Příliš mnoho Kateřin
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225961/bmid_prilis-mnoho-katerin-gk0-225961.jpg
3
1842
1842
Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle – a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
An Abundance of Katherines , 2006
více info...
Přidat komentář
Tato knížka vyšumí z mé paměti nejspíš brzy. Green přináší zase něco nového: matematické pojetí lásky, genialitu v praxi, propojení normálu s výjimečností. Líbily se mi přesmyčky, snaha nacpat emoce do rovnice mi jako téma ale zajímavá už tolik nepřišla. Poznámky pod čarou a odborné vysvětlivky mě od příběhu rušily a ani samotný příběh nebyl moc silný. Ostatní greenovky se mi líbily víc.
Proč a jak se stal z Johna Greena uznávaný a vyhledávaný současný autor, netuším... Po přečtení druhé knihy (první byla Papírová města) už mohu asi klidně konstatovat, že mě až tak moc nebere. V jeho knihách nacházím slaboučký příběh a nijak zajímavý jazyk, toť vše. Není tu humor, brilantní jazyk, cokoli k hlubšímu zamyšlení, úsměvné návraty do dospívání... Průměrné čtivo, které ve vás mnoho nezanechá a které můžete obejít bez povšimnutí. Nevím, co jiné čtenáře okouzluje a dojímá, já se v Greenově stylu nenašla.
Knížka mě naprosto okouzlila. Už proto, že v ní vidím svůj životní příběh umoc. na třetí.
Čekala jsem podle recenzí a hodnocení tady hroznou, nudnou knížku. Ale když jsem jí začala číst překvapilo mě že je to vlastně pravý opak! Má zajímavý děj, jako všechny Greenovky, a je čtivá. Možná odyby tam bylo míň matiky a grafů, kterým jsem vůbec nerozuměla, tak by to bylo lepší ale pořád to nekazí děj. Poznámky pod 'čarou' byly zajímavé a i vtipné :D bavila mě mnohem víc než papírová města, postavy jsem si oblíbila hned a za mě teda 5* :)
Tolik lidí ji v komentářích kritizuje a srovnává s "Hvězdami" ale já budu oponovat! Přečetla jsem ji za půl dne a ani chvilku jsem se nenudila. Parádně jsem se bavila díky Hassanovým vtípkům a ta matika mi vůbec ale vůbec nevadila... podle mě mnohem lepší než Aljaška, která to kapánek pokazila konečnou částí.
Upřímně jsem dost překvapená, když vidím komentáře. Mě se kniha vážně moc líbila a rozhodně bych neřekla že ej to nejhorší "greenovka". Kniha má zase všechno, navíc ještě spoutu zajímavých informací:) Rozhodně nechápu proč soudit každou další knihu Johna podle knihy "hvězdy nám nepřáli" .
Kniha se mi nelíbila, je to úplně jiný druh od Greena. Ani nevím pro koho je určena, ženy tato kniha musí nudit, muži by si tento druh knihy nepřečetli, nadšený matematik by se asi zděsil. Knihu jsem dočetla sice do konce, ale občas jsem se musela přemáhat, abych v ní pokračovala. Ano je tam navíc i hodně matematiky. Očekávala jsem od knihy více.
Jsem na začátku, ale už tak nějak vím, že to nebude ono, přijde mi to negreenovské. Když se podíváte do všech ostatních vydaných knížek, píše je v ich formě, takže víc vyniknou pocity, dojmy, známe myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Er forma u této knížky mi přijde.. Tak trochu jako vyprávění o Krtečkovi. Nezajímavá. Ale třeba se tím prokoušu a nakonec se mi to i bude líbit, zatím tedy nic moc, nejlepší pro mě jsou jednoznačně zatím Papírová města.
Když já tu matematiku fakticky nemám ráda... Pobavila mě historka o Franzi Ferdinandovi a jeho hrobě, kámoš muslim a továrna na výrobu šňůrek od tamponů. :D Jinak docela zklamání.
Pět hvězd tomu prostě nemůžu dát. Něco mi v tom příběhu chybělo. Možná jedinné co se mi na knize nejevíce líbilo byl konec - celé Colinovo vyprávění o Kateřinách. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila, když byla od Greena, ale prostě mám pocit, že to byl obyčejný příběh, který se zpestřil pár grafy. I když knihu hodnotím čtyřmi hvězdy, tak bych ji dal nejraději 3,5, ale dám čtyři, protože tři je už podle mě málo.
Abych se přiznala tak jsem knihu ani nedočetla.OD začátku se mi nelíbila.Čekala jsem od knihy daleko víc.Doufám,že až přečtu od něj jiné knihy,že budou daleko lepší.
PS: knihu jsem odložila na 47 stránce!!
Čekala jsem od knížky víc. Příběh mě nijak výrazně nezaujal, možná některé pasáže. Lehce mě příběh zklamal...
Greenův styl psaní mě prostě baví. Kniha, ačkoli nemá nijak zvlášť převratný děj, je velmi kouzelná. Skvělý nápad jsou poznámky pod čarou, které dodávají knize originalitu, stejně jako dávka matematiky. Teorém byl pro mě velice zajímavý a vyvolal ve mně touhu zkusit, zda opravdu něco takového může fungovat... třeba u mě. :) Rozhodně doporučuji knihu každému čtenáři, který nesoudí knihy pouze podle bestselleru Hvězdy nám nepřály...
Kniha je zajímává. Nečetla jsem ji sice s takovým zápalem jako ostatní před ní . Ale je svým způsobem hodně zajímavá díky té matematice a těch Kateřin. I tak je to skvělá kniha.
Knížku jsem si chtěla koupit, ale měli ji vknihovně tak jsem si jí pujčila. Teď jsem ráda ,že jsem si ji nekoupila. Četla jsem si strašně dlouho a tolik mě nebavila. Sice nápad dobrý , ale bylo to takové nijaké , nudné. Všechno se točilo pořád o Kateřinách. Potom potká Lindsey a co dál ? Něco mi vtom chybělo.. Za mě 3*
Knížku jsem četla docela dlouho a upřímně, musím říct, že mě čtení moc nenadchlo. Něco tomu chybělo. Příběh nebyl vůbec zajímavý a vadilo mi, jak se Colin furt vracel k té blbé K-19. Půlka knížka byla z toho, jak ho K-19 opustila a bla bla bla a nakonec na to úplně zapomene... A jakožto fanynce matematiky mi bohužel nepřišel moc propracovaný ani Teorém. Ale mělo to typický Greenovský humor a to to zachránilo. Po Alijašce podle mně nejslabší Johnova knížka. Pro mě na Hvězdy nic nemá
Ještě než jsem se pustila do čtení, přečetla jsem si několik recenzí. Byla jsem zklamaná, protože jich bylo pár negativních a já už jsem měla knížku koupenou. Ale hned jak jsem se pustila do čtení, ujistila jsem se, že jsem neudělala chybu s její koupí. Knížka mě hned zaujala a přečetla jsem ji jedním hltem. Trochu jsem se obávala, že nebudu rozumět té matematice, ale Green to vždy pod čarou srozumitelně vysvětlil. Tato Greenova knížka mě překvapila i tím, že byla na rozdíl od ostatních jeho knih (podle mého názoru) velice vtipná. Také se mi líbilo, jak na přeskáčku prozrazoval některé informace o Kateřinách a až na konci je popsal všechny hezky chronologicky. Knížku doporučuji koupit a určitě si ji přečtu ještě několikrát : )
Ne. Není to to, po čem všichni prahli, když už měli všechny jeho knihy za sebou.
V knize samozřejmě Greena stále cítíte. Originální nápad Toarému, všemožných rovnic, a dostatek humoru nám ho stále připomíná. Ale něco tomu chybí, chybí tomu ta ,,šťáva". Kdybych měla být hodně drastická, je to příběh téměř o ničem. Colin buď dělá rozhovory s pamětníky z města, co mele z posledního, nebo neustále píše svou nekonečnou rovnici o všech svých Kateřinách. To je všechno? Sakra, Greene, kde ses zasek? Cožpak jsem četla celou knihu jen pro ten předvídatelný konec? Tohle mi přišlo příliš slabé na Greena. Zatím doposud nejslabší. Doufám, že si to u mně svým Willem Graysonem vylepší.
Za úchvatné slovní obraty, arabská sprostá slovíčka a notnou dávku matematiky ale chválím, proto dvě hvězdičky.
It was ok... to asi vystihuje dojmy z této knihy. Styl Johnova psaní mám fakt ráda a až u nás vyjde jeho další kniha, zas se jí budu snažit co nejdřív přečíst (záleží na vydání e-book, což v poslední době se mi zdá je nějak čim dál tím složitější). Ale rozhodně netvrdím, že John je nějaký spisovatelský machr. Napříč jeho knihami se objevují stejné typy charakterů. Ono i když se to nezdá, tak tady měl tenhle Colin hodně společného s Gusem z Hvězd a Hledání Aljašky mělo zas hodně podobný charakter hlavní hrdinky s Papírovými městy a i když se to snaží autor zabalit pokaždé do jiného příběhu, je zřejmé, že to tak je a jelikož jsem Hvězdy četla jako první - jsou pro mě Gus a Hazel ti nejreálnější z postav. Pokud si ale dobře vzpomínám, tak Hazel je v Johnových knihách snad jen jedna. Na téhle knížce se mi nelíbila, světe div se, matika. Přiznám se, že vysvětlující dovětek pana Bisse jsem jen tak proletěla. A co mě hodně rozčilovalo, byly poznámky pod čarou, které bych v případě analogové knihy zajisté uvítala... jenže v případě té elektronické neustále přeskakovat x stránek dozadu/dopředu k čemu se poznámka vztahuje, bylo dost nepohodlné a tak jsem se na to vykašlala a mělo to jediný možný výsledek, že kolikrát jsem si už nedokázala vzpomenout k čemu přesně se poznámka vztahuje. Závěr knížky se mi líbil... výjimečně to byl i jeden z těch dobrých konců. Jinak Johnův humor je už legendární a to právě dodává jeho knihám šmrnc a rozhodně nutí v jisté míře k zamyšlení a přesto se tam toho moc nestalo a v jistých okamžicích kniha nudila.
Štítky knihy
USA (Spojené státy americké) vztahy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Samotný příběh se mi líbil (i když ne tolik jako Aljaška a Města, když už to všichni porovnávají). Ta matika a grafy tam pro mě ale byly také navíc, stačilo by mi kdyby si Colin ve svém zápisníku počítal sám. Colin mi sice přišel docela nesympatický, vlastně jediná postava, kterou jsem si víc oblíbila a rorumněla jí, je Lindsey. Roadtrip na začátku bych klidně prodloužila, ale moje finální hodnocení je: zajímavě prožité prázdniny s krásným koncem, krásně se mi to četlo :)