Velká iluze

Do knihy jsem se pustila ze zvědavosti, pak s tím, že se mi hodí do výzvy a díky tomu ji i dočetla, ale není to můj šálek kávy a ač má nějakých 160 stran, dala mi zabrat, jako kdyby měla těch stran dvakrát tolik.

23.10.2017

Jako kdyby něco špatnýho sněd, dal si panáka absintu a pak šel napsat knížku. Nějak mi to k Waltarimu nesedlo.

03.09.2017

Na knížku jsem se těšila, ale byla jsem velice zklamaná. Do půlky knihy naprostá nuda. Ten rádoby sofistikovaný styl psaní mi asi prostě nesedí nebo je to tím, že jsem předtím četla knihu s napínavým dějem, co měl spád. Zdlouhavé (i přesto, že kniha má pouze 150 stran) a nudné, navíc i obalené depresivním nádechcem.. Kdo není fanouškem tohoto žánru, ten to pravděpodobně bude muset číst spíše na sílu..

18.08.2017

Na Waltariho úroveň poměrně nezralá knížka. Vzhledem k tomu, jak mladý ji napsal, to však není míněno jako výtka. Kdybych ji četla na prahu dvacítky, asi bych s ní cítila hluboké souznění. Že mi ale její čerstvý překlad zkřížil cestu až teď, mohla jsem si četbu "pouze" užít, vychutnat atmosféru meziválečné Evropy a nechat se nést duchem doby, ve které myšlenky, jež měly později inspirovat nacismus, nebyly zdiskreditované, ale pouze vzrušující a přitažlivé.

17.08.2017

Knížka mě moc neoslovila

03.03.2017

Velká iluze - velké rozpaky. Kdybych přihlédla k věku, dám čtvrtou hvězdičku s lehkým srdcem, ale hodnotím knihu, dojem z ní, význam, který pro mě má. A my jsme si prostě nesedly. Autor říká na můj vkus příliš mnoho, příliš okatě. Přidejme nesouznění s některými jeho důrazy a tři hvězdičky jsou tu.

28.02.2017

Sama sobě se divím (není to ani můj oblíbený žánr ani doba), ale opravdu nakonec hodnotím na 100%. Zpočátku se mi moc nelíbily většinou bezobsažné tlachy bohémské literární skupiny, ale ty včas daly prostor pro životní sebezpytování se mladého hlavního hrdiny a rozjely jeho příběh plně odpovídající době a charakteru ztracené generace - v evropském podání (20. léta, Helsinky-Paříž). Kdykoli jsem měla pocit, že se začínají trousit myšlenky pro myšlenky, nebo se volí bombastická a přehnaná gesta ve formě slov, vzápětí mě spisovatel příjemně překvapil, protože vše uvedl na pravou míru - vlastně sám sebe aktivně a nahlas zbrzdil. Třeba je konec útlého příběhu trochu kýčovitý, ale rozhodně není úplně předpokládaný - a vlastně jinak to ani skončit nemohlo...
Možná bych se k tak vysokému hodnocení neodhodlala, pokud bych předem nevěděla, že se nejen jedná o Waltariho prvotinu, ale hlavně že ji napsal ve svých devatenácti letech! Pak samozřejmě všemu z úst hlavního hrdiny (jen asi o málo staršího) lze plně věřit, ale navíc nejde jinak než smeknout nad tím, jak autor dokázal vcelku objektivně vnímat a hodnotit mládí a jaký měl již nadhled nad různými úskalími života.

25.01.2017

Jako muž znající v životě situaci, kdy láska nemůže najít naplnění oceňuji přesný popis nitra obou mužských hrdinů. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. A popis o milostném trojúhelníku mi v tomto případě připadá poněkud zavádějící, trojúhelník zde není vůbec konvenční.

10.01.2017

Waltari je snad jediný autor, který může psát co chce (historický román, detektivku, filosoficky laděný román) a ač mi je ten žánr blízký nebo ne, jeho kniha je vždy úchvatná! Jeho popisy jsou nádherné, poselství knížky úžasné. To vše napsáno v autorových 19ti letech? Neuvěřitelné.

07.11.2016

Úžasná knížka se skvělou finskou atmosférou. Nesmírně mi připomíná Kaurismäkiho filmy.

03.11.2016

Kniha je vážná, napsaná bohatou slovní zásobou, jež skrývá v sobě určitá poselství. A je jen na čtenáři, zdali je odhalí, uchopí a dokáže s nimi v mysli pracovat. Kniha se pomalu čte, protože u ní musíte a chcete přemýšlet. Potřebujete čas, abyste vnímali slova, jejich význam a filozofické myšlenkové obraty. Prostě je stanovená k zvídavému oddychu, který vás obohatí.

27.09.2016

Trochu zvláštní kniha, trochu filozofická, trochu romantická, trochu smutná.