Svetlo, ktoré nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279117/bmid_svetlo-ktore-nevidime-be6-279117.jpg
4
4132
4132
Marie-Laure žije s otcom neďaleko Národného prírodovedného múzea, kde otec pracuje ako kľučiar a zámočník. Šesťročná Marie-Laure prichádza o zrak, a tak otec postaví dokonalú repliku štvrte, kde bývajú, aby sa dcéra naučila orientovať hmatom a trafila domov. Keď má Marie-Laure dvanásť, do Paríža vtrhnú nacisti, a tak aj s otcom nachádzajú útočisko u samotárskeho prastrýka vo vysokánskom dome na pobreží. Z Paríža si nesú klenot, ktorý je azda najvzácnejším a zároveň najnebezpečnejším artiklom v celom múzeu. Sirota Werner vyrastá s mladšou sestrou v nemeckom banskom mestečku. Jedného dňa naďabia na jednoduchý rádioprijímač a chlapec jeho čaru okamžite podľahne. Z Wernera sa stáva opravár a s týmito dôležitými technickými výdobytkami si rozumie ako málokto. Vďaka jedinečnej zručnosti sa dostane na prestížnu internátnu školu pre Hitlerovu mládež, kde vládne disciplína a drezúra, a neskôr do špeciálnej jednotky, ktorá má za úlohu vyhľadávať a likvidovať akékoľvek známky odboja. Werner si postupne uvedomuje, že jeho talent má na svedomí mnohé životy, vydáva sa na púť do hlbín vojnovej mašinérie a napokon sa ocitá v Saint-Malo, kde stretáva Marie-Laure. Román Anthonyho Doerra je nádherný aj strhujúci príbeh mladučkej slepej Francúzsky a mladého Nemca, ktorí sa snažia uniknúť pred hrôzami druhej svetovej vojny.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha o pětistech stránkách, ale četla se sama. Krátké kapitoly a skákání v čase vůbec nerušilo, možná naopak, dělalo to příběh poutavější, napínavější. Marie-Laura mi byla sympatická svou statečností, silou a chutí do života. S Wernerem jsem soucítila.
Nejvýstižnější věta příběhu: "Co válka dělá se snílky?"
Jojo, čtlo se to pěkně. Ale je to smutné. Každopádně pro ty, kteří se rádi zamyslí nad smyslem života. Pěkný příběh a to mám rád.
Nádherná kniha, jedna z tých, ktorú sa človek snaží čítať pomaly aby sa príbeh nikdy neskončil, no je tak pútavá, že to vlastne ani nejde. Anthony Doerr vytvoril nádherné postavy, zaujímavé charaktery, ktoré sa neustálle vyvíjali...počas celej knihy som ich mala veľmi rada, držala som im palce a veľmi dúfala v čo najlepší koniec a zároveň som sa toho konca bála...
Krásna, plná emócíí, ľudskosti, pútavo napísaná...Táto kniha si zalúži samé superlatívy!!!
Kniha jakých by mělo být víc, kniha, kterou bych zařadila do doporučené školní četby. Nádherně čtivý příběh, hluboce emotivní, pravdivý, ukazující, co znamená válka pro obyčejné lidi, co všechno jim bere, jak mění jejich životy a poznamenává je až do konce jejich dnů. Dnešní generace již nevěří, co vše by je mohlo potkat, druhá světová válka je pro ni již pouze historickým pojmem. Jsou světla, která nevidíme přináší pohled bez pathosu a přitom hluboce působivý.
Zdálo by se, že téma 2. světové války v literatuře je už vyčerpáno. Autor však zpracoval opět poutavý, dojemný příběh dvou úplně odlišných mladých lidí. Každý z nich stojí na jiné straně barikády, oba si myslí, že konají správně. Hledají pravdu a smysl života. Každý svým způsobem odolává hrůzám války.
Krásný jazyk - díky výbornému překladu. Ocenění knihy je podle mě na místě. Doporučuji .
Dnes v noci jsem dočetla. Stále nad tím přemýšlím a bezhlesně šeptám - zastav! Moc knih mě v životě nerozbrečelo a ani tato se k nim nepřidá, ale neměla tomu daleko.
Doporučuji. Zvlášť lidem v mém věku (17), kterým někdo občas "vysvětluje" válku. Co bylo, jak to mělo být, kolektivní vina, současný stav ve světě ...
Myslím, že kdo četl, ví o čem mluvím. Kdo nečetl, ať si přečte :-)
Kniha se mi velmi dobře četla. Vyhovovaly mi krátké kapitoly. Vystihuje i pocity té druhé strany v době války - vina, stud,zamyšlení. Autorovi se podařilo velmi dobře spojit děj dvou hlavních postav. Moc se mi líbilo zakončení příběhu. Knihu doporučuji.
Skvěle vyprávěný příběh. Dojemný, napínavý a stejně jako Zlodějka knih především o lidech, o jejich statečnosti a přístupu k životu ve víru války. Ta magická část byla pro mě třešničkou na dortu.
Dobrá, fakt dobrá kniha. Číta sa úžasne ľahko, aj keď je o ťažkých životných obdobiach a situáciách, ktoré by nikto nechcel zažiť. A po jej dočítaní som sa nejakú dobu nemohla pustiť do ničoho iného, taký výrazný dojem zanechala.
Kniha byla od začátku zajímavá, i díky neobvyklému členění textu do krátkých kapitol a prolínání časových rovin i jednotlivých hlavních postav. Neobvyklé je i zapracování válečných událostí, atmosféry. Silný příběh podrhuje prožitek slepé dívky a její vztah k otci i ostatním blízkým. Na pozadí válkyse tu rozvíjí osudy tří lidí, které se v jednom okamžiku prolnou, opět zvláštním a neobvyklým způsobem. Kniha je opravdu neobvyklým zpracováním života ve válce....
Zase jsem jednou podlehl tomu, že něco má nějakou cenu, medaili nebo já nevím co... jsem nepoučitelný. Nutno dodat, že to nebyl až takový průšvih, jak se mi zhruba v polovině knihy zdálo. Nejsilnější jsou poslední kapitoly, kde se jednotlivé osudy uzavírají a jsou poměrně emotivní. Ale v samotném hlavním příběhu knihy nevnímám nic zásadního, šokujícího nebo převratného, co by mě přimělo napsat, že je to vynikající nebo dokonce výjimečná kniha.
Faktem ale zůstává, že Doerr ovládá svoje řemeslo velmi dobře, kniha je příjemná, čte se hezky. Vadí mi krátké kapitoly, ale to je jen otázkou osobního vkusu a neberu to tedy jako obecné minus.
Takový americký Remargue. Vyvolává podobné pocity. Naději, melancholii, bezradnost ve fatálnosti atd. A to zrovna není můj šálek kávy. To je spíše můj problém, ale musím reagovat na přehnané vyzdvihování knihy, jak u recenzentů, knihkupců a v neposlední řadě asi i nenáročných čtenářů. Je to dobrá kniha, ale podle mého názoru si Pulitzerovu cenu nezaslouží. Už jen kvůli krátkým a jednoduchým kapitolám, kde veškeré vykreslení postav a dějů je surově okleštěné.
Skvělý příběh, skvělé zpracování. Krátké kapitoly se mi líbily. Vidím za nimi autorovu hru s námi čtenáři. Vnímala jsem, že běhám po řádcích přesně tak, jak on píská. A to se mi vždycky líbí. Všechny postavy měly svoje osudy i naplnění. Pro mě je to mimořádná kniha, která mě okouzlila a dostala. Každá postava s osudem a příběhem, jejda, to se pak tak krásně čte.
Dokud jsem četla, stále jsem na ně na všechny myslela. :-)
Ode mě plný počet. Krásně se čte. Otázka kolektivní viny, nebo naopak osobní statečnost a morální síla jednotlivce ... tyhle otázky se táhnou celou knihou, taková nitka. Určitě to není stěžejní. Spíš tak na okraj, ale výstižně. Postavy jsou krásné ... mají svoje kouzlo ať už stojí na jakékoliv straně barikády. Mě nejvíce oslovil Etienn, úžasně se vyloupl.
Opravdu doporučuji přečíst ... je to jiné.
Právě jsem knihu dočetl a přemýšlím co o ní vlastně napsat. Knihu jsem si koupil zejména kvůli výborným recenzim, ať už u nás či v zahraničí. Musím uznat, že autor zcela jistě umí skvěle psát. Jeho jazyková vybavenost jde ruku v ruce s jeho výborným vypravěčským stylem. Bohužel, z mého mého pohledu, knize velice škodí minimalistické pojetí jednotlivých kapitol. Kapitoly v rozsahu 2-4 stran jsou opravdu přehnaně krátké. Po celou dobu čtení knihy jsem se nedokázal pořádně začít. Což je opravdu škoda. Ale možná je chyba na mé straně a již jsem moc přivykl nekonečným monologům a odstavcům Dostojevského a jemu podobných autorů. Možná prostě je tato doba uspěchaná i v literatuře. A také jsem očekával mnohem méně války. V recenzích bylo často zmiňováno, že válka je jen kulisou. Ale musím konstatovat, že války je tam opravdu hodně. Ale možná jsem jen přesycen tou záplavou románů s tématikou druhé světové války. Rozhodně, ale nechci nikoho zrazovat od přečtení této knihy. A navzdory mým výtkám knihu určitě doporučuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Moc hezký příběh. Na tlustých knihám mám ráda to, že si na počátku říkám, "ty jo jak a jestli ji vůbec přečtu" a na konci je mi líto, že už končí.
Vzala jsem si z toho příběhu do života větu, která mi neustále rezonuje v hlavě ... a kterou jsem si dala letos i jako novoroční předsevzetí ... "Copak nechceš žít, než umřeš?"