Zahrada mrtvých duší

15.06.2022

naprosto neuveritelny, nemohla jsem prestat cist. cely je to nadherny.

12.06.2022

Na zmínku o téhle knize jsem narazila ještě před jejím vydáním, zaryla se mi pod kůži svou obálkou. Záhy bylo jasno, že ji zkrátka potřebuju. A teď, ani ne 24 hodin od jejího otevření, mám dočteno. Výsledkem je jedno velké wow, které mi rezonuje v hlavě na mnoha úrovních, jež tu pravděpodobně ani nebudu schopná vystihnout.

Ano, na začátku všeho stála obálka. Tajemná, podmanivá a znepokojující. Na první pohled zajímavá, ale až se znalostí příběhu doopravdy oceňuju její hloubku. A to samé platí i pro ilustrace v knize. Obrázky a vůbec celé grafické zpracování (včetně barvy tisku a posledních stránek), s příběhem neuvěřitelně ladí, dokonale jej vystihují a podtrhují. To je ale vlastně jen třešinka na dortu. Líbivý zevnějšek by bez pořádného obsahu nestál za nic.

Po přečtení medailonku autora mi bylo jasné, že tohle nebude ten případ, kdy si budu chtít u čtení vypíchnout oči, skutečnost ale předčila moje očekávání. Ta slovní zásoba, pestrost, melodičnost a zvukomalebnost, originální obraty, nikde žádné klišé výrazy. Vše působilo čistě a vybroušeně, přesto nikoliv strojeně. Každá věta byla jako dezert, doslova jsem si užívala chuť slov na jazyku.

A samotný příběh? Podobně jako obálka, byl temný, těžký, plný tajemství, lehce přízračný. Plynul svým způsobem pomalu, ale nedovolil mi knihu odložit. Střídání vypravěče a pečlivě volené střípky pravdy i nepravdy mě udržovaly v napětí a nutily mozek pracovat, vymýšlet teorie. Kde je ta pravda? Skutečně míříme tam, kam si myslím? Kdo z nich tu realitu ohýbá? Je to Jan nebo Šárka?

Závěr nebyl až tak překvapivý, vlastně jsem to tušila celou dobu. Jenže to byl přesně ten typ tušení, který se vyznačuje velkou mírou nejistoty, váhání a naivní naděje, že možná si přece jen vykládám vše špatně. Ten druh tušení, u kterého si užíváte celou cestu za jeho potvrzením. A ta byla opravdu trnitá.

I téma je těžké, ale zpracované velmi citlivě, s důrazem na emoce.

Když to shrnu, tohle byl zážitek, který budu ještě chvíli zpracovávat. Vše tu zapadlo dohromady přesně tak, jak mělo. A pro příští autorovu knihu jdu hned po vydání

09.06.2022

(SPOILER) Kniha, po které bych sáhla už kvůli té podmanivé, tajnosnubné obálce – a s jistotou věděla, že si budeme rozumět. Dostala se ke mně o něco víc plánovaně, ale výsledek je stejný: byl to intenzivní, opojný zážitek, ze kterého si budu v sobě chtít hodně uchovat.

Jsou texty, kde slova jen posunují děj. Tady každé sedne do nálady. Přinese novou myšlenku. Probudí zasutou emoci. A přitom tak hladce a samozřejmě, že čtenář vůbec nepodezřívá autora z promyšlené kalkulace spisovatelského řemesla…
( „Tence potaženej životem.“ „Horko se tlačilo do oken.“ „I bílou lží člověk napáchá tolik zla…“ )
A přece jazyková uhlazenost a vytříbenost nedělají z příběhu něco vykonstruovaného, co by postrádalo drsnost, realitu. Žádná hra na autenticitu. Hezky, nesmlouvavě až k zalknutí životem.

Zahrada, ve které zprvu tlely ty protivné, nasládlé karafiáty, přesto v závěru klíčí něčím zdravým. Nenechává čtenáře vypleněného a zelená se něčím svěžím, co dodává naději: nejedné pochroumané duši.

07.06.2022

Dlouho se mi nestalo, že bych knížku přečetla takhle rychle. Normálně u knihy celý den nevydržím, tentokrát jsem měla za den a půl dočteno. To se mi u české tvorby daří snad jen u Hostovského. A možná mě částečně vtáhla i právě ta podobná atmosféra tajemství a rodinných problémů.
Je opravdu vidět, kolik práce a výzkumu psaní knihy muselo dát. Vše je velice propracované a navázané. Celou dobu jsem byla ve střehu, aby mi neunikl nějaký náznak nebo vodítko. Hrozně jsem si užila malé “ukazatele”, které byly pro další vývoj příběhu důležité. Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jak se věci mají a jestli někdo říká úplnou pravdu. Všechno prožívání a pocity byly popsané tak, aby vše vyznělo reálně a člověk sám se do nich dokázal vcítit a mnoho z nich i sám znal. Téma knihy je značně depresivní, ale tím víc si z toho může člověk odnést.
Obrovský klobouk dolů autorovi, velmi kvalitní kniha, která vám nedovolí přestat číst, i když občas je dobré se zastavit a nad vším se zamyslet a zavzpomínat na to, co bylo v knize řečeno dřív.

Malý spoiler
.
.
Upřímně mě pobavila narážka na Jiráskovy romány i Kafkův nástup na scénu.

05.06.2022

Tuhle knížku jsem četla s hodně velkým nadšením. Lehce snovým, decentně depresivním realismem se příběhem občas mihne i nějaké to snové okénko, což se mi na něm velmi líbilo.

Je to částečně drama, částečně detektivka, částečně snad román o rodinném znovushledání? Přesně zařadit knížku nepotřebuju. I když je téma rodinných dramat těžké, autorovi se povedlo precizně vystihnout přesnou míru, aby to nebyla nějaká laciná "citová ždímačka", ale příběh, který si užijete od první až po poslední stránku.

Moc se mi také líbí, jak je knížka zpracovaná stylisticky: i když může být někdy složitější do ní vplout, je to nesmírně inspirativní.

EDIT: A když se mi dostala knížka do ruky i ve fyzické podobě, nemůžu prostě nezmínit její úchvatné technické zpracování. Kromě snových modromodrých ilustrací mě ještě okouzlil ten malý nenápadný detail, že písmo je tmavomodré, což je naprosto geniální.

05.06.2022

Skvělá kniha o těžkém tématu, kterého se autor zhostil s naprostou grácií. Díky tomu, že se zde střídají kapitoly vypravene třemi postavami se čtenáři pomalu otevírá jejich nitro, jejich myšlenkové pochody a pohnutky. Kombinace s lehce detektivní a napínavou linkou tak ve vysledku vytváří příběh, který prostě nelze odložit.

04.06.2022

Mám ráda příběhy o rodinných tajnostech a kostlivcích ve skříni. Ty, které jsou v našem českém literárním světě nejvíc vidět, jsou ale proti Zahradě... Oddechovky. Když vloni vyšla Poupátka a otevřela u nás tématiku zneužívání dětí, věděla jsem, že žádnou další takovou knihu už nechci vidět. No, a tady jsme. Optikou dospělých osob, které nepatří zrovna mezi veselé kopy, retrospektivně sledujeme jedno velké neštěstí. Začíná to smrtí, ale garantuji vám, že to skončí hůř. Ono to totiž nejdřív vypadá, že neukotvený Marek prostě neví, co se sebou, jenže brzy začne dostávat nápovědy, že to není jeho největší problém. Autor čtivě kombinuje několik stylů, pro různé postavy vyhrazuje různé typy mluvy, a právě ten nejvíce květnatý se dostane snadno pod kůži, zavrtá se, a manipuluje, ale vy do posledních stran nevíte s kým. Kniha graduje do temnot a moje stupňující se zděšení vedlo k zadrženému dechu a rychlému otáčení stran. Což je přesně postup, který nedoporučuji, pokud se knihou nechcete nechat totálně semlet. Byla to fakt síla, ale zároveň čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenete.