré a nové vině...

Peter May má nádherný dar psaní, jeho knížky jsou dokonale čtivé (jistě je to i překladem). V každé jeho knize, kterou jsem dosud přečetla, byla veliká spousta informací, jako například konkrétně zde o francouzském vinařství, o regionech, o problematice tohoto pro mě úplně cizího oboru... V čínských thrillerech jsem s Margaret byla v Číně, nyní s Enzem ve Francii. Všechno realistické. Je tu mj. hezky vidět, jak autor miluje Skotsko i Francii. Oproti předešlému dílu Výjimeční lidé byla tato kniha o dost zajímavější (i když - pařížské katakomby taky mají hodně do sebe).
A teď trocha kritiky nejen na Kritika. Mayovy zápletky jsou trochu vachrlaté. Zápletky pro zápletky, případy pro případy, kriminální části knih poněkud kulhají. Také: co pořád vymýšlet, že. May chce mít ty věci složité, spletité, bohaté na události, není to nic jednoduchého. Když ale člověk pomine, že takový důvod k vraždění jako (nejen) v Kritikovi je trochu přitažený za vlasy, může si setkání s ním a s ostatními detektivkami pěkně užít :-). Všechno ostatní kolem a kolem je totiž dokonalé. Třeba zde, v této knize, vše krásně přiblíženo, popsáno, ve všem je živoucí život! Vinice, městečka, kostely, zámky, krajina... Francie... No hotová krása. Postavy jsou zajímavé, mně se rozhodně líbí. Pořád čekám, kdy stařík Enzo padne do osidel mladičké Nicole, tentokrát ho málem udusila svými velkolepými ňadry... Jenže on je na starší, asi z toho nic nebude... :-). Nevadí. Těším se na další díl, Skote!

8 02.02.2019