Věčně zpívají lesy

Věčně zpívají lesy

První díl trilogie norského spisovatele Trygve Gulbranssena nás přivádí na Medvěddí důl, statek ležící mezi lesy v horách na severu. Hospodařit uprostřed krásné, ale drsné přírody není snadné a zdejší lidé, chtějí-li přežít, musí ctít vlastní zákony a tradice.V jejich čele stojí rod Björndalů, svrchovaných pánů na Medvěd... celý text

První díl trilogie norského spisovatele Trygve Gulbranssena nás přivádí na Medvěddí důl, statek ležící mezi lesy v horách na severu. Hospodařit uprostřed krásné, ale drsné přírody není snadné a zdejší lidé, chtějí-li přežít, musí ctít vlastní zákony a tradice.V jejich čele stojí rod Björndalů, svrchovaných pánů na Medvědím dole a znávaných medvědobijců. Ani jim se nevyhýbají tragédie, v těžkých životních podmínkách není nic zadarmo - mnohý se nevrátí z lovu na medvěda zabijáka, podlehne živlům nebo lidské zlobě, ale rod pokračuje dál. Nyní je vládcem usedlosti a okolního kraje Dag Björndal, muž hrdý, nesmlouvavý i hloubavý, strohý i vřelý. Také prvnímu z jeho synů se nevyhne neštěstí. A druhý syn, mladý Dag? Najde dost odvahy, aby se vyznal ze své lásky ke krásné Adelheid, dceři majora Barra?V osudech rodiny statkáře Daga Björndala se ukrývá prožitá lidská zkušenost, její členové se k moudrosti a zrání musí protrpět bolestnými ztrátami, každodenním úsilím a hledáním víry. A právě proto jsou nám tak blízcí... méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/29_/290250/vecne-zpivajici-lesy-KWH-290250.jpg 4.5220
Série:

Věčně zpívají lesy (1.)

Originální název:

Og bakom synger skogene (1933)

Žánr:
Literatura světová, Dobrodružné, Romány
Vydáno:, Český spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (37)

Přidat komentář
Lucka11
14. května

Tak ako je nórska príroda dychberúca a zároveň až smreľne chladná a mrazivá, aj príbeh z tohto prostredia je podobný..... Dúfam, že sa časom dostanem aj k pokračovaniu a prečítam si celú trilógiu. Príbeh je úžasný, povrch ľadovo chladný, ale pod povrchom to je zmes horúcich citov, vášní ... Silné postavy, opisy prekrásnej prírody, osudy ľudí. Naozaj úžasná kniha.

Teclaireddy
26. dubna

Moje srdeční záležitost. Přečetla jsem ji už několikrát a určitě si ji ještě párkrát přečtu, protože myslím, že pro každou generaci má trochu jiné poselství. Adelheid je asi moje knižní alter ego - nikdy jsem s žádnou postavou tolik nesoucítila, nechápala každou její myšlenku a pocit. Opravdu věrohodně napsané. Oba Dagové jsou také velmi silné, dobře vylíčené postavy.
Stejně jako samali se k těmto knížkám vracím vždy o Vánocích, v té atmosféře je jejich kouzlo ještě zesíleno.
Vždycky mě pobouří, když vidím, že jsou jich plné antikvariáty - proč se tolik lidí zbavuje takového pokladu nebo kolem něj chodí bez povšimnutí? Vždycky tedy knížky trochu povytáhnu, abych na ně upozornila :D.

nakedangel
17. dubna

Nečetla se úplně sama, ale osudy lidí z Medvědího dolu a jejich příroda mně nutily číst dál. Jsem zvědavá na pokračování.

000nugatovej
09. dubna

Pamatuji si, že jsme měli celou trilogii doma, i to, jak se o ní pozitivně vyjadřoval tatínek (velký čtenář), když ji doporučoval mamince. Pamatuji si, že se jim oběma moc líbila. Mé čtenářské cesty mne však jako dítě a pak i jako dospělého vedly jinudy.
Teď, když jsem na knížku narazil v knihovně, řekl jsem si, že ji zkusím. Měl jsem k ní pohříchu nedůvěru: nebude to suše napsaná „pomalá“ kniha, nebude to tak trochu červená knihovna? Jsem mile překvapen. Z knihy sice dýchá starosvětská atmosféra. Ale příjemně. Čtivě. Popisy norské přírody. Silní hrdinové. Skutečně hezké čtení.

EvikU.
31. března

Bylo to oddechový čtení. Místama se mi líbilo, místama ne. Ale celkově bych řekla, že je kniha pěkná.

bookcase
15. února

Nádhera!!! Pohlazení pro duši. Klasika, která se neomrzí.

Aussie.c.e
24. ledna

Krásný príbeh o lidských hodnotách.

tester
22. ledna

Velmi rozvláčně popsaný příběh je v podstatě o tom jak peníze ničí rodinu i společnost přes několik generací. Hlavní postavy jsou bezohlední, citově nevyzrálí hraboši, hromadící majetek a peníze chodící neustále se vztyčenou hlavou. Ke konci života postupně měknou a meditují o Bohu. Měl jsem co dělat, abych to dočetl do konce.

monika3575
21. ledna

Jedním slovem nádhera.
Kniha, která se čte sama. Která se čte pomalu. Žádné zběsilé hltání písmen, slov, odstavců se v tomto případě nekoná. To ale vůbec neznamená, že to není dobré. Ba naopak. Při čtení tohohle skvostu jsem byla naplněna jakýmsi vnitřním klidem, který mne celou prosycoval, a přesto jsem knihu absolutně milovala a nechtěla jí odkládat. Pasáže popisující přírodu, atmosféru, pocity, okolnosti byly krásné a hluboké. Když se někdy něco v popisu opakovalo, vůbec to nepůsobilo rušivě, ale jako umocnění daného. Průřez několika generacemi tohoto vznešeného rodu byl fascinující. Trošku si prožít život těch všech. Neuvěřitelné, jak živě jsem si všechny dokázala představit a sdílet s nimi jejich osudy. Někdo tu psal, že je škoda, jak málo bylo psáno o charakterech popsat. Nemůžu ale souhlasit. Mám pocit, že jsem skrz jejich činy viděla do všech koutů jejich duší a nemálo o nich bylo psáno. Starý Dag je pro mě mužem v pravém slova smyslu, i když a možná i právě proto, jakou změnou si musel projít. Jeho zamyšlení jsou fascinující. V našem světě se myšlenky jen slepě přijímají, málokdo umí být sám se sebou a svými myšlenkami a umí si je i obhájit. Příběh slečny Adelheid a mladého Daga se stal mojí srdeční záležitostí. Skoro jsem nevěřila, i když stále doufala. Jako ona. Jen ale nedat najevo své city a stále se usmívat. Chodit s hlavou vztyčenou. Setkání, propast, prázdnota, naděje, absolutní štěstí. Krása. A mladý Dag. Stál mi před očima s postavou vznešenou, oprýskaný časem stráveným v divočině, se srdcem tak chlapeckým, oddaným a citlivým.
Jaký dík, že se mi toto dílo dostalo pod ruku. Vkládám do knihovny a do svého srdce. Děkuju…

samali
23.09.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších knih....čtu ji pravidelně každý rok o Vánocích.....má to svoje kouzlo...

VeronikaZ
22.08.2016

Velká škoda, že je knížka psána jen tak povrchně, bez možnosti poznat lépe hlavní hrdiny.

Katy007
24.07.2016

Krása... přečteno jedním dechem stejně jako další dva díly.

mario.nette
05.07.2016

Uz od prvni strany jsem se nemohla zacist, ale chtela jsem tomu dat sanci. Precetla jsem 50 stran a absolutne nic...navic mi ty postavy byly nesympaticky. Takze za me opravdu ne. Odlozila jsem to a uz to nikdy nechci videt...

Roanna
27.06.2016

Mě kniha nezaujala, bylo to celé jakési studené a odtažité. Přišlo mi, že postavy jednaly bezemočně a nedalo se do nich vcítit, přestože přímé řeči tam bylo poskrovnu. Závěr knihy se mi vcelku líbil, ale děj obecně mi přišel dost rozvláčný a unylý. Docela se divím, že má kniha tak vysoké hodnocení a přitom ji v bazaru nabízí tolik lidí za pár korun. To se u tak výtečně hodnocených knih většinou nestává.

budíček
28.04.2016

Plným počtem hodnotím velice málo, buď si to daná kniha zaslouží nebo se mi líbí prostě tolik, že jí podle svého subjektivního dojmu nemůžu dát míň. U této knížky je to od obojího trochu, strašně dobře se mi to četlo, styl psaní mi sedl, postavy taky. Pravda nevyjadřovaly emoce okatě a barvitě jako v jiných románech, ale to už bude asi tím, že v klidném tichu lesa a drsném kraji, kde často byl běžný den bojem o přežití, jim zas až tak do řeči nebylo a na ukazování citů a pocitů nebyl čas ani místo. A upřímně, než aby postavy za každou cenu něco říkaly a plýtvalo se prázdnými a bezduchými dialogy, tak radši ať mlčí, a je dán prostor jejich myšlenkám. Bavily mě popisy, ano nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale tady seděly. Neměla jsem pocit, že by byly zdlouhavé, rozvláčné a nudné, ne bylo jich tak akorát. Bavil mě příběh, plný zvratů, kdy autor neváhal některou postavu nechat zemřít, nebo jinou vystavit těžkým životním zkouškám. Nejvíc mě bavily zkazky a drobečky severských legend a mýtů, které se v příběhu zničehonic objevily a zase stejně tiše zmizely s další přečtenou stranou, ale byly skoro až pohádkově kouzelné a tajemné. Navíc se mi to strašně dobře četlo a nechtělo se mi knížku odkládat. Pro mě příjemné překvapení a nenáročné odpočinkové čtivo, které určitě za čas přečtu znova.

Briv
18.03.2016

Když mi bylo asi 13, tak mi ji půjčila babička k přečtení, co na ni budu říkat. Opravdu jen půjčila - byl to její poklad, byla ve slovenštině a vždy si ji četla na Vánoce nebo v zimě za mrazivých zasněžených nocích. Já, byť už v pubertě, jsem k ní přistupovala téměř s úctou a bázní. Četla jsem ji tehdy taky v zimě a měla pro mě neskutečné kouzlo. Moc si ji už dnes nepamatuji, ale cítila jsem z ní opravdovost života, vážnost, i krutost. A ta příroda, jak jsem si ji představila...

tany9
28.10.2015

Vcucla mě do sebe hned na začátku a po dočtení jsem měla pocit, že mě něco krásného opustilo.Vracím se k Dagovi, Adhelaide a Björndalským stále a stále.Chtěla bych tam žít se všemi strastmi a radostmi tvrdého ale úžasného přírodního života.Zapoměla jsem v emoci na hvězdy, samozřejmě pět je málo.

fruitbueno
16.10.2015

Věčně zpívají lesy je velice zvláštní kniha. Nutno předem podotknout, že na čtenáře autor ohled bere až v posledním místě. Dokládají to dlouhé popisné pasáže, řada nepřímých či polopřímých řečí, úsečnost přímých řečí a potřeba zachytit niterné pocity a myšlenky postav. A přesto mě severská sága hodně oslovila. Svým klidem, zajímavými postavami a náladou, kterou se podařilo zachytit. Škoda jen chyb a překlepů (asi se jich nezbavím!).

Moška
15.09.2015

Krásně psaný příběh ze starého Norska o životě v lesích. Nechybí ani čistá romantika milostných vztahů. Psáno tak, jak psávali staří severští autoři, příběh plyne zdánlivě pomalu a přesto v jedné knize obsáhne život několika generací. Už se těším na další díly.

Kabátice
17.05.2015

Drsná příroda, drsní lidé. V této knize se člověk vrací ke kořenům...

zipporah
04.02.2015

Autor chcel, aby bol krásny a to sa mu splnilo. Ja však verím, že život je tam rovnako ťažký, ako v maďarskej, menej peknej knihe Šťastný človek alebo v Rusku (Turgenevove zápisky z poľovačiek, Gorkého trilógia a desiatky ďalších). Veľmi sa mi páči princíp Bjornalu, ktorý sa kryštalizuje pomaly, v závere sa temer slzy rinú, keď autor ukáže záverečnú „tvár“ Bjornalu, jeho prístup k ľuďom. Samozrejme, všetko stojí na rozhodnutiach starého Daga, ale pokojne sa dá hovoriť o celom Bjornale. Bjornal je svet, po akom túžim nielen ja. Nejde o bohatstvo bohaté, ale o pokorené bohatstvo, majetky poľudštené, s ktorými zdieľajú ľudia život. Nejde o vypočítavosť, chamtivosť, lakomstvo, hlavne v závere a počas Vianoc, ako autor popisuje správanie ľudí, o hosťoch, to všetko kedysi bolo a pomaly pomaličky takéto Bjornaly vymierajú. To znechucuje, napríklad osobne patrím medzi ľudí, ktorí radi cestujú neformálnymi spôsobmi a vychutnávajú si vzájomnú štedrosť a pohostinnosť. „Teraz platím ja, príde aj na teba rad...“ povedal mi raz starší človek a je to tak. Vôbec nie je na tom nič zlé, ak prijímame pohostinnosť druhých, lebo raz budeme aj my ponúkať, prečo sa nepodeliť, ja v tom nevidím jediný dôvod hrať sa na Lakomca, to je komédia. Charlotte Bronteova odporúča počas nášho krátkeho života nerobiť si zbytočné protivenstvá, naopak, pomáhať si... byť k sebe zhovievaví a to sa paradoxne vďaka globalizácii vytráca v mikrosvetoch. Aj z mála sa dá dať a nemusí človek ani v Boha veriť. Nepodhadzujem výhovorky ako polená. Nikdy som to nechápala. Bjornal ukazuje, že sa dá žiť aj takto a neuzavierať sa do seba, byť hrabivým a s nikým nič nemať. Bolo Bjornalov veľa kedysi, myslím, že na východe ešte žijú takéto svety v malom počte, ale na Slovensku... o mestách niet diskusií, ale zamurované dediny hovoria veľa, v Silici som asi na jediný prvý Bjornal na kraji dediny zabúchala v čase búrky, že ma aj s piatimi ďalšími turistami privítali u seba, skryli pred smrteľnými bleskami a pohostili. Za pocit ako v Bjornale však môžem ďakovať aj jedným bratislavským rodičom a ďalším jedným zo Žiliny. Kamarát, ktorý najčastejšie trávi čas s počítačom, sa zázračne menil, keď mi opisoval nájdený Bjornal neďaleko Košíc u jednej rodiny. Bjornal, to je Goetheho ponuka ubytovať Schillera u seba. Bjornal je Puškinova literárna obrana Gogoľa. Tolstoj asi žasol nad Bjornalom mimo aristokratickej atmosféry. Bjornal, to je Schillerova úvaha o kráse v človeku. Bjornal? Hľadajte ho u babičky v Gončarovovom Úšuste. Nezabudnime však ani na podarený Bjornal, ktorý našiel Plánička u Škopkových :D:D

Palele
23.01.2015

Nádherná trilogie a jeden z důvodů, proč jsem chtěla navštívit Norsko a vidět to na vlastní oči. Lesy tam stále zpívají svou píseň, vodopády hučí a lidé jsou paličatí a tvrdí jako skála, ale neobyčejně pohostinní. Takže se za ty roky zase tak moc nezměnilo :)

Mercatino
18.01.2015

Rod Daga Bjorndala je stejně mocný jako rod Corleonu v Kmotrovi. Je to především o moci, uctě k moudrosti a pokorou před pravdou. Naučí nás vidět věci v širších souvislostech, v souvislostech lásky, tradic a bezpečí krbu v tom nejútulnějším domě severského světa a to v Medvědím dole.

kalache
01.01.2015

to nejsou knihy pro lidi z města......Gulbranssen je skandinávský Klostermann....

nyx
31.10.2014

Surová příroda, silní a hrdí lidé, skvělé pasáže k zamyšlení se nad životem,... kniha předčila všechna má očekávání. A skutečně je "jiná", je úžasná. Jakmile vás vtáhne do děje, už vás nepustí. ... Vrtá mi hlavou, jak je možné, že některým přijde popis postav povrchní. Mně naopak přišly neskutečně živé a věřila jsem jim každičkou pohnutku mysli.

"Venku se začal zvedat vítr. Zdálky slyšela šumění, pod ním zazníval teskný zpěv. Tak asi zpívají lesy."

Tripedalia
15.10.2014

Je jiná, taková.. asi prostě severská sága.. z dalekých, hustých zpívajících lesů, o kterých vypráví.. a starý Dag je prostě skvělý.. =)

Dandy1
27.08.2014

Knihu jsem četla po dlouhé době po druhé a opět mne nezklamala. Krásně popisuje dřívější dobu kdy lidé byli ještě spjati s přírodou.

Mijagi
16.05.2014

Trygve Gulbranssen umí čtenáři mistrně přiblížit norskou přírodu, ovšem to samé nelze říci o jeho popisu lidí a vztahů mezi nimi. Věčně zpívají lesy jsou plné plastických postav, do nichž jsem během četby nedokázal proniknout. Kniha se čte jinak dobře, dokonce obsahuje pasáže, pro které ji nechcete odložit, ale celkově klouže po povrchu. Do toho se snad v každé třetí kapitole odehrávají Vánoce. Autor chtěl nejspíš znázornit tok času, jenže opakuje neustále jednu roční událost a neprokládá téměř žádné jiné, člověk má pak dojem, že na Medvědím Dole slaví narození Krista každý týden. Pouštím se do druhého dílu, snad bude kvalitnější.

honajz
08.11.2012

Nějak mě to nechytlo. Už od začátku jsem měl problém s prostředím, které autor popisuje drsně, a nijak romanticky, avšak s jakýmsi despektem vůči lidem, a naopak obdivem k tupé síle po krvi lačnícího medvěda. Posléze mi to začalo vadit stále více - autor sice hezky popisuje divokou přírodu, divokost přírody a krev a roztrhané ovce a tak, ale lidské postavy má neskutečně černobílé. Tam, kde Ramuz nebo Henri Bosco dvěma krátkými větami naznačí o postavě její hlubokost a psychologii, tam Gulbranssen používá jen vnější berličky ("stékaly mu sliny po vousech", "měl vypoulené oči"). Vše v knize je zkrátka pojato z vnějšího, někdy by člověk řekl povrchního pohledu, takže osudy těch lidí jsou mi ukradené. Nehledě na to, že v knize snad není jediná sympatická postava (možná ano, ale ta zemře hned v úvodu knihy) a že celkový rozptyl rodové ságy se nesoustředí třeba na jednu postavu a jednu okolnost, aby udržel pozornost (jako třeba zde zmínění "Bornové a Nedobylové"). Z prostředí lesů a divoké přírody vážně jsou i lepší knihy, tohle mi přišlo jako nezáživný a nevtahující průměr.

j.kostal
19.06.2012

Musím povedať, že táto knižka je a asi aj navždy zostane mojou srdcovou záležitosťou. Svedčí o tom aj fakt, že som ju prečítal už presne sedemkrát - po prvý raz som ju skutočne dočítal, keď som mal desať, ale úplne som ju pochopil až o pár rôčkov neskôr a doteraz neľutujem, takýmto knižkám vravím "nesmrteľné klenoty", i keď z čiste literárneho hľadiska musím najviac vyzdvihnúť diel prvý, pre tú úžasnä spätosť človeka a prírody... ako rád by som práve v tomto období chcel žiť...druhá časť mi naopak prišla nesmierne emočne silná, že to možno bolo až na škodu veci... a tretí diel nás priblíži k drsnej realite života i vzájomných krehkých ľudských vzťahov... ako celok však kniha predstavuje absolútny vrchol nórskej literatúry... Hodnotenie myslím viac ako zaslúžené....