AdMirary
komentáře u knih
Pán věže
Anthony Ryan
Po prvním díle velké zklamání. Čtyři dějové linky, každá má spoustu postav, které se akorát pletou, a časové prolínání ze začátku celkem nepřehledné. Za celou dobu se toho vlastně moc nestane - Vélin jde půl knihy někam, tam sebere armádu a jde zase jinam, Frentis nabírá co nejvíc lidí (aby těch postav bylo ještě víc), takže většinu akce nám obstarává Reva a Lyrna. Každopádně to nestačí, aby se dalo těch 600 stran považovat za zábavné. Navíc je zde naznačeno mnoho věcí týkajících se temných sil a tak, jenže nic není vysvětleno. Možná se to všechno dovíme ve třetí knize, tedy pokud ji po tomhle vůbec budu číst..
Sněhulák
Jo Nesbø
Nechápu, co na té knize všichni vidí. Byla jsem napjatá chvíli někde uprostřed, ale to je tak všechno. Libování si v brutálních a jednoduše divných sériových vraždách asi prostě není pro mě. Ale co mi na knize nejvíc vadilo byly sexuální scény. Většina z nich nebyla pro děj vůbec důležitá a já nechtěla číst 50 odstínů šedi. Navíc vrah byl jasný už celkem dlouho před koncem, takže to velké "AHA", kdy to Harrymu dojde, bylo pro čtenáře spíš "konečně."
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Jako Potterheada mě tato kniha rozhodně zasáhla, ale spíš negativně. Charaktery se chovaly někdy divně, celé přesouvání se v čase moc nedávalo smysl a nebylo ani dobře vysvětleno. A hlavně (pozor spoiler): Voldemort má dítě s Bellatrix? Vážně?
Žert
Milan Kundera
Mě ta kniha tedy neoslovila, nebavilo mě to a do čtení jsem se spíš nutila. Charakter hlavní postavy mi sice nevadil, ale to, že od začátku bez jakékoli znatelné souvislosti vypráví tři postavy tři rozdílné děje (které mají návaznost, ale to se dozvíme až ke konci) bylo dost unavující a ztrácela jsem se díky tomu ve spojitostech. Snad toho nemám dost načteno, ale Kunderova "geniální práce s časovými rovinami" se mi zdála pro někoho, kdo Žert čte poprvé (a znova ho číst nehodlá), zmatená.