Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414869/bmid_tamarino-souhvezdi-NTn-414869.jpg
4
371
371
Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí – její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života…... celý text
Přidat komentář
Ani mě kniha příliš nenadchla dějem ani postavami a prožitek z knihy téměř žádný. Ale autorce fandím protože jsem četla černookou tato kniha ale už nebyla tak dobrá
Za mě bohužel zklamání. Možná jsem měla moc vysoká očekávání, ale tahle kniha mě prostě nenadchla, poměrně často jsem se nudila a do čtení se musela nutit. Nápad to byl ale dobrý ..
Já mám nějaké štěstí na melancholické knížky, dejte mi někdo proboha pořádnou slaďárnu, nebo se už picnu!
Ale teď vážně - čtení Tamařina souhvězdí pro mě bylo opravdu srdcovou záležitostí, příběh se mě dotkl tak moc, že jsem knihu musela několikrát odkládat a celé to rozdýchávat. Aničky vypravěčský styl je neskutečně krásný, a ač je knížka opravdu melancholická, je i plná naděje.
A poprvé epilog knížku nepokazil, ale naopak ji vyzvedl ještě výš.
To, že Anička Musilová překrásně píše, jsem věděla už při čtení Černooké. A právě především ten jazyk pro mě byl jeden z těch nejlepších aspektů téhle knihy.
Číst ty věty bylo pohlazení po duši, neskutečně jsem si to užívala. V textu byla velká spousta krásných myšlenek, akorát mi občas přišlo, že se malinko tlačí na pilu, až to chvilkami působilo skoro jako motivační knížka.
Ovšem to nic nemění na tom, že jsem čtení maximálně užila, hodně myšlenek a slovních obratů jsem si zvýraznila, plánuju se k Tamařino souhvězdí určitě někdy vrátit. Hodně mi dala a já věřím, že si z ní určitě něco odnesete taky, třebas i nevědomky.
“napsala jsem tvoje jméno do písku
stála na břehu a čekala
až ho smyje první vlna
a vezme s sebou i moje city”
4,5*/5*
Na to, že je to kniha od české autorky tak úžasné, rozhodně lepší než černooká. Kniha má napínavý a překvapivý děj.
Kniha je psána docela čtivou formou, autorka používá pěkné věty. Příběh jako takový na mě působil jako docela klišé – nedoceněná, orientaci řešící mladá holka v depresi. Přiznám se, že jsem přeskakovala a absolutně nic mi neuteklo. Zpětně jsem se vrátila, a kdybych přečetla pouze úvod, střed a konec, po třech stranách, vyšlo by to nastejno. Autorka umně popsala pocity hlavní postavy, bohužel děj nebyl žádný a tyto pocity byly jedinou náplní knihy.
Knihu bych doporučila možná tak mladým, pro které je určena, ačkoliv rozjitřeným hormonům pubertálních (a nedej Bože sexuálně nevyhraněným) jedincům by tento depresivní počin mohl spíš uškodit.
Kniha se mi moc líbila. S hlavní hrdinkou jsem v několika situacích soucítila a byla mi blízka. Možná to bylo tím, že Liv je věkově stejně jako já a musela řešit zásadní věci ohledně její budoucnosti.
Za to se mi nelíbil její vztah s otcem. Já vím, že se mu chtěla zalíbil a chtěla od něj slyšet jen nějaká vlídná slova, ale bylo vidět, že on se prostě nedal v ničem zlomit. Několikrát se tam odehrávali právě s jejím otcem stejné situace ( hádky a neshody kvůli škole především).
Také mě zklamalo jak dopadl vztah mezi ní a Tamrou. Tamara s ní nejednala fér a taky to pak podle toho dopadlo.
Celkově se kniha dobře a svižně četla. Doporučila bych ji všem čtenářům, především těm, kteří boují s přiznáním svém orientace vůči okolí.
Nevím možná jsem až moc velký cynik nebo mě dojímá jiný styl knížek, ale tohle mi k srdci nepřirostlo.
Oceňuji autorčin styl psaní a konec, ve kterém nebyl trapný happy end.
Jinak mi kniha přišla o ničem. Jelikož je to moje druhá kniha s LGBT tématikou, aspoň už vím, kterému žánru se mám vyhnout :)
Titul mi sadol po všetkých stránkach. Príjemný štýl písania, krásny príbeh, úžasné postavy, perfektné prelínanie dejovej linky z hľadiska obdobia, v ktorom sa dej odohráva a takto by som pokračovala ešte nejakú chvíľu kým by mi nedošli synonymá. Teraz som na vlne oddychovej literatúry, čo je presne podľa môjho štýlu aj táto kniha. Našla som tam veľa myšlienok, situácii a pocitov stotožňujúcich sa s tými mojimi a veľmi dobre sa mi čítala kniha z českého prostredia, z ktorej bolo zároveň cítiť nenásilnú "nečeskosť".
S autorkinym štýlom písania som ešte chvíľu chcela zostať, tak som hneď rozčítala Černookú.
Mám rada, ak je záver knihy ako dokonalo trvajúci výdych pri rozlúčke s knižným svetom a presne tu som tento pocit nadobudla.
Má první kniha od autorky. Anička Musilová píše nádherným jazykem, který je plný metafor a zajímavých myšlenek. Kniha se krásně četla. Všechny postavy byly sympatické.
4/5 Těším se, až si přečtu Černookou:)))
,,První myšlenka, která vytane člověku na mysli hned po tom, co mu někdo položí otázku na tělo, je většinou upřímná. Pak ji pročešeme filtry, jako jsou strach a pochybnosti, co by si ten druhý pomyslel, až z nás nakonec vyjde hodně pokroucená verze toho, co opravdu chceme říct´´
Nemyslela jsem si, že tohle řeknu, ale DOPORUČUJI. Černooká (autorky první kniha) mne totiž nějakým způsobem zklamala. Vím, že knihy by se neměly "srovnávat" a každá je jiná, protože autor je jinde. Tedy - Tamařino souhvězdí - je neskutečně plynulá symfonie vět a situací. S lehkostí a nadhledem se zabývá snad tím nejsložitějším, co člověka VŽDY potká (nebo již potkalo) LÁSKA, ale ta PRVNÍ, ta kterákoliv tak zaplní naše tělo, že nevěříme ničemu a nikomu, že bychom kdy mohli milovat někoho jiného nebo nedej bože někoho jiného a víc! Kniha, která vypíchne fakt, že se "můžeme hledat" klidně ve 30 nebo v 90 letech, protože život je hledání (nejen skrz hledáček foťáku). Příběh, který je jiný, netuctový (duhový!!) a omamný svou atmosférou, kde si doslova do poslední stránky říkáme "a proč se ta kniha jmenuje takto?" Já tam čekala tu pointu, ale i tak mě mile zahřála na srdci. Lidé - tátové nebo mámy - to vždy mysli dobře a někdy, to myslí tak dobře, že nám tím dělají zle. Omluvme je za to - milují a učí se stejně jako my. Nakonec, děkuji Tamaře, za upřímnost a snahu. Za to, že díky ní, vznikla nejen série fotografií ale hlavně tato kniha. Přidám na seznam "doporučuji" a jdu hledat další knihu, která mne takto obejme (i když, stejně jako Liv pochybuji, že toho někdy bude nějaká jiná možná tak, jako právě tahle...)
Od autorky jsem v minulosti četl knihu ČERNOOKÁ, která se mi líbila, a knihu jsem přečetl na jedno posezení, poněvadž jsem nebyl schopen se od ní odpoutat. Zaujal mne příběh a také jsem obdivoval krásný jazyk, kterým autorka píše. Působilo to na mne, jakoby Anička napsala už několik knih, takový jsem měl z toho pocit. O to více jsem byl zvědavý, jak se jí povedla druhá kniha – TAMAŘINO SOUHVĚZDÍ. Musím říci, že se mi kniha líbila. V minulosti jsem četl ve větším množství žánr Young Adult nežli je tomu nyní, ale v současné době se snažím knihy s tímto žánrem pečlivě vybírat. Přece jen jsou tyto knihy určeny mladším čtenářům, než jsem já, jednoduše řečeno nejsem cílová skupina. Nicméně autorka touto knihou opětovně dokázala, že je skvělá spisovatelka a tato kniha určitě nebyla pro mě ztrátou času, jak se to bohužel u některých YA stalo v minulosti. Knihu hodnotím na 100 %.
Kniha patří do podžánru LGBT. Příběh mne oslovil a myslím si, že by se klidně mohl odehrát ve skutečnosti. Možná některým čtenářkám může připadat tento příběh jako pohádka, když se mladá dívka LIV seznámí s o deset let starší TAMAROU v kavárně, ve které Liv pracuje. Myslím si, že člověk během svého života se seznámí s hodně lidmi, někteří jsou mu sympatičtější, jiní méně, někteří v něm zanechají nějakou stopu, jiní v něm nezanechají naprosto nic a brzy na ně zapomenou. Někdy může nastat okamžik, kdy nás osloví nějaký člověk na první pohled a přáli bychom si o něm dozvědět se všechny informace, přáli bychom si s ním povídat o samotě, zeptat se na podrobnosti z jeho života, přáli bychom si s ním strávit co nejvíce času, těšíme se na něj, jen když ho spatříme. Cítíme s tímto člověkem, aniž ho ještě důvěrně známe, nějaké pouto, které nás k němu svazuje. Myslím si, že tuto knihu si může přečíst čtenář v kterémkoliv věku a myslím si po zkušenostech, které mám, že některý člověk se dokáže do vašeho srdce zapsat navždy, ačkoliv se tomu bráníte zuby nehty, ačkoliv chcete zapomenout a jít dál svou cestou, přesto ho nikdy nevymažete ze svého srdce, navždy tam zůstane jako malá vzpomínka na krásné okamžiky, které jste s tímto člověkem prožili, byť se třeba mohlo jen jednat o setkání, které nemělo pro toho druhého člověka hlubší význam.
Líbilo se mi, že se v knize také nacházely části, který byly napsány formou dopisů. Přestože má kniha 320 stran, četla se rychle, stránky ubíhaly jedna za druhou, kapitoly byly krátké. Je to kniha o lásce, kamarádství, nadějích, vůli jít za svým snem a nevzdávat se za žádných okolností a bojovat, o rodinných vztazích, o uvědomění si, co vlastně od života očekávám a kam chci dojít, jít za svým snem, bojovat se strachem a snažit se nad ním zvítězit. Lépe něco udělat a risknout to, i když to nemusí vyjít, než neudělat vůbec nic, a pak si to vyčítat a pokládat si otázky, jaké to mohlo být, kdybych se rozhodl uskutečnit to, po čem jsem toužil.
V minulosti jsem četl více knih s LGBT tématikou, ale musím říci, že takto pojatý příběh, který nám autorka překládá, jsem snad četl jen v jedné knize. Kniha se mi líbila a určitě si rád přečtu další knihy, které autorka napíše. Autorka má talent vyprávět příběhy, a ačkoliv se mi o něco více líbila kniha ČERNOOKÁ, tato kniha má stejné kvality. Příběh je zajímavý a vyskytují se v ní témata čím dál tím více aktuálnější v současné době. V knize se vyskytuje také plno zajímavých a podnětných myšlenek, ale nevypisoval jsem si žádné z nich. Spíše jsem se nechal unášet tímto příběhem a pěkným jazykem, který je pro autorku typický.
Už podruhé mi autorka jasně potvrdila, že i když nejsem cílovka a nepatřím k mládeži, nemusím nutně tuhle knihu vynechat. Naopak. Na tomhle psaní je vidět, jak je autorka vyspělá a jak skvěle a poutavě dokáže napsat knihu, aby si v ní každá generace něco našla.
Navíc umí skvěle skládat slova a věty tak, jak by to nezvládl ani leckterý starší spisovatel. Je vidět, že má načteno a má talent na psaní.
Její příběhy jsou jednoduché a není těžké odhadnout, jak to dopadne. Ale po tom tady ani neprahnu. Baví mě její styl psaní a to, že dokáže upoutat čtenářovu pozornost. Těším se na další literární počiny téhle mladé autorky.
S hlavní hrdinkou toho moc společného nemáme, i tak jsem se do ní ale dokázala naplno vcítit. Rozuměla jsem jejím myšlenkám a pocitům a často jsem měla pocit, jako by to byla reálná osoba, kterou doopravdy znám. A úplně stejně sympatická mi byla i její nejlepší kamarádka Johana. Někdy jsem měla dokonce pocit, že bych takovouhle Johanu ve svém životě sama potřebovala.
Když pominu vztah Liv a Tamary, mezi hlavní témata v knížce patří především přechod do dospělosti, osamostatnění se, hledání a přijetí sebe sama nebo přemýšlení nad svou vlastní budoucností. A to všechno jsou témata, která jsou pro mě v současnosti velmi aktuální. Knížka mi pomohla si uvědomit, že nejsem jediná, kdo se v tomhle věku cítí takhle zmateně a nejistě, ať už se to týká studia na vysoké škole nebo života obecně. Liv mě svým způsobem hodně inspirovala a dodala mi odvahu k tomu, abych přestala žít tak, abych náhodou nezklamala něčí očekávání, a více se soustředit na to, co doopravdy chci. Myslím, že v tomhle ohledu má knížka hodně co předat a už z toho důvodu by měla být čtená.
V neposlední řadě bych se ráda zmínila o druhé dějové lince, která se odehrává ve Skotsku. Protože Skotsko miluju a je mým velkým snem se do této země jednou podívat, tahle dějová linka mě bavila snad ještě víc než ta z Prahy. Takže moc děkuju autorce, že se rozhodla zasadit příběh Tamařina souhvězdí alespoň částečně právě do Skotska.
I když zdaleka nejsem cílová skupina, knížka mě uchvátila.
Příběh je podaný s velkým citem, tak že se stanete jeho součástí a vše prožívate spolu s Liv. Její lásku,nejistotu, štěstí, smutek, rozhořčení i odpuštění. Těch emocí je mnohem víc než dokážu napsat.
Anička Musilová v knize nádherně vykreslila vztahy ať už romantické, přátelské nebo rodinné. Všechno bylo pro mě tak opravdové až mě to bralo za srdce. Chápala jsem úplně každou postavu nejen Liv a Tamaru , ale i její rodiče a přátele. Každý zde má kousek svojí pravdy, svého pohledu na život . A tak to opravdu je, zažíváme si to každý den, ale nevidíme (nebo nechceme vidět ) pohled těch druhých a ten nám tu Anička Musilová nádherným způsobem přiblížila.
Něco podobného jsem od českého autora nikdy nečetla.
Knížka mě pohladila po duši a vyvolala ve mně mnoho emocí.
Anička má velký talent a používá nádnerný jazyk, moc se těším na další její knížku.
Upřímně si s tím hvězdičkovým hodnocením nejsem jistá. Něco mezi 3* a 4*.
Bylo to zvláštní. V dobrém slova smyslu. Moc se mi líbil Aniččin styl psaní, pěkně mi sedl do noty po všech těch povinných četbách. Poetičnosti možná bylo moc, ale mně to tam sedělo. Postavy vykreslené perfektně, slasti i strasti každodenního života vykresleny perfektně; jenom mi tam prostě vůbec neseděla Tamara. A to je trochu naprd, když je hlavní. :'D
Štítky knihy
přátelství Praha homosexualita umění novináři fotografie lesby, lesbismus pro dospívající mládež (young adult) Edinburgh LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2018 |  Černooká |
| 2019 |  Tamařino souhvězdí |
| 2020 | Hrdinky: Příběhy významných českých žen |
Skvělá kniha, obzvláště oceňuji autorčin styl psaní, který mě bavil od začátku do konce. Postavy jsou skvěle vykresleny a melancholický děj bez typického happy endu je taky plus. Tohle je knížka, která ve mně něco nechala po dočtení. :)