adelka.zurkova komentáře u knih

HŘÍŠNÉ MĚSTO

Město fabrikantů, boháčů a surových boxerů,
město vynálezců a inženýrů,
město generálů, obchodníků a vlasteneckých básníků
černými hříchy přestoupilo božího hněvu míru
a bůh zuřil:
stokrát již slíbil pomstu městu tomu,
déšť síry, oheň s burácením hromů,
a stokrát odpustil,
neboť vždy vzpomněl si, že jednou slíbil,
že pro dva spravedlivé nezahubí města svého,
a nedodržet slovo bylo těžko bohu:

dva milenci šli totiž jarním sadem,
zhluboka vdechujíce vůni rozkvetlého hlohu.

2 26.10.2016

V dnešní době už se člověk české literatury 19. století bojí. Zdá se to jaksi nečtivé, psané prapodivným jazykem, popisuje to společnost, která už nám není blízká. A přesto jsem Kříž u potoka zhltla za pár dnů, těšilo mě to číst a představovat si, jak se žilo 150 let zpátky.

2 07.03.2016

První díl jsem přečetla jedním dechem, ale tohle bylo špatný, fakt špatný.

4 21.04.2014

Když se mi tato kniha dostala do rukou, bylo mi řečeno, že na postavy ze Sto roků samoty nikdy nezapomenu. To je pravda, dnes už to vím, ráda na ně vzpomínám jako na staré známé s nostalgickým úsměvem...Tahle je prostě srdcovka jako žádná jiná.

3 15.02.2014

A protože je knížka z knihovny, některé básně jsem si napsala v pokojíčku na zeď..Nádhera!

1 03.02.2014

Uuf, tahle knížka by dala pořádně zabrat. Četla jsem ji dlouho jako žádnou jinou, ale její genialitu a stylistickou propracovanost jsem si bohužel uvědomila až v poslední třetině. Doporučuji psát si poznámky, protože bez nich bych se ve jménech, církevních řádech a symbolech ztratila. Příště už ale alespoň budu vědět, na co se mám zaměřit, abych si její dokonalost užila.

1 17.11.2013

Na zacatku knihy jsem se dozvedela, ze Santiago Nesar zemre, v prubehu me o tom detaily vrazdy presvedcovaly, ale na konci me Santiagova smrt stejne prekvapila.

1 27.09.2013

tomuhle říkám krásná poezie...nejprve je samozřejmě ohromující část, popisující roční období..najednou pak člověk začne milovat dvůr a přátelství mezi Kapičkou a dvorem...a nakonec to sprostý pití...a s Filipovým doprovodem na klavír a předčítáním..kdo by neměl rád jeho verše..:-)

27.06.2013

"Jsou dva světy. Jeden prostě existuje, aniž se o něm mluví. Tomu se říká skutečný svět, protože o něm není třeba mluvit, abychom jej viděli. Druhý je svět umění-o tom je třeba mluvit, protože by jinak neexistoval."

....Tvůj bratr zemřel mladý, tys byla to
střapaté děvčátko, jež na mě hledí
z oválku podobenky ve své ,,póze".
Psal hudbu, nevydanou, neslyšenou,
dnes pochovanou v kufru, vyhozenou
na smetiště. Třeba ji nevědomky
někdo vymyslí znovu, zůstává, co je psáno.
Miloval jsem ho, aniž jsem ho poznal.
Nikdo naň nevzpomínal mimo tebe.
Nepátral jsem po ničem: teď už je to
zbytečné. Po tobě zůstal jsem jen já,
pro koho existoval. Ale je možné,
víš to, milovat stín, když sami jsme stíny....

2 16.04.2013

Mně 13 byla skvělá, nádherné popsání onoho undergrandu mladého Filipa:-) Karla Klenotníka cesta na Korsika byla trochu nudnější, ale potěšila mě ta změna jazyka a..přece jenom to byl jiný druh povídky. A zápisky milencovi byla pak už jen taková krátká, milá povídka na závěr:.-)

03.02.2013

Začátek byl fajn, ale po smrti Lolitiny matky kniha přešla do dlouhých, nezáživných popisování cest. Jak sám autor píše, spousta lidí knihu odloží právě kvůli jakémusi očekávání sexuality v Humbertových denících. Příjemně mě ale překvapilo, jak jsem mu na začátku knihy fandila, aby tu ,,malou mrchu" dostal. Hlubší vztah jsem si ale ani k Hubertovi ani k Lolitě nenašla.

03.02.2013

Kniha, při jejímž čtení mi čelist spadla tolikrát, jako nikdy předtím.

1 24.01.2013