Vzpomínky na něj
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509688/bmid_vzpominky-na-nej-f8X-509688.jpg
5
1051
1051
Kenna Rowanová si odseděla pět let ve vězení za tragický omyl. Teď se vrací zpět do města, kde k tomu všemu došlo, a doufá, že se setká se svou malou dcerkou. Ukazuje se však, že mosty, které za sebou tehdy spálila, už není možné obnovit. Nikdo nevěří, že se změnila. Dostat se k dceři je proto téměř nadlidský úkol. Jediný, kdo ji ještě úplně neodsoudil, je Ledger Ward, majitel místního baru. Kdyby ale vyšlo najevo, že k sobě tihle dva mají blízko, mohlo by to ohrozit důvěru všech, na nichž Ledgerovi záleží. Najde Kenna způsob, jak dát do pořádku minulé chyby, aby si mohla vybudovat novou, lepší budoucnost?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
Reminders of Him , 2022
více info...
Přidat komentář
Kenna Rowenová je propuštěna z vězení a netouží po ničem jiném, než setkat se se svou pětiletou dcerou a poznat ji. Jenomže událost, kvůli které skončila ve vězení, ji zároveň zpřetrhala veškeré vztahy s lidmi. Vidět dceru se stane přáním, které se jí nejspíš nikdy nesplní... Další příběh z pera Colleen Hoover, který chytí za srdce. Plný beznaděje, zármutku, bolesti a vyrovnáváním se s minulostí.
Jednou za čas, když si chci nějakou změnu po Colleen sáhnu. Dostanu přesně to, co od jejich knih čekám - silný příběh, hromadu emocí a v rámci možností dobrý konec. Stejně jako všechny předchozí knihy, i tato spadá mezi skvěle napsané, čtivé a emotivní záležitosti. Je to jedna z hodně mála autorek romantických knih, která mě baví číst a nemám u ní na každé straně pocit, že mi odumírají mozkové buňky.
Život Kenny není vůbec jednoduchý, ale snaží se bojovat o svou dceru jak jen to je v jejích silách. Řadím mezi top knihy od autorky, které jsem četla.
Nevim jak hodnotit. Je to uz treti kniha od Coleen tohoto zanru (Pravda nebo lez je jedna z nejlepsich knih,co jsem kdy cetla, ale ta je uplne jina), a pokazde nemuzu uverit, jak je schopna neskutecne dokonale vykreslit emoce, popsat myslenky a pocity, jako by byly Vase vlastni, ze i me na konci slza ukapla.
Ale paneboze o cem ta knizka je? O jakychsi dokonalych umelohmotnych existencich, ktere sice dokazou stejne jako lidi udelat chybu, ale jinak jsou to bytosti bez jedineho spatneho povahoveho rysu, vsechny si navzajem beze slov rozumi, vzdy se umi v pravou chvili spravne zeptat, objevit na scene, porozumet, vsechno tam proste do sebe dokonale zapada.
Fakt by mohl existovat chlap, kterej ma potetovany paze, vypada drsne a nebezpecne, a probouzi v nem vztek myslenka, ze na den matek nikdo neoceni jeji materstvi??? To proste nejde dohromady.
Takze tohle fakt nee, to je proste cervena knihovna, a myslim, ze bez toho Coleenina umeni jit v popisu pocitu do hloubky, coz ty knihy odlisuje od ostatnich, by to asi nikdo moc necetl.
Ještě nikdy jsem u knihy nebrečela tolik jako teď. Děj se mi líbil a hrozně jsem si přála, aby vše dobře dopadlo. Postavy byly sympatické, nenucené, nekýčovité a přesně to se mi líbí i na příbězích autorky, že se nejedná o tisíckrát omílaná témata.
(SPOILER)
Hlavná dejová línia bola fajn, avšak aj pri tomto príbehu od CoHo sa mi zdalo, že je to miestami zbytočne zdĺhavé. A občas mi to pripadalo pritiahnuté za vlasy a zvlášť pri tej osudnej noci mi Kennino správanie prišlo úplne nelogické. Havarujú, ona usúdi, že jej frajer je asi mŕtvy, a tak odíde preč? To fakt? Lebo sa nevie dostať k mobilu a zavolať pomoc? To po tej ceste medzitým neprešlo ani jedno auto? Určite áno, lebo párkrát sa cestou domov údajne pokúsila skočiť pod kolesá okoloidúcich áut... Namiesto toho sa ich radšej mala pokúsiť zastaviť normálnym spôsobom a potom požiadať vodiča o pomoc. To by bolo podľa mňa logické konanie - aj keď je človek pod vplyvom alkoholu a navyše v šoku.
A ten urýchlený záver, kde sa všetko tak pekne vyriešilo... To na mňa tiež nespravilo ktovieaký dojme. Ľudia, ktorí ju celé roky nenávidia a obviňujú zo smrti svojho syna, ktorí jej nedovolia stretnúť sa s vlastnou dcérou, si prečítajú jeden poondený list a tak veľmi ich dojme, že jej hneď všetko odpustia... No, akosi sa mi tomu nechce veriť.
Přesně na komoru, jak to mám ráda. Krásný příběh, i slza ukápla, hlavní postavy moc dobře napsané, u téhle autorky jsem ještě nešlápla vedle. A tojsem se bála, že mě to podle popisu nebude bavit. Nemohla jsem se víc splést.
Krásná kniha. Smutná, plná sebeobviňování, pochybnostmi o sobě a snahou o vykoupení. Celou dobu jsem čekala na nějaké BUM, jak to u Collen bývá, ale to se nějak nekonalo. Trocha překvapení byla, ale tak nějak normálně. Ovšem nemůžu říct, že by o to byla kniha horší. Prostě jsem spokojená.
Skvělá kniha! A jednoznačně doporučuji. Začátek knihy mi nepřišel moc zajímavý a po 50 stranách jsem dala přednost jiné knížce, když jsem se ale ke knize vrátila a začetla se pořádně, tak mě ten příběh dostal a zpětně se stydím, že jsem dala přednost Kolouškovi Kniha je napsána tak, že se dokážete vcítit do všech postav a chápete obě strany.
Na jedné straně je Kenna, která se po pěti letech vrací z vězení, kde si odseděla trest za tragickou nehodu, při které umřel její přítel Scott. Vrací se do města, kde k nehodě došlo a kde vyrůstá její dcera Diem, kterou ale nikdy nepoznala, protože ji porodila, když už byla ve vězení. Na druhé straně jsou rodiče Scotta, Patrick a Grace, kteří dostali Diem do péče a se smrtí svého jediného syna se stále nesmířili. Diem pro ně znamená vše a je to jediný, co jim po Scottovi zbylo. Teď se ale Kenna vrací z vězení a touží svojí dceru poznat a sblížit se s ní. To je ale pro rodiče Scotta nemyslitelný. Kenna je pro ně vražedkynině jejich syna a nic víc.
A někde mezi nimi je Ledger Ward, majitel místního baru. Ledger byl nejlepší kamarád Scotta a po jeho smrti bral Diem jako vlastní dceru. Kennu do té doby neznal, ale udělal si na ni stejný názor, jako všichni ostatní. Když se ale Kenna vrátí do města, tak se s Legerem sblíží. Ledger ví, jak moc Kenna touží poznat svoji dceru a rád by ji pomohl. Zároveň ale nechce ublížit Patricovi a Grace a nechce ztratit jejich důvěru. Kdyby věděli, že se s Kennou schází, tak by jej hned zavrhli a to by znamenalo, že by sám Diem už nikdy neviděl..
Můžu vám říct, že celou dobu, co jsem knihu četla, jsem byla napjatá, jak to dopadne a doufala jsem, že se Kenna se svoji dcerou setká. Ten příběh je o vině, ztrátě milované osoby, výčitkách svědomí, bolesti, ale i naději. Prostě příběh nabitý emocemi. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a rozhodně ji tak můžu doporučit.
Potřebovala jsem si spravit chuť a tak jsem šla na jistotu. Ani na vteřinu jsem nezapochybovala, že to bude na 5*. Takhle to mám s Colleen Hoover...
A taky ji vždy čtu nemocná :)
Nevím, zda souhlasím s názory, že tohle je její nejlepší kniha... Myslím si, že některé předchozí mě sebraly víc. Tohle bylo na úrovni někde mezi Odvrácenou tváří lásky a 9. listopadem... Moc mě bavilo to číst, ano pobrečela jsem si, užila si to.
Jen jsem měla trochu problém s hlavní hrdinkou, protože to, co provedla, byla síla. Možná to ani nemuselo být dovedeno do takového extrému... Zároveň jsem samozřejmě souzněla s názorem, že by i tak měla mít právo na svou dceru a že potrestaná byla dost.
Co mě ještě nenadchlo, byla ta sbírka podivných jmen... Kenna, Ledger, Diem... že by Colleen došla zásoba hezkých jmen?
V knize bylo taky celkem dost pikantních scén, které mě ale nechaly úplně chladnou a to jsem si vždy myslela, že Colleen to napsat umí...
Možná to ale vůbec nebylo knihou, poslední dobou mívám dost problém soustředit se na čtení na 100%, máloco se mi líbí.
Tady je ale jasné, že se mi kniha líbila, protože je to letos jediná, kterou jsem přečetla během jediného dne...
CoHo je zkrátka sázka na jistotu a jsem moc ráda, že jsem si v době osobní a čtecí krize vybrala zrovna její knihu.
Tak to byl mazec ! :)
Nemusim tady snad už ani psát, jaká to byla smršť emocí a jak skvělá kniha to je, protože už je to psáno snad v každým komentáři :)
Nestává se mi často, že bych u knihy brečela.. a tady se mi to povedlo hned několikrát .
Colleen Hooverová je prostě skvělá :)
(SPOILER)
Další povedená kniha od CH. Konec byl opět strhující (možná až moc uspěchaný) a plný emocí.
Celou dobu jsem doufala v happy end a po dočtení mám krásný pocit na duši.
To je, ku*va, jako holub??
To jako vážně??
Nebudu se opakovat, všichni už z předchozích komentářů víme, že tohle byla emocionální smršť. Vždyť to asi od CoHo čeká snad každý.. Ale přiznám se, že jsem nečekala, kolikrát mě autorka donutí k zamyšlení, jak se některé situace z dvou (či více) pohledů můžou jevit naprosto jinak. Jak snadné je člověka odsoudit, nenávidět, zatratit.. A jak to někdy může být pro ty "na druhé straně" zdrcující a vyčerpávající.. Tady autorka nádherně vystihla, že vlastně z toho svého pohledu měl každý právo cítit co cítil, ale někdy může opravdu pomoct se na věci podívat i z jiného úhlu, i když se to všechno na začátku zdálo přece tak jasné..
Děkuji za takové knihy, jsou mi pořád ponaučením!
Vše už to bylo napsáno a zhodnoceno. Příběh byl prostě úžasný, dojemný a bolestný. Celou dobu jsem si říkala, jak z toho autorka vybruslí, aby to byl příběh s happy endem. Možná byl ten konec trošku moc uspěchaný, ale dalo se to čekat. Co se týče postav, tak mě všechny bavily, žádná mi nepřišla zbytečná. Líbily se mi i drobné vtípky, které odlehčily jinak téměř bezvýchodný děj.
Děsně ráda si hraju na to, že nejsem cílovka této autorky. Ale když jsem ve čtrnácti mohla mít na ruce deset kilo okovaných náramků, triko Sex Pistols, pít doma tajně litry houby a poslouchat ten nejšílenější punk, taky mi nevadilo u toho číst Lenku Lanczovou a vůbec jsem se za to nestyděla! Tak co bych teď nemohla trávit pár večerů s Colleen Hoover, že jo.
Ono tu plejádu depresí a děsně vážných Odeonek je občas potřeba proložit něčím víc... Ženským? Jednodušším? Ne, to neni ono. Mně Hoover už nepřijde tolik blbá, jako spíš lidská? I když tý limonády je tam taky mnoho, to ne že ne, občas jsem ten cukr úplně drtila mezi zubama a obočí mi vystřelovalo až na temeno hlavy.
A zrovna zde mi bylo všech strašlivě líto. Myslím, že jsem na konci i trochu uronila. Byl to takovej milostnej blitzkrieg, avšak nic, co by někoho urazilo. Jako co víc k tomu napsat.
Kniha se velmi dobře čte, kapitoly jsou krátké a střídají se z pohledu Kenny a Ledgera, nicméně očekávala jsem dle hodnocení trochu víc, nebo alespoň rozvinutější děj..za mě byla autorčina kniha Pravda, nebo lež o něco lepší..
v životě jsem snad nikdy nepřečetla žádnou knihu tak rychle jako tuhle. colleen prostě umí. nejdřív jsem rozmýšlela, jestli si knihu vůbec pořídit, a nakonec jsem neskutečně ráda, že jsem si ji vybrala, protože příběh vás dovede na rozhraní a vy nevíte, na čí straně jste a na který chcete být. během dne přečteno a je to rozhodně silný příběh, na který budu myslet ještě hodně dlouho.
Štítky knihy
láska romantika smutek nedůvěra
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Kniha chytne a nepustí. Opravdu velmi čtivé. Přečteno za jeden večer/noc a následující dopoledne. Velkou přidanou hodnotu bohužel nemá, je to prostě odpočinková romance, u které předpokládám, že za pár týdnů zapomenu, o čem byla.