Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502743/bmid_pratele-lasky-a-ten-ohromny-prusvih-PVv-502743.png
4
905
905
Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět. Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih je nezapomenutelný osobní příběh, ve kterém autor sdílí nejintimnější podrobnosti o ztracené lásce, o nejtemnějších hodinách svého života a o těch nejlepších přátelích. Neotřesitelně upřímná, dojemná a zároveň vtipná – autobiografie, na kterou nejen fanoušci seriálu Přátelé netrpělivě čekali.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2022 , BourdonOriginální název:
Friends, Lovers and the Big Terrible Thing , 2022
více info...
Přidat komentář
Asi to nezvládnu ohodnotit hvězdičkami, protože se to prostě nehodí. Kniha je opravdová a člověk si u ní říká - pane bože je tohle vůbec možné. Několikrát jsem si říkala, že je neuvěřitelné, že se dožil tolika let a že tu byl s námi tak dlouho.
Milovala jsem Přátelé a Matthew patřil mezi mé oblíbence. Jeho hlášky, smích a roztomilý kukuč. Je neskutečné co skrýval celou dobu pod povrchem.
Tohle je opravdu odstrašující případ.
Nad systémem léčby závislých lidí by se měl někdo v té Americe zamyslet.
Ke konci knihy, jsem uronila i slzičku, protože jsem prostě věděla, že to neskončilo dobře a že se ten náš Chandler nedožil ani té 60.
Celkove je kniha moc hezky napsana. Prvni polovina je ctivejsi, druha se malinko vlece a opakuje. Nelibily se mi dve dejove linky, ktere byly pro ctenare matouci a casto jsem nevedela, do ktereho casu dej zasadit. Knihu jsem mela prectenou jednim dechem, na (auto)biografii byla opravdu zajimava a svym zpusobem i napinava..
Velmi zajímavá kniha, spím způsobem té smrti šel brutálně naproti. Škoda ho kluka.....
Nikdy bych neřekla, že za usměvavým Chandlerem se může skrývat tolik bolesti. Věděla jsem, že měl Mathew problémy se závislostí, ale tohle?? Panebože...jak jenom může lidské tělo něco takového vydržet...je strašně smutný, že po všem čím si prošel, po všech bitvách, které "vyhrál" nakonec dopadl, jak dopadl....ať už to bylo jakkoliv, v hloubi duše doufám, že našel klid a nic už ho netrápí ani nebolí..
(SPOILER)
Celkem dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak vlastně knihu hodnotit. Čekala jsem na ni, až bude v knihovně nebo u audiolibrixu (mám členství). Nakonec to byla audiokniha, bohužel tedy až po smrti autora.
Myslím, že kdybych byla větší fanoušek Přátel, asi bych na autora (potažmo jeho knihu) měla trochu jiný názor. Chandler byl pro mě v Přátelích asi jediná snesitelná postava, ačkoliv ne vždy. Na seriálu jsem nevyrůstala, což je podle mě asi ten největší kámen úrazu, a podívala jsem se na něj až v dospělosti. Matthew v knize mluví opravdu otevřeně, nebojí se přiznat, kolik bral prášků atd. Ale ačkoliv na začátku tvrdí, že z toho neviní své rodiče (kvůli jistým okolnostem, které nám prozradí hned na začátku), tak mi prostě přišlo, že to není pravda. Je strašně těžké s ním sympatizovat, když člověk tu zkušenost sám nemá (naštěstí), protože si říkáte, že to přece mohl zvládnout. A vím, že to vyznívá asi krutě, ale ono se to těžko popisuje takhle v psané formě. Ale na druhou stranu rozumím tomu, že mu mozek sice říkal, jak sám popsal, že je to špatné a měl by toho nechat, ale pořád tam bylo "něco", co ho nutilo k tomu dál pokračovat. A já vím, že si většinou řekneme, že měl peníze a slávu a mohl mít všechno, tak co měl sakra za problém. A i mě to proběhlo hlavou, že přece měl peníze, tak to mohl zvládnout. Ale jak sám řekl, a já s ním opět souhlasím, že peníze a sláva prostě ve skutečnosti nic neznamenají. Tedy neřekl to přesně takto, ale ten význam to prostě mělo.
Jeho život byl smutný. V podstatě neustále bojoval, ve většině případů sám proti sobě a to je mi neskutečně líto. Ještě více je mi ale líto, že se mu konečně podařilo "vyhrát" a on dva roky na to bohužel zemřel. A ačkoliv je to asi nejotřepanější fráze, ale v jeho případě mi to tak nějak sedí - konečně má opravdu klid.
Vzhledem k okolnostem je těžké knihu objektivně hodnotit. Ano, uronila jsem při čtení slzu, ale otázkou je , zda bych ji uronila, kdyby byl autor stále mezi námi. Je zřejmé, že jeho skon mými emocemi při čtení nemálo otřásl. Tipuji, že minimálně jednou hvězdičkou navíc.
Přečteno nakonec za více dnů než jsem čekala. Tato kniha mě totiž dostávala místy do fakt velkých "depresí" a musela jsem ji odkládat. Až moc jsem ji prožívala díky tomu, že Přátelé prostě miluju a koukám na ně pořád dokola. Navíc Chandler a Monika jsou pro mě nejvíc top seriálový pár.
Jednou jsem si ke čtení dokonce nalila víno a ani jednou jsem si necucla...všechno to bylo až moc děsivé na to, aby to zažíval jeden člověk.
Musím uznat, že po tom, co všechno Matthew pil a jaké bral léky, tak jsem se ještě nakonec divila, jak moc dobře na tom ty roky byl. Prostě bych čekala, že na tom bude ještě hůře...a to na tom byl dost špatně i tak. Ale to, co vše konzumoval, to byla teda síla. A jak dlouho!
Nakonec jsem se ale rozhodla strhnout hvězdičku za překlepy, za tu zmatenost v časech (já bych více uvítala, kdybych věděla, v jakém roce se zrovna nacházíme). Připadalo mi to, že se moc skáče tam a zpět a já se místy ztrácím. A taky bych knihu uvítala v některých pasážích delší, protože mě to zajímalo ještě více do hloubky.
...ale to už se bohužel nedozvíme....nikdy...je to velmi smutné...RIP Matthew/Chandlere
Matthew Perry toho věděl o alkoholu a prášcích hodně a nebál se jít znovu a znovu (a znovu) do boje se závislostí. Když v závěru knihy po všech uklouznutích, léčebnách, kolapsech a nových začátcích, kdy netušíte, jestli se chce litovat nebo se snaží ironizovat nepředstavitelnou hrůzu vědomí, že je to v genu a ta chuť je nezvládnutelná, děkuje všem, co ho podrželi, co s ním měli trpělivost a vám ukápne slza dojetí a radosti, skoro se chce zařvat: Čendíku, tys to nakonec zvládnul, ty kluku! A pak si uvědomíte, že Čendík to zvládnul určitě a bude tu s námi ještě hodně dlouho, ale Matthew Perry už ne.
Asi nejsem jediný, kdo má jako Chandlera toho nejoblíbenějšího z celé šestice Přátel. Jeho vtípky, situace a i celá seriálová cesta je ta nejzajímavější. O to je zajímavější, jaký herec ho ztvárnil. Kdysi jsem četl, že si z Přátel asi 80% nepamatuje, protože byl věčně sjetý. Po přečtení knihy je mi to potvrzeno. Bojoval se svými démony, se svým vlastním mozkem a je vlastně zázrak, že to vydržel takhle dlouho. Knihu jsem si koupil asi před půl rokem s tím, že si počtu nějaké ty pikošky z přátel. Když však před pár týdny umřel, sáhl jsem po ní dřív než jsem chtěl a vlastně mě ani nemrzelo, že o těch Přátelích to vlastně vůbec není. Je to o jeho životní cestě alkoholika a feťáka. O tom, jak se snažil s tím bojovat nebo jak se naopak jindy nechal vést vlakem rauše. Je mi líto, že dopadl tak, jak dopadl. Kniha jako taková byla tedy spíše epitafem, zpovědí a bude mít hodnotu pro lidi, kteří si rád čtou o drogách nebo spíše o lidech a jejich drogových příbězích. Pro mě tyhle příběhy skončily někde s Mementem a My děti ze stanice ZOO, kdy jsem si řekl, že tohle není můj žánr a nechci toho číst více. Proto dávám průměrné hodnocení, protože nejen, že mi to nebylo blízké téma, ale zároveň to bylo 300 stran téměř pořád dokola. A že zrovna Matthew Perry zažil těch vzestupů a pádů. Kolikrát byl na odvykačce přestával a znovu začínal, to všechno se v knížce dozvíte. Já však asi tento příběh zapomenu a bude pro mě vzpomínkou jako Chandler Bing, kterému se poštěstilo ztvárnit svoji životní roli a pravděpodobně si splnil svůj životní sen alespoň v rovině charakteru ze seriálu, tedy oženit se, mít děti a hezký dům za městem. R.I.P.
4,5/5
Když Matthew zemřel, jako by umřel přítel každého mileniána.
Naštěstí stihl napsat svou knihu, knihu ve které mohl světu vysvětlit, že má i jinou stránku než jen vždy zábavného Chandlera. Že má své strachy. Že celý život opouštěl skvělé ženy ze strachu, že bude opuštěn. Že pořád hledal něco dokonalejšího. A přitom ze všeho nejvíc toužil po rodině a dětech.
Nedokázal se radovat i když mu život nadělil vše. K tomuto pocitu potřeboval léky, hodně léků a alkohol. Svou závislost, nemoc, na nikoho nesváděl, věřil, že jeho tělo takové prostě je. A nikdy nechtěl dobrovolně zemřít, byl ale smířený, že s tím vším co užívá se smrt klidně může stát a je až neuvěřitelné co jeho tělo vydrželo než vypovědělo službu. Bral 55 vicodinů denně, oxycontin, 1800 mg opiátů denně, litry vodky, kokain ..a stejně jsem nebyl v rauši, moje tělo už na to neslyšelo ... a pořád dokázal ráno přijít na plac a zodpovědně točit nejzábavnější seriál na světě.
“Na dílech přátel můžete vidět v čem jsem jel .. když jsem přibral, tak alkohol, když jsem zhubl tak prášky, kozí bradka hóódně prášků.
“Mezi posledním dílem 6.řady a prvním dílem 7. řady, kdy Chandler žádá Moniku o ruku, mám rozdíl 20kilo.. což bylo náročné, protože oba díly se odehrávají v jeden večer.
Děsivé. Díky téhle knize už nikdy nebudu koukat na Přátele jako dřív.
Matty v knize ukazuje jak probíhalo natáčení Přátel, jak úžasné měli vztahy, a jak zvládali rostoucí slávu.
Výborná je i část, kdy točil film Můj soused zabiják a popisuje přátelství a party s drsným Brucem Willisem. To mě moc bavilo.
V neposlední řadě je kniha pohledem do mysli člověka s depresí, se závislostí na alkoholu, lécích a s nikdy nekončícím kolotočem léčby závislosti a opětovném návratu k drogám.
A i když to není žádná vysoká literatura, za přečtení stojí. Já doporučuji poslech audioknihy.
Drahý Chandlere, jsi moje nejoblíbenější televizní postava. Tvoje zpověď je pro mě šokující, jak jsi mohl dokázat co jsi dokázal, jak jsi mohl vůbec přežít...pokud jsi to ukončil sám, tak doufám že jsi konečně našel klid...díky!!!
Já nemůžu knihu hodnotit jinak než plným počtem. Přátele je můj životní seriál a Chandler je a vždy bude má nejoblíbenější postava. Při čtení jsem si konečně uvědomila, že Chandler nebyl Matt, ale Matt byl Chandler - jak sám řekl, postava Chandlera byla napsaná jako kdyby Mattyho neustále někdo sledoval a zapisoval si co dělá nebo co říká.
Víc k tomu teď napsat nedokážu, potřebuju to celé zpracovat.
Tenhle memoár budu mít v mysli ještě hodně dlouho.
Doporučuji.
Na konci října nečekaně zemřel herec Matthew Perry, kterého všichni známe jako Chandlera Binga ze seriálu Přátelé.
Já si vlastně na jeho počest na @audioteka pustila jako první na této platformě jeho knihu Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih.
Byl to nešťastný člověk, který hodně pil, bral hodně léků a hodně kouřil. Řešil tak svoje vnitřní trable a bylo skvělé slyšet, když se mu povedlo se ze závislostí dostat. Byl na pokraji smrti a to ho donutilo všechno změnit.
Chtěl byt milován a chtěl někoho milovat. Chtěl mít děti a rodinu. Chtěl mít život, po kterém od dětství toužil. A já mu to moc věřila a moc přála. Když teď člověk ví, jak to s nim dopadlo, je to k pláči.
Mít tuto knihu poslechnutou před jeho odchodem, tak si řeknu, jak je to skvělé, že je z toho venku a teď Matty vykroč pravou!
Nyní to má úplně jiný rozměr a je to velmi, velmi smutné!
Díky Matty za to, že jsi pro mě byl kamarádem Chandlerem!
První polovina knihy byla skvělá a nedalo se přestat číst. Druhá polovina už nebyla tak svižná a celkově se už Perry opakoval. Je mi líto, že nebyl v životě šťastnější.
Čtivé a zajímavé.
Konečně můžu říct, že jsem dočetla tuto knihu, protože i když není dlouhá, tak mi nějak nešlo se jí prokousat. Vzhledem k nedávnému úmrtí autora, je to opravdu velmi smutný příběh s ještě smutnějším koncem. Pro člověka, který si závislostí nikdy neprošel je tohle sebedestruktivní chování nepochopitelné. Místy jsem měla pocit, jako by se některé pasáže v knize opakovaly. Je to i odraz skutečnosti, že bohatství všem štěstí nepřinese, prostě jen řešíte jiné problémy, nebo ty problémy řešíte jinak.
Bolavé, depresivní čtení a to zcela zřejmě už kvůli smutné události posledních týdnů, ale taky kvůli neveselému obsahu.
Kdybych knihu četla před půl rokem, vyzněla by trochu jinak, ten konec přináší naději a světlo na konci tunelu, mohl by to být šťastný konec. Ale teď už víme, že nebyl a nikdy nebude a o to víc ta četba bolela.
Mám toho hodně na srdci, chtěla bych k té knize tolik říct, takže jestli se někdy dokopu k sepsání recenze, bude dlouhá...
RIP Matty
Knihu jsem začala číst pár dní před smrtí Matta,takže o to bylo těžší knížku číst. Obdivuju ho za to,že vše v knize řekl narovinu bez příkras i když se to moc lidem nelíbilo,stejně jako že dost nezmiňuje přátele. Pravda,přeskakování v čase bylo trochu náročné ale nebrala bych to tak,že se v tom ztrácel jako spíš,že všechny vzpomínky prožíval znovu a byl v tom tak ponořený,že psal nad čím zrovna přemýšlel. Hodně silný a teď už i smutný příběh,ovšem i velmi inspirativní a pravdivý,že i lidé o kterých si myslíme,že mají všechno,nejsou ve skutečnosti šťastní.
Jeho vyprávění je hodně syrové, smutné, ale rozhodně jsem nazačala na Matthewa pohlížet jinak, i když ho všichni vnímáme jako vtipného Chandlera, v mých očích se pohled na něj nezměnil, ne rozhodně k horšímu. On se nelituje, nedělá ze sebe oběť.
Celý život toužil po jediném, po lásce a dětech. A nakonec zemřel sám.
Úplně mě mrazí z věty: ,, Já nechci umřít. Já se umřít bojím."
Konec jedné éry.
"Ahoj, jmenuji se Matthew, ale možná mě znáte pod jiným jménem. Přátelé mi říkají Matty. A měl bych být mrtvý."
Přesně těmito slovy kniha začíná a právě to mi způsobilo první mrazení v zádech. Kniha se mi četla dobře, byla vtipně napsaná, zasmála jsem se, ani přeskakování v časových osách mi nevadilo, povětšinou jsem se zorientovala. Začátek knihy, popis dětství a cesta ke slávě mě hodně zaujaly, trochu slabší byl střed, kdy se vlastně pořád opakovala jeho závislost a snaha dost se z toho ven a zas do toho spadnout, to bylo smutné.
Rozhodně ale nejsmutnější je konec, řekla bych, že až depresivní, že se konečně dostal ze všech těch průšvihů, je plný naděje v nový a lepší život, jenž nedávno předčasně skončil. Opravdu mi bylo z posledních dvou kapitol smutno. Jeho život jsem sledovala a věděla jsem, že se z toho dostal a čekala ho lepší budoucnost... která už nepřišla.
Knížku si moc ráda zas někdy přečtu, jako herce jsem ho měla velmi ráda a byl mou nejoblíbenější mužskou postavou v Přátelích, tudíž mi přišlo správné vyjádřit mu "poslední úctu".
Měj se Matty, tam nahoře s kachnou a kuřaty. <3
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
(SPOILER) To se nedá komentovat. Často jsem si říkala, jestli to může být všechno pravda, protože tohle by snad přežil tak dlouho jen Superman. Od těch čtrnácti nebo v kolika se Matthew poprvý opil, se systematicky zabíjel, i když tvrdil, že se o to nesnažil, že neměl sebevražedný myšlenky, že to je jeho mozek, kterej ho nesnáší, a on mu jen nedokáže odporovat. Šestnáct operací, několik kómat, pětiminutová zástava srdce, ze který ho prý tak dlouho dostávali proto, aby v jejich nemocnici neumřel ten herec z Přátel. Všechny drogy, který sehnal, kromě heroinu, protože to slovo mu nahánělo strach. Když už nevěděl, jak shánět dávku 55 prášků denně, chodil na prohlídky domů ke koupi a vykrádal tam majitelům lékárničky. Scénu z Přátel, kdy si bere Monicu, prý točil na propustce z léčebny, venku čekal řidič a po dotočení ho zase odvezl zpátky. A při tom všem zvládl Přátele točit deset let, do toho dělat i filmy a přežil i všechen ten humbuk kolem celebrity jeho velikosti? Nechápu, fakt ne.