Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478457/bmid_winterbergova-posledni-cesta-v7W-478457.png
4
403
128
Winterbergova poslední cesta série
1. díl >
Jan Kraus je pečovatel a v Berlíně se stará o umírající. Pochází z Vimperku, od roku 1986 žije v Německu. S umírajícími tráví poslední chvíle jejich života. Někdy to jsou jen dny, jindy týdny, málokdy měsíce. Jedním z těch, které převáží na druhý břeh, je Wenzel Winterberg, rodák z Liberce, který je stejně starý jako tamní krematorium i Československá republika. Téměř stoletý muž trpí záchvaty historie, celý život pracoval jako tramvaják a nikdy nestudoval, ale přesto toho ví o historii hodně. Jednoho dne Krause požádá, aby s ním vyrazil na poslední cestu střední Evropou. Společně se vydají vlakem z Berlína do Sarajeva podle starého baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. Putují po stopách Winterbergovy dávné lásky Lenky, která se ztratila na začátku poslední války. Venku je zima a za okny vlaku ožívají staré, dávno zapomenuté příběhy…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2021 , LabyrintOriginální název:
Winterbergs letzte Reise , 2019
více info...
Přidat komentář
Měl jsem to štěstí, že jsem během čtení knihy besedu a autorské čtení s J. Rudišem. Oboje byl skvělý zážitek. Winterberg s Krausem cestují po železnici nejen střední Evropou, ale také našimi dějinami a vzpomínkami. V knize jsou zmíněna místa a části železnice, která velmi dobře znám a jsem moc rád za několikerou zmínku o Semilech. A naopak, při čtení o jiných místech, která mě zaujala jsem si o nich vyhledával další informace. Venkovní listopadové počasí krásně dokreslovalo melancholické putování po beautiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins.
Já teda nejsem žádnej Rudišův fanda - to, aby bylo jasno.
Nicméně tahle kniha se mi... něco, něco, něco. Vlastně nevím co. Protože napsat, že se mi líbila, úplně přesně nevyjadřuje to, co se mnou ta kniha vlastně dělala. Protože někdy se mi líbila a jindy se mi ukrutně nelíbila. Někdy jsa nadšen, jindy otráven. Ba co hůř! Kolikrát to bylo v ty samé momenty! A to je teda setsakra už brajgl v hlavě. Winterberg a jeho chrlení historie! Mnohokrát jsem si vzpomněl na mého oblíbeného Švejka (aji na Bělehrad došlo; a taky na Hrabala - to zas díky opakujícím se refrénům). Ale zatímco Švejk bojuje proti velkým dějinám chrlením banalit z života, Winterbeg bojuje proti životu, chrlením historie. Vše je lepší mít obaleno dějinami, než si připustit svůj vlastní život (Sic!?), anebo ne? Vytěsnit život, vytěsnit traumata, dějiny jsou jenom střípky čehosi, jako naše osobní dějiny. To bylo za druhé, co na mne mocně zapůsobilo - to jak se stářím potrhané životy zaklesnou již jen do pár drobků, střípků čehosi, kdesi, kdysi... až z toho na mne padá melancholie.
A co průvodce? Za třetí, aby bylo jasno. Kraus! Zvláštní postava. Vyčerpaná, vlekoucí se, odkudsi kamsi. Smutný člověk, se smutným osudem. Ovšem bavilo mne, jak si zhruba od poloviny knihy začali pánové vyměňovat role. Průvodce, už najednou nebyl průvodce, ale provázeným a naopak. Sám pomalu začal zabředávat do historie, vidět, ji skrze, skrze, chtít ji vidět skrze život. Dokonáno jest. Vzájemně vzájemný vztah, byl naplněn.
A ten stesk! Kniha plná stesku. Po dávno zašlém, zapomenutém světě. Po dávno prožitých životech. Kde učinili jsme chyb? Až se člověku, vždy dere na jazyk, ta tisíckrát opakovaná, vlezlá myšlenka, při pomyšlení těchto ztracených světu; existoval vůbec kdy? Existoval vůbec?
Klasický Rudiš, mnoho řečí, vlaky, vztahy, tajemno, historie, čes-německo-rakousko. A přece je to dobré. Psáno pod rytmem kol. Často jsem musel vysednout, nabrat dech, abych mohl zase jet dál. Spousta podnětů, spousta nápadů. Všechno dobře načasované. Jen mi tam chyběl poslední dílek skládanky. Nějaký ten efekt, co mne srazí, posadí na zadek, vyrazí dech. Ale i tak v záplavě všednodenní plytkosti. Tu chybějící půlhvězdičku dohání obal s mapou. Jsou autoři, u kterých mi nestačí ekniha, a Rudiš patří mezi ně.
Historie zůstává v nás...perfektní příběh s přesahem zabalený do železničního road-movie.
Báječné! Je to kniha, která neobvyklým způsobem vypráví o historii a hlavně o životě, hluboce a bez sentimentu.
Musela jsem se sama nad sebou pořádně zamyslet proč cvičím jógu :-D
No páni! Úžasný gejzír, od kterého se nešlo odtrhnout....
Mým srdcem (už také) prochází bitva u Hradce Králové...
Krása, díky za zážitek pane Rudiši !
PS:Jen doufám, že se autor stále řadí do české literatury(překlad z němčiny), abychom měli být nač pyšní :-)).
"Ano, ano, když mlha neustále objímá krajinu, musím vždycky myslet na válku a na řízek."
Winterberg mě štval. Tak moc mluvil, že jsem občas musela odložit čtení, nadechnout se a potom teprve jet dál. Winterberg mě dojímal, protože záchvaty historie jsou pořád lepší, než záchvaty hysterie, Winterberg mě uklidňoval. Ten rytmus, cesty vlakem skrz dějinama. Jo, tohle se povedlo. Tohle se opravdu moc povedlo. Jednoznačně musím doporučit ke čtení!
Štítky knihy
historie, dějiny 20. století železnice rozhlasové zpracování střední Evropa
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Drahý pane Rudiši, to je dobře, že se umíte dívat skrz historii, ano ano, je málo takových. A záchvaty historie mi až příliš připomínaly občasné debaty s mými nejbližšími. Nostalgicky jsem si to drncala střední Evropou a plula na zvláštním obláčku utvořeném směsicí melancholie, radosti i smutku. Toto zastavení času a popření důležitosti našich všedních stresových situací mě příjemně dojímalo. Tak jako by měl každý správný muslim navštívit Mekku, každý Čech horu Říp... a zároveň bychom se všichni měli jednou vydat na cestu vlakem do Sarajeva, nebo alespoň do Terstu. Abychom pochopili historickou jednotu národů, jejichž pozdější spory nešlo už zdaleka tak "snadno" překolejit, jako Alpy... úchvatný, jemně gradující příběh na pozadí smíření povah i osudu. Báječné, snové, opravdické, sentimentální!