U ptáků plavavých
Flann O'Brien (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206059/bmid_u-ptaku-plavavych-o3q-206059.jpg
4
34
9
Román U ptáků plavavých (1939) je dnes řazen mezi nejvýznamnější prózy 20. století a jeho autor je všeobecně považován za nejvýznamnějšího irského spisovatele po Jamesi Joyceovi a Samuelu Beckettovi. Graham Greene text postavil po bok Sternova Tristrama Shandyho a Joyceova Odyssea, J. L. Borges jej označil za „nejsložitější slovní labyrint“, který zná, a James Joyce autora prohlásil za „skutečného spisovatele“, obdařeného „pravým komickým duchem“. Text obratně splétající různé komické, satirické a parodické proudy je mimo jiné fikcí o fikci a názorně ukazuje, že spisovateli provozované vytváření nových bytostí má svá nezanedbatelná rizika.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , RubatoOriginální název:
At Swim Two Birds , 1939
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mi způsobila velké množství blaha. Chvíli si čtenář užívá jazyk, chvíli kompozici, jindy řičí smíchy.
Nemám moc rád příliš jednoznačné recenze a doporučení na knihy. A tak i v tomhle případě jsem přistupoval s předběžnou opatrností. Tohle není kniha - láhev, která se dá vypít jedním douškem. Tohle je přímo "vinotéka" ze které postupně usrkáváte, převalujete po patru, laskáte jazykem, očicháváte aroma, očima vnímáte jiskru a barvitost a teprve pak necháte postupně sklouznou do svého nitra, a vnímáte rozkoš, která se vámi rozprostírá a zanechává dlouhou, výraznou stopu. A tak jako u vinotéky nelze provést stručné a jednoznačné hodnocení celku, i zde je třeba vnímat jednotlivosti. Pokud je totiž neoddělíte, může vzniknout zmatek, který vás naprosto dokonale znechutí a odradí od dalších pokusů. Je třeba degustovat, nespěchat, případně prokládat i jinými sousty. Ale výsledek pak podle mne bude stát zato. Možná budou názory různé, ale za mne má čestné místo v knihovně.
Naprostá lahůdka. Od první věty až po poslední. Když jsem si hned na druhé stránce přečetla: "Ač nemoha ohromiti duchem, toť tělesnou konstitucí a vývinem vynikal přímo nedozírně. Stehna měl mohutná jak koňské břicho a zužovala se do lýtek mohutných jak břicho hříběte. Jedna a způli setina sirotů snadno by mohla vrhat míč proti šíři jeho zad, postačivých na to, aby zarazila postup oddílu bojovníků horskou soutěskou," věděla jsem, že tahle knížka je mimořádná. Všechno podstatné je řečeno v předchozích komentářích. Je to vtipné, šílené, zdánlivě chaotické, ale přitom velmi soudržné a promyšlené. Stejný obdiv a poklonu jako O'Brien si ale zaslouží i překladatel, protože jeho práce s češtinou je naprosto mimořádná.
Postmoderní O´Brienův text je někde mezi Perecovým důmyslně stavěným intelektuálním nonsensem, Calvinovým KDYŽ JEDNÉ ZIMNÍ NOCI CESTUJÍCÍ… a MUŽEM Z ACAPULCA. Rozpustilý a vtipný text, v jehož jedné z hlavních rovin vyprávění se snaží postavy fiktivního autora (který je sám postavou fiktivního autora) využít jeho pravidelně dlouhotrvajícího spánku a uchopit sepsaním vlastního textu jeho i svůj osud do vlastních rukou. U PTÁKŮ PLAVAVÝCH je kniha, jež se zcela opírá o nadání svého autora - podobný záměr by zřejmě u většiny jiných skončil jako rádobyvtipný blábol. O´Brien však stvořil svůj literární text jako šílený stvořitel, který svým postavám vládne silou své imaginace, smyslu pro detail a paradox, i podvratný vtip. Slovo má u něj všemocnou sílu vytvářet i libovolně proměňovat.
Je pre mňa veľmi zaujímavé, ako táto vysoko originálna kniha vo mne doznievala až postupne.
Počas jej čítania som plne oceňoval jej mnohovrstvovosť a formálnu stránku, ale viaceré pasáže ma nudili. Nie som zrovna najväčší fanúšik írskych legiend a archaického jazyka. Väčšinu knihy som hodnotil ako priemernú a až po jej dočítaní som zvolil hodnotenie 4*, najmä vďaka úžasnému svetu uväznených a zneužívaných literárnych postáv.
Na druhý deň po zobudení, keď som zopár hodín nad knihou uvažoval, som však ešte viac docenil jej výnimočnosť a kvalitu. A mám pocit, že moje nadšenie z nej stále rastie...
* Čitateľská výzva 2018 - kniha poprvé vydaná před rokem 1950
Literární delikatesa, která ale ne každému zachutná. Já se ovšem opájela jazykovou bohatostí O'Brienovy tvorby a rochnila se v těch předlouhých souvětích a archaických výrazech, dovedených k dokonalosti geniálním překladem Martina Pokorného. Opravdu obrovský klobouček panu překladateli, protože tenhle překlad je vážně Meisterstück s velkým M. Já bych se tady v originále absolutně nechytala, i v češtině si text vyžádal dost soustředění, ale za ten zážitek to stálo.
Náročné čtení, kterým jsme se musel místy hodně prokousávat. Kniha s největším výskytem slova "maně", jakou jsem kdy četl - ale teď vážně: klobouk dolů před předkladatelem, tohle přeložit musel být pořádný ořech.
Ta anotace mě trochu vyděsila srovnáním s Odysseem a očekával jsem experimentální podivnost, kterou asi nebudu schopen dočíst, ale opak se ukázal být pravdou.
Student,mladík píše román o autorovi a hlavně o postavách, které si autor stvořil nebo si je vypůjčil z jiných románů. Donutil ty postavy žít s ním v jednom hotelu a dělat věci, které se těm postavám příčí. Což se ukáže jako chyba, která vede k tomu, že se ty postavy pokusí svého autora zlikvidovat, aby si mohli žít podle svého.
Tolik asi k ději a hlavnímu zdroji komických situací. Připočtěte ještě nádherný autorův jazyk (nebo spíše práci překladatele) a o jednu z nejlepších knih je postaráno. Snad svým komentářem pomohu zvýšit počet přečtení ze smutných tří na alespoň 300, protože Flannovy Plavaví ptáci si to zasluhují každou stránkou.
Arts est celare artem neboli hrubě přeloženo Skutečné umění je skrýt umění.
O'Brien je poměrně k jiným irským velikánům (Joyce či Beckett) v našich luzích a hájích málo znám. Myslím, že je to škoda, neboť jeho psaní je zábavné a ve svým premisách postmoderní záležitostí. Právě U ptáků plavavých je vlastně knihou o spisovateli jež píše knihu o spisovateli jež píše o svých postavách, které se tak trochu vzbouří a píší o svém autorovi, který se musí chtě nechtě podrobit mukám. Samozřejmě je to vše okořeněno O'Brienovým humorem, avšak docenit ho myslím může jen ten čtenář, jež si přece jenom hoví ve více intelektuální literatuře o literatuře. Připomnělo mi to též jeden Belmondův snímek, též vynikající komedie. Jednu hvězdičku ubírám, a to jen proto, že Třetí strážník se mi přece jen líbil o něco více. Nicméně to nijak neubírá na čtivosti a intelektuální hodnotě tohoto vskutku originálně neoriginálního díla.