Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádech
Iva Roze (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271755/mid_rande-aneb-mesic-lasky-s-nepretrzit-JQZ-271755.jpg
4
101
28
Osmatřicetiletá novinářka, autorka amerických časopisů Newsweek a Global Post, cestovatelka, absolventka Columbijské univerzity, držitelka literárního stipendia Pulitzerovy nadace a v neposlední řadě také autorka knihy o svatebních rituálech celého světa (jejíž vydání se momentálně připravuje ve Spojených státech) přišla letos v květnu na stránkách časopisu Reflex s unikátním projektem. Pojmenovala ho Měsíc lásky a vzbudil mimořádnou pozornost. Co den to rande, tedy 31 dnů, 31 schůzek – myšleno starosvětských schůzek, při nichž muži z celého světa obnažovali svou duši, osobnost, názory, ale také svoje více či méně zažité strategie námluv. Jak se tedy liší čeští muži od těch amerických? Jak se liší evropští Jižani od Seveřanů? Co říkají? Jak se ženě dvoří? A hlavně, co se událo v následujících týdnech a měsících, během nichž se rozvíjely paralelní (podotkněme: nikoli nutně intimní) vztahy založené během Měsíce lásky. To se čtenář dozví na stránkách mimořádně duchaplné knihy Ivy Roze Skochové, která dalece přesahuje běžné vyprávění o vztazích či námluvách mužů a žen.... celý text
Přidat komentář
Tak to byl mazec, vůbec si to nedovedu představit. Tady je vidět, že vše se omrzí a co ze začátku může vypadat jako brnkačka je na konci pěkná šichta.
Dočetla jsem po "Když jsem chtěla mít milence, měla jsem milence. Když jsem chtěla partnera, měla jsem partnera. Jestli existuje něco jako vrchol ženské emancipace, tak jsem musela být kur.wa blízko." (Str.12)
Mám dost no. Dámička si o sobě očividně dost myslí, ale výsledek je o ničem. Prázdno nula nula nic.
Kniha se mi četla dobře a protože občas také hledám štěstí v seznamkách hned jsem si knížku musela koupit. Myslela jsem, že paní Iva bude popisovat schůzky s převážně českými muži, ale zklamalo mne že většina schůzek byla s cizinci. Takže nakonec jsem se s její knihou ztotožnit nemohla. Jsem totiž klasická česká holka a ač píše, že naši muži ji nic moc neříkají, chtělo by to druhý díl právě o nich, protože to co jsem za posledních 7 let zažívala já na českých seznamkách stojí za prostudování, bohužel já nejsem psací tip :-)
Paní Iva je na mne moc emancipovaná, studovaná a v půlce knihy mi dokonce začalo lézt na nervy jak vše zvládá a neztrácí ani vteřinu zahálením...taková ta hraná dokonalost. Spala vůbec? Ale v Praze se asi takhle žije, každý si užívá života jinak. Proto vám Ivo přeji ať najdete toho pravého, ale trochu bych zvolnila tempo :-)
Tak tenhle podivný experiment mě nijak zvlášť neuchvátil. Začalo to sice jako zajímavý nápad, ale s každým přibývajícím dnem byla z celé akce cítit čím dál urputnější snaha dotáhnou to prostě nějak do konce a splnit závazek vůči nakladateli. Ubývalo na zajímavosti i vtipnosti. Možná ta podivná pachuť pramenila z toho, že ženě, která tráví večery po barech, vytáhne láhev vína na posezení a na každém kontinentu má hned několik milenců, lze těžko uvěřit, že upřímně hledá vztah a opravdovou lásku.
Nenadchne, neurazí, trochu nudí... Trochu víc by se mi líbilo, kdyby tam bylo rozebráno, co to vlastně přineslo.
Myslela jsem, že to bude spíš sranda, ale je to víc k zamyšlení, než se zdálo. A jako bonus jsem konečně objevila čitelnou knížku, která mi chyběla do posledního nesplněného tématu letošní čtenářské výzvy.
Ke knížce se vracím vždy, když nemám právě rozečteného nic jiného a tak trochu s ní opět bělím plátno,na které pak maluje jiná knížka.. :)
V tomto ohledu je to perfektni čtivo :)! Kapitoly jsou kratke,svizne a vtipne a cteni je naprosto oddychove.
Musím uznat,že i autorčin nápad se mi líbí a jako určitý druh experimentu to zafungovalo skvěle!
Ale najednou bych knizku asi nedala. Ceho je moc.. :)
Za mě naprostá jednička. Netrvalo mi to ani 24 hodin a jsem z toho celá paf.
Ano samozřejmě místy trošičku propaganda, ale i ta se četla lehce, rychle a nějak mi ani nevadila. Knížce podle mého není co vytknout, protože jsem se od začátku až do konce nepřestala smát. Asi největší záchvat jsem dostala při poděkování číšníkovi za odehrání partie šachů :)
Mrzelo mě, že jsme se vlastně nedobrali šťastného konce, ale jak bylo zmíněno, ty u nás nejsou tak in. PS: Za mě určitě DJ José :D
Jsem zvědavá, co autorka napíše příště, určitě si to přečtu :)
V rámci daného žánru je to povedená, čtivá, svižná a z klasického češství vybočující jednohubka. Autorka má širokou slovní zásobu, kterou dokáže obratně používat, takže bych hádala, že v jejím podání by byly i eseje na téma Používání starých telefonních seznamů neotřelým pojetím zábavné. Nutno však podotknout, že na opravdové téma, díky kterému by se mohla dostat do povědomí širší veřejnosti, Iva Roze stále čeká a já přiznávám, že se na jeho objevení upřímně moc těším. Jakož to příznivkyni klasických románových, tj. mnohdy nereálných šťastných konců mě trošku mrzí, že autorka zas až tak úplně partnera pro život nehledala, či pátrala po někom jehož existence v mém světě dosud není ani prokázaná, ale i tak uznávám, že jsem se bavila a cesty v přeplněné MHD byly hned o něco snesitelnější a pocitově rychlejší.
Popravde, cekala jsem vic vtipu. Po knize Osm od Trestikove, mi to prislo, nevim, takove suche. Plus jeste pridane autorciny nazory na nektere problemy ve svete, trochu propaganda. A navic podoba se sexem ve meste. Ctyri kamaradky co se schazi kazde ctvrtky? No precteno rychle, spis abych to mela co nejdriv doctene a vracet se k ni nebudu. Ale abych nekrivdila, je to dobra oddechovka i s nejakym tim vtipem, ikdyz cynickym.
Knížka, která se ideálně hodí na letní bezstarostné čtení. Autorčino psaní na mě působilo částečně i motivačně. Její zajímavý nápad s randěním mi trochu připomínal postavu Carrie Bradshaw. Jen škoda, že autorka si svého pana Božského na konci knížky nenašla.
Nápad by hodně zajímavý a slibný, ale čekala jsem o něco více legrace. Přesto jsem se občas od srdce zasmála, pokývala si souhlasně hlavou a nebo si řekla "jo, to znám" :-) V celku bych řekla, že je to milá, oddechová knížka, ale nijak zvlášť pevně mi v paměti neutkví...
*čtenářská výzva 2017: Kniha od českého autora
Miluju články novinářky Ivy Roze, které svou barvitostí vysoko vyčnívají nad šedivou mlhou testosteronu Hospodářských novin. Čekala jsem, že se budu skvěle bavit.
Do první půle to vycházelo. Koncept domluvit si na každý den měsíce května jedno rande (pozor, přísně bez sexu!) mi přišel hodně paranormální, ale já na ty schůzky nemusela chodit, tak proč ne. Výběr partnerů provedla autorka skutečně napříč spektrem, mladí, staří, devět různých národností (převažují Portugalci), otevření, introverti, tolerantní, i ti s názorem na všechno. Tedy, všichni byli hezcí, ale vzhledem k tomu, že v závěru kapitoly na každém z účastníků Iva našla spoustu pozitiv, zřejmě má pro muže prostě slabost. Onen kladný přístup byl vlastně jedním z nejhezčích momentů knihy.
Jenže někdy kolem devatenáctého dne se to zvrtlo. Pletla se mi jména a obdivuji autorku, že to ona zvládala. Celý experiment začal působit úmorně a nudně. Opravdu hluboce jsem dumala nad jeho smyslem – řešení nenalezeno. Autorka prý chtěla najít životního partnera, ale jednak do svého výběru zahrnula týpky, kteří byli z objektivního důvodu diskvalifikováni předem, a především ona sama nebyla ochotna dát své srdce a svobodu všanc.
Udělala jsem něco, co si Iva nemohla dovolit. Knihu na čas odložila. Po návratu jsem její dobrodružství opět s chutí dočetla. Na autorce samotné však byla znát únava a ona sama ji přiznávala. Zatímco o prvních schůzkách se rozepisovala, ty závěrečné poměrně zestručnila.
Zamyšlení na konci bylo vtipné a poučné. Zodpovědělo i moje vlastní dotazy, takže počin hodnotím kladně. Abych se otřela o stylistiku, Iva píše vtipně a jiskřivě, její texty se čtou samy, ale to jsem věděla.
Zajímavé počteníčko a bohužel věřím, že pravdivé. Tolik prvních schůzek autorka podstoupila, ale stejně na "toho pravého" nenarazila. Realita jak vyšitá. Honíme se za něčím, co ve skutečnosti neexistuje a pak bloudíme v začarovaných kruzích. Jj ten osud je mrška vrtkavá =) zábavné čtení.
Jasmína: Proboha, jak můžete tak hloupý komentář vůbec napsat? Vždyť je tam jasně řečeno, že sex byl naprosto mimo diskuzi.
Ano, kniha se četla dobře, ale moc tuto paní nechápu, ale má hodně fanynek mezi single ženama, takže asi je už dnes normální se klidně každý den vyspat s někým jiným, pro mě to naštěstí normální není, už mi totiž není -náct !!
Články z Reflexu neznám, a knížku jsem si koupila jen tak náhodou na léto. Musím říct, že názory paní Roze jsou mi blízké a uhodila s chlapama hřebíček na hlavičku. Je jasný, že cizicnů je v seznamu víc,což by mě vymezilo, jelikož bychom se nedomluvili. Každopádně se mi knížka líbila a na konstatování autorky na poslední straně, že doufá, že nelitujeme vynaložených peněz a času strávených nad touto knížkou,nelituji. Četla se hezky, svižně a dopadlo to jak jsem si myslela. :-)
Knížka založená na článcích, které vycházeli v reflexu v létě 2015. Autorka "podstoupila" pokus během něhož měsíc randila, každý den jiný muž, některé znala, jiné viděla poprvé. Trochu recese, trochu zvědavost. Celá kniha stojí nejen na výčtu mužů, s nimiž byla autorka na rande, ale i na určité sociální sondě - jak se chovají čeští muži? jak si vedou v porovnání s cizinci? V čem se liší namlouvací přístupy? A samozřejmě všechno reflektuje autorka i svými pocity - jakožto nezadaná 38letá žena přirozeně přemýšlí o tom, jak tedy vlastně vypadá ten ideální partner.
Kniha je oddechová. Nemá za úkol dosáhnout nějakého hlubokého osvícení, ale je zábavná, čtivá, s několika zajímavými postřehy a zkrátka ideální na pár letních večerů.
Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádech
Kniha je o jakesi netypické olympiade, kdy se účastníci z různých zemi snaží uspět u české novinářky. Mají k dispozici pouze jedno rande.
Ne všichni chtějí získat její srdce, stejně tak hlavní akterka působí v experimentu trosku neosobně. Tváří se, jako že hledá partnera, ale smyslem je spis samo hledání, než úspěšné najití. Olympiáda nakonec vítěze nemá.
Iva Roze je redaktorkou Reflexu. Ač toto periodikum pravidelně dochází do naší schránky, výjimečně prohlédnu obálku a jediny kontakt s tímto časopisem mám v okamžiku, kdy štos nakupenych čísel dosahuje na WC kritické výšky, začíná se povazlive naklánět na stranu a hrozí jeho zřícení. Tehdy ho beru do ruky a s povzdechnutim kupičku odnáším do sběru.
Reflex mne žádnou rubrikou nezaujal.
I když styl autorky je čistá novinařina, knihu jsem přečetla a líbila se mi.
Obsahuje spoustu zajímavých názoru o mezilidských vztazích, které jsem nikde jinde nenašla.
Třeba docela logické vysvětlení, proč jsou vztahy z rozumu stabilní. Opakovaně vzpomíná maminku, která si moc přeje, aby si dcera někoho našla a proč.
Samotné popisy jednotlivých setkání pro mě byly nejméně zajímavé a po páté schůzce se mi všichni amanti pletli dohromady.
Musím ocenit autorčinu odvahu setkat se naslepo se spoustou mužů bez strachu, ze by jí některý mohl ublížit event. zahrabat neznámo kde.
Každého účastníka hodnotí jako příjemného společníka ( to jí docela závidím a po přečtení zvažuji přestěhování na západ. Já bych ve svém okolí označila za příjemnou sotva polovinu mužů.)
Jako nejpovedenější se mi zdál závěr a celkové zhodnocení celého projektu.
To působí hodně lidsky.
Z experimentu je poznat kalkul získat zajímavé novinářské téma.
Přesto přečtení nelituji, da se zde najít spousta inspirace a ponaučení.
….. a ta podoba s Cameron Diaz, tam doopravdy je.