Adam84
komentáře u knih
Malé je milé aneb Jak by vypadala ekonomie, které by záleželo na lidech
Ernst Friedrich Schumacher
Množství nadějných a doufám že i nadčasových myšlenek (malé je milé, buddhistická ekonomie, středně vyspělá technika) a protože nemám dostatečné znalosti v oboru současné ekonomie na to, abych posoudil jejich nynější relevantnost, nezbyde mi než doufat, že je i dnes ještě šance na jejich realizaci, protože problémy které mají řešit, zdá se z velké části přetrvali.
Fyzika nemožného
Michio Kaku
Snad jednou budou všechny ty super věcičky ze Star Treku a Star Wars realitou, slibuje Michio Kaku, některé dřív jiné později, ale prognózy má spíše optimistické.
Doporučing:
Nezbývá než se těšit, otužovat se, sportovat a zdravě jíst, aby se náhodou nestalo, že zestárnem nebo zemřeme před objevem nesmrtelnosti.
Vesmír jako na dlani
Christophe Galfard
Hodně moc se zvětšuji, zmenšuji, cestuji rychleji než světlo a jsem v jednom okamžiku zároveň mrtvý i živý. Pak mě potká robot s trubkou vystřelující částice, řekne co a jak a já zjišťuji, že vím „vše“. Tož takové to čtení je. Beletristicky zjednodušené, čtivé, ale i informačně hodnotné.
Doporučing pro všechny zvědavé vesmírné začátečníky a kvantové roboty.
Částice na konci vesmíru
Sean M. Carroll
"Nedíváš se: vlny. Díváš se: částice"
To je kvantová mechanika v kostce.
Jednoduché, výstižné, stejně jako spousty informací v této knize, které vedou k tomu, seznámit se s funkcí a s účelem velkého hadronového urychlovače částic LHC a k zjištění proč a za jakých okolností tento projekt vlastně vznikl.
Nutno dodat, že autorovi se popularizátorství odepřít nedá, téměř každou kapitolu se snaží zahájit nějakým vtipným přirovnáním, což na první dobrou spousty čtenářů zaujme, protože (slovy autora) z nějakého důvodu začnou mít lidé enormní zájem i o zdánlivě nesrozumitelné vědecké otázky, když se jim podají zábavnou formou.
Požár v Elysiu
Alastair Reynolds
Série Odhalený vesmír patří k tomu nejlepšímu co jsem v žánru četl, dokonce se mi před mnoha lety stala svým způsobem iniciační do sci-fi literatury a bylo by tedy skvělé se do Reynoldsova světa zase po dlouhé době vrátit... no a kupodivu nebylo.
Problémů bych našel víc, od předvídatelnosti po mnou nepochopené (podivné) motivy záporáků, ale ten hlavní asi byl, že mi kniha přišla jen jako takový tuctový záznam policejní procedurální práce, za využití jen velmi malého fragmentu světa Odhaleného vesmíru, bez nějakých nových, originálních a uspokojivých technologických nápadů, jakými Alastair Reynolds v sérii dřív dokázal udivovat.
Nechci působit jen jako kverulant, ale plusy se mi hledají jen opravdu těžko, takže v mém hodnocení se kladně odráží v podstatě jen nostalgický pocit jaký jsem zažíval při návratu do světa Odhaleného vesmíru.
Životní názory kocoura Moura
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Mour je bezpochyby kočka, která pobaví, ale není to zadarmo, příběh je vystavěn s četnými změnami perspektivy a proto nemusí každému připadat jako zcela nekomplikovaný. Čtenáři pak připadne nelehký úkol, poskládat si jednotlivé fragmenty příběhu jako mozaiku a podaří-li se, nabídne kniha úsměvnou satiru na politicko-společenské dění té doby a potěší nejen milovníky koček.
O tom, že román svou dobu dalece předběhl není pochyb a tak nám tedy nezbyde, než jeho kvality plně docenit až dnes, 19. století na tak odvážnou strukturu prostě nebylo připraveno.
Jiné mysli: O původu inteligence chobotnic
Peter Godfrey-Smith
Autor knihy naláká na zajímavý nápad: Svou filozofii vzniku vědomí a subjektivní zkušenosti "našroubovat" na to co ví o hlavonožcích. Takže jako první co mne přesvědčilo koupit knihu, byla má chuť na nějaký ten zajímavý nápad. Nenastavil jsem si žádná větší očekávání. Čtenáři bych to ale doporučil, usnadní mu to hodnocení.
Touží-li se čtenář dozvědět "jen" něco nového o chobotnicích a při té příležitosti počíst zajímavý filozofický pohled na evoluční vznik vědomí, bude spokojen.
Doufá-li ale v pomyslnou fúzi těchto témat, která povede k nějaké všeobjímající myšlence, bude trochu zklamaný, autorovi se totiž často nepodaří ani plynule přejít mezi tématy.
Já jsem se nakonec rozhodl být shovívavý, zařadil se do první kategorie, vzal v potaz to, že kniha patří k populárně naučným a přivřel oči i nad spekulacemi typu hypotézy barevného tlachání.
Bouře přichází
Robert Jordan (p)
Víc než těžký úkol pro v té době asi ještě málo známého B. Sandersona, převzít otěže této kolosální ságy a dotáhnout ji do konce. O to příjemnější je pro mne zjištění, že ony pomyslné otěže zřejmě uchopil ten správný člověk.
Ovšem o nějakém napodobovaní Jordanova stylu nemůže být řeč. Sanderson je v mnohém úspornější, což vychází i z nutnosti některé věci urychlit.
Tak třeba mnohobarevně popisovaný svět, který byl Jordanovi vlastní, se teď dost zjednodušil, a i když byl kvůli tomu nějaký ten díl trochu zbytečně zdlouhavý, chybí mi to kupodivu nejvíce.
Charaktery některých postav mi teď také přijdou trochu jednodušší (to má ovšem i své plusy).
Jako největší Sandersonův přínos vidím v jeho práci s napětím při výstavbě děje, sice se některé zvraty zdají možná až příliš uspěchané, ve výsledku je považuji za prospěšné, protože čtenář díky tomu jednoduše nabyde dojem, že celá už tak dlouhá sága spěje do nějakého uspokojivého konce.
Sečteno podtrženo, bouře v podobě Brendona Sandersona opravdu přišla a není to na škodu, Kolo času se dostalo do dobrých rukou.
Vlkochodci
Samuel Sattin
Kouzelné keltské dobrodružství je zde převedeno do komiksové formy a nabízí étericko-epické fantasy vyprávění, které je sice prvoplánově určeno dětem, ale dle mého vhodné pro všechny bez omezení věku.
Filmová předloha dá přeci jen o něco více vyniknout atmosféře podmanivých animací, ale s trochou fantazie i tohle zpracování za předlohou o mnoho nezaostává.
Křižovatka soumraku
Robert Jordan (p)
Desátý díl série, je považovaný za nejméně oblíbený... Z mého pohledu nutno dodat, že po právu.
V tomto díle se dostane na všechny dějové linky, se spoustou vedlejších zápletek a s tím problémem, že žádná nevykáže skutečně žádný posun. To vše s klasicky jordanovsky zdlouhavými popisky, na které jsem si už i zvykl, jenže zde se vše (bohužel) obejde bez odměny v podání již tradičně, bravurně zvládnutého grand finále.
Abych jen nehanil, Křižovatku soumraku lze brát, jako velkou rekapitulaci všech hlavních i vedlejší charakterů a může tak sloužit i jako připomenutí jejich záměrů, či samotné důležitosti jednotlivých postav v celé sérii. Navíc se čtenáři nabízí možnost, přečíst si o svých oblíbených postavách něco, při čem jim nutně nemusí hrozit větší nebezpečí a vše brát jako oddychovou variaci na dřívější dobrodružství.
Koneckonců, závěrečný cliffhanger slibuje do příštího dílu zase nějaké ty napínavější chvilky, takže je opět na co se těšit.
Koruna z mečů
Robert Jordan (p)
Další díl za mnou a problém s globálním oteplováním stále nevyřešen, i když musím přiznat, že se kolem tak zdánlivě triviálního vedlejšího úkolů (který zaměstnává mnohé hlavní hrdiny už druhý díl) momentálně odehrávají ty zajímavější části této knihy.
Co mne ovšem potěšilo nejvíce, je osvobození Moghedien, které slibuje - snad do dalších dílů - zásah do života hlavních postav vpravdě krutým způsobem.
Koruna z mečů je tedy z mého pohledu, jen dokončením událostí z Pána chaosu, přesto se čte snadno, stránky ubývají velmi rychle, Jordan si stále zachovává svůj styl fantasy a to jen tak bavit nepřestane.
Když jedné zimní noci cestující
Italo Calvino
Z hodnocení knihy jsem pravda trochu v rozpacích, nejvíc mě bavily autorovy prvky zábavné mystifikace, které jsou pro Calvina typické, ale méně už složitá rámcová konstrukce, do které jsou postupně všechny postavy z knihy začleněny (nebýt skvělého doslovu Jiřího Pelána asi bych hodnotil hůř).
Ve vztahu čtenáře a autora jsem tedy na straně čtenářky Ludmily a mám také trochu pocit, jako bych po přečtení, překročil pomyslnou hranici mezi čtenářem a autorem, která by se neměla překračovat.
Realita není, čím se zdá
Carlo Rovelli
Vzácný talent vysvětlovat problémy kvantové mechaniky, se Rovellimu upřít nedá. Talentovaně si vystačí i s nevelkým počtem stránek. A dokonce má talent vysvětlit smyčkovou kvantovou gravitaci tak, abych i uvěřil v její správnost.
Tedy "nejsem si jist" její správností, abych se vyjádřil přesněji, protože jak autor sám píše: Věrohodnost vědy, poskytuje vědomí vlastní nevědomosti.
Jenže stát se fanouškem Rovelliho cesty ke kvantové gravitaci, je po přečtení této knihy snadné. Tedy je i dobré mít na paměti, že povaha vědeckého myšlení je kinetická a rebelská (u kvantové mechaniky to platí dvojnásob), takže kdo ví co s tím fanouškovstvím bude zítra, ale i to je na čtení těchto populárně naučných knih tak lákavé.
T nula
Italo Calvino
V T nula nejen že Calvino své experimentální tvorbě zůstává věrný, ale ještě víc ji prohlubuje a to ve třech rovinách.
V první části pokračuje tam kde doputoval v kosmických groteskách, v druhé jde o odkazy na předlidské časy na buněčné úrovni a v třetí části se Calvino zabývá vztahem prostoru a času.
Jsem tedy rád, že i zde v autorovi přetrvává fascinace vědeckými poznatky, stále se zabývá dialogem vědy a literatury a vytváří tak opět něco nového.
Oko světa
Robert Jordan (p)
Kola času je pro mě jistý druh čtenářské výzvy, v které chci více proniknout do světa epických fantasy, světa na kterém jsem vyrůstal (především v počítačových hrách) a který bych si teď rád literárně připomněl.
A ač je Oko světa trochu víc ukecané a klišovité, autor v něm jazykově i vypravěčsky nijak nevyniká, většina zvratů se dá čekat a na konci děj nezvykle zrychluje, přesto všechno to na mě zvláštním způsobem funguje.
Je totiž také plynule čtivé a téměř až závislácky jsem se ke čtení vracel. Nejspíš je to dáno i tím, že po všech těch knihách obsahující filozofické, psychologické a jiné přesahy, či velké myšlenky a sdělení, které jsem měl poslední dobou v oblibě, mi teď tohle klasické high fantasy přijde jako nebývale relaxační a první díl jako úvod mi tedy opravdu sedl a nezbývá než pokračovat.
Červená královna
Matt Ridley
Dle mého, chtěl autor spíše než podat přesvědčivé důkazy, donutit čtenáře k přemýšlení a to hlavně o evolučních principech pohlavního výběru. A přes to, že vydání originálu je již staršího data, se mu to i dnes, musím říct daří.
Kniha je tedy pro mě, jako pro laika, především přínosný myšlenkový exkurz do světa evolučních teorií a navíc se (i přes těžké téma) dobře čte.
Vzpomínka na světlo
Robert Jordan (p)
Slovo monumentální se mi rázem jeví jako málo výstižné k jednoduchému popisu toho co jsem právě přečetl.
Sanderson ve finálním díle zdá se vytáhl své největší zbraně. Poslední díl z pera Jordanova nástupce je tedy nebývale promyšlený, se schopností detailně dotáhnout všechny dějové resty do konce a s uměním přednést čtenáři nejen epický popis bitevní vřavy, ale i mnoho zajímavých příběhových překvapení.
A tak přesto, že mi v této sérii nejvíce chyběl právě Jordanův styl, kterým by se celá sága uzavřela (pár dílů jsem si na něj zvykal, ale nakonec jsem si ho oblíbil), nezbyde mi než smeknout i před Sandersonem a zároveň poděkovat oběma autorům za výjimečný zážitek a za to pravé epické fantasy, jaké pod jejich rukama vzniklo a za "chvilky", které jsem s jejich tlustopisy poslední rok střídavě trávil.
Smysl lidské existence
Edward O. Wilson
Krátké úvahy, které jsou bohužel podané způsobem pro mne moc "skákavým", od jedné k druhé někdy až prekotně.
Z knihy se tedy čtenář víc než cokoliv jiného, dozví hlavně něco o samotném autorovi, o tom čím se jako vědec zabýval, jak jeho práce ovlivnila jeho názory na svět, ale i o tom, čím se stal kontroverzním.
Co je život? Duch a hmota k mému životu
Erwin Schrödinger
Autor se v první části snaží své bohaté znalosti z kvantové mechaniky přenést do biologie, tedy vědeckého oboru, kterému se věnoval spíš jen zájmově, s tímto a s ohledem na dobu, v níž byla kniha psána, nedá se mu upřít nebývalý vhled do tehdy ještě neprobádané problematiky struktury DNA. Spousty jeho myšlenek je sice třeba modifikovat, ale stále jich zůstává mnoho, které platí dodnes, jen působí poněkud zjednodušeně.
Co se týče filosofické části, aplikuje Schrödinger kvantovou mechaniku na obecnější představy o podstatě života a na způsob lidského chování. I v této oblasti zřejmě nabyly jeho myšlenky velkého vlivu, jen dnes čtenář spíše docení samotný způsob jejich výstavby, než jejich závěry.
Knihu bych tedy doporučil všem, kteří neznají Erwina Schrödingera pouze jako člověka, který s oblibou používá při pokusech kočky.
Takový čtenář věřím, docení především to, jak autor dokázal už ve čtyřicátých letech minulého století popsat složité téma i pro laika srozumitelně, přístupně a zábavně.
Věže půlnoci
Robert Jordan (p)
Tož to byl fičák... Dynamika vyprávění, kterou Sanderson v předchozím díle nastavil, zde ještě zrychlí, což není s podivem, protože uzavřít kupu Jordanových dějových linek, tak aby to mělo pro velké finále nějaké smysluplné důsledky, není snadný úkol. Takže k evoluci spousty postav je Sanderson nucen přistupovat skoro až překotně a přijdou také momenty, které bych spíše čekal od hrdinů nějaké akční dobrodružné literatury, než to na co jsem si u Jordana zvykl. Ale ať si, tyhle drobné neduhy, beru spíše jako nutnost, které se autor pro úspěšné dopsání série podřídil a ve výsledku musím uznat, že svěžest, kterou do svých dílů Sanderson vnáší, byla stejně více méně toužebně očekávána a ukazuje se, že je závěru ságy víc než prospěšná... a baví.