Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403054/bmid_probudim-se-na-sibuji-qVU-403054.png
4
1255
1255
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje...... celý text
Přidat komentář
Probudim se na Sibuji je knizka s krasnym obalem, ale silenym obsahem.
Hrdinku, ktera ma pocit, ze je nejlepsi, nejchytrejsi a nejzajimavejsi clovek na planete, si nejde oblibit. Kniha zacina sebeoslavnou eseji o tom, proc je Jana lepsi, nez ostatni holky, o par kapitol pozdeji se ale ukaze, ze pokrytecka horka Jana je uplne stejna, mozna dokonce horsi nez "normalni holky" a je tim nejtypictejsim prototypem Mary Sue.
Knizka je precpana genderovymi a rasovymi stereotypy, rasistickymi vtipky. A jestli cekate seznameni se s kulturou Japonska, tak ne tuhle knizku zapomente, protoze kvuli tomu zlomku informaci, ktera tam jsou, se budete muset prokousat horou sebeoslavnych kecu hlavni hrdinky.
Kdykoliv jsem nahodou narazila na slibne vyhlizejici pasaz, nejpozdeji do konce kapitoly udelala hrdinka neco prizemniho, povyseneckeho a pokryteckeho.
Priznavam, ze tam jsou casti, ktere jsou fajn, ale hned po nich nasleduje prehlidka nejruznejsich klise, ktere ty fajn casti z fleku zabiji. Autorka v knize casto pohrdave zminuje Stmivani, no bohuzel, tohle bych predvidatelnosti a snehovo-vlockovitosti postav uvedla na stejny level.
Knizku jsem docetla se sebezaprenim do konce, protoze jsem cekala nejake vykoupeni a doufala jsem, ze se hlavni hrdinka vzpamatuje a prestane se chovat jako povrchni pitoma krava. Ale nestalo se.
Jo a zainvestovat do editora by taky nezaskodilo.
Nemám ráda mysteriozní knihy, ale tahle kniha stojí za přečtení! Krásně se čte, děj je zajímavý a zkrátka jen doporučuji.
Tohle se hodně povedlo. Jazyk, příběh, postavy. A navrh ještě pozvánka do japonské literatury.
Jak zde mnozí píší, i já se musím přidat, jelikož se jedná o velmi povedenou prvotinu. Ze začátku mi přislo, že rozdvojení hlavní postavy je trochu takové... suché, ale jakmile se všechny dějové linky do sebe začali zapadat, kniha mě naprosto uchvátila. Snad od překládání jsme knihu přečetla na jeden zátah, jelikož jsem se sama nemohla dočkat, až se více dozvíme o zapomenutém autorovi. Kniha také skvěle odkazuje na japonská díla a autory, které sama začnu vyhledávat.
Velmi zdařilá prvotina. V podstatě se jedná o tři dějové linky, které se nakonec vzájemně propletou. Nejvíce se mi asi líbila Celou knihu zpestřuje i prvek mystery , i když jsem si ze začátku říkala "co to jako je?" Pouze mi lehce vadil hovorový jazyk.
Za mě 4,5 */ 5*
Preferuji knihy s přidanou hodnotou. Tato byla bezvadná, úžasná, skvělá, nádherná, dokonalá. Hovorový jazyk byl sice lehce nezvyklý, ale nerušil. Vedlejší dějové linky - to byla lahůdka, a to včetně těch úplně, ale úplně, vedlejších. Přimlouvala bych se za pokračování tohoto příběhu. Autorka mě moc potěšila a doslova nadchla. Fakt super kniha, jedna z nejlepších za poslední roky.
Kdy knihu Probudím se na Šibuji rozhodně číst
- zajímá vás Japonsko, jeho kultura a literární tvorba
- máte rádi příběhy s lehce mysteriozními prvky
- libujete si v mnohovrstvých příbězích a výrazných postavách
Kdy knihu Probudím se na Šibuji nečíst
- vadí vám, když vás autor "tahá za fusekli"
- Japonce považujete za divný a krutý národ
- nesnášíte, když je v knize použita hovorová čeština
Dokonalost! Naprosto úžasná kniha!
Dobře omlouvám se, ale nemůžu si pomoct, v této knize je totiž všechno co mám ráda a to na jednom místě, skvěle zpracované a propojené (za což musím vyseknout autorce velkou poklonu, protože tohle combo dokáže dát dohromady jen pár autorů) - japonsko, mystery, vztahy, vícevrstevnatý příběh.
Takže pokud máte cokoliv z toho rádi, Probudím se na Šibuji si zamilujete.
Extrémně zdařilá prvotina. Autorka se nebojí polytematičnosti, jednotlivá vlákna příběhu splétá s grácií a umně provede čtenáře Janinými osudy. Mě osobně prvek magického realismu vždycky potěší, a když je navíc takto kvalitně zpracován a má hlubší myšlenku, oceňuji ho o to víc. Anna to taky umí se slovy a myslím, že se od ní můžeme těšit na velké věci. Dovede pobavit, zafilozofovat, ale povídkou Milenci ukazuje taky svou romanticko poetickou stránku :) Tuhle autorku si rozhodně do budoucna pohlídám :)
Trochu jsem se bála, jak mě kniha bude bavit, Japonsko není uplně moje téma. Ale autorka mě dokázala naprosto strhnout, jakmile jsem se začetla, stránky jsem hltala. Vnitřní příběh "Milenci" byl jazykově pohlazení na duši. Moc se mi líbil nápad rozdvojení a tedy celkové zpracování. Autorka je zkušená japanoložka a je to cítit z každé stránky. Tuto autorku budu v budoucnu určitě ráda vyhledávat.
Tato kniha mě zaujala svým námětem i obálkou. Chvilku mi sice trvalo, než jsem se začetla a pochopila, co se autorka snaží sdělit. Vadil mi hovorový jazyk, jakým je kniha psána. Závěr byl neskutečný a já se ptám, bude další díl? Autorka si krásně pohrála se skutečnými informacemi, která krásně zakomponovala do příběhu. Nikde nebylo nic navíc. Bavilo mě to a jsem zvědavá, co na knihu řeknete vy :-)
Štítky knihy
prvotina Japonsko česká literatura japonská literatura magický realismus rozhlasové zpracování Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Pro mě je kniha spíš zklamání, takový dejme tomu průměr. Něco mezi dívčím čtením a nedotaženým českým pokusem o Murakamiho. Nakonec mě nejvíc bavil děj překládané povídky spisovatele Kawašity. A podařil se docela i japonský konec / "nekonec".
Co mě vysloveně rušilo a iritovalo, byl hovorový jazyk vyprávění, navíc používaný dost nedůsledně. Autorka občas balancuje mezi hovorovou řečí a spisovnými výrazy a obraty, které mají k hovorovému jazyku dost daleko. Člověk tak může číst třeba: „nepochopim… utýct… cosi… sedim… neodpovim… řikám… nevim… ale o kousek dál nevím… myslím… s nim… ale o kousek dál s ním… krom… nově nastoupivší… atd.“
Navíc je v knize bohužel mimořádně odfláknutá korektura, takže v textu je poměrně dost překlepů i chyb, včetně těch gramatických. Alespoň pár příkladů: (str. 59) „číst číst japonský mystery“ namísto „číst japonský mystery“… (str. 61) „spisovatle“ namísto „spisovatele“… (str. 140) „Nakadi“ namísto „Nakadai“… (str. 141) „bezbečností kód“ namísto „bezpečnostní kód“… (str. 165) „na levo“ namísto „nalevo“… (str. 178) „zemětřesní“ namísto „zemětřesení“… (str. 178) „jako bych se propadl jsem se propadl“ namísto „jako bych se propadl“… (str. 198) „pableskovala“ namísto „pobleskovala“… (str. 211) „Chodba jakoby nám to dávala najevo“ namísto „Chodba jako by nám to dávala najevo“… (str. 232) „4sbírá“ namísto „sbírá“… „mě je to jedno“ namísto „mně je to jedno“… (str.253 a 254) různé koncovky stejného slova ve druhém pádu, nejprve „z Šibuji“, pak o kousek dál „za hranice Šibuje“… (str. 275) „myšleka“ namísto „myšlenka“… (str. 287) „Nech všechno mluvení na ně“ namísto „Nech všechno mluvení na mě“ atd. Navíc se v obrázku rodokmenu, který je v knize znázorněn na str. 118 a str. 247, autorce podařila docela velká chybě, když Taróa, bratra spisovatele Kawašity, označuje za jeho strýce.
Pro někoho, kdo má češtinu rád, docela utrpení.