Zebra a jiné povídky

26.02.2020

Nepoznávám Potoka a není mi jasné, s jakým úmyslem tuhle sbírku psal. Povídky pro druhý stupeň do hodin občanské výchovy k podpoření vědomí, že s ošklivými zážitky se děti mají svěřovat dospělým, a v rámci výchovy k patriotismu? Přitom to vlastně není špatně napsané, jen špatně vymyšlené.
6 povídek, které jsou všechny vystavěné na (nezaslouženém) trápení čerstvě náctiletých, které se naneštěstí projevuje skoro pokaždé jako klišé a úplně pokaždé obsahuje značné množství patosu. S tím souvisí, že se v rovné polovině povídek objevuje veterán z Vietnamu jako ultrakladný symbol buď mužnosti (Max) nebo citlivosti (Zebra), případně obojího najednou (Nava). Problémy, které hrdiny potkávají, často vznikají u rodičů, kteří jsou sobečtí a vůči dětem hluší a slepí, přitom jaksi bez příčiny - to by se dalo pochopit, pokud by to byl jen pohled mladistvých, ale podání ukazuje, že je to realita. Řešení se vlastně ani nedostaví - jednou příběh končí řečnickou otázkou "a co teď s tím?" (Bubu), jednou to má být snad happyend, ale přes účast na společné události zůstala rodina stejně uzavřená v individuálním vnímání jako předtím, naopak, i přes to všechno zůstali symbolicky na opačných stranách sálu, jen si pohodili místa. To mi přišlo jako vůbec nejsmutnější konec.
Příliš často jsem měla pocit, že se mám dojmout za tři, dva, jedna... Nemocná miminka; statečné týrané děti, které pronášejí hrdinné proslovy jako z příručky, aby je mohli o stránku dál zahubit zlí dospělí; pieta u pomníku padlým hrdinům.
Zápletky jsou špatně z víc příčin, jak praví klasik, pokud v prvním jednání visí na stěně puška, musí se z ní nejpozději ve třetím jednání vystřelit. Tady se nestřílí, byť se puškou mává (co že to zažil Navin otec jsem se nedozvěděla), a naopak se střílí z pušky, kterou někdo ke konci třetího jednání výtáhl zpoza opony (Isabela se musí objevit u sestry v pokoji, tak se najednou vynoří tábor, na který se už zítra odjíždí a musí se na něj sbalit věci - rodiče byli tak zaměstnaní sebou navzájem, že na to asi zapomněli).
Pořád to má krásný jazyk a přesně vystižené vnitřní pochody mladistvých, ale ty kulisy, ty byly špatné. Vlastně to ani není na pořádné tři hvězdičky, jen za ty hezké obraty a výstižně popsanou atmosféru zaokrouhluju nahoru.

VELKÝ SPOILER, protože bych chtěla konzultaci od někoho, kdo to četl.
Je Isabela opravdu lesbická romance dvou nanejvýš patnáctiletých, nebo jste to vnímali jako pouze přátelskou paralelu vztahu jejich rodičů?