Adelína_čte komentáře u knih

4,5 hvězdičky
chystala jsem se na ni dlouho
koupila si i papírovou knihu
ale nakonec dala šanci audio verzi
třináct hodin dlouhou
od nakladatelství témbr
a neprohloupila jsem
naopak
sice jsem ji poslouchala dlouho
ale o to víc si ji užila

ze začátku jsem si musela zvykat
na výjimečný styl psaní
ve skvělém podání vandy hybnerové
ale především jsem ocenila
otevřenost
syrovost a surovost
odvahu
intimitu
humor
drzost a drsnost
žádné servítky
žádné zábrany
ocenila jsem tu reálnost
a tolik věcí k zamyšlení

příběhy dvanácti britských žen
které promluvily za miliony dalších
některé nemohou být rozdílnější
i když jsou si blízké
některé mají spoustu společného
i když se neznají
navzájem se jejich životní osudy proplétají
ať už chtějí
či nikoliv

milenky kamarádky příbuzné
matky dcery
genderově ukotvené i fluidní
binární i nebinární
různě staré
různě sexuálně orientované
z různých sociálních tříd
s různými sny a cíli
starostmi a radostmi
dětmi manželi a manželkami
s různou prací a zázemím
s různými bolavými zážitky a ztrátami

s každou novou postavou se příběh stával celistvějším
s každou novou postavou jsem audiu přicházela na chuť víc a víc
víc a víc jsem se do příběhu ponořovala
víc a víc jsem se v něm vyznala
víc a víc jsem mu rozuměla
víc a víc jsem nad ním přemýšlela

boj proti patriarchátu rasismu a misogynii
intersekcionální feminismus
inteligentní pokrokové obohacující
nové obzory rozšiřující
neposlouchala/nečetla jsem ji naposledy
zážitek a velké doporučení

(můj názor jsem sepsala podobným stylem, jakým je vedena kniha- volný verš/experimentální próza)

16 20.05.2021

Svět. Láska. Okamžiky. Maličkosti. Strasti. Radosti.
O téhle knížce bych chtěla napsat tolik a zároveň možná taky vůbec nic.
Všechno je přímo v ní. Ten pocit.
Neuvěřitelně moc jsem si čtení užila. Vychutnávala si každou stránku. Zkoumala každou fotografii. Mám chuť si ji teď přečíst znovu. Od začátku. A pak zase znovu. Vzbudila ve mně tolik pocitů.
Dva roky. Dvacet zemí.
Všechno v tomto skvostu.
Tolik mi to cestování chybí.
Tak nádherný jazyk. Tak pečlivá volba slov.
Na první pohled možná nesouvislé věty. Na ten druhý to do sebe všechno zapadá. Tvoří barvitý příběh. Dává smysl.
Myšlenky. Úvahy. Divení se.
Po grafické stránce nejkrásnější knížka v mé knihovně.
Na dobrodruhy budu myslet ještě hodně dlouho.
Protože všechno uvnitř téhle knihy je důkazem toho,
že
láska
je.

15 15.06.2020

Dneska jsem prolistovala jednu moc vydařilou sérii popisných obrázků v podobě složky listů plnou mimozemských tvorů, díky níž jsem na sobě zpozorovala zvýšení emocionálního hřejiva.

Mé myšlenky mi napovídají, že tyto fialové, modré a růžové stránky mě uvedou do pocitu veselí pokaždé, kdy mou mysl strhne prudký záchvat poklesu endorfinů.

Pokud chcete také dojít k poznání, k čemu slouží textilní trubice, nožní rampy, osobní tlumič hvězdy, úmrtní i hydratační válec, gravitační distributor výživy, či omezovač hvězdného porušení, utraťte oběžné za tento soubor barevných papírů.

Možná se může zdát, že můj mozek trpí patrnou dysfunkcí, ovšem ujišťuji vás, že jsem se jen snažila přiblížit se mluvě mých mimozemských přátel :)

11 21.01.2021

Něco mezi 3,5 a 4 hvězdičkami
Nelituju ničeho je moje druhá přečtená knížka od Colleen Hooverové a jedna z posledních v letošním roce.
Rozhodně se jí nedá se upřít čtivost. Stránky mi mizely pod rukama, měla jsem ji přečtenou poměrně rychle, asi za tři večery. Nenašla jsem chvíli, kdy by příběh ztratil tempo, každá stránka mě bavila a já se ke čtení moc ráda vracela. Obě dějové linky, jak od matky, tak od dcery měly co nabídnout a vlastně stále nevím, jaká mi sedla více.

Psychologie postav je tu skutečně na špičkové úrovni. Obdivovala jsem, jak autorka svoje postavy vystavila neskutečně těžkým překážkám a ve chvílích, kdy se zdálo, že už na tom nemůžou být hůře, ukázala, že to ještě možné je.
Tajemství. Zrada. Lži. Pravdy. Vina. Rodina. Tragédie. Zničené životy. Vztahy.

Nicméně bych však čekala, že se mě Nelituji ničeho dotkne tak nějak více, že o něm budu ještě dlouho po dočtení myslet. Úplně se tak nestalo. Možná za to mohl z mého pohledu přílišný happyend, možná něco jiného. Čekala jsem zkrátka větší emoční jízdu, ždímačku citů, která se prý vyskytuje v ostatních příbězích autorky.

I tak bych řekla, že Nelituju ničeho za přečtení stojí, i když si jsem docela jistá, že ta nejlepší knížka od Colleen na mě teprve čeká...

10 02.01.2021

Animant Crumbová miluje jen jednu věc na světě víc než dortíky, a to knihy! Když ji pak její strýček nabídne pracovní místo v londýnské knihovně, neodmítne šanci uniknout před nekonečnou snahou její matky jí najít vhodného manžílka a tak tam možná zažije dobrodružství, o němž vždycky četla jen v knížkách.

Animant je jednou z nejlepších hlavních hrdinek, se kterými jsem se setkala! Skvěle sarkastická, inteligentní, průbojná, s vlastním názorem a hlavně znající svou cenu. A vyvíjí se, plno věcí si uvědomuje, někdy chybuje, ale pak se ze svých chyb poučí a někdy je dost zasněná, takže mi i v něčem připomněla mě samotnou.
Mnohým by pak asi neunikla jistá podobnost mezi panem Reedem a panem Darcym z Pýchy a předsudku. Mně osobně to vůbec nevadilo, je moc moc fajn mít v knížkách i nějakého toho morouse, který ale časem trochu pookřeje :)

Celkově mi Kroniky prachu, minimálně atmosférou, Pýchu a předsudek opravdu připomněly. I ta romantická linka byla podobná, ale přitom jsem neměla pocit, že by autorka od Austenové opisovala. Krásný příklad hate to love nebo slow-burn love romantiky, kterou já fakt můžu!❤️
Získalo si mě i prostředí, Londýn za královny Victorie, kdy se otevřela první univerzita pro ženy.
Co se děje týče, všechno tak hezky příjemně plyne, žádnou velkou akci tu nenajdete, ale já bych si ji tam ani neuměla představit. Konec byl na můj vkus celkem hodně uspěchaný, moc rychle jsem se zase vrátila do reality… myslím, že ještě sto stránek by tu knižní kocovinu o dost zpříjemnilo :)

Vyzdvihnout musím ale i jazyk! Někoho ta míra knižních výrazů nebo archaismů prý trochu rušila, mně ale dala další důvod, proč Kroniky milovat a ještě více dodávaly na atmosféře.
Po celou dobu čtení a i teď u psaní recenze jsem se pořád culila a jsem jistá tím, že jakmile budu mít chuť na nějaký delší romantický příběh s atmosférou 19.století, zcela jistě po Kronikách prachu opět sáhnu :)

Zkrátka neskutečně milá, pohodová, oddechová, vtipná, no prostě překrásná knížka z vnějšku i zevnitř, kterou vám moc doporučuju❤️

10 06.05.2020

Feministická komiksová kniha mapující historii ženské emancipace? Sem s ní! Neohrožené ženy, s podtitulem Sto padesát let boje za volnost, rovnost, sesterství jsem měla na svém tbr seznamu už hodně dlouhou dobu. Čekala jsem, že se mi budou líbit...ale že z nich budu až takhle nadšená?
No, tohle byla jedna velká výbornost!

Grafické stránky se zhostila Jenny Jordahlová (které nedávno vyšla také enviro ilustrovaná kniha Zelená (se) Země, na kterou vás nalákám v dalším příspěvku) a její styl kresby komiksu velice prospěl. U mnoha okamžiků historie vyzdvihl jejich důležitost, jiné ilustrátorka obohatila o vtipné vsuvky. Různě zvolenými barvami pak vymezila jednotlivá časová období a to pomohla k orientaci. Celkově díky kresbám působí komiks ne tak učebnicově.
Spisovatelskou funkci zastala novinářka Marta Breenová. Její styl podání informací mi velice sedl, ocenila jsem míru odbornosti, díky které kniha jistě osloví širší publikum, zejména to mladší. Samozřejmě se nedalo zmínit vše, ale v rámci rozsahu se to, myslím, povedlo na jedničku. Posloupnost událostí občas malinko ujížděla, ale dohromady je z knihy přirozeně plynoucí, fungující celek, který má co předat!
-dějiny otroctví
-vynález pesaru a hormonální antikoncepce
-strastiplná cesta za legalizaci potratů a kontroverze s ní spojená
-představení žen v politickém čele států
-kapitola věnovaná lgbtq+ historii
-příběh íránské mučednice Táhere
-příběh Malály
-úvahy a něco k zamyšlení
-poslání na konec
-výzvu na budoucna
A spousta dalšího.
Rozhodně jsem ji nečetla naposledy.

9 23.08.2021

Poppy. Vyvolená. Na ramenou jí leží tíha osudu a budoucnost celého království.
Hawke. Neodolatelný, zlatooký strážce. Měl Poppy připravit na důležitý obřad, místo toho jí nabídl dosud nepoznané pokušení.

Půjdu asi trochu proti proudu. Z krve a popela mě dost zklamalo. Ne že bych měla nějaká závratná očekávání, věděla jsem, že půjde především o romantiku, zakázanou lásku, o tu chemii mezi hlavními postavami… Ale rychle jsem pochopila, že tohle pro mě nebude ten pravý šálek čaje – vztah mi totiž přišel strašně nezdravý. Říkala jsem si, že mi to třeba trochu vynahradí komplexní fantasy svět nebo třeba propracované zvraty. Heh, no to taky úplně nevyšlo :D

Svoje naděje jsem vkládala do hlavní postavy Poppy… Na všech fanartech, cosplayích se jeví jako hustá badass hrdinka, která bojuje se svým osudem Vyvolené, ale v příběhu se často chovala a uvažovala jako taková připitomnělá šmudla. Mrzí mě, že autorka nevyužila toho potenciálu, mohlo to celé být mnohem lepší. Z toxického chování jejího strážce Hawkea jsem také nebyla, eufemisticky řečeno, dvakrát nadšena.
Překombinovanost motivů, nadpřirozených bytostí, na konci hrozný mišmaš, jako kdyby si autorka řekla Ha, teď tady připravím pořádný plotwist, ale plně se jí to vymklo v kontrole. Mně osobně to pak připadalo směšné, buďme upřímní, obracela jsem oči v sloup…

Abych také našla nějaká pozitiva, musím ocenit čtivost, autorčin styl psaní. Hned od první stránky jsem chtěla vědět, co se bude dít dál, příběh si udržoval docela slušné tempo. Ocenila bych sice více bojových nebo politických scén namísto těch milostných, ale co se dá dělat.

Zahraniční blogeři většinou pějí na Z krve a popela chválu, u nás si za krátkou dobu našla také mnoho fanoušků, jednoduše asi záleží na vkusu.

8 29.01.2022

Začátek se dosti táhl, měla jsem problém se nějak pořádně začít. Nic moc posunu v ději, tak trochu plácání se na místě. Pak se to ale tak před polovinou knížky zlomilo a mně stránky jen mizely před očima. Příběh mě pohltil, užívala jsem si to napětí, akci, odhalování záhadného a nemohla přestat číst.

Tím pravým důvodem, proč jsem byla s knížky hned po dočtení tak nadšená, je ten plot twist na samotném konci. Měla jsem nějaká očekávání, byla jsem si jistá, že alespoň tuším, kam to celé vedle, jak by se to celé mohlo rozuzlit a byla tu občas vidět i snaha o to nás malinko nahlodat a svést naše predikce konce jinam. Ale že by se celý příběh mohl otočit takhle rychle o stoosmdesát stupňů, to mě ani v nejmenším nenapadlo. Na tu jednu větu, která všechno obrátila, jsem třeštila oči dost dlouhou dobu s otevřenou pusou.

Ocenila jsem i mnohé odkazy na řecké tragédie, na Eurípida, konkrétně na jeho Alkéstis a celkově se mi líbilo to propojení uměleckého a psychologického prostředí.
Kapitoly z pohledu psychoterapeuta Thea střídají deníkové zápisky Alicie z doby před vraždou, navzájem se doplňují a odkrývají pro čtenáře dílky skládanky.

Mlčící pacientka se stala vítězem Goodreads Choice Awards 2019 a já vám ji doporučuji, pokud si chcete přečíst takový lehce oddechovější thriller, který vás ale na konci úplně dostane.

8 02.04.2020

Poupátka.
Divadelní spolek.
Zneužívání.
Pedofilie.
Psychický týrání.
Vydírání.
Domácí násilí.
Z pohledu jedenáctiletý Františky. Tlustý Fanyny. Holky, jejíž rodiče spolu doma nevychází, brácha ji sere, škola ji nejde podle představ a ona najde útočiště na divadelňáku.
Uf. Silná kniha. Zneklidňující. Bylo mi úzko. Nevim, co psát. Stovky nahatejch holek. Stovky zneužitejch holek.
O tomhle příběhu budu přemejšlet ještě hodně dlouho.
Výborná próza a zvolenej jazyk. Vyprávění citlivý, nevinný a díky tomu alarmující.
Autobiografický motivy.
Uf.
Spisovatelka Hana D. Lehečková získala za svou předchozí knihu Svatá hlava Cenu Jiřího Ortena. A já budu její tvorbu sledovat víc.
Budu ráda, když si Poupátka přečtete. Maj co nabídnout.
Poupátka. Ty krásný křehký poupátka.

7 05.02.2022

Home Body, u nás s překrásným podtitulem Mé tělo, můj chrám, je třetí knihou do básnických sbírek od indicko-kanadské spisovatelky Rupi Kaur. V originále jsem se s ní setkala na začátku roku a zapůsobila na mě víc, než předchozí díly.
Home Body je jiné. V tom nejlepším slova smyslu. V předchozích knížkách jsem se nedokázala do slov dostatečně vcítit, ne všechna popisovala situace, které by mi byly blízké. Ale tady? Tady jsem u spoustu stránek cítila, tady jsem rozuměla, tady jsem chápala, tady jsem plakala.
Myslela jsem si, že se mi líbila tolik, jelikož jsem ji jako jedinou četla v angličtině...
Ale víte co? On je i ten překlad výborný
A i když Rupi Kaur nadále nebude mou nejoblíbenější moderní básnířkou, její novinkou si u mě šplhla

čtyři kapitoly:
zapomínání
objevování
smíření
probuzení
...
problémy společnosti, feminismus, identita, odpuštění, přátelství, souznění, vysoká očekávání, nároky, deprese, úzkost, panika, samota, toxické vztahy, prázdnota, nejistota, změna, zneužívání, utiskování, odpírání, intimní život, komunita, svoboda, bojovnice, stíny, jizvy, šrámy, bolest, sebenenávist, sebepřijetí, sebeláska.
nádech
výdech

7 22.12.2021

1986. Výbuch černobylské jaderné elektrárny. Vesnice Pripjať. Dvě jedenáctileté dívky, Oksana a Valentina, Ukrajinka a Židovka. Jejich otcové byli radioaktivně ozářeni. Útěk do Leningradu.
1941. Na Kyjev míří německé tanky. Čtrnáctiletá Rivka musí kvůli její židovské krvi uprchnout co nejdál.

Celý příběh je vyprávěn z dětské perspektivy, což na jednu stranu ochuzuje o historické podrobnosti, na tu druhou ale činí knížku děsivější, mrazivější.
Valentina, Oksana, Rivka a další miliony dětí musely dospět až příliš rychle.
Pokud se aspoň trochu zajímáte o historii, knížka vám nepředá zas tolik nových informací, děj začíná ráno po výbuchu, obloha je zbarvena do neuvěřitelné rudé barvy, modrý kouř stoupá vzhůru. A ten pach kolem... Děti jdou do školy, lidé do práce, vyvenčit zvířata, opalovat se na střeše, dělat to, co dělají v kterýkoliv jiný den. Jen pár tatínků se však ráno zatím nevrací domů. Není ale potřeba mít strach... kdyby se něco vážného dělo, jejich vláda by je přeci ochránila.

Knížka se čte velice dobře- i přes nelehké téma. Krátké kapitoly, střídání pohledů, hezká slovní spojení a celkově poutavý styl psaní, který je stravitelný pro mladší čtenáře.
Párkrát jsem měla slzy na krajíčku, ze symboliky různých detailů jsem byla dojatá a celkově jsem ocenila, jak knížka postavila do popředí přátelství, které by za jiných okolností vzniknout nemohlo. O to víc mě mrzel konec, nějak se všechno rychle vyřešilo, seběhlo se toho spoustu naráz a zkrátka jsem nedostala to, co jsem očekávala.

Neuspokojivý konec však nic nemění na faktu, že jsou Černobylské dívky podle mého názoru opravdu důležitým čtením, nejen prostředím a časem, v němž se odehrávají, ale také tématy, se kterými se dívky setkávají. Úmrtí v rodině, odloučení, síla přátelství.
Prosím, mějte kdyžtak na paměti trigger warning na domácí násilí, nejednou mi bylo ze čtení opravdu úzko.
Ze skoro celého mého bolavého srdíčka vám můžu Černobylské dívky doporučit.

7 13.05.2021

Úúžasná atmosféra, co jsem si fakt zamilovala, sedmdesátá léta, sex, drogy a rock'n'roll, hudební turné, dva nádherné hlasy, perfektně popsané vztahy mezi postavami bez jakýchkoliv příkras a skvělé tempo i svižnost příběhu.

Styl vyprávění formou interview, dokumentaristických rozhovorů mi opravdu velice sedl a užívala jsem si, jak mi díky tomu mizí stránky pod rukama. Daisy jsem měla přečtenou za tři večery a šíííleně moc mě bavila!!! Zamilovala jsem si prostředí, realističnost příběhu, detailní nahlédnutí do vnitra kapely, pocity při vzestupu na první příčky hitparád, při vyprodaných koncertech, při problémech a pádech, které k tomu patří.
Ty vztahy mezi postavami! To bylo něco! Tak syrové, neupravené, vznikající, zanikající. Osobní dramata, neopětovaná láska, nenávist, bolest, to všechno utlumené a zároveň zesílené drogami. Bylo to, jako kdyby Daisy, Billy, Karen, Graham, Eddie, Warren, Pete, jak kdyby všichni doopravdy existovali.

Asi tak do poloviny knížky jsem bojovala s pocitem, že si nějak stále nejsem jistá, co ostatní dostává do kolen, co z knížky činí údajně tu, co jim změnila život. Ano, bavila mě, a to nesmírně, ale nebylo tu nic u čeho bych si řekla WOW!
Jenže za půlkou se to tak trochu změnilo. Najednou mě celý ten příběh tak strhnul, tak pohltil. Propadla jsme tomu kouzlu.

A ten konec? To byla emoční horská dráha. Běhal mi mráz po zádech, oči se mi zalévaly slzami, měla jsem pocit, že čtu něco výjimečného.
Stále nemám pocit, že bych jasně dokázala ukázat prstem na to, co bylo tak průlomového. Ale možná to ani nepotřebuji. Možná to tak prostě je. A nevadí mi to. Protože já jsem si celé čtení neskutečně užila. Zamilovala se.

Nakonec Daisy ohodnotím čtyřmi a půl hvězdičkami z pěti. Mám pocit, že jsem ji nečetla naposledy. Něco mě stále láká si ji v budoucnu přečíst znovu. Za mě velké doporučení, jsem si tak nějak jistá, že tahle skvělost bude naprostou většinu z vás bavit!

7 14.11.2020

Desáté hladové hry, ráno v Den sklizně. Osmnáctiletý, ctižádostivý Coriolanus Snow je připraven, skrz svůj post trenéra některého splátce, získat slávu, moc a uznání. Jenže mu je přidělena Lucy Gray, drobounká dívka z Dvanáctého kraje, která přeci nemá šanci v krvelačném boji v Aréně přežít.

Jednou z věcí, které jsem se opravdu bála, bylo, aby autorka ze Snowa neudělala oběť, chudáčka, kterého bychom měli litovat a jeho činy omlouvat tím, že si prožil těžké dětství. Nic takového se nestalo, nebo alespoň já to tak nevnímala. Coriolanus je i v útlém věku sobecký, podlézavý a vypočítavý. Zaporáky zbožňuju nadevše, Snow mě tak nějak vždycky fascinoval a tohle byla skvělost, včetně konce, u kterého tleskám spisovatelčině odvaze!

Nejen že dostanete perfektní vstupenku do zákulisí Hladových her, ale poměrně velká část knížky se věnuje také samotné myšlence, filozofii a motivaci, proč jsou Sklizeň a Aréna tak důležité,co představují jako celek a jakou roli v nich každý hraje.
Navíc se klaním se té promyšlené spojitosti příběhu s písní Oběšencova stromu...

Místy mě mrzelo, že si příběh nedokázal udržet tempo, přišlo mi, že se v určitých okamžicích trochu zadrhává a táhne. Možná by prospěl přítomný čas, jímž je psané celé THG,možná střídání úhlu pohledu (Snow×Lucy Gray),každopádně za ta hluchá místa stahuji jednu hvězdičku dolů.

Co se ovšem nedá popřít, je fakt, že Balada je knihou, o které se budou vést dlouhé diskuze. Protože nic tu nemusí být tak, jak se na první pohled zdá.
Na Baladu asi jen tak nezapomenu. A na THG budu nahlížet trochu jinak. Teď po dočtení mám pocit,že jim nějakým zvráceným způsobem mnohem víc rozumím.Že víc rozumím ideálům Snowa. Ne, že bych je tím přijala za své,ale už vím,odkud vzešly. A vnímám jej samotného jako mnohem komplexnější postavu. Psychologie je zde dovedena až k dokonalosti a tudíž se stala jedním z aspektů, který příběh pozdvihuje na mnohem, mnohem vyšší úroveň.

7 01.10.2020

Uff. Tak tohle bylo něco, s čím jsem se ještě nesetkala. Aspoň pro mě, něco nového, neokoukaného. Něco, nad čím budu ještě sakra dlouho přemýšlet. Prokletý rok byl něco, co mě zkrátka dostalo do kolen…

Dusivá, znepokojující a brilantně popsaná atmosféra. Nespočetněkrát mi během čtení běhal mráz po zádech, několikrát se mi až zvedal žaludek. Autorka mistrovsky vykreslila psychologii každé, každičké postavy do sebemenšího detailu. Všechna gesta, náznaky, symbolika květin, drobnosti i návaznosti, to vše bezchybně promyšlené.

Měla jsem pocit, že jsem součástí příběhu. Autorka si s vaší myslí pohrává skoro stejně tak, jako si podivná magie pohrávala s myslí dívek. Stejně jako ony si nejste jistí, co je realita a konec vás naprosto dostane. Po dočtení jsem opravdu tak dvacet minut zírala do zdi, naprosto šokována, oči plné slz.
Jedna z mých TOP 10 knížek vůbec!

7 04.02.2020

Železná vdova. Wow. Dlouho jsem se nesetkala s takhle čtivým titulem! Celý příběh se odehrává ve světě Chua-sijské říše, kde se ta nejvyspělejší technologie snoubí se zastaralými tradicemi a zvyky. Ve světě, kde narodit se jako žena, rovná se
prokletí.
Ve světě, kde jsou ženy prodávány jako dobytek.
Bez mrknutí oka.
Nikdo už se nad tím nepozastaví. Naopak, dívky se mají těšit z toho, že budou moci říši a mužům posloužit. Ty nejhezčí v posteli, všechny potom v souboji.
Dobytek na porážku.
Jejich rodiny je rády prodají armádě, do chamtivých rukou mocných bojovníků. Každá bitva, svedena s mimozemskými bojovými stroji z magického kovu, v naprosté většině případů znamená jednu zabitou dívku. Ty jsou pro piloty (bojovníky) zásadní. Jen díky nim dokážou využít duální síly
jin a jang.
Jen díky nim zvítězí a jsou zahrnuti bohatstvím, penězi, přepychem, slávou. A dívky? Ty jsou příliš slabé, než aby ono sdílení energií přežily. Piloti je zneužijí pro dobro říše. Pro potěchu...
Jedna z těch
nevinných
mrtvých
byla pro hlavní hrdinku vším. Byla to její sestra.
Teď nadešel čas pomsty.
Pořádně krvavé pomsty.
Pomsty onomu vrahovi, pomsty celému systému.
Nebojí se jít přes mrtvoly. Doslova.
Bude to znamenat i její smrt. S tím ale Ce-tchien počítá. Vlastně se jí uleví. Nemá co ztratit.
O to nejbližší už přišla.

Ach bože, to bylo taaak dobrý! Asi nemusím zmiňovat, jak moc jsem si hlavní hrdinku za-mi-lo-va-la. Nelítostná, krutá, odhodlaná vymanit se z determinujících okovů její společenské role. I ostatním postavám se dostalo potřebného prostoru a nemůžu opomenout – konečně – milostný trojúhelník v tom pravém slova smyslu! Žádný love corner, nene, všechny 3 vrcholy ∆ byly navzájem propojeny. Nicméně romantická linka zde nehrála hlavní roli, spíš tak příjemně doplnila a podkreslila příběh.
Připravte se na velké množství akčních bojových scén, intrik, manipulací a zrady. A prosím, pozor na trigger warnings, najdete je na předposlední fotce.

Autorům Xiran Jay Zhao (they/them) se podařilo vytvořit poutavý originální příběh plný čínské mytologie, boje za rovnoprávnost a pád patriarchátu. A já vám ho můžu jen doporučit

6 21.02.2023

Před nějakou dobou se mi do ruky dostalo komiksové zpracování života Milady Horákové, které vyšlo vloni ku příležitosti sedmdesáti let od vykonstruovaného monstrprocesu a justiční vraždy této právničky, sociální pracovnice, poslankyně, aktivní účastnice prvního, druhého i třetího odboje, významné bojovnice za práva žen, manželky a matky.

Musím především ocenit vizuální stránku, jejíž autorkou se stala výtvarnice Štěpánka Jislová. Styl kresby byl velice působivý a výběr barev a jejich odstínů mu dodal tu správnou skličující atmosféru.
Tohle předčilo má očekávání. Důstojná, dobře zpracovaná a důležitá stostránková kniha o význačné české ženě, která pro své názory a přesvědčení obětovala život.
Obsah zpracoval Zdeněk Ležák a také povedeně. Sem tam mi přišly některé z informací trochu subjektivně zabarvené, ale ve výsledku mi to ani nevadilo.
Ocenila jsem, že prostor dostaly i další významné osobnosti tehdejšího dění, několika z nich byly věnovány celé stránky, mimo jiné např. Františce Plamínkové, Alici Masarykové, Tomáši Garrigue Masarykovi nebo Edvardu Benešovi.
Dalším plusem byly pak stránky věnované faktům, osvětlení politických poměrů, událostí a okolností. Ty celé publikaci dodávaly na ucelenosti a plno věcí jsem díky nim snáze pochopila. Na konci knihy pak najdete několik slov o odkazu Milady Horákové a rejstřík klíčových postav v onom procesu s jejich medailonky.

Tohle předčilo má očekávání. Důstojná, dobře zpracovaná a důležitá stostránková kniha o význačné české ženě, která pro své názory a přesvědčení obětovala život.

6 04.08.2021

Eeeehm, no, tak tohle se za mě úplně nepovedlo...
Hlavním tahounem předchozího dílu-Holubice&had byla skvělá romantická linka mezi Lou a Reidem. Tady se to úplně nepovedlo. Na jednu stranu jsem ocenila, že se jejich vztah nějak vyvinul, že se objevily i nějaké hádky, že nebylo všechno růžové. Na tu druhou jsem ale časem zjistila, že už mě ta romantika mezi nimi zas tak nebere.

Některé postavy zde dostaly poměrně velký prostor k posunu. Zejména Reid na mě nyní působí o dost víc promyšleněji, znám jeho motivaci, cíl, minulost. Ocenila jsem také, jakým způsobem se vyvinula samotná Lou. Čím víc magie používala, tím míň byla sama sebou.
Hodně se tu taky otevřelo téma samotné magie, paradoxně jsem se ale bohužel stále úplně nedozvěděla, jak oná kouzla fungují.
Bavilo mě objevovat nové kmeny čarodějek, zejména pak krvodějky a jejich krvavá magie mě hodně fascinovaly. Někomu by pak mohly nové bytosti (vlkodlaci, mořské panny nebo bohové) připadat už moc překombinované, mně nějak nevadily.

Rozhodně příběhu nemůžu upřít čtivost, stejně jako u prvního dílu mě překvapovalo, jak rychle stránky ubíhají :) Ale čtivost někdy bohužel nestačí.
Občas mi přišlo, že ani autorka neví, kam tím vším směřuje a tak prostě natahuje, natahuje a natahuje, až tam hodí nějakou malou bitku/akci/nové bytosti. Celkově na mě děj působil kostrbatě a o atmosféře prvního dílu jsem si bohužel mohla nechat jen zdát.
Těšila jsem se na skvělou zápletku, nějaký zlom, cokoliv. Zápletka vcelku dobrá, potenciál nevyužit, o velkolepém finále zde podle mě vůbec nemůže být řeč, vše moc jednoduše vyšumělo a já byla zklamaná. Na konci se pak objevil pokus o cliffhanger, ten mi přišel celkem nelogický, nicméně jsem zvědavá, jak se vše vyvrbí v posledním díle.

Ve výsledku mám pocit,že kdyby ze série byla duologie a děj Krve&medu byl v pár kapitolách, ničemu by to nevadilo. Nemám totiž dojem, že by se příběh nějak výrazně poposunul dopředu. Ano, postavy se jistým způsobem vyvinuly, ale většina scén mi přišla zbytečně natažená. Za mě učebnicový druhý vycpávkový díl.
Prosím, prosím, ať je závěrečná část (v originále jako Gods&Monsters)úplně nejvíc hustá!

6 22.03.2021

4,5 hvězdičky
Anglická vřesoviště. Bolavé vzpomínky z dětství. Síly temnoty, které měly zůstat skryty. Sebevražda, děsivé ticho lesů a Lettie Hempstocková, neobyčejná dívenka, se kterou se obyčejný sedmiletý chlapec cítil výjimečně v bezpečí. Která bydlela u jezera na konci cesty. U jezera, o kterém tvrdila, že je to oceán.

Tak citlivý, křehký a zároveň syrový a děsivý příběh. Dokonale navozená atmosféra.
Nekonečná fantazie autora, tenká hranice mezi snem a realitou, nemilosrdný svět dospělých skloubený s dětským fantasy pojetím. Strach a samota. Rádoby pohádkový příběh, ve kterém je ale spousta násilí a hrůzy a ten kontrast mě bavil velice.

//„Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to."//

Ilustrace v knížce jsou kapitola sama o sobě. Kochala jsem se jimi celou dobu čtení, vyvolaly ve mě spoustu pocitů. Umocnily ve mě všechny prožívané emoce. Na tenhle příběh budu ještě dlouho myslet.
Nádherně to doplňuje/popisuje i část anotace:
„Tuto strhující, děsivou a elegickou báj, křehkou jako motýlí křídlo a hrozivou jako nůž ve tmě, bohatě ilustrovala talentovaná Elise Hurstová, jejíž kresby citlivě vystihují dětský úžas i drásavý pocit nebezpečí, jimiž je Gaimanův Oceán na konci cesty prodchnut.“

Nebýt těch neuvěřitelných ilustrací, příběh jako takový by pro mě byl asi na slabší čtyři hvězdičky. Od konce jsem čekala krapet více, během čtení se má očekávání na zakončení takové knihy výrazně zvýšila.
Ovšem ono zpracování celé vyprávění pozdvihlo na vyšší level a dohromady vytvořilo vskutku zvláštní, až poetický příběh. Tohle bylo něco nesmírně podivného. Něco výjimečného.

6 21.01.2021

Spojit 12 nejen young adult autorů a autorek byl opravdu výborný nápad, zejména pak samozřejmě oceňuji vánoční tématiku, protože Vánoc není nikdy dost :)
Povídka od Katky Šardické, Bezpečné místo, patřila opravdu k těm nejlepším z této sbírky, perfektně popsaná atmosféra, postavy, volba slov, celou jsem ji četla s velkým knedlíkem v krku. Společně s ní pak na vrchol řadím Zbabělce od Bětky Bílkové. Také ale rozhodně nezapadlo Bratrské pouto od Martiny Mátlové, Zelená slunce od Sam Xabyssus a Polička vyřazených knih od Klárky Novákové.
Všechny tyto příběhy jsem četla až ke konci, takže jsem po dočtení měla dojem, že vlastně celá sbírka byla skvělá. No, úplně se tak nestalo.
Zbylých sedm povídek mě nijak zvlášť neokouzlilo, připadaly mi průměrné, některé bez nápadu, příliš klišoidní...
Docela zklamaná jsem byla třeba konkrétně z Vánočního zločinu od Thea Addaira, na jeho povídku jsem se totiž obzvlášť těšila, protože tu měly být Vánoce s Kitem a Danielem z Muffinu a čaje, ale tak nějak jsem pak po dočtení měla pocit, že nebýt jich dvou, příběh by sám o sobě pro mě nefungoval. Povídka Od mámy z lásky od Aleše Novotného mi přišla jako příliš velké klišé, mnohé texty měly vskutku skvělý nápad, ale pak jejich potenciál nebyl využit.
Celkově když vyprůměruji má hodnocení jednotlivých příběhů, vychází mi 3,5 hvězdičky, což vlastně přesně sedí na to, jaký mám ve finále ze sbírky pocit...

6 02.01.2021

Neuvěřitelně roztomilá knížečka s krásnými ilustracemi.
Řekla bych, že tohle je publikace, která potěší snad každou věkovou skupinu, ani dospěláci se u ní nudit nebudou a zjistí mnoho nového. 111 dokonalých stránek, každému mláďátku je věnována dvojstrana a sice moc nerozumím tomu uspořádání, neviděla jsem tam zas tolik návaznosti, ale u takhle ňuňaté dětské knížky mi to bylo vlastně jedno.
Máte ji přečtenou za chvilku, ale je to zkrátka moc a moc příjemně strávený čas plný rozplývání se nad roztomilými ilustracemi a udivování se nad zajímavostmi ze zvířecí říše.

6 15.06.2020