Ze Země na Měsíc / Okolo Měsíce
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122038/bmid_ze-zeme-na-mesic-okolo-mesice-897-122038.jpg
4
50
50
Společné vydání románů Cesta ze Země na Měsíc a Okolo Měsíce.
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 1996 , MustangOriginální název:
De la Terre à la Lune , 1865
více info...
Přidat komentář
Ze Zěmě na Měsíc je další z Verneovek, které mě v dětství minuly a v tomto případě je to docela škoda, protože příběh o megalomanské touze Yankee nadšenců z Gun Clubu sestrojit veledělo a poslat pozdrav souputnici Luně se mi zamlouval. Samozřejmě nechybí spusta technických detailů a vizonářských myšlenek, které se staly skutečností polovině minulého století - leč dnes na Měsíc nikdo nepáchne. Určitě si dám pokračování, protože jsme zvědav jak dopadla trojčlenná posádka luxusně vybaveného projektilu, kterou jsme opustili v nezáviděníhodné a takřka beznadějné situaci - 65 %.
Pokračování románu ze Země na Měsíc bylo docela povedené, osudy tří prvních austronatů v dělostřeleckém náboji při cestě k naší Luně, kdy se snaží dosáhnout povrchu a prozkoumat místní faunu a floru, ideálně rovnou kolonizovat. Typický Verne tak jak si ho pamatujeme - spousta fantazie, technických popisů a zvratů. Samozřejmě díky době vydání úsměvně ( např. vyhazování předmětů z okna projektilu do kosmického prostoru ), ale některé myšlenky se potvrdily - 60 %
Ta kniha je fantastická! Moja prvá kniha od Verna a docela je super. Už sa teším na ďalšiu.
Vrelo doporučujem :)
Knihy Julese Verna mám ráda, ale tahle mě zklamala. Je hodně zdlouhavě napsaná a nečte se lehko. Lepší hodnocení tedy dát nemohu.
Ze Zěmě na Měsíc je další z Verneovek, které mě v dětství minuly a v tomto případě je to docela škoda, protože příběh o megalomanské touze Yankee nadšenců z Gun Clubu sestrojit veledělo a poslat pozdrav souputnici Luně se mi zamlouval. Samozřejmě nechybí spusta technických detailů a vizonářských myšlenek, které se staly skutečností polovině minulého století - leč dnes na Měsíc nikdo nepáchne. Určitě si dám pokračování, protože jsme zvědav jak dopadla trojčlenná posádka luxusně vybaveného projektilu, kterou jsme opustili v nezáviděníhodné a takřka beznadějné situaci - 65 %.
Pokračování románu ze Země na Měsíc bylo docela povedené, osudy tří prvních austronatů v dělostřeleckém náboji při cestě k naší Luně, kdy se snaží dosáhnout povrchu a prozkoumat místní faunu a floru, ideálně rovnou kolonizovat. Typický Verne tak jak si ho pamatujeme - spousta fantazie, technických popisů a zvratů. Samozřejmě díky době vydání úsměvně ( např. vyhazování předmětů z okna projektilu do kosmického prostoru ), ale některé myšlenky se potvrdily - 60 %
FLORIDA/VESMÍR. Veľmi som sa potešil v antikvariáte, kde som knihu objavil. Je to úplne prvá, u nás vydaná, takže je už dosť problém ju zohnať. Nažhavený po dočítaní Dvadsaťtisíc míľ pod morom som sa do nej pustil. Ale... Na začiatku je to debata spolku militantných delostrelcov, ktorí plačú nad tým, že skončila vojna Sever proti Juhu, a nemôžu odpaľovať svoje gule. Podľa opisu autora vyzerajú ako paraolympijská reprezentácia, takže trhanie údov iným je u nich vcelku pochopiteľná úchylka. Čo je horšie - bavia sa medzi sebou einsteinovskou hantýrkou vo vzorcoch, vzdialenostiach a pod. Mal som to chuť po 30 stranách hodiť do kúta. Ale nevzdal som sa. Napokon sa to predsa len rozbehne, aj keď mnohé popisy najmä z vesmíru (aj bez záverečného dodatku) mi prišli aj ako laikovi úplne na hlavu postavené... Knihu oživujú fanfarónske kecy Francúza Michela, ktorý sa ako prvý ponúkol, že poletí na Mesiac. No, pre mňa trošku sklamane. Dám max 70 percent. Ale zasa patrí to do Júliusovho zlatého fondu...
S touto knihou přišel vnuk jako s první verneovkou, kterou se chystal číst, tak jsem mu to rozmluvil, aby na Verna nezanevřel hned po první knize.
Zajímavý nápad, jak je u autora obvyklé. Ale jinak asi jedna z jeho nejslabších knih. Je dost popisná a rozvláčná. Bohužel mne nezaujala, jak jsem doufala, a znovu se k ní už vracet nebudu.
Verneovky jsem četl v dětství, pak jsem si jich několik přečetl před 20 lety a další dvě před 10. Teď jsem po Verneovi sáhl pod dojmem knihy povídek "Nová dobrodružství Julese Verna 1" . Tato kniha je sarkastická, má celkem i zajímavý děj (technické popisy mám rád, některé věci je třeba brát s rezervou), ale určité popisné pasáže (přelet nad Měsícem) se mi zdály zbytečně dlouhé. Určitě to není poslední Verneovka, kterou jsem si teď přečetl.
Tak tohle Verne skoro bych řekl až přehnal. Je to už drahnou dobu, těžko uvěřitelných 18 let, co jsem to četl, tak jsem si řekl, že to zkusím znova.
No a já nevím, i když i tady Verne předpověděl mnohé z toho, co se odehrálo z pohledu jeho života až ve vzdálenější budoucnosti, tak na mě to teda působilo směsicí naivity, humoru a skoro bych řekl až blbosti. Myslel ty svoje představy Verne vážně nebo to byla spíš víc karikatura Američanů jako celku se vším všudy, jejich vlastenectví a jejich pohledu na svět ve stylu "nic není nemožné, dokážeme všechno"? Nejsem balistik, ani slévárenský technolog, ale technické vzdělání přece jen mám, tak mě prakticky po celou úvodní třetinu knihy provázely pocity jako: "bylo by tohle možné?", "vždyť je to naprostá pitomost", "tohle přece nemůže myslet vážně ani Verne, to je k smíchu...", a některé jiné podobné.
U Vernových knížek se dost často dostávám do situace, že nejsem schopen se od nich odtrhnout, a to tady nějak nefungovalo...
Co se týkalo druhé části, tak tam zase skoro až (i na Verna, a to je co říct!) převažoval takový "měsíční zeměpis", je tam až neúměrně udajů, o kterých ani hodlám zjišťovat, kolik z toho je pravda a kolik jsou bludy.
S hodnocením musím jít o něco dolů, i kvůli závěru. Čtenář se tak nějak "mimochodem" nedozví, jak to, že se pánové v projektilu dostali na Zemi a ne na Měsíc, kam měli namířeno a kam také podle všeho dopadnout měli. To, že se cestou zpátky nezabili, ponecháme velkoryse bez komentáře... Myslím, že jsem pozbyl potřeby to někdy ještě číst znova.
Z tejto knihy mám rozporuplné pocity. Na jednej strane sa mi to veľmi páčilo, páčil sa mi ten uštipačný humor, bavili ma tie dialógy, postavy boli veľmi pekne vymyslené. Na druhej strane ... ach tie siahodlhé popisy... u Verneho som na to síce zvyknutá, ale aj tak, čo je moc, to je moc. Preto len 3 hviezdičky. Ako príbeh to bolo veľmi pútavé a fajn, ale dalo sa to vtesnať na omnoho menej strán, celé kapitoly boli len čisto popisy pohorí a útvarov na mesiaci a podobné záležitosti. A zrazu hups a autor to nečakane ukončil - tak dajak narýchlo mi to prišlo. No škoda. Lebo inak sa mi táto kniha veľmi páčila, nebyť pol knihy opisov...
Jules Verne dokáže neskutočne opisovať a je pravda, že vo svojich myšlienkach prešiel ďaleko do budúcnosti, ale faktom je, že to bolo celkom dejovo nezaujímavé a jediné, na čo som sa popri knihe tešila bolo to, kedy nájdem ďalšiu Vernovu filozofickú otázku.
Oba romány se týkají Měsíce, ve své době šokovali, dnes jen zvědavost jak si to Verne představoval ...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Vypocute ako audio, ale len cast druha, Okolo Mesiaca. Ako sa to stalo? Ked som zistil ze idu vymazat vsetko na ulozto, cest jeho pamiatke :) este som potreboval pominat nakupeny datovy balik. Tak som nakoniec tahal audioknihy a nejake stare televizne inscenacie. (No, tolko zo zivota pirata na suchu.)
Tato kniha patri medzi najlepsie verneovky, najikonickejsie, najfantastickejsie. Pretoze Verne ako sa povazuje za otca a jedneho zo zakladatelov sci-fi, zas az tolko tych "hard" vedeckofantastickych knih nema. S prizmurenym okom stvrtina? Jeho dielo tak sukromne pre seba delim na detske dobrodruzstva, vedecku fantastiku, humanisticke vystrahy, cestopisy rozneho druhu, nezaraditelny zvysok pripadne mix viacerych vyssieuvedenych. Ako netreba si to glorifikovat, nie vsetky jeho knihy su skvele, niekedy viac myslel na to, kde este so svojim romanovym pribehom nebol, ktoru cast atlasu navstivit, pripadne nieco rozpisal a nechal dokoncit spolupracovnikov, ale spociatku to bola poctiva vasniva chut ohurit a poucit.
Cesta na Mesiac je kdesi na "polceste" medzi baronom Prasilom a Mesacnym prachom. Verne sa pridrziava vedeckych vedomosti tych cias, a nic si nezjednodusuje. Jasne, zabaval som sa na jeho modeli gravitacie, dumal, kam chodili nasi traja hrdinovia kadit, a na ich dzentlmenskom spravani v mikropriestore, obyvajucom spolocne este s dvoma psami a kohutom a bohvie cim este :) A ze miesto strachu o dostatok kyslika radsej si otvorili flasu vinka a rozohrali particku sachu ci cim si kratili cas cakania na dopad. Myslim ze Verne vedel ze urobil pred fyzikou a odolnostou ludskeho tela ustupky, ale chcel podniknut cestu na Mesiac. A za mna je tato kniha v top verneovkach. Verne bol... no.. ako sa to vola? Trosku "skolometsky". Takze namiesto bujarych kozmonautskych dobrodrustiev na nas vali skor dlhe state vtedajsich vedomosti. Ale pozor, pisal sa rok 1865, Okolo Mesiaca 1970, toto bol jeho stvrty roman (v dvoch zvazkoch) a po ceste do stredu Zeme proste musel prist na rad Mesiac. Este hlada rovnovahu ucebneho materialu, zabavnosti a dobrodruzstva. Ardan, Barbican, Nicholl, Columbiada, vysoke cilindre, doutniky a mne uplne cudzo znejuci Projektil :) to je proste klasika. Jo Dva roky prazdnin ci Tajomny ostrov, Dvadsattisic mil pod morom, su viac, lepsie, putavejsie, ale zase Cesta na mesiac je lepsia ako ten neskorsi zvysok, pripadne Michelom dopisane paskvily.
Neda mi neurobit male PS, citat z predmluvy prveho ceskeho vydania z roku 1870. Citujem...
"Ctěným členům „Matice lidu“ odporučuje se pak zvláště, by před přečtením této knížky do rukou vzali malou astronomii pod
názvem: O soustavě sluneční od prof. Dr. F. J. Studničky co 5. číslo (1867) v řadě matičných knih uveřejněnou, a by odstavec o měsíci (str. 56. až 77.) pozorně přečtli; budeť jim pak snadno, žertovné domysly této knížky rozeznati od podstaty přírodoskumných a hvězdářských výsledků a porozuměti velkému množství nových výkladů, které v ní obsaženy jsou.
V Praze, dne 1. máje 1870. P. R. "
Koniec citatu, takze tak, mili priatelia, k hlbsiemu citatelskemu zazitku treba mala predpriprava. :)
Prve slovenske vydanie prislo ak mam spravne informacie, az v roku 1928 v nakladatelstvi O.Travnicek v Ziline.
(No, a pise sa rok 2024, a v slovenskej statnej televizii a po internete sa vedu debaty, ci nie je Zem plocha. Konkretne dokonca dezinformator, konspirator, dezolat a dnes vysoke zviera na ministerstve kultury, isty Lukas Machala. Deti v skolkach sa smeju, na zakladkach to vrie, a jedneho by zo toho aj jeblo s prepacenim, kam sme sa to dostali.