Víťazný oblúk

Rovnako ako všetky Remarquove romány aj Víťazný oblúk bol preložený do mnohých svetových jazykov i sfilmovaný. Dej sa odohráva pred druhou svetovou vojnou v Paríži, kde sa podarilo ukryť lekárovi Ravicovi, ktorý ušiel z nemeckého koncentračného tábora. V tomto meste pod Víťazným oblúkom žijú aj mnohí iní utečenci zo všetkých kúto... celý text

Rovnako ako všetky Remarquove romány aj Víťazný oblúk bol preložený do mnohých svetových jazykov i sfilmovaný. Dej sa odohráva pred druhou svetovou vojnou v Paríži, kde sa podarilo ukryť lekárovi Ravicovi, ktorý ušiel z nemeckého koncentračného tábora. V tomto meste pod Víťazným oblúkom žijú aj mnohí iní utečenci zo všetkých kútov Európy. Ich neistý, bezútešný život je presvietený iba teplotou náhodných priateľských vzťahov. Lekár Ravic patrí k tým šťastnejším, lebo netrpí núdzu a v istej šťastnej chvíli takmer nájde naplnenie života v láske, ale mladá herečka Joan Madou len ako hviezda preletí cez jeho temnú oblohu a zapadne. Ešte raz sa s ňou Ravic stretáva — operuje ju — nie je však v jeho moci zachrániť ju.
E. M. Remarque v tomto románe o trpkom údele emigrantov odhaľuje neľútostnú tvár fašizmu, kriticky hodnotí skorumpovaný politický a spoločenský systém krajiny tzv. slobody a humanisticky vyzdvihuje jediný zmysel v živote človeka, ktorým je ľudské porozumenie a láska.

Vydanie v Smene druhé. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/52_/52999/vitazny-obluk-52999.jpg 4.4850
Originální název:

Arc de Triomphe (1946)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Smena
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (81)

Přidat komentář
KrystofJuzko
20. května

Vynikající dílo. Zanechalo ve mně hluboký dojem. Děj je smutný až tragický, ale jaká byla atmosféra v Paříži těsně před vypuknutím druhé světové války, než ta, která je v knize tak mistrovsky popsána?

Lieska
29. dubna

Ku knihe som sa dostala uplne neplanovane... Pocas dospievania som velmi rada citala Remarqua, no od isteho casu som sa jeho dielam vyhybala kvoli ich ponurej atmosfere. Vitazny obluk sice nie je vynimkou, ale pacil sa mi neskonale... :)

melaficent
28. dubna

Bola to moja prvá knižka od Remarqua. Čítala som ju do školy na literárny seminár. Určite by som si ju prečítala i bez toho, no nedostala by som sa k nej tak skoro. Musím povedať, že sa mi kniha páčila, a myslím, že viac hovoriť netreba. Kto čítal, vie, kto nečítal, nepochopí :)

Jirinamac
21. dubna

Remarque bude u mně vždy za 5 hvězdiček. Po Třech kamarádech, Černém obelisku má nejoblíbenější.

ziriant
20. dubna

O válce. O lásce. Zní to jako klišé a byl by to takto krátce velmi ošklivý komentář. Kdo pochopil, kdo pronikl do příběhu, možná více slov nepotřebuje. Kdo nepochopil, kdo jen prošel kolem, koho se příběh nijak nedotknul, toho více slov nepřesvědčí. A přesto je tu potřeba říci, jak přiléhavě kniha vystihla ten pocit lehkosti a tíhy v hrudi, když něco začíná a když něco končí. Žádný zbytečný patos, nebo naopak právě tolik patosu, kolik empatie a představivost snese. Takhle mám Remarqua ráda. Takhle mám ráda to absolutní štěstí a absolutní neštěstí a všechno, co je mezi. Tím spíše ke mně příběh přišel v pravou chvíli, zase po dekádě let. Měl by být inspirující pro nás všechny, ať už si z toho vezmeme touhu žít teď, touhu vážit si věcí či hluboké uvědomění dosud skrytého. V dospívání jsem si z této knihy vypsala do deníčku spoustu citací, které na mě zapůsobily. Nyní můžu říci, že už to nejsou pouze slova, ale že je životní pravda zvýraznila, přiblížila a převedla z roviny definic do konkrétních zážitků, závratně osudových či nezapomenutelně nepatrných.
Mé první setkání s calvadosem bylo zde, na stránkách této knihy... a ač calvados příjemně i pekelně hřeje v hrdle, stejně mě nejvíce bude hřát a zároveň mrazit u srdce právě kdesi pod Vítězným obloukem, kdykoli k němu v životě zabloudím.
A jestli je tato kniha schopna pokazit náladu? Nebo dokonce nudit? Pokud jste svině nebo povrchní ignorant, tak možná ano. Takže nevím jak vy, ale já si Vítězným obloukem plánuju v životě "zkazit náladu" ještě několikrát. A pokud jsou knihy, kvůli nimž bych byla ochotná se klidně porvat, tak tato patří jistě mezi ně ;-)

JPBelmondo
18. dubna

Doktor Ravic byl pro mě velmi charismatickou a silnou osobností. Dokonce na mě zapůsobil tak, že jsem kvůli této knížce tak toužila ochutnat calvados. Tenkrát jsem ho dokonce i sehnala (v prodejně ESO), a i když mi nechutnal, na knížku se zapomenout nedá, stejně jako na všechny ostatní od tohoto autora.

Marbo
10. dubna

Utéci není kam, před sebou člověk neuteče. Budu si to muset přečíst ještě jednou, je nutno číst plně soustředěn

intelektuálka
15. února

V době mládí má nejoblíbenější kniha, přemýšlela jsem nad každou větou, i když jsem emigraci nezažila. A pak v roce 1990 pod vítězným obloukem jsem si připomněla dr. Ravice. Stále krásné čtení doporučuji!

Milos74
02. února

Výborná knížka, ke které se pravidelně vracím.

davas
02. února

Než jsem začal číst tuhle knihu,tak jsem dlouho vybíral něco,co bude úplně jiné,než jsem dosud četl ....a vyšlo to...kniha vás donutí k zamyšlení a zanechá krásný dojem

kacimilek
30. ledna

Nějak mě to nezasáhlo tak, jak jsem při prvním otevření knihy očekávala. Joan pro mě byla na začátku jen šedou zakřiknutou myškou, která se vyvinula v neuvěřitelně otravnou osobu. I přesto se mi četla dobře, ale vracet se k ní jistě nebudu.

ylena.k
02. ledna

Krásná kniha. Autor jako vždy nezklamal. :)

timelady
20.12.2016

Za mě zatím nejslabší kniha, kterou jsem od Remarqua četla. Iritovala mě postava Joan, která je na můj vkus až moc hysterická. Samotný děj mě začal bavit až ve chvíli, kdy byla postřelena.

kara
26.11.2016

Už kvůli téhle knize jsem ochutnala calvados. Calvados hnusnej, knížka moc hezká!

MC87
07.11.2016

setkání...calvados...děj....setkání...calvados....láska...calvados...děj..odloučení....chlast...nácek...sloučení....calvados v noci...ztrápená láska...děj...konec. Kniha hodně propaguje jeden druh alkoholu, nevyužívá potenciál popisu první světové války a i přes vysoké kvality nedokáže vyvolat úzkost, kterou autor dokázal ve svých vrcholných dílech zprostředkovat.

Nadhledokuk
12.09.2016

Slzím nad krásou romanticky popsaných okamžiků a situací. Jen zcela obyčejný a ničím výjimečný čtenář bez porozumění by tuto knihu zhodnotil jako nekonečnou a utahanou, když každá stránka je pastvou pro umělecký zrak. Rozhovory byly více než přesvědčivé, prostředí dýchalo do mého obličeje, a já byl opravdu v něm, vše kolem sebe jsem viděl. Miloval jsem Ravica jako osobnost, která je zkušená a poznamenaná časem, stejně jako Remarque, a která je nesmírně charismatická a bohatá. Remarque se zde opět ukázal jako umělec, jako tvůrce myšlenkového světa plného skvělých efektů, hudby a detailů. Jsem spokojený, dámy a pánové, jsem spokojený, zocelený a obohacený skvělým charismatem hlavní postavy.

Vampirosa
26.08.2016

Přiznám se bez mučení, otevřela jsem to kvůli povinné četbě ve škole. Doufala jsem, že to nebude tak nudné a nekonečné,.. ale mýlila jsem se. Hlavní hrdina je akorát plný sebelítosti, nenávisti a v příběhu je cítit všudypřítomná deprese. Děj se strašně pomalu táhne a čtenáři přijde, že přečetl půl knížky a stále se nic nestalo. Asi po 300 stránkách jsem knížku odhodila, protože jsem umírala nudou, rozuzlení si přečetla na wikipedii a z toho vypracovala referát. Nikomu bych toto dílo nedoporučila - je to ztráta času nebo jsem hold neobjevila jeho kouzlo.

angelice
15.08.2016

Budu ječet! Mé knize schází posledních 20 stran...! A naše knihovna je přes léto zavřená (taky nevím jak přišli na to, že mají lidi na čtení o prázdninách málo času a zavřeli)

mgeisselreiter
22.06.2016

TheBonelex ve svém komentáři poměrně dobře vystihuje i mé pocity. Celá kniha je pořád jen samé tlachání skoro o ničem, nemá to vůbec žádný spád, nic se neděje. Některé části se sice čtou dobře (když se zrovna něco děje), ale mnohé "filozofování" (píši v uvozovkách, protože pro mě jsou to spíš nudné kecy než nějaké zajímavé, přínosné myšlenky) je utrpení číst. Celkově mi autor ukázal, jak umí mlátit slámu. To, co napsal, by např. Simenon stlačil na čtvrtinu délky, postihl by vše, navíc by dokázal i atmosféru lépe zachytit, mělo by to spád a neztratil bych se čtením tolik času (ano, zde to považuji za ztrátu času). Z celé knihy je opravdu dobrých tak 20 stran ke konci při akci s Haakem. 55%, 21.6.2016.

TheBonelex
15.06.2016

Tak, jak je Remarque mým nejoblíbenějším spisovatelem, touhle knihou jsem byl velice zklamaný. Hlavní postava Ravica je sama o sobě sympatická, to se bohužel nedá říct o Joan, která mi pila krev hned od začátku. Vykreslení atmosféry předválečné Paříže je skvělé. Stejně jako popsaný život ilegálních přistěhovalců je dech beroucí. Samotný příběh se ale táhne hlemýždím tempem, a až na pár menších věcí se celou knihu v podstatě nic neděje. Nejnapínavější část je bezesporu stíhání Haakeho. Co mi na knize neuvěřitelně vadilo, byly filozofické pasáže. U Remarqua typická věc, ale zde to bylo, dle mého názoru, zahnáno do extrému. Neboť chirurg a anonymní míšenka z ulice (čtěte jako Joan) spolu vedou filozofické rozhovory, jako kdyby každý přečetl několik svazků Platóna nebo Sokrata, a jako koníček vystudovali klasickou filozofii. Z tohoto důvodu jsem všechny tyhle pasáže četl s pohrdáním, nebo sarkastickým smíchem na tváři, a bohužel na mě asi neměly onen kýžený dopad. Zároveň první kniha od Remarqua, která mi nedokázala vehnat slzy do očí. Smrt Joan a deportace Ravica mě prostě nezasáhla ani trošku. Možná to bylo zapříčiněno mým celkovým dojmem z příběhu. Za mě bohužel nejslabší kniha od Pana Remarqua.

Továrna
15.05.2016

Děkuji, pane Remarque, za další hluboký šrám v mém srdci. Ještě mi nestihly zaschnout slzy v očích. Opět jsem u Remarquovi knihy brečel. O něco více než u té předešlé. Možná je to tím, že k válce máme zase o něco blíže než před rokem. To je prokletí lidstva. Prokletí jednotlivce. Každý z nás lidí žil na Zemi v době, kdy někde na jejím povrchu byla válka, kdy člověk zabíjel člověka.

"Já narukuju zítra," řekl muž u pumpy." Měl jasný, selský, opálený obličej. "Otec padl v minulé válce, Dědeček v roce 1871. Já narukuju zítra. Je to pořád to samé. Děláme to tak už několik set let. A nic to nepomůže, musíme jít zase."

Je opravdu hrozné, že se lidstvo neponaučí a děsivě pachtí za ničím a obětuje vlastní životy za co? Za kousek země, do které stejně zanedlouho ulehne a shnije. Za kousek zlata, ropy?

" Dítě vykviklo. Omyli je. Ravic se podíval do rudého, křičícího obličejíku a na malé prstíky. Nepřicházíme na svět zrovna s úsměvem, pomyslil si. Podal je pomocné sestře. Byl to chlapeček. "Kdo ví, pro jakou válku se narodil!" prohodil. "

Remarque byl dokonalý spisovatel. Jeho knihy jsou psány ze srdce. Cítím, jak v nich koluje krev. Každým písmenkem. Každý rozhovor v knize obsahuje hlubokou myšlenku. Někdy hlubší, někdy zjevnou, kterou každou ví, ale je třeba jí neustále připomínat, aby se oživovala. Lidé totiž zapomínají.
Hrdinové jsou jako kdyby skuteční. Proto vždy tak trpím při čtení, protože trpí i oni. Lidstvo si ale asi nic jiného nezaslouží. Jsme hrozný živočišný druh. Naštěstí ale nemáme poslední slovo v tomto světě. To je to jediné, co mě uklidňuje.

čuřil
12.05.2016

Nemůžu si pomoci, ale já prostě Remargua můžu.
Nebylo to pro mě tak zdařilé jako 3 kamarádi nebo Černý obelisk. Ale knížka měla své poučení, opět sice smutné a né klasicky "optimistický" konec, ale bylo to povedené - dobré.

beluca
27.04.2016

Výborně napsaná kniha, stejně jako všechny ostatní od Remarqua. Četla jsem jí v průběhu let mnohokrát a ráda se k ní stále vracím. Hluboká, dojemná a moudrá.

PrincessIvi
07.04.2016

Nedobreeeeeee

PrincessIvi
20.03.2016

Kniha je neskutocne nudna a nic tam nieje iba sebalutost a depresia, vobec sa mi nepacila. Ziadna inspiracia a chut do zivota.

Vec1980
15.03.2016

Už všechno o knize určitě najdete níže a nebo výše. Kniha s ne příliš složitým dějem (který se ani nehodí), ne příliš mnoho postavami (které ani nikdo nečeká) a s ne příliš šťastným koncem (který ani není možný). Celou dobu jsem měl chuť na Calvados z Normandie, večeři s výhledem na Vítězný oblouk a zažít déšť na bulváru Paříže. Calvados pořeším v nejbližší době a snad se potkáme s Ravikem :-) v Paříži - určitě jich tam je pořád spousta...

ritta
09.03.2016

Krásné.Myslím, že víc netřeba dodávat.

Holden
27.02.2016

Můj probém s Remarquem je ten, že mu nevěřím jediný slovo, co z něj vypadne. Podle mýho je dobrá kniha taková, kdy skutečně věříte, že takovej příběh se někde odehrával, že se takovýhle osudy opravdu někde staly. Jenomže jak tomu máte věřit, když postavy v knize prakticky pořád žvaní rádoby chytrý a životní moudra, který ze sebe chrlí na počkání? To mám věřit, že se Ravic s Joan nebavili opravdu o ničem jiným než o zásadních otázkách života, smrti a lásky? Možná by mě to před peti lety dojímalo, jenže teď mi to přijde strašně neautentický a umělý. Určitý pasáže mi dokonce připadaly úplně k smíchu a to bych o sobě neřekl, že jsem až tak velkej cynik. Víte, některý myšlenky jsou ze svýho základu opravdu pravdivý a několikrát jsem se nad nima pozastavil a musel dát Remarqueovi za pravdu, kámen úrazu tkví ale v tom, že ty myšlenky jsou tak přehnaně barvitě a květnaně vyjádřený, že člověk prostě ví, že takovejhle rozhovor nikdy neproběhnul.

Jakej to obrovskej rozdíl mezi tímhle spisovatelem a jeho kolegou z Lost generation, kterej razil heslo "...write one true sentence," a kterýmu opravdu věříte, že všechny ty nešťastný příběhy zažil a vytrpěl. Remarque nejspíš taky, jenže jeho svědectví o tom je neskutečně plytký a ve srovnání s Hemingwayem vyzní jako příliš snaživý vyprávění žáka střední školy, nic naplat.

Opravdu jsem se snažil brát tuhle knihu vážně, protože v sobě ukrývá spoustu krásných myšlenek o životě, jenže tyhle zamyšlení jsou tak křečovitě podaný, že to modernímu čtenáři prostě stačit nemůže a ani by nemělo.

Damato
22.02.2016

Vítězný oblouk + Remarque = pro mě krásná kniha o veliké bezmocnosti člověka + úděsná jistota, že jsem zaplaťpánubohu v té době nežila, ale bohužel ji znám z vyprávění lidí, kteří tu dobu pořád ještě pamatují. Je to pořád tak blízko nás, až z toho mrazí. A lidé jsou pořád stejní, nepoučitelní - a máme to tady zas a zas někdo někam, před někým utíká. Zeměkoule je přeci proti ostatním planetám tak malá, kam budou jednou utíkat naši potomci? Mrazí z toho. Ale za to Remarque nemůže, on to jen popsal. Za to může člověk sám- chce se mi napsat člověk debil. Jo člověk se narodí, v dětství určitě nemá žádný malý ,myslící tvoreček úmysl zabíjet a pronásledovat- to mu musí někdo vnuknout- tu myšlenku nadřazenosti a touhy zabíjet - a zas je to nějaký člověk.

Honzik78
21.02.2016

Kniha se četla dobře, konec mě do děje vtáhnul hodně. Možná si ji za čas přečtu znova.