Třikrát černá stopa

18.02.2024

Vypiplana sledovaci detektivka s oranzovym kloboukem. Obcas se mi vse pletlo

17.03.2022

Skvělé retro? Vykonstruované detektivní hádanky, které se nikdy nemohly stát? Smyšlené postavy, peroucí se se zlem na pozadí noci, deprese, strachu ze smrti? Nebo trochu zvláštně poskládané historky, kde prosvítá humor a ironie?
Asi všechno dohromady, musím říct, že autor mě dost překvapil, řekla bych i tím, že pro dnešního čtenáře jsou jeho příběhy tak jiné, tak vzdálené dnešnímu stylu psaní. Trochu mi připomnělo Agathu Christie, určitě je to stejnou dobou, ale Agatha je nakonec oddechová, laskavá (a britská), tady šel autor až na dřeň, občas humorný a ironický, občas až kýčovitě děsivý a temný… Občas pobavila a osvěžila na dnešní dobu už určitá nekorektnost a genderová nevyváženost. Třicátá, čtyřicátá léta v USA…
Nejdřív jsem si říkala, proboha, co to je za nepravděpodobné a přehnané příběhy, ale proti mé vůli mě to chytlo, Černý anděl mi celou tou atmosférou přepálené temné zápletky a tajemné femme fatale připomněl Hitchcockovo „Vertigo“…
Těžko popsat, čím nakonec zaujalo, snad pár ukázek?

„ – a ta Hodgesová je takový svůdný, kyprý, přihlouplý typ, pro rozeného vraha skoro neodolatelný.“
*
„ ,A budeš ho umět svlíknout, Franku?‘
,Samozřejmě. Rozepnu ho, a už to je. Copak je nějaký rozdíl mezi jeho věci a mými? Jsou jenom menší.‘ “
*
„Jediným důvodem, proč nevykřesával na chodníku jiskry, bylo patrně to, že měl na polobotkách gumové podpatky.“
*
„Jsem Alberta Murrayová, která zatímco stála před tímto domem a čekala, až se otevřou dveře, dospěla. Vstupuje do světa dospělých tak, jak se jí o tom nikdy nesnilo, do džungle násilí a temna, podivných skrytých skutků na podivných skrytých místech, do světa proradných šelem a vděčnosti s vyceněnými tesáky, kde skrupule a výčitky svědomí jsou pouze jiným výrazem pro slabost, a jako s takovými se s nimi zachází.“
*
„Bůhví, kde ve chvíli, kdy stál vedle mne a vítal přicházející hosty, byla jeho skutečná minulost? Možná beztvarý trup, nacpaný do pytle jak se dalo, s hlavou mezi nohama, který se rozpadá někde v jámě, zasypané vápnem. Nebo snad neobjevená mrtvola s nohama zalitýma cementem, s níž si pohrávají vlny hluboko dole v přístavních vodách? Či kostra pod betonovou podlahou garáže, která bude vykopána jednoho dne ve vzdáleném nedohlednu, až tato zločinná epocha bude zapomenutým okamžikem v daleké minulosti?“

24.10.2021

Černý anděl mne nadchl,ale ty další příběhy jsou vlastně na jedno kopyto.

08.08.2017

Výborné dílo - vytáhla jsem kdysi z knihovny rodičů a byla jsem při čtení napnutá jako kšandy. Jedna z nej... ze série Třikrát...