Počúvaj pieseň vetra / Pinball 1973

Počúvaj pieseň vetra / Pinball 1973 https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404220/bmid_pocuvaj-piesen-vetra-pinball-1973-u7p-404220.jpg 4 48 10

Myšák série

1. díl >

Haruki Murakami si na jar v roku 1978 sadol za kuchynský stôl a začal písať. Napísal dve pozoruhodné novely Počúvaj pieseň vetra (1979) a Pinball 1973 (1980), ktorými sa začala kariéra jedného z najuznávanejších súčasných spisovateľov. Hrdinovia oboch príbehov o osamelosti, posadnutosti a erotike sú bezmenný rozprávač a jeho priateľ Krysa, stojaci na prahu dospelosti. Aj pre tieto autorove rané prózy sú typické charakteristické znaky jeho neskorších kníh, ktoré sa vyznačujú až surrealistickým vnímaním reality.... celý text

Literatura světová Novely
Vydáno: , Slovart (SK)
Originální název:

Kaze no uta o kike / 1973 nen no pinbóru - 風の歌を聞け / 1973 年のピンボール , 1979


více info...

Přidat komentář

debreno
19.03.2024 4 z 5

Mne sa teda zdá, že som čítal jednu z najlepších Murakamiho vecí, a tou je jeho úplná prvotina. Počúvaj pieseň vetra (to je teda naozaj názov z ďalekého východu) bol super, jemu tie krátke formy asi vždy svedčali. Kniha písaná v krátkych obrazoch, vypovedá veľa o zúčastnených. Pinball ma už tak neoslovil, ono to je možno tým, že bol dlhší ako bolo nutné. Ťažko povedať, do akej miery tam to podobenstvo s hrou je. Veľa vecí tam akoby na pohľad nefunguje, ale nemôžem si pomôcť, fungujú o mnoho lepšie ako v iných rozsiahlejších formách, ktoré som od neho čítal alebo skúšal čítať.

ondra295
26.10.2022 4 z 5

Čteno v angličtině. Je to takový hodně "raw" Murakami, který ještě neměl vyumělkovaný svůj klasický styl a tyto dvě knihy byly spíše psychologickou sondou do života hlavní postavy a chyběla tomu ta klasická aura magického realismu. Tuto dvojknihu jsem četl především proto, že byla jakýmsi prequelem k Honu na ovci a Tancuj, tancuj, tancuj. I hlavní postava se tu ještě trochu hledá a nemá tak jasné postoje, jako v pozdějších knihách. Taková oddechovka, která ale stojí za přečtení.


Martinmmm
08.03.2022 4 z 5

Murakami a jeho prvotiny a náznaky spisovateľského štýlu, ktorý tak obľubujem v jeho neskorších dielach..

ivokick
12.12.2021 5 z 5

Četl jsem v angličtině. Lehkost a styl psaní stejně jako citlivý a přesný popis pocitů hlavních hrdinů je to, co jsem potřeboval. Nesrovnávám, nehodnotím, nekritizuju. Moc jsem si obě novely užil, zanechaly ve mě příjemný pocit. Navíc, myšlenka hracích automatů a jejich role v životech lidí je naší době plné lidí závislých na sociálních sítích a umělé kráse svých selfies tak podobná, že to až bije do očí. Nebudu prozrazovat víc, než musím. Podle mě nebudete zklamaní.

josefina_silena
02.11.2020 4 z 5

Mě obě novely bavily. Nedosahovaly sice kvalit Murakamiho pozdějších děl, ale splnily moje očekávání a jsem ráda, že jsem mohla porovnat autorovu ranou tvorbu s tou pozdější, kterou už mám z části načtenou. Asi bych to nedoporučila jako první četbu od Marukamiho, ale fanoušci by rozhodně tuhle dvojknihu neměli vynechat. V anglickém překladu je text velmi jednoduchý, takže zvládne i ten, kdo si v angličtině moc nevěří.

Kyri
30.01.2020 2 z 5

Myslím, že autor náhodně patlal dohromady různé věci a doufal, že v tom někdo něco najde. On sám nevěděl co. Bohužel mi to tak připadá např. u Birthday Girl, kdy už by měl vědět, co píše. Norské dřevo, nebo Kavka na pobřeží to tedy opravdu není.
Četla jsem to anglicky. Text je velmi jednoduchý a tak banální, že se to dá dobře zvládnout. Za to jsem vděčná.
Wind byl občas trochu úsměvný, Pinball 1973 byl opravdu hrozně slabý.
Potvrzuji ale, že číst se to dalo. Když si představím, že by to byly prvotiny někoho neznámého, tak bych to asi hodnotila lépe.

Teckovana
29.12.2019 3 z 5

Každý slavný spisovatel někdy začínal a jen nemnohý může být na své první pokusy hrdý. Ani Murakami nenapsal na počátku své kariéry nic světoborného, ale číst se to dalo a bylo to vlastně docela příjemné čtení.

freejazz
16.12.2019 5 z 5

neviem, čo by som tejto knihe vyčítal. snáď len to, že by sa sem hodil ešte tretí príbeh, aby nebola taká krátka – predsa len u Murakamiho som si zvykol na iné flákoty, 200 strán je úplná oddychovka.:) ale zároveň má všetko, na čom autor postavil svoj nádherný literárny svet.
bonus – našiel som na nete funkčnú verziu pinballu a hneď som si zahral...
aha – a fajn preklad a vôbec úprava knihy, pekná remeselná robota vydavateľa.

Gracian1964
06.12.2019 3 z 5

Konečne som sa dostal k prvým dvom knihám od Murakamiho. Asi až teraz som pochopil, prečo sám autor údajne nedával povolenie k prekladaniu týchto prvých dvoch počinov, asi ich aj sám nepovažoval za také výborné. Predtým som samozrejme prečítal všetko, čo bolo u nás dostať. Možno je to tak aj lepšie, lebo keby som bol začínal s týmito dvoma dielami, možno by som už na ďalšie nebol zvedavý. No, dá sa v textoch vystopovať ten charakteristický Haruki, ale vidno, že ešte nie je tak celkom vyprofilovaný a nemá nájdený svoj štýl. Preto som ani nebol nejako extra odviazaný, ako pri neskorších knihách. Ale to nič, každý nejako začínal a nikto učený z neba nespadol, že áno? Veru tak. Pre fanúšikov a milovníkov tohto japonského gentlemana je to však povinná jazda. A tak som ju teda absolvoval.

LeDock
20.11.2019 3 z 5

Hodnotenie jednotlivých próz:

Počúvaj pieseň vetra - 3*
Pinball 1973 - 3*

Ani táto kniha zo mňa Murakamiho fanúšika nespravila. To najlepšie, čo môžem o oboch novelách povedať je, že sa dajú čítať. Že by to však bolo nejaké veľké potešenie, to ani náhodou.