Praha bláznivá

Praha bláznivá https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/6384/praha-blazniva-6384.jpg 4 26 7

Kniha dokazuje, že autorka své město skutečně miluje. Prochází současnými pražskými ulicemi a s humorem, někdy i ironicky, komentuje to, co vidí, prožívá a na co vzpomíná. Město a jeho dějiny jsou zdrojem mnoha absurdních okamžiků.

Přidat komentář

kap66
19.01.2021 4 z 5

„Do pláče i do smíchu zároveň bývá někdy bezmála i mně, když na svých výpravách procházím městem. Bezpochyby to vyvolávají setkání, střet a vzájemné prolínání Kdysi a Nyní, pevné body na točnách prožitků osobních i sdílených s jinými lidmi.“
Četla jsem autorčiny vzpomínky, které mi mnohdy nedaly spát. Tady je to trochu jinak. V úctyhodném věku (kdy jiní přemýšlejí tak nad tím, kam si zase zastrčili bačkory) se prochází Prahou, nechává ji k sobě promlouvat, vybavuje si opět momenty ze svého života, rozehrává je, s vtipem komentuje své postřehy. Protože tohle je Praha bláznivá, Kafkovo a Kischovo město, ve kterém je místo synagogy sídlo korejské církve se Sdružením pro společenské přeměny v Africe, Asii a Latinské Americe nebo v bývalé Kafkově kavárně závodní jídelna pro policisty.
Tahle knížečka je pro ty, kteří si Lenku Reinerovou oblíbili díky jiným, možná i působivějším knížkám. Pro mě to byla jedna z posledních procházek s přítelkyní, jejíž duševní pochody mě zajímají už dlouho a jejíž schopnost brát život nepateticky a optimisticky mi relativizuje má nicotná trápení.

Marla
26.10.2020 5 z 5

Čtení snové a dost neuchopitelné. Ale kdo by chtěl chytat sny a pochopit Prahu?


EvaApple
28.08.2019 4 z 5

Moje první čtení od L.Reinerové... příjemné, nostalgické

knihovniceS
06.04.2019 2 z 5

Prahu miluji, ale je škoda, že toto dílko není napsané lépe

Warana
10.10.2015 1 z 5

Lenka Reinerová je jistě zajímavá osobnost, ale to psaní...

Titi
18.03.2013 3 z 5

Naprosto souhlasím s Majdulí.

Majdule
31.12.2012 3 z 5

S tímhle hodnocením jsem dlouho váhala, připadá mi totiž vzhledem k osobnosti autorky téměř svatokrádežné. Ale nedá se nic dělat, Praha bláznivá mě prostě nebavila. Tam, kde autorka vzpomíná, kde se jedná o autentické zážitky, tam jsem nadšená a čtu s potěšením. Její vzpomínky a břitký rozum spolu zaručují třeskutou kombinaci. Obdivuji autorčinu moudrost a okouzluje mě její nadhled. Ale kde se Reinerová pouští na půdu fikce a svých vnitřních úvah (tedy téměř v celé knize), tam trpím. Autorka je sentimentálně (asi pochopitelně vzhledem k věku, kdy knihu napsala), ale co hůř, je patetická. Ač Pražačka rodem i duší, s Prahou bláznivou jsem se krutě minula.