Aleh komentáře u knih

Hra o tom, jak jeden velký podvodník byl podveden ještě většími a mazanějšími podvodníky. Další z příběhů N.V. Gogola, který na postavách karetních hráčů krásně vykresluje poměry, které tehdy v Rusku panovaly.

...."Kdo jsem já? Já byl slušný člověk. Vzali mě ke stolu a prohrál jsem i košili. Co jsem měl dělat? Přece nechcípnu hlady. Tak jsem to za 3 tisíce vzal, že ti zahrajeme divadlo a voholíme tě. Říkám ti to na rovinu, co bych kecal."
"Jdem k souduǃ Jdemǃ Jdemǃ Oloupili jste mě, ukradli jste mi peníze…za bílého dne…"
" Zákonem by ses mohl ohánět, kdyby ses ho držel. Ba ne, kamarádeǃ V tom je právě ten vtip, že ty nemáš právo si stěžovatǃ " ....

8 11.09.2016

Rozsahem nevelké dílko od N.V. Gogola Ženitba je veselohra o tom, jak vládní rada Podkolatov zatoužil být ženatým mužem a využil k tomu služeb dohazovačky. Námluvy se však nepodařily, neboť budoucí nevěsta ze všech přítomných vybírala až přebrala.
N.V. Gogol zpracovává v Ženitbě opět téma maloměšťáckých, nabubřelých a naivních postav, které symbolizují poměry v Rusku v tehdejší době. I toto dílo nese své poselství do dnešní doby.

12 07.09.2016

Robert Hunter z oddělení vražd stojí před velkou výzvou V Los Angeles řádí brutální vrah. V centru jeho zájmu jsou mladé hezké ženy ve věku 30 let. A co víc. Ženy před smrtí velmi trpí, protože vrah ... … ...
Autor se s ničím nepáře a hned jde na věc. V 1. kapitole nás zavede na pitevnu a než kapitola skončí, přibudou dva mrtví.
Během četby jsem stále přemýšlela, co vede vraha k takovému zrůdnému jednání. A sympatický vyšetřovatel začíná rozkrývat pozadí tohoto kriminálního činu.
Vyhovují mi krátké kapitoly, které děj posunují rychle dopředu. Thriller hoden svého jména. Výborné napínavé čtení.

16 06.09.2016

Verše z cest po Francii, Monaku, Itálii. Z veršů dýchá touha po poznání dalekých krajů, ale na cestách je to i stesk po domově, blízkých a přátelích. Autor popisuje nádhernou přírodu, rostliny, živočichy, krajinu. Překrásné verše věnuje Paříži, Benátkám, Monaku. Opěvuje i krásu Sředozemního moře . V závěru zmiňuje i svou rodnou Moravu, která ho vítá, když se z cest navrací domů. Doporučuji. Je to psáno krásným jazykem.

16 30.08.2016

Ani v této knize nezůstala Petra Soukupová nic dlužna svému originálnímu stylu psaní, který se pro psaní dívčího deníku více než hodí. Nemůžeme očekávat dlouhá souvětí a složité větné konstrukce. Je více než jasné, že v soukromých zápiscích 19leté slečny se objeví studentský slang, nespisovné výrazy, zkratky, krátká slovní spojení, krátké výstižné dialogy. Nic však nebrání tomu, aby autorka vystihla život mladé dívky se vším všudy. Ze zápisků na nás dýchá i atmosféra dne, nálada, pocity štěstí i smutku, bezradnost, naděje. Prožijeme s Martou během jednoho roku její lásku, obrovské zklamání, starosti se školou, depresi, její vztah k rodičům, bratrovi,sestře, babičce… Také ilustrace se mi moc líbily a navíc ve mně umocňovaly pocit, že nečtu knihu, ale opravdový deník. I obálka mohla vypadat jako opravdový soukromý deník……

14 28.08.2016

Hlavní hrdinka Zlata má rodinu, 3 děti, manžela, vnoučata, babičku, o kterou se dlouhá léta starala a teď i práci, ve které by se ráda realizovala. Zlata se ve vzpomínkách vrací, jak se starala o děti, když byli ještě malé, co všechno s nimi a manželem prožila, co všechno musela zvládnout, čím vším si musela projít, jak se její rodina proměňovala a jak ona sama procházela životem …Prožívala jsem s ní její radosti, ale i trápení a smutky a mnohé z toho mi bylo velmi blízké. Je to milé odpočinkové čtení o životě, který tak všichni dobře známe… Další kniha od Blanky Hoškové, která mě oslovila a zaujala.

12 25.08.2016

Emílie a Morgan – dvě kamarádky, které k sobě našly cestu po dlouhých letech odloučení. Emílie je vdaná, má 2 děti, Morgan je úspěšnou zatím bezdětnou pracující ženou. Je to o životě. O přátelství, lásce, manželství, těhotenství, porodu, mateřství ale také o odloučení, rozchodu, rozvodu a novém životě. Nebýt francouzských reálií, mohlo by to být i mateřství po česku. Všude na světě prožívají mladé ženy podobné radosti a strasti. Je těžké skloubit mateřství se životem zaměstnané ženy. A je těžké vystoupit ze světa úspěšné zaměstnané ženy a zůstat doma s dítětem.
Je to milé, úsměvné, zábavné ale místy i smutné. Je na každé ženě, jak toto období svého života zvládne. A je dobře, má-li žena partnera, rodinu a přátele, kteří jí pomohou tato krásná, ale zároveň nelehká životní období zvládnout. Doporučuji k přečtení hlavně ženám, které jsou na mateřské dovolené, ale i těm, které to všechno mají teprve před sebou.

11 22.08.2016

Skupina mladých lidí z elitní dánské internátní školy pro bohaté patřila ke společenské smetánce, k tzn. zlaté mládeži, ale spoušť, kterou za sebou nechávali, byla obrovská. Oběťmi jejich řádění se stávali nic netušící bezbranní lidé. Ke skupině patřila také Kirsten-Marie Lassenová. Říkali jí Kimmie. Byla jiná, zvláštní, utrpěla řadu životních kopanců, jako ostatní i ona měla peníze a majetek, přesto žila už řadu let jako bezdomovkyně. Rozhodla se pro pomstu a vzala tak svůj život pevně do svých rukou. Carl Morck začíná se svým týmem řešit 10 let starý kriminální případ vraždy dvou sourozenců a spolu s Asadem se i oni dostanou do zapeklité životní situace. Napínavá a poutavá četba od první do poslední stránky jako ostatně i další thrillery od J.Adler- Olsena. Doporučuji, nudit se určitě nebudete.

20 20.08.2016

Já bych všem mladým holkám raději doporučila, aby své vdavky odložily spíše na "zítřek", aby mohly své vyvolené lépe poznat. Pokud přichází pochyby už před svatbou, tak to určitě nebude to pravé ořechové jako v případě Alicie. Překvapilo mě však, že je to velmi podobný námět jako v knize Chytrá žena pro manžela přes plot skočí. Alena Jakoubková se často opakuje a začalo mě to nudit. Naopak mě baví, že autorka občas příběhy doplňuje barvitým líčením přípravy a servírování jídla doplněné informacemi o použitých ingrediencích a mnohdy také postupy při vaření.

7 13.08.2016

Autorka má zvláštní styl psaní. Jakoby bez emocí, na velmi malém prostoru podává čtenáři informace o každé postavě a o jejich vzájemných vztazích s ostatními. Vše se snaží pojmout, tak, jak to podle ní doopravdy je, nevymýšlí si, nesnaží se je ospravedlňovat, nesoudí….. Je schopna vás připoutat ke čtení jedinou větou v závěru kapitoly, kde naznačí něco, co se nevyhnutelně odehraje v budoucnosti.
A závěr? Jednotlivé postavy znáte, hodně toho o nich víte a teď žasnete, kam osud každého zavál a jak si s nimi pohrál. Komu přisoudil jakého partnera, rodinu, děti, komu samotu, bolest, nemoc, smrt. Na konci jsem si uvědomila tu šílenou pomíjivost života. Všimla jsem si, že Petra Soukupová svými příběhy vyvolává emoce kladné i záporné. Mně se její knihy líbí. Život prostě takový je (ať se nám to někdy líbí nebo ne).

17 12.08.2016

Příběh se začíná odvíjet na jednom z norských ostrovů, kde svůj čas o samotě tráví jedna z nejlepších norských vyšetřovatelek Mia Krügerová, která se už pevně rozhodla, jak se svým životem dál naloží… Norskem však otřásá nový kriminální případ. Případ, který nesnese odkladu a veřejnost netrpělivě čeká na jeho vyřešení. A tak Holger Munch z oddělení vražd se musí vydat na ostrov za Miou, aby jí přesvědčil k návratu do Osla a ke spolupráci. Ani jeden z nich netuší, jak moc se tento případ bude jich obou osobně dotýkat.
Strhující napínavé čtení. Zápletka, jak má být a vyřešení téměř na dosah……A přece to není tak jednoduché pachatele dopadnout. Doporučuji pro milovníky severských krimi. Začínám se k nim také počítat Moc se mi to líbilo.

26 10.08.2016

Je to skutečný příběh mladé židovské dívky, která se ve vzpomínkách vrací k událostem v letech 1942-1945. Žila s rodinou v židovském ghettu v Polsku, poznala útrapy pracovního tábora a přežila dokonce 6 měsíců v nelidských podmínkách v koncentračním táboře v Osvětimi.
Dlouhých 60 let o tom nemluvila ani před svou rodinou a téměř na sklonku svého života se rozhodla své vzpomínky sepsat a zveřejnit. V této temné době ale prožila také svou první velkou lásku. Neskutečné a přece ze života…

11 08.08.2016

Bylo jí 50. Žila jako ve zlaté kleci, nevařila, neuklízela, nenakupovala. Na všechno měla pomocnici. Byla nepraktická, nesamostatná, netušila, co je to život. Neměla žádné přátele, když byla sama, tak pila. A měla zvláštní schopnost znepřátelit si lidi kolem sebe. Byla 25 roků vdaná, z toho 15 let ženou v domácnosti. Kvůli movitému ambicióznímu manželovi se všeho vzdala. Neměla děti. To vše je patrné hned z prvních stránek románu….
V poslední části románu jsem však měla pocit, že čtu o někom jiném, že mám v ruce úplně jiný román. Přišlo mi to až neskutečné, nereálné, nemožné.…prostě jsem tomu neuvěřila.
Ráda čtu romány pro ženy, ale reálný život podle mě není jen tak jednoznačně černobílý…..

9 06.08.2016

Je to příběh veliké lásky mezi šlechticem Ferdinandem a měšťanskou dívkou, dcerou muzikanta, Luisou. Kolik útrap, intrik a úkladů musela snášet tato nerovná láska, která byla v rozporu s tehdejší morálkou, zvyklostmi, s tehdejším světem ve 2. polovině 18. století? Je to klasické dílo a čtenář může očekávat konec velikosti antické tragédie.

6 03.08.2016

Četla jsem už knihy a viděla jsem filmy. Ale pokaždé, když se s tím znovu setkám, tak žasnu, co všechno je možné. Prostě jiný život, jiná kultura, jiná mentalita. To se nedá nic dělat. Ty příběhy jsou jiné, ale vlastně tak moc stejné. Překvapilo mě to, že se to netýká jen mladých naivních dívek, ale i žen ve zralém věku, které se tady, ačkoliv měly kolem sebe svou rodinu a děti, cítily tak strašně osaměle. Prostě a jednoduše řečeno jiný kraj, jiný mrav. Je to k zamyšlení hlavně pro ženy, které stojí na začátku této nové životní pouti a mohou si to ještě rozmyslet. Velké díky za Ztracené, paní Evo Urbaníková.

21 30.07.2016

Muž ve střídavé péči. Z názvu jsem měla pocit, že to bude humorná kniha. Ale nebyla. Jeden muž a dvě ženy, přesněji řečeno dvě rodiny s dětmi. I takový životní příběh může být. Obdivuji dlouholetou nebetyčnou toleranci obou žen. Úsměvné historky se týkaly hlavně malého geniálního Eliáše. Paradoxně tuto situaci vyřešila až vážná událost v životě jedné z těchto rodin… A životy obou rodin se změnily. Doporučuji. Knihu jsem přečetla během jednoho dne.

9 29.07.2016

Moc se mi líbilo, jak se z životního ztroskotance rodil člověk, který se vydal na tu správnou životní cestu. A bylo to právě kvůli tomu, jak se pomalu polehoučku navzájem rodil vztah mezi Geroldem a Manuelem. V příběhu nechybělo i napětí díky anonymnímu dárci peněz, po kterém pátrali. A otevřený konec? Tentokrát mi to nevadilo. Aspoň čtenář může zapojit svou fantazii.

…„Gerolde Plasseku, řekl jsem si, co si o sobě vlastně myslíš? Co jsi zač? Čtyřicet tři let jsi byl nenápadný, držel ses zpátky, nikdy ses necpal dopředu a vždycky jsi nechával vyhrát ty druhé – ne z nějakých ušlechtilých pohnutek, většinou to bylo z čiré pohodlnosti a dobré znalosti sama sebe: ty nejsi člověk zrozený k velkým věcem. A co má být tohle, co to má najednou znamenat, Gerolde Plasseku? Přece jsi najednou nepropadl velikášství! Máš jistě dost a dost slabostí, ale jednu si nikdy neměl: nikdy jsi nebyl tak namyšlený, aby ses domýšlel, že jsi něco zvláštního. Hlavně si nevymýšlej, že s tím teď můžeš začít.“

15 26.07.2016

Zdena Frýbová je výborná vypravěčka a zároveň se projevuje také jako velká znalkyně lidských duší a podává čtenáři naprosto podrobnou charakteristiku každého ze všech hlavních účastníků děje, takže máte dojem, že je všechny velmi dobře odněkud z Vašeho okolí znáte. Jsou jimi 3 manželské páry (falešní hráči). Je jasné, že jde o nevěru, intriky, lži,… Napínavost děje je umocňována také tím, že dojde k tragické události a na konci bude o jednoho falešného hráče méně.
Je to jedna z nejlepších knih spolu s knihami Noc jako stvořená pro nevěru a Neděle jako stvořená pro vraždu, které jsem od Zdeny Frýbové četla.

12 23.07.2016

Román je napsán ve verších. A jakoby ještě více podtrhl hloubku, čistotu a krásu nádherného lidského citu – lásky. Nejvíce ze všeho se mi líbí dopisy.
Taťjanin dopis Oněginovi:
„Píšu vám – co víc? Píšu já vám. Co na tom slova pozmění.….“
A Oněginův dopis Taťjaně:
„Ne, být jen s vámi, vidět vás, zachytit každá vaše hnutí, rty v pousmání……“
Kdysi jsme se učili na gymnáziu nazpaměť úryvky přímo v ruském jazyce. Ale překlad Olgy Maškové do českého jazyka je také krásný.

27 19.07.2016

Už v samotném názvu je něco patologického! Kdo je vlastně Hannes? Milující člověk, nemocný muž, všehoschopný manipulátor, lidská zrůda?
Člověk, který žije dva životy. Na okolí působí jako sympatický milý mladý (řeklo by se ideální) muž.
A v soukromí?
Kdo uvěří a pomůže Judith, pro kterou jeho „láska“ začíná být nesnesitelnou, neuvěřitelně svazující a neúnosnou?
Psychothriller se vším všudy…. Daniel Glattauer dokáže čtenáře zaujmout a nepustit. Obracíte stránku za stránkou a chcete vědět, jak to dopadne.

16 18.07.2016