Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414869/bmid_tamarino-souhvezdi-NTn-414869.jpg
4
371
371
Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí – její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života…... celý text
Přidat komentář
Kniha se mě moc líbila,,víc než ČERNOOKÁ,,ale ta se mě líbila taky,,těším se na další knihy autorky,je skvělá,čtiva,,i když nejsem cílovka,,,bavila mě moc.....
Přiznám se, že jsem Tamařino souhvězdí četla dlouho. Nebylo to tím, že by se mi kniha nelíbila, to vůbec ne. Spíš jsem si ji chtěla užít, pořádně ji porozumět. Číst a vychutnávat, ne ji zhltnout za 3 dny, jak je u mě zvykem. Podařilo se.
To, co dokázala autorka ve svém věku napsat je dokonalé. Vím, že těchto slov už bylo dost, ale opravdu klobouk dolu. Tohle bych nikdy nedokázala.
Příběh Liv mě chytil za srdce. Především její vztah s otcem. Liv to měla těžké. Objevovala sebe samu a když se konečně objevila, přišla rána. Něco se stalo, ale o tom si už budete muset přečíst sami :) Já si jdu teď pořádně poslechnout song Angie a myslet na Liv s Tamarou!
Předchozí autorčinu knihu Černookou jsem četla před dvěmi lety a ohodnotila ji 3/5 hvězd. Tamařino souhvězdí se mi líbilo více. Víc jsem s touto knihou souzněla. Proto si zaslouží o hvězdičku více. Těším se na další knihu!
Tato kniha se mi líbila daleko více než Černooká. Dílo bylo propracovanější, děj pěkně ubíhal. Jedná se sice o méně závažné téma, než bylo v Černooké, přesto jsem se do děje vžila snadněji. Určitě si přečtu i další knihy této autorky, jestli nějaké vyjdou. :)
Asi v polovině knihy mi začínalo docházet, že nejsem s knihou spokojená. A minimálně dalších padesát stránek mi trvalo přijít na to proč. Kniha má skvělé hodnocení, recenze a od toho se odvíjelo i mé očekávání. A z nějakého důvodu jsem stále čekala, až se mé představy naplní. Pochopitelně přišlo zklamání, když jsem to něco nedostavilo. A někde v tom okamžiku jsem tu knihu a slova v ní přijala. Nechala je, aby ve mě rezonovaly. A konec mě zasáhl někde hodně hluboko, kde sídlí opravdové city.
Hlavní hrdince je devatenáct, o životě toho zatím moc neví a vlastně ani o sobě samé. Má své sny, které se bojí realizovat a city, které ji pohlcují a komplikují život. Na jednu holku je toho někdy trochu moc, naštěstí je vždy poblíž někdo, kdo ji podá pomocnou ruku... Příběh o hledání sebe sama byl psaný čtivým stylem, moc se mi líbil a rozhodně to není poslední knížka, kterou si od autorky přečtu :-)
Je to kniha, která nemá nijak zapeklitý děj, ale je plna různých emocí - rozhodnutí, strach, zklamání, bolest, láska, láska k žene, přátelství, porozumění, nenaplněné a naplněné sny. Je to příběh dívky, která se od počátku knihy vyvíjí, hledá si své místo v životě, mění sama sebe. Během čtení jsem hlavní hrdince fandila. Knížka se mi líbila, četla jsem jí jedním dechem.
Tentokrát se autorka trefila do žánru který napsala, myslím tím, že román je opravdu určený především mladým dívkám a studentkám, které se v knize určitě najdou. První velké lásky a zlomená srdce, hledání sebe sama a své životní cesty, nepochopení rodičů - to vše napsáno krásným stylem, kterým Musilová vládne.
Mně to tentokrát nesedlo (nejsem ovšem cílovka), nemělo to pro mě ten správný drive, pořád jsem čekala, kdy mě to chytí... Velmi mi chyběl pohled z Tamařiny perspektivy - chápu, že vynechat ho bylo záměrem, ale příběh o to byl ochuzen. Černooká u mě stále vede.
Moc hezká knížka, plná emoci.
Tahle knížka byla první co jsem přečetla od autorky a nebyla určitě poslední . Hodně moc hezkých myšlenek má tato kniha.
Všem ji doporučuji.
Knížka se četla lehce, sfoukla jsem ji za jeden den. Moc se mi líbí styl jazyka, kterým Anička píše. Nořit se mezi její slova je pro mě fakt zážitek. Také mě fascinovalo, jak věrně dokázala popsat všechny emoce, které Liv cloumaly.
Děj není náročný, to ale vůbec nevadí. Je to prostě ze života, přesně takového, jaký spousta z nás zná. Doufám, že Anička bude psát další a další knížky. Jsem zvědavá, kam až se její tvorba dostane.
Příběh bych doporučila hlavně mladším dívkám romantičkám. Těm by se měl líbit. :)
V téhle knize nejde ani tak moc o děj, jako o všechny ty emoce. Zklamání. Strach. Bolest. Láska. Přátelství. Porozumění. Zničené a splněné sny. Rozhodnutí. Situace, kam se někdy v životě dostala většina lidí a podle mě to autorka popsala nádherně.
“V životě jsou situace, kdy jsou slova naprosto nedostačujícím nástrojem, který věci jenom zhoršuje.”
Krásný příběh o uvědomění si sama sebe jsem přečetla jedním dechem! Prožívala jsem s Liv její radosti i starosti, někdy mi ji bylo líto, ale zároveň jsem jí fandila. Kdo ještě nečetl, ať neváhá!
Líbilo se mi vykreslení pocitů. Autorka si s tím opravdu krásně vyhrála. Jde vidět, že do knihy vložila kus sebe. Své zájmy, názory, pocity…
Co bych knize vytkla je to, že mi ze začátku vážně silně vadilo, že je psána z třetího pohledu. Nakonec jsem si na to zvykla a možná jde říct, že mi to i ke konci tak lépe vyhovovalo. Jenže ze začátku to pro mě bylo těžké. Nikdy předtím jsem nečetla knihu, která je založená na pocitech a je psána z třetího pohledu. To je taky možná důvod, že jsem se asi přes prvních sto stran stěží překousávala. Pak jsem se přes to nějak dostala a začala se víc vžívat do příběhu. Postavy si postupně začaly hledat místo v mém srdíčku a na konci mi bylo trošilinku líto, že knihu odkládám.
Knihu jsem si přečetla, protože jsem všude kolem slyšela samou chválu, většinou tedy od mladistvých čtenářů. Byla jsem zvědavá, protože jsem young adult literaturu opravdu dlouho nečetla a překvapilo mě jak vysoké hodnocení zde kniha vlastní.
Bohužel musím říci, že jsem zklamaná. Ani jedna z ženských postav mi nebyla sympatická. Nechápala jsem jejich myšlenkové pochody, jejich jednání mi přišlo mnohdy nelogické či bez podnětu. Často jsem se přistihla, jak přemýšlím nad tím, proč je knížka tak ''dlouhá'' (přitom nemá ani 300 stran). Dle mého názoru se v knize nachází úplně zbytečné pasáže, které mě nijak neobohacují, ale ani neposouvají děj.
Opravdu si vážím práce mladé autorky a věřím, že si tato knížka najde své příznivce. Asi jsem zkrátka už moc zkažená literaturou s bohatým jazykem i dějem.
Oceňuji téma netypické pro české autorky.
Něco tomu chybělo - impuls, náboj, něco, co by ve mně po přečtení zůstalo. Líbí se mi autorčin styl, propracovanost postav. Celkově mi to ale připomínalo jen popis života, který žije tisícovka lidí. Možná je to ale tím, že nejsem cílová skupina a pro mládež je to fajn sonda do zmatečných pocitů, se kterými se potýkají při hledání sebe sama.
Knížka se čte velmi dobře, je to taková ta kniha, do které se ponoříte a nechcete ven..ale za srdce mě bohužel nevzala, asi jsem čekala něco víc, co bych si z knihy mohla odnést... ale příběh je krásný, vyprávět spisovatelka rozhodně umí:)
No, tak já nevím... Strašně jsem se na knihu těšila, ale nejspíš jsem čekala něco jiného, něco víc. Nějak mě ten příběh nevzal za srdce, což je u mě co říct. Asi mě příběhy kluků dojímají víc než holky :-) Občas jsem se musela do čtení nutit a až v epilogu se dozvíme, proč se tato kniha takto jmenuje. Opravdu mě to mrzí, ale ke knize se už nevrátím...
Vždycky si říkám, že mě ty knížky od Aničky Musilové něčím odrazují, není mi asi blízký styl psaní.. Ale konec knížky je pokaždé tak zajímavý, že celé vnímání knihy přehodnotím a těším se na další knihu
Dočetla jsem ji včera, ale nějak jsem to potřebovala vstřebat. utřít si oči a promyslet si, co o knize vlastně napíšu. To už se mi dlouho nestalo.
Příběh vypráví o 19leté Liv, které nejde život úplně podle představ - nedostala se na vysněnou fotografickou školu, a tak tvrdne na právech v Praze, které vyhovují jen jejímu otci. Mimo to má brigádu v kavárně, kde jednoho dne potká někoho, kdo dá jejímu životu konečně nějaký smysl - krásnou Tamaru. Začne fotit, milovat a zjišťovat, že život je nevyzpytatelný, plný změn, a nic není tak, jak si dopředu nalajnujeme.
Skoro celou knihu jsem měla pocit, že píše Anička za mě. Je pravda, že kdo má tuhle fázi hledání sama sebe, nových začátků za sebou, se v tom musí najít. Miluju to, a pořád si skládám srdce zpátky do kupy, protože ho mám na kousky. Víc dalších takových opravdových příběhů, které ukazují, jaká je realita a jak se při zdánlivě obyčejných situacích, jako zamilování se do někoho, můžeme cítit.
"napsala jsem tvoje jméno do písku
stála na břehu a čekala
až ho smyje první vlna
a vezme s sebou i moje city"
Štítky knihy
přátelství Praha homosexualita umění novináři fotografie lesby, lesbismus pro dospívající mládež (young adult) Edinburgh LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2018 |  Černooká |
| 2019 |  Tamařino souhvězdí |
| 2020 | Hrdinky: Příběhy významných českých žen |
Na tuto knihu jsem přišla díky instagramu Yoli. Moc jsem nevěděla, co od knihy očekávat a překvapila mě.
Velice se mi líbila. Určitě si brzy přečtu i Černookou.