Změna osvětlení

Změna osvětlení https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159477/bmid_zmena-osvetleni-159477.jpg 5 36 7

Nečekejme od Cortázara snové přízraky ani stupňovanou nejistotu a šokující odhalení podle receptáře klasického hororu. I když slavný argentinský autor nepopíral, že jeho povídky lze považovat za fantastické, je v základu každé z nich prožitek změny či nejistý pocit nám dobře známý nebo snadno představitelný, a nikoli vědecká hypotéza či metafyzická abstrakce. Začínají zpravidla jako všední příhody obyčejných lidí v každodenních scenériích: školačka přijede na prázdniny ke známým na venkov, inženýr se vrací po dálnici do hlavního města, žena se při toulkách cizím krajem zastaví v provinční galérii, mladý muž ochutnává bonbóny, které pro něho připravuje jeho snoubenka... Skoro bychom řekli, že sama realita pracuje na autorově imaginaci a rozvíjí koncízně načrtnutý příběh. Jenomže co je vlastně realita, jež po chvíli rozostří obraz a začne se ukazovat v jiném, znepokojivě cizím osvětlení? Všechno, co si běžně uvědomujeme, je nám přiměřené, schematizované, interpretované. Jsme zvyklí vnímat skutečnost jako konkrétně prožitou situaci a sama otázka po smyslu věcí je svou povahou perspektivní a situační. Cortázar útočí na tento stereotyp proměnami a nejednoznačností situací, jež vytváří pro své postavy. Každá povídka je jakoby samostatně rozvrženou hrou, v níž máme zahlédnout cípek jsoucího světa a vytušit v náznaku pravdu života. Dychtivě hledanou i budoucí úzkost.... celý text

Přidat komentář

Leona333
29.02.2024 5 z 5

Změna osvětlení, nebyla pouhou změnou osvětlení, ale velkolepým, oslnivě zářícím ohňostrojem...
Co povídka, to literární skvost... A v nich byla ukryta jakási marnost - absurdnost...
Rozcestí času, Kirké, Nocí naznak, Všechny ohně oheň a Mučivé sny, se mi vážně moc líbily.

Montezuma
06.03.2021 5 z 5

Já byl v němém úžasu, když jsem to poprvé četl. S něčím takovým jsem se do té doby nesetkal. Od čistě vizuálních a formálních hrátek s textem až po jemný "magický realismus", který mně osobně vyhovuje daleko více, než tolik oslavovaný magický realismus Gabriela Garcíi Márqueze. Ten Cortázarův mi totiž přijde odhalovat Pravdu, povahu věcí a "jízdní řád" vesmíru - pokud tu tedy o něco takového jde - mnohem hlouběji a přirozeněji.
Cortázar ve svých povídkách dokáže trhnout oponou. Na mou duši. Přečtěte si to.


AnjaVCL
17.10.2017 5 z 5

Bonboniéra neskutečných povídkových klenotů. Po jiných latinskoamerických spisovatelích jsem měla velká očekávání, ovšem Cortázar je ještě překonal. Nevím, která povídka mne zaujala nejvíce, protože jsou odlišné a přece se doplňující. Krásný poeticko-filosofický styl.

TomTomis
10.12.2016 5 z 5

Tyto povídky jsem sice četl velmi dávno, ale občas ke knize zabrousím. Jeho Zvětšenina nemá chybu. I některé další povídky. Jeho krátké texty jsou úžasné...

B.V.
04.07.2016 5 z 5

(...) jen děti se dívají na věci pevně a zpříma, ale jen do té doby, než je naučí hledět také do prázdna, dívat se aniž by viděly, se zdvořilou netečností k okolí, k jakémukoliv kontaktu, každý usazený ve své bublině, ohraničený závorkami, pečlivě střeží své minimum volného prostoru před cizími koleny a lokty, (...)
-str. 81

Těch úryvků, které by sem stálo za to přepsat, je nespočet, tak jsem vybrala alespoň jeden, ze kterého je snad patrný autorův zvláštní styl, který plyne s lehkostí a který vás bezděčně unáší, aniž byste si to zprvu uvědomili, až jste naprosto lapeni a s každou dočtenou povídkou se cítíte přeměněni, lehčí a vzdálenější, zatímco toužíte po další, protože Cortázarova hra se slovy je tak brilantní, že jí nelze odolat, a vlastně ani není důvod se o to snažit, protože tolik zatajených dechů a tolik různých světů a příběhů nelze jen tak někde ochutnat.

maxicos
13.03.2015 5 z 5

Brilantní výběr Cortázarových povídek, který bohužel lehce shazuje poměrně hodně překlepů a mizerná práce editora.

marvan00
03.11.2014 5 z 5

Takhle silný dojem ve mě zanechala už jen jedna sbírka povídek, Buď prosím tě zticha od Raymonda Carvera. Co povídka, to klenot, i když mají povídky jen pár stránek, jsou natolik obsažné, že by se každá z nich dala rozepsat do románu. Moje nejoblíbenější je Slečna Cora, je vůbec možné, že něco tak subtilního a senzitivního napsal muž? Pouze řečnická otázka, pochopitelně. Důkaz, že právě muži jsou bytostnými romantiky.