Svetlo, ktoré nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279117/bmid_svetlo-ktore-nevidime-be6-279117.jpg
4
4132
4132
Marie-Laure žije s otcom neďaleko Národného prírodovedného múzea, kde otec pracuje ako kľučiar a zámočník. Šesťročná Marie-Laure prichádza o zrak, a tak otec postaví dokonalú repliku štvrte, kde bývajú, aby sa dcéra naučila orientovať hmatom a trafila domov. Keď má Marie-Laure dvanásť, do Paríža vtrhnú nacisti, a tak aj s otcom nachádzajú útočisko u samotárskeho prastrýka vo vysokánskom dome na pobreží. Z Paríža si nesú klenot, ktorý je azda najvzácnejším a zároveň najnebezpečnejším artiklom v celom múzeu. Sirota Werner vyrastá s mladšou sestrou v nemeckom banskom mestečku. Jedného dňa naďabia na jednoduchý rádioprijímač a chlapec jeho čaru okamžite podľahne. Z Wernera sa stáva opravár a s týmito dôležitými technickými výdobytkami si rozumie ako málokto. Vďaka jedinečnej zručnosti sa dostane na prestížnu internátnu školu pre Hitlerovu mládež, kde vládne disciplína a drezúra, a neskôr do špeciálnej jednotky, ktorá má za úlohu vyhľadávať a likvidovať akékoľvek známky odboja. Werner si postupne uvedomuje, že jeho talent má na svedomí mnohé životy, vydáva sa na púť do hlbín vojnovej mašinérie a napokon sa ocitá v Saint-Malo, kde stretáva Marie-Laure. Román Anthonyho Doerra je nádherný aj strhujúci príbeh mladučkej slepej Francúzsky a mladého Nemca, ktorí sa snažia uniknúť pred hrôzami druhej svetovej vojny.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla dobře, i když tomu zrovna nepřispíval ani její (zbytečně objemný) rozsah ani přeskakování v časových liniích (také celkem zbytečné). Celý příběh nesporně těžil z mnoha pečlivě poskládaných specifických prvků: výběr dvou netuctových hrdinů, rádioamatérství a konstrukce vysílačů na jedné straně a záliba v dřevěných hlavolamech na straně druhé, to celé podpořeno ještě "honbou za diamantem" a skvělým výběrem klíčového místa děje, na konci světa v Bretani. Skutečné válečné hrůzy jsou předloženy celkem minimálně a mimochodem, i když samozřejmě děsivá doba strachu o život vlastní a druhých je zřejmá.
Kniha dle mého svým stylem i obsahem nejlépe vyhovuje mladší generaci, což je dáno právě věkem hlavním hrdinů. V tom je asi hlavní přínos díla, protože klasickou válečnou literaturu starších autorů asi mládež do ruky (s chutí a často) nebere.
Za sebe ale mohu říci, že asi žádné dílo válečné hrůzy na osudech jednotlivců nevylíčí nikdy mocněji, než to nabízí Na západní frontě klid, i když tam se jedná o jinou velkou válku, která naneštěstí nebyla tou poslední.
Skoro mi u konce vlítly slzy do očí. Kniha se mi líbila, i když to není úplně můj žánr. Příběh mimo jiné zobrazuje určitým způsobem zkázu, jakou sami na sobě páchali Němci v období nacismu, zároveň zobrazuje jejich poválečný stud za ohlédnutím do jejich minulosti. Marie-Laure je symbol nezdolné životní síly, jako slepá je členka francouzského odboje s národním klenotem z pařížského muzea v ruce proti německému praporčíkovi.
Knihu jsem dočítala včera dlouho do noci, nechala dojem z ní doznít, .... a ještě teď o ní přemýšlím. Začíst se šlo hned, je to krásným jazykem napsaný příběh slepé francouzské dívky Marie- Laury a německého chlapce Wernera v době okupace.
Příběh si plyne svým poklidným tempem, střídají se střípky ze života obou mladých lidí, a já si to jen tak vychutnávala a skoro cítila tu vůni broskví, čerstvého pečiva a v duchu se procházela uličkami francouzského městečka.
Nejsou tam žádné velké zvraty, napětí nebo detailní popisy hrůz války, přesto ve mně kniha zanechala intenzivní pocity a radost z četby této mimořadné knihy. Velmi a ráda doporučuji.
Musím se přidat ke kladným komentářům . Knize není co vytknout, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji za dva dny. Krásně psané kapitoly, zdánlivě nesouvisející postavy, které však postupem času dávají krásný celek. Těžká doba války a přesto tolik poetických věcí obyčejných životů. Tolik odvahy některých jedinců / a také zrady některých dalších/. Víra, naděje, oslava každého dne života.
Poslední kapitoly, odehrávající se o mnoho let později, mi na rozdíl od některých zde nepřišly zbytečné, byly potřebné pro jakési uzavření příběhu, alespoň pro mě..
Doporučuji všem a knihu řadím k nejlepším, jaké jsem kdy přečetla..
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla, měla jsem ji přečtenou za 3 dny jen proto, že jsem se donutila ji zavřít, abych si ji užila ještě další den. Pulitzerovu cenu si 100% zaslouží. Nádherný jazyk, skvělý překlad.
Knihu jsem koupila úplnou náhodou, nic jsem o ní předem nevěděla a nic jsem tedy nečekala. Díky krátkým kapitolám se čte rychle a svižně, v podstatě se vlastně ale celou dobu nic nestane. A poslední kapitoly už jsou úplně zbytečné. Kniha je sice svým způsobem skvělá, ale prostě tak nějak průměrně skvělá.
Asi budu jedna z mála, ale nijak mne tato kniha nenadchla. Četla jsem ji poměrně dlouho, chvíli mi trvalo než jsem se začetla. Příběh samotný tak nějak pozvolně plynul, nebyl pro mne nijak napínavý, ale chtěla jsem vědět "co z toho vyleze". Asi v polovině knihy jsem začala tušit, že osudy Marie-Laury a Wernera se setkají. Také jsem očekávala že na konci nebude happy end. Nicméně jsem od toho očekávala víc. Příběh to byl pěkný, ikdyž na to veli časté střídáni kapitol jsem si chvíli zvykala. Možná jen potřebuju k takovým knihám dospět, abych ji dokázala více ocenit, ale jak už tady někdo psal, čekala jsem od toho víc.
Jako když na hedvábnou šňůru navlékáte korálek po korálku a teprve na konci držíte v ruce překrásný náhrdelník.
Krásně napsaná kniha, balzám na duši, ikdyž se příběh odehrává ve smutné době... Čtěte pomalu a vychutnávejte si každou kapitolu.
Křehký a podmanivý příběh z období války. Kniha o malých radostech, zjitřených smyslech a bojem člověka sama se sebou.
Dnes jsem knihu dočetla.... Včera po strhujícím závěru jsem si musela dát den pauzu a smířit se s jiným koncem.. Krásný příběh, který upoutá pozornost a nelze se odtrhnout.
Právě jsem dočetla. Strhující, krásný příběh, od kterého se nejde odtrhnout. Řadím si do knihovny, vedle Zodějky knih, protože mě podobně silně zasáhla, všehcny postavy, soudy, domy, uličky, doba, která nesmí být zapomenuta... Díky autorovi, ta Pullitzerova cena je zasloužená, deset let práce je znát..
Nádherně napsaný příběh, i přestože se odehrává během II. světové války, je něžný a křehký.
Nadherna kniha!Je to kniha, kterou kdyz otevrete, tak uz jen ctete a ctete a ctete. Uzivala jsem si kazde kapitoly, kazde postavy, kazde budovy, kazdeho okamziku.
Kniha je nádherně napsaná. Zajímavý příběh. Jen ten konec mi přišel trochu nedotažený. Jakoby ho autor už trochu odflákl.
Ale tento román určitě stojí za přečtení.
Snažila jsem se číst pomalu, abych mohla vnímat vytříbený jazyk a zapojovat všechny smysly a představivost, na druhou stranu jsem využívala každou volnou chvilku a spěchala, abych znala celý příběh....
Škoda jen posledních 4, pro mě nadbytečných, stran - ale bez nich by to bylo na 6 hvězdiček a to stejně nejde.
knížku jsem přečetl poměrně rychle, čte se moc dobře, je psaná krásným jazykem. Problém je, že celou dobu čekáte na nějaký výsledek, nějaké ukončení a ono - nic... takže na konci docela zklamání místo nadšení. Začínám se divit, proč je hodnocení tak vysoké, za co ten Pulitzer... ale nemám patent na pravdu
Kniha je psaná krásným jazykem, děj pozvolně plyne a rozplétá se. Jen mi přišlo zvláštní, že hlavní hrdinku jsme sledovali v průběhu jejího dospívání, ale já jsem měla pocit, že se celou dobu chovala, jako by jí bylo stále třináct.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Po stylistické stránce pro mě byla tato kniha téměř dokonalá. Jednotlivé kapitoly jsou velmi krátké a obkročmo střídají popis z pohledu Marie-Laure a Wernera. I přes to, že u většiny knih bych krátké kapitoly přivítala, tato je ale výjimkou. Je sice pravda, že každá ta malá kapitola měla svoji vlastní pointu, ale já bych dala přednost delším oddílům. A důvod? Mnohokrát se mi během čtení přihodilo, že mě jednotlivá vyprávění naprosto okouzlila a pak byl najednou konec. Další kapitola. A navíc z jiného pohledu. Myslím, že právě toto bylo důvodem, proč mi trvalo dost dlouho knihu přečíst, protože jsem třeba po každém 2. oddílu knihu odložila a šla dělat něco jiného. Jednoduše mě dílo nedokázalo plně vtáhnout. To ale nemění nic na tom, že jsem si čtení doopravdy užila a všem bych tuto kouzelnou knihu doporučila.
Více si můžete přečíst zde: http://the-power-of-books.blogspot.cz/2015/11/jsou-svetla-ktera-nevidime-recenze.html?m=1