Aleh komentáře u knih
Romeo a Julie má výsostné postavení mezi díly, jejichž hlavní dějovou linkou je příběh nešťastné lásky dvou milenců. William Shakespeare napsal tuto tragédii v 16. století. A přece je aktuální i v dnešním světě. Stále se k tomuto dílu vracíme a znovu a znovu prožíváme ten příběh věčné lásky...
Recept na nesmrtelnost? Komu je vlastně určen? Kdo má právo zůstat nesmrtelným? Utopické dílo. Vždyť každé malé dítě ví, že pouze nadpřirozené bytosti z pohádek jsou nesmrtelné... A není to snad dokonce lepší, že člověk je smrtelný ? Takové otázky si klade autor ve Věci Makropulos a nutí čtenáře přemýšlet.... Další klasické dílo Karla Čapka. Ráda bych to někdy viděla i v divadle.
Překvapují mě tak rozporuplné komentáře na tuto knihu.. Právě u této knihy na rozdíl od těch ostatních od Liane Moriarty se děj rozvinul hned od samého začátku. Žádné přešlapování na místě. Ellen věří, že vztah s Patrickem je ten pravý. Ale Patrick má malého syna Jacka, dále je tu všudypřítomná Patrickova první (mrtvá) manželka a zároveň Jackova maminka Collen a navíc ještě bývalá Patrickova partnerka Saskie, která neunesla rozchod a svého bývalého partnera neustále pronásleduje. Takže oba partneři mají co do činění se stalkerkou. A to je pro jedno rodící se obyčejné lidské štěstí až moc. Autorka pravidelně střídala popis určité situace z pohledu Ellen nebo Patricka a vzápětí z pohledu Saskie, takže čtenář má možnost posoudit i pohnutky, které vedly Saskii k takovému (neomluvitelnému) jednání. Mně se kniha líbila zatím nejvíc ze všech , které jsem doposud od Liane Moriarty četla.
Nádherné pohádky, kde dobro vítězí nad zlem, chytrost nad hloupostí, statečnost nad zbabělostí, láska nad nenávistí, …. Mnohé z nich známe i z filmového zpracování a přece si rok co rok najdeme chvíli, abychom se na některou z nich znovu a znovu podívali. Tentokráte jsem je po dlouhé době vytáhla z knihovny díky čtenářské výzvě, přečetla, zavzpomínala a zase je uložím nazpět, aby tam počkaly na své další malé posluchače a budoucí malé čtenáře...
Román se mi nelíbil. Je ušitý horkou jehlou. Rozhovory spisovatele s producentem, v nichž byly hlavní složkou údaje o počtu vypitých lahví a nevhodný slovník obou pánů, měl snad za úkol jen prodloužit už tak dost krátký text celého málo propracovaného románu. Je mi líto, ale tato kniha mě opravdu zklamala.
Nostalgické, úsměvné vzpomínky vnuka Matěje na své babičky, které patří do jeho světa dětství, mládí a dospívání na pozadí politických událostí v bývalém Československu. Jako bych viděla před sebou ten svůj dětský svět a své babičky. Už je to všechno pryč, ale vzpomínky zůstaly a jsou stále živé...
Romantický příběh z poloviny 19. století. Jeho hlavními aktéry jsou sentimentální snílek a zamilovaná dívka. A tak po několik nocí, ve kterých se v ulicích Pěterburgu setkávají, jsme svědky jejich krátkého nenaplněného vztahu. Mladík se do dívky zamiluje, ale dívka nakonec odchází ke své velké lásce, na kterou po celý dlouhý rok čekala a mladík zůstává i nadále sám, uchyluje se do svého snového světa a zůstává vděčen dívce i za ten krátký čas, který spolu strávili…. Bílé noci, spojení, které se k sobě moc nehodí, jakoby symbolizovalo tu "rozervanou" romantickou duší zamilovaného člověka.
Jana má dospělou dceru a plně ji zaměstnává a naplňuje práce v kadeřnictví.
Jejím životem však otřese a zacloumá nečekaná smrt její o 10 let mladší sestry, péče o malou Sáru a také vážná nemoc její matky, která svůj vyměřený čas tráví už jenom v sanatoriu.
A také ji po dlouhých letech potká velká láska, ve kterou už ani nedoufala…
Jak to všechno půjde na prahu čtyřicítky skloubit dohromady?
Přijde období plné smutku a slz, ale také velkého štěstí a životního naplnění… Jak už to v životě bývá... Ti, kdo si oblíbili Táňu Keleovou-Vasilkovou, si jistě přijdou na své.
Fascinuje mě mládí autora této sbírky. A nabízí se otázka, co by všechno ještě mohlo vzniknout, kdyby osud dopřál Jiřímu Wolkrovi delší život. Básně byly obrazem těžké doby, ve které vznikaly a zachycují ji bez naděje na změnu, protože sbírka byla poznamenána autorovou smrtelnou nemocí a stala se předzvěstí jeho brzkého odchodu z tohoto světa.
Není to promyšlené literární dílo. Je to život sám. A ten dovede být někdy pořádně krutý, když Vám ze života pomalu, ale neúprosně den po dni i několik let odchází Váš nejbližší člověk, který přestává být tím, kým celý život byl! Chcete věřit, máte strach, jste zoufalí, bojíte se, doufáte, přemýšlíte o životě a smrti, žijete ze dne na den ......
Není to sbírka básní Jiřího Žáčka, ale výběr jeho oblíbených básní od různých autorů z různých dob doplněna úvahami o poezii, o vlivu poezie na člověka, o významu poezie pro naše životy, o pravdivosti veršů, o porozumění sobě samému a v konečném důsledku také samotnému světu. Zaujaly mě jeho názory a nutilo mě to přemýšlet, proč do svého výběru zvolil právě tu či onu báseň.
I vyšetřovatelé zločinů jsou jenom lidé s obyčejnými starostmi, radostmi, ale také třeba i s velkým trápením. Jako Max Freeman. Dostihla ho zaviněná smrt malého 12letého chlapce. Odešel od policie, usídlil se v krajině nádherné divoké přírody a žil sám. Nakonec se však k vyšetřování sám po letech vrací. A znovu možná právě proto, že na počátku je nález mrtvoly malého dítěte. A obětí bude víc.
Román nemá žádný složitý děj. Je o vztahu, o nerovném a nenaplněném vztahu. O tom, co žena dokáže všechno podstoupit, když je zamilovaná. Láska je krásný lidský cit, ale mnohdy dokáže být slepá a vystřízlivění může být kruté, pokud je to láska neopětovaná. Příběh je psychologickou sondou do života sebevědomé Ester, která se slepě a beznadějně zamiluje...
Když z dokumentů slyšíte, že vesnice musely ustoupit dálnicím, přehradám, elektrárnám, tak vidíte především tyto obrovské stavby. Když ale čtete o lidech, kteří přišli o svůj domov, svou vesnici, svou historii, pak nevidíte před sebou tyto stavby, ale lidi, kteří čelili neskutečně těžkému a složitému období, v němž se museli ať chtěli nebo nechtěli rozloučit se životem, který žili a začít žít prostě jinak a jinde. Přečtěte si tuto nádhernou knihu od Jiřího Hájíčka o tom, jak to poznamenalo život několika rodin v jedné vesnici, která dnes již dávno patří minulosti.
Autorka vypráví příběh mladé, krásné a sebevědomé ženy, která pracuje jako vyšetřovatelka jedné advokátní kanceláře. Bailey Carpenterová je však jednoho dne přepadena a znásilněna. A tak spolu s ní prožíváme dny, týdny a měsíce po tomto brutálním útoku. Autorka popisuje zcela sugestivně její stavy úzkosti, strachu, obav, nočních děsů a představ, že pokojně může existovat jen v bezpečí svého bytu. Čas běží a policie stále nemá útočníka a tak se Bailey nakonec pouští do vyšetřování sama na vlastní pěst. A jednoho dne ve svém bytě zjistí, že ......... Ten, kdo má rád příběhy Joy Fieldingové, tak si jistě přijde na své.
Někdy se zdá být život tak křehký! A někdy tak strašně tvrdý a drsný! Čím vším si musela jedna žena za svůj život projít! Zdá se, že návrat z koncentračního tábora s sebou nese nový život. Šestnáctiletá Gita se vrací domů, ale její domov už neexistuje. Jaký bude její další život? Gita Lauschmannová se vrací v létě 1945 a pak až v létě 2005. Žila nebo celou tu dobu jen přežívala? Pro mě je toto dílo hlubokou sondou do života a osudu jedné ženy, jejíž osobní život poznamenaly dějinné události, které hluboce ovlivnily osudy mnoha lidí.
Zatím jsem asi nenašla tu správnou cestu k Jo Nesbovi. Příběh kluka, který byl odsouzen za 2 vraždy, které nespáchal, samozřejmě vybízí k cestě za pomstou. Příběh je promyšlený a konec pro mě nečekaný a jako obvykle překvapivý. Nejsem z těch čtenářů, kteří vše odhalí hned na začátku příběhu. Určitě si najdu časem cestu i k jiným knihám od Jo Nesba, ale nemohu se zbavit dojmu, že thrillery jiných severských autorů se mi líbí víc a zaujaly mě víc.
Knihy od Táni Keleové-Vasilkové jsou pro mě vždy sázkou na jistotu. Jsem městský člověk a nejspíše jím už zůstanu. Ale obdivuji Julku, která po rozvodu dokázala zcela změnit svůj život, odejít s dcerou na ranč, který zdědila po dědečkovi, přeměnit ho na penzion a žít tak, jak to do té doby neznala a neuměla. Je to o jednom obyčejném lidském osudu a statečné ženě, která to nevzdala. A to není málo. Mám takové životní příběhy ráda, mohou být pro mnohé ženy inspirující.
Tentokrát se Karel Čapek pustil do povídek s kriminální zápletkou. Někdy je tak lehké přijít na kloub nějakému případu a někdy je to tak moc složité. Někdy pomůže obyčejný selský rozum a někdy to nejde vyřešit léta. A někdy pomůže třeba jen obyčejná náhoda, např. odhozený lístek z obchodu. A nejedná se o žádné maličkosti, ale třeba i vraždy. Ale takový už je život sám.
Poznáváme spoustu postav na obou stranách zločinu – komisaře, obyčejné četníky, ale i zlodějíčky nebo třeba i těžké zločince. A někdy nechybí i trocha filozofování a také mnohdy i předsudky. A tak nám autor přibližuje dobu 30. let minulého století. A v tom byl Karel Čapek opravdovým mistrem.
Malostranské povídky mají tu moc, že na Vás (ať chcete nebo ne) dýchne atmosféra doby, ve které Neruda žil a tyto povídky psal. Jakoby všechny postavy a postavičky byli Vašimi známými. Je to nádherné poetické dílo a navíc prostředí Malé Strany má opravdové kouzlo a jen umocňuje tuto krásu a poetiku doby. Škoda jen, že dnes se tato poetika z Malé Strany pomalu vytrácí...