Rozhřešení vraždou

16.01.2017

Autor se snažil na malém prostoru o docela veliký dojem a v celku i veliké téma, ovšem některé věci vyzněly dost ploše. V rámci obou subžánrů ( historická detektivka nebo historický román ) je to dobře řemeslně napsané, ale něco tomu chybí. Některé termíny mi vzhledem k době vyloženě nesedly. ,3,5/5

25.11.2016

Další Tremayne, který si v mé knihovně našel své místo. Po devíti přečtených knihách z této série v různém pořadí jsem se konečně dostala k prvnímu dílu, abych zjistila, jak to všechno se sestrou Fidelmou a bratrem Eadulfem vlastně začalo. Bylo to opět moc pěkné čtení a já se už těším na další návštěvu Irska 7. století.

14.11.2016

Na 43. stránke som sa zhrozil nad hustotou nových postáv, ktoré majú takmer zhodné mená (Penda - Paed, Alhfrith - Alhflaed, Eanflaed - Ecgfrith, ...). Ale našťastie tieto postavy nevstupujú do deja, to by som mal z toho guláš a knihu určite odložil.
Dej nebol nijak závratný, ale celkom zaujímavý a čítalo sa mi to celkom dobre. Rozsah knihy je tak akurát, pri väčšom počte strán by ma to asi začalo nudiť a kniha by putovala do odložených.

19.09.2016

Knihu jsem přečetl rychle, ale bylo to takové nějaké plytké, děj rozhodně nebyl strhující. Zajímavé byly skutečné historické události kolem unifikace církevních záležitostí. Jména postav byla hodně nezvyklá a těžká na zapamatování, to bych ale autorovi nevyčítal, předpokládám, že taková se tehdy používala.
Výtku mám k tomu, že ačkoliv se příběh odehrává v roce 664, tak v desáté kapitole autor o jedné z postav příběhu uvedl, že muž nebyl nijak vysoký, možná metr sedmdesát. Předpokládám, že tehdy se výška udávala ve stopách a palcích, protože metrická soustava vznikla až roku 1790 a v našich zemích se začala používat až roku 1876 (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Metrick%C3%A1_soustava). Také lidé nedorůstali do výšky jak je dnes běžné, proto tento 170 cm vysoký muž možná byl na tehdejší dobu normálního vzrůstu (viz http://casopis.vesmir.cz/clanek/promeny-vysky-postavy-v-prubehu-veku).
Myslím, že více než tři hvězdičky dát nemohu.

24.07.2016

Vedle Ellis Peters a její série o bratru Cadfaelovi je Peter Tremayne dalším výrazně vyčnívajícím autorem žánru historické detektivky. Splňuje obě nejdůležitější kritéria - umí psát a díky odbornému vzdělání má důkladnou znalost doby i prostředí o kterém píše. Synod ve Whitby, kde sestra Fidelma a bratr Eadulf pátrají po pachateli tří vražd, byl významnou historickou událostí nejenom pro svoji dobu; podle některých historiků a teologů díky rozhodnutím přijatým ve Whitby roku 664 obě pojetí křesťanství - keltské i kontinentální - dodnes žijí vedle sebe v anglikánské církvi. Kromě odhalování záhad souvisejících s vraždami dokáže autor čtenáře dokonale zaujmout právě vyprávěním o tom, jak se utvářela podoba křesťanské víry na britských ostrovech v dobách, kdy Anglie ještě dávno nebyla Anglií a kontinent se dosud utápěl v chaosu po rozpadu Západořímské říše.

14.04.2016

Výborná kniha, ako všetky ktoré som zatiaľ od autora prečítala.

27.03.2016

Četba na mě působila po dějové stránce velice slabě, vadily mně cizí jména, která se špatně pamatovala i četla. Uvidím, zda někdy budu číst nějaké pokračování od tohoto autora.

26.03.2016

Pro mě má první případ sestry Fidelmy dvě části, které hodnotím značně rozdílně. První je v tom dobrém slova smyslu poučná, dobře napsaná. Hlavní hrdinka je sice obdivuhodná, nicméně ne sympatická. Příběh je fajn, ovšem nijak skvělý, postrádá napětí. Druhá část si ovšem zachovává přednosti první a přináší napětí, čtivost. Emoční vývoj Fidelmy, její zmatek, jí čtenáři velmi přibližují.

25.03.2016

V zásadě souhlasím s Finn69. Taky mě při čtení napadla paralela se Jménem růže (chabá napodobenina) a sestra Fidelma na mě taky působila jak vystřižená ze současnosti. Ale na knížce mi ještě mnohem víc vadilo, že autor nedokázal vybudovat patřičnou atmosféru, téměř vůbec se nezabýval popisem a charakterem postav, vůbec jsem si podle jeho popisu/nepopisu nedokázala představit, v jakých kulisách se děj odehrává (a přitom takový středověký klášter se dal skvěle využít). Zápletka byla opravdu mizerná a průhledná. Zato jsem byla doslova zahrnuta hromadou tehdejších pojmů, které mi byly poté podrobně vysvětleny. Pro mě to není detektivka. Je to náhled do historie Anglie a Irska 7. století s mizernou detektivní zápletkou.

21.03.2016

Církevní synod v odlehlém klášteře, mniši sjíždějící se z celé Evropy, záhadné vraždy během jednání ... dalo by se nazvat velmi slabým odvarem Jména růže. Možná tohle srovnání není úplně fér, s Umbertem Ecem se může srovnávat málokdo, tahle knížka si o to ale přímo říká.
Bohužel děj je prostinký a předvídatelný, kdo je vrah jsem uhodl už asi po dvacáté stránce. Ani postavy jsem autorovi moc nevěřil, sestra Fidelma místy působila jako z Kriminálky Miami a ti ostatní jsou tak nevýrazní že skoro neexistují.

15.06.2015

Píše se rok 664 po Kristu. A tam lze datovat mé první setkání s Fidelmou a Eadulfem při jejich prvním střetnutí a vyšetřování. Ona je z Irska (Hibernie, Erinu...) a on ze země východních Anglů (a ne fakt není Sas). A hned se z toho stala láska na první pohled, aspoň u mě, u nich to byl spíše běh na dlouhou trať se spoustou dobrodružství, překážek, vyšetřování a lidských předsudků a blbosti. Dobrá doba, kde se fajn chlap na celý život dal potkat v klášteře ;-) Ale z Říma se už začaly šířit myšlenky, které to všechno měly zhatit, a zdejší kongres měl být teprve prvním vítězstvím jejich šiřitelů.

A celé britské ostrovy s výjimkou Irska (které mělo neuvěřitelně dobře utvořený právní systém i z hlediska doby dnešní) byly klasickou ukázkou toho, jak to vypadá, když někde přestane platit ono okřídlené "non rex is lex sed lex est rex", protože v Mercii, Northumbrii, Essexu, Wessexu... byl král nad zákonem. Byl-li dobrý, bylo dobře, a pokud ne, bylo to naopak moc a moc zlé zlé. Oswy dobrý byl. Kolik zlého nastalo po jeho smrti, nám bylo nastíněno v dalších pokračováních příběhu o irské právničce a jejím anglo-saském manželovi.

Additum 27. 11. 2017, kdy jsem opakovaně začala sérii číst: Pro mě je opravdu úžasná, i když překlad místy skřípe a detektivní zápletka se s těmi z pozdější doby vůbec nedá srovnat. Přesto sledovat vzájemné oťukávání Fidelmy a Eadulfa je zábavné (zvlášť zná-li člověk jejich další osudy) a překvapivě, ačkoliv s potěšením, zjišťuji, že toho máme s Fidelmou mnohem více společného než jsem si myslela.

Při tomto opakovaném, už ani nevím kolikátém přesně, čtení jsem si uvědomila, jak důležitá je práce překladatele, že i on se vyvíjí (nejen autor) a jak důležité bylo, že ságu Roberta Merla Dědictví otců překládal právě pan Drápal. Zde v Rozhřešení vraždou (a i v mnoha následujících dílech série o Fidelmě a Eadulfovi) je totiž z tohoto hlediska chyb jako máků na makovém poli. Včetně irského arcibiskupa (pravděpodobně v originále "comarb" neboli následovník), když každý, kdo četl další Tremaynovy knihy, ví, že ho Irsko tehdy nemělo, jen biskupy a opaty a hodnost opata byla vyšší. Podobné nesmysly vznikly při přepisu jmen do češtiny, v dalších dílech máme Muman a Ard Macha tady Munster a Armagh a já jsem z toho docela zmatená a zklamaná... No a možná ani sám autor tenkrát ještě neměl úplně představu, kdo přesně Fidelma je, jaké má plány do budoucna a jak se bude ubírat její vztah k Eadulfovi (jak se bude ubírat ten jeho k ní, bylo jasné nejen autorovi), neboť např. uvádí příslušnost abatyše Etain k mumanskému královskému rodu Eoghanachtů, ale tu Fidelminu nezmiňuje. Navíc na Vyšehrad celkem slušné množství překlepů... (Dočteno 28.11. v hluboké noci)

24.05.2015

Rychlý příběh, který se četl o víkendu úplně sám... A konečně vím, jak to všechno začalo. :-)

18.12.2014

Zajímavá krimi. Vcelku mě oslovila. Je to odpočinkové čtení. Mohu doporučit.

27.01.2014

Moje první setkání s Peterem Tremaynem, při kterém jsem jednoznačně věděla, že se "chlapec" zapsal rytými písmeny mezi mé oblíbené autory. Samotný příběh je samozřejmě velmi dobrý, mě ovšem uchvátily právě ony události na pozadí. Anglická historie pro mě byla vždycky více vzdálená, než historie ostatních evropských států, a možná právě proto mě teď tak láká. Tremayne své příběhy vkládá do 7. století a nenapadá mě lepší a zábavnější způsob, jak se s tímto dávným iroskotským děním prvotně seznámit. Rozhodně doporučuji všem, které toto prostředí, události, zvyky, zákony i běžný dobový život lidí a duchovních zajímá, ale i prostým milovníkům detektivního žánru.