Winterbergova poslední cesta

27.03.2022

Čte se, jako se poslouchá hudba, rozkošnicky a se soustředěním na drobné odchylky v opakujících se variacích a na tušené refrény... ta hrabalovsky užvaněná a rudišovsky chladná pouť hřmící železnicí a tichou krajinou... the landscape od battlefields, cemeteries and ruins... plavby za obzor bytí a pátrání po vrahovi dávné lásky uprostřed pohlížení skrze historii a záchvaty historie... propad do hlubin, změny pravidel, výměny rolí, spánek a průhledné existence mezi Berlínem a Berlínem... Kdybych si chtěla zapamatovat všechna popisovaná a historická fakta nebo pronikat do nuancí vyprávěného, mám do smrti co dělat. Při prvním čtení jsem klouzala po povrchu a užívala si. Vrátím se - a ne jednou...

24.03.2022

Neumím se dívat skrz historii, ale stejně jako Winterberg miluji cestování vlakem a nesnáším náhradní autobusovou dopravu.
Kniha se nečte úplně lehce, ale svezení vlakem se zvláštní dvojicí bylo nakonec příjemné. Zvlášť když řadu tratí i měst mám procestované.

22.03.2022

Na této knize je nepochybně něco… něco. Nemohu sice říct, že bych si ji chtěl přečíst znovu, a čtení jsem si ne tak úplně užíval, ale přesto jsem ji zhltnul na mé poměry vcelku rychle. Možná je to tématem, možná zpracováním. Nejspíš kombinací obého.

Dívat se skrz historii

Hlavní postavy cestují dnešní Evropou, ale Winterberg na soudobou krajinu, která dnes tvoří Německo, Česko, Rakousko, Slovensko, Chorvatsko atd., nazírá stále jako na Rakousko-Uhersko. Říká tomu dívat se skrz historii. Nebo alespoň myslím, že to znamená dívat se skrz historii. Může to ale dost dobře být i něco jiného. V každém případě Winterberg trpí záchvaty historie, kterými trápí nejen svého spolucestujícího, pana Krause, ale i čtenáře.

Kniha je originálním spojením beletristického příběhu a vyprávění o životě postav a historického líčení o dějinách střední Evropy. Přestože mi styl hlavního hrdiny a jeho neustálé senilní opakování (ano, ano, pane Krausi, vy se neumíte dívat skrz historii) celkem lezlo na nervy, musí se nechat, že jsem si zase díky tomu zapamatoval poměrně dost o bitvě u Hradce Králové, která prochází srdcem páně Winterberga. Kromě toho se děj v nemalé míře točí kolem Reichenbergu a tamějšího žároviště, odkud pocházím. Totiž z Reichenbergu (Liberce), ne z žároviště. Možná právě proto pro mne celý příběh byl o to zajímavější.

Budeš trpět, ale náramně si to užiješ

Vlastně mám k této knize poněkud schizofrenní vztah. Na jednu stranu, jak jsem psal výše, mi moc nesedl ten styl. Při čtení jsem tak trochu trpěl. Zvlášť při Winterbergových záchvatech historie.

Na druhou stranu musím ale říct, že na slohu, jakým autor příběh napsal mě něco zaujalo. Nedá se mu upřít kvalita. A originalita. Právě proto se to ve mě pere.

13.03.2022

„....A potom Winterberg usnul. Tak rychle, jak to umí jedině on.
Vytáhnout špunt.
Vypustit vzduch.
Zavřít oči.
Dobrou noc.....“

Nastal klid, kdy si člověk mohl při čtení aspoň na chvíli oddechnout. Protože Winterberg stále vyprávěl. Vyprávěl o dějinách Rakouska-Uherska. Vyprávěl o dějinách nově vzniklého Československa, které tolik miloval. Vyprávěl svůj příběh skrze dějiny. Winterberg a jeho záchvaty historie. Tuny informací, které nutily při čtení přemýšlet a mnohdy i zjišťovat a studovat literaturu mimo, navíc. Winterberg, starý pán, tak starý, jako naše republika, jako žároviště v Reichenbergu. A vedle něj pan Kraus, jeho průvodce a kapitán při jeho poslední plavbě. Velmi osamělý muž, který si životem vláčí nejedno břímě.

Zpočátku se mi kniha nečetla lehce. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na trochu specifický styl psaní. Ale časem jsem zjistila, jak čtení odsýpá. Že čím více Winterberg mluví, tím já zrychluji, až jsem se těšila, kdy to přestane, kdy konečně zavře klapačku, kdy nastane ten kýžený oddych, zklidnění a Winterberg konečně usne. Uff!! Tohle tedy byla jízda! A já mám teď chuť, naskočit v České Lípě na vlak a jet přepadnout Liberec.....

Ano, ano, milý čtenáři! Tato kniha opravdu stojí za to!

09.03.2022

Pěkné, pěkné.

02.03.2022

Není to lehké ani veselé čtení. Ale nelituji, že jsem se staříkem Winterbergem a panem Krausem prožila nějaký čas.
Kniha byla mistrně vystavěna.
Ať se vydáte kamkoli; nejdále, kam to jde, před sebou samým nikdy neutečete.

"Lidská hloupost se nedá překolejit, tak snadno jako Alpy."

20.02.2022

Ve Vimperku pracuji, dokonce jsem tam nějakou dobu i žil, záchvaty historie mám prakticky neustále, bojiště u Hradce Králové jsem navštívil již dvakrát, vlaky mám rád, Rudiše považuji za předního spisovatele mé generace ... a přesto musím říct, že to nebylo úplně ono. Dobrý nástup, výborná poslední třetina knihy, ale uprostřed ubíjející a repetitivní nuda. Možná to byl záměr, i cesta vlakem taková je, ale mě to prostě chvílemi nebavilo a Winterbergovy pasáže jsem četl spíš letmo, než abych si v nich nějak liboval. Katarze posledních kapitol byla ale vynikající, přestože se dala předvídat, takže ve finále všechno odpuštěno. Beautiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins ...

18.02.2022

Místopisný a historický průvodce po Rakousko-Uhersku. Záchvaty historie se snaží zakrýt nepříjemné vzpomínky a pocit viny obou hlavních postav. Kniha je psaná v rytmu jedoucího vlaku. Opakované fráze jsou jako pražce, dialogy jízdu zrychlují, vzpomínky zpomalují...

Nebylo to snadné čtení. Číst knihu povrchně a jít jen po zápletce, nemá smysl, kniha by byla k neučtení. Taky se ale nejedná o "naučku". Je třeba mít na paměti, ze se jedná o román.

Podle mě to není nejlepší kniha Jaroslava Rudiše, ale určitě stojí za přečtení.

Zlákána recenzemi, odkazem na Liberec a i krásnou obálkou s bonusem mapy jsem měla veliká očekávání, ale knížku jsem ve stanoveném čase nezvládla, proto jsem ji postoupila jinému zájemci. Asi na ni nebyl ten správný čas.
Ale silnou vůli jsem prokázala, hodně přečtených stran otočila. Avšak nadšení se nedostavilo. Ještě si ji snad opatřím ve formátu do čtečky a dám jí šanci. Zatím mám však v zásobě tolik titulů, a některým z nich hodně věřím, tak mi přijde škoda času se trápit přežvýkáváním zkonstruovaného příběhu, který mi tak nějak neladil. Evidentně si s autorem nerozumím.

13.02.2022

Motiv jedné dávné bitvy, žárovišť a železnic … a pořád dokola … smutné, smutné, čekal jsem víc. Kdo nezná historii Evropy a monarchie, ten z těchto stránek nejspíš nebude moc moudrý. I tak, teď s odstupem, se mi příběh těchto dvou ztracenců líbil a třešničkou na dortu byla raketa s Lenkou Morgensternovou.

13.02.2022

Rok 1866 si budu pamatovat asi už navždy :-) Zrovna před dočtením jsem se dočetla, že pan Rudiš je zkrachovalý historik, který se chtěl stát učitelem. Jo přesně to sedí. Neustálé opakování historických událostí se mi skutečně vrylo do paměti podobně jako těleso ponořené do kapaliny :-)
Z příběhu na vás shlíží čistá krása jízdy vlakem, návštěv měst, bilancování životů. Před minulostí nikdo neuteče, nejde za ní zavřít dveře, stejně vás vždycky dožene. Smutné, smutné.
Každopádně děkuji autorovi za dodání strany 16, která byla nedopatřením u dotisku zaměněna za stranu 116.

11.02.2022

To byla jízda! Jaroslav Rudiš opět nezklamal. Prostřednictvím pana Winterberga nás provezl historií, ale také Rakouskem-Uherskem, skrz všechny možné nádraží a nádražíčka, tunely a významná bojiště. Často jsem u čtení otvírala mapu a např. u Svíbského lesa mi spadla brada jak ohromné funerální místo to je.
Občas už se záchvat historie pana Winterberga zdál nekonečný a právě v ten okamžik "překolejil". Na pozadí této cesty se skládají střípky životů pana W. i pana Krause. Pro mě hlavní poselství knihy: ať se snažíme utéct kamkoli, před sebou samotným člověk stejně neuteče.

Na W.P.C. jsem se 2 roky opravdu těšil (na český překlad) a sliboval si od ní, že konečně přijdu na kloub a chuť psaní J.R. Cesta vlakem historií střední Evropy vypadala jako zajímavý a slibný nápad, přicházely nadšené recenze (včetně třeba vždy insipirativního Petra Fischera nebo aktuálně Josefa Chuchmy).
Bohužel to dopadlo úplně jinak.
Knihu jsem nedočetl, dotáhl jsem to silou vůle na asi 300. stranu (proto nehodnotím) a nejspíš ji asi nikdy nedočtu. Pokud je toto autorův Opus magnum, tak se s ním budu, bohužel, nejspíš míjet nadále. A nadšení, které kniha vyvolala stále nerozumím.
Na začátku se zdá, že stojí opravdu hodně výtečných nápadů - cesta vlakem skrze "místa kudy kráčely dějiny", místa, která řada lidí důvěrně zná, maniakální stařík, který musí chrlit fakta, aby si ulevil, protiklad hospodského tlachání Krause a knižního chrlení Winterberga, morbidní stránka dějin podtržená pozorností soustředěnou na krematorium či nepřeberné způsoby, jak se stát nebožtíkem, vlakové perličky, slovní hříčky, národní gastronomické speciality, "osudový" vztah k pivu, protiklad "největších" a "nejmenších" dějin .....
Při čtení jsem měl ale čím dál silnější pocit, že všechny tyto originální nápady spolu nijak neladí a nesouvisí, že jsou prostě "jen" suše vedle sebe akademicky poskládané do úhledné kompozice a postupným opakovaním se vytrácí jejich půvab a vtip.
Oč více strhující a silnější je poetika "bezohledných dějin" u Jáchyma Topola, oč inspirativnější v hledání kulturně historické provázanosti Střední Evropy (a "vidění skrze dějiny") jsou Obrazy z jejích kulturních dějin ... M.C.Putny.

Někdy mě napadá, jak by dopadlo srovnání čtenářské odezvy u standardně vydané knihy a u identické knihy, čtené ale bez znalosti jména jejího autora, jejího názvu, bez aury všech cen a doporučujících recenzí.
To se nejspíše nedozvíme, ale zrovna teď mě to napadá zas.

05.02.2022

Není to rozhodně lehké čtení a rozhodně ne pro každého. Historie střední Evropy podaná očima stoletého staříka. Hlavní linka nese příběh muže Wenzla Winterberga, o kterého se stará Jan Kraus, převozník na druhý břeh. Podniknou spolu cestu vlakem do Sarajeva skrz stoletou historii.

"Lidská hloupost se nedá překolejit, tak snadno jako Alpy."

04.02.2022

Mám moc ráda českou literární tvorbu. V poslední době jsem hodně upřednostňovala české autorky a tak jsem se rozhodla trochu splatit dluh a vrhnout se na autory. Má první volba padla na Jaroslava Rudiše, vydal novou knihu (mnohými opěvovanou), je mi blízky věkem a je to sympaťák :)

Byla jsem připravená na "jinou" knihu i na to, že se třeba nebudu moci začíst (přeci jenom, pan Rudiš je muž, má jiný pohled na svět).

Z počátku jsem byla zaskočená naprosto nesmyslným citováním z bedekru z roku 1913. Říkala jsem si, třeba je to jen na úvod, pro lepší priblížení historie. Teď už jen nevěřícně kroutím hlavou. Tolik zbytečných slov, papíru a práce. Kniha mohla být poloviční a i tak by zbylo dost prostoru na vzpomínky, osamělost, zármutek a vykoupení.

Ano, ano, ano, dostála jsem svému. Knihu jsem dočetla. Je pro mě však velkým zklamáním. Neustále omílání kdo je jak hezká mrtvola a kde mají jaké žárovište mi pohled na Evropskou historii nerozšířilo.

03.02.2022

Pro mě je tato kniha jedním velkým zklamáním. Rudiše mám rád, ale toto je opravdu především neustálé tlachání opakujících se frází na 435 nekonečných stranách. Navíc jsou často zahuštěny Winterbergovým vrstevnatým monologem, u kterého nevidíte konce, který marně vyhlížíte. Měl jsem od knihy velká očekávání podpořená všemožnými recenzemi, avšak osobně řadím tuto knihu mezi nejslabší (počtem stran však nejsilnější) autorova díla. Určitě oceňuji autorovu historickou erudici, ale možná kdyby se "smrsknul" na půlku, dala by se tato čtenářská road movie vstříc smrti lépe strávit...

30.01.2022

Rudiš se definitivně zařadil k mým favoritům.
Přesto, že mě kniha nadchla, tak mě překvapuje tak vysoké hodnocení (90 procent). Ona je totiž hodně zvláštní a kdo Rudiše nezná, musí být notně zaskočený. Vlastní příběh se posunuje velmi pomalu a je přerušován neustálými flashbacky a rozsáhlými citacemi z rakousko-uherského bedekru z roku 1913. Přesto jsem šel za autorem jako hypnotizovaný. Příběh, který chytí za srdce, poskytne spoustu informací o historii středoevropského prostoru, podnětů k zamyšlení i slušnou dávku dost černého humoru.
Cena Karla Čapka naprosto zaslouženě.

29.01.2022

Výborná.

25.01.2022

Na český překlad Rudišovy knihy jsem čekal s napětím a musím napsat, že mě nezklamal, právě naopak. Je to podle mého názoru kniha, díky které se Jaroslav Rudiš zařadil mezi světové autory. Román oceněný již v Německu si zcela určitě získá čtenářskou pozornost také u nás.
Jak knihu stručně charakterizovat? Nejlépe slovy autora, viz str. 246, cituji: „Jeden den s vaším otcem, a budete o Hradci Králové vědět všechno. A o Sarajevu. O historii železniční dopravy v Rakousku - Uhersku. A o krematoriu v Liberci, o tom taky hodně vypráví. A o mrtvolách.“
Rudišovi se podařilo podívat „skrz historii.“ Jako čtenář se budu k Winterbergově poslední cestě vracet, neboť při prvním čtení člověk nemůže pochopit všechny významy textu. Právě proto je tato kniha výjimečná.