Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/5451/bmid_pamet-moji-babicce-jlJ-5451.jpg
4
738
738
Román dvaadvacetileté studentky Petry Hůlové je mimořádně vyzrálým prozaickým dílem. Jeho děj se odehrává v Mongolsku, osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do neopakovatelné atmosféry života v Mongolsku. Tato kniha obsadila 1. místo v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2002.... celý text
Přidat komentář
Kniha je důkazem toho, že lidské příběhy odehrávající se tisíce kilometrů od Evropy, mohou důvěrně oslovit i tuzemského čtenáře. Do děje jsme vtaženi hned od počátku první z osobních výpovědí pěti žen z jedné rodiny. Autorka využívá hovorový jazyk s mnoha originálními mongolskými výrazy, čímž dokáže vystihnout stavy lidské duše i vykreslit podobu země. Jazyk odpovídá i charakteru jednotlivých hrdinek a okolnostem, ve kterých se nacházejí. Matka – Alta se vyjadřuje v holých větách, vyprávění Dzaji je naopak psáno dlouhými větami, které vyjadřují její pestrý život a z vyprávění nejmladší Dolgormy je znát změna probíhající v mladé mongolské generaci. Skvěle vyznívá i to, jak se liší pohledy jednotlivých protagonistek na stejné události.
Nechte se strhnout touto neobyčejnou rodinnou ságou a nahlédněte do života mongolských venkovanů od hluboké historie až po přítomnost.
Po přečtení prvního odstavce jsem četbu dlouho odkládala. Nakonec jsem se ale přece jen dokopala k tomu sednout si, soustředit se na text a po několika stránkách jsem si na styl psaní i orientaci v textu zvykla. A jsem za to ráda, protože se jedná o knížku, která chytne a nepustí, dokud nejste u posledního slova poslední věty poslední kapitoly.
Nejzajímavější částí pro mě kupodivu byla pasáž naprosto okrajová, a to vzpomínání na prababičku, které slouží jako pohádka na dobrou noc pro Dolgormu. Vyprávění o tom, co znamená jméno, a že je důležité, proč se člověk jmenuje zrovna tak, jak se jmenuje.
Bohužel kniha mě příliš neoslovila, asi to bylo tím, že jsem ji četla o zkouškovém, ale totálně jsem se v knize ztratila. Ve jménech, mongolských výrazech (v knize nebyl slovník, takže jsem někdy slova nepochopila ani z kontextu věty), nevěděla jsem kdy kdo mluví, když jsem na to přišla, už jsem si nepamatovala jeho postoj a názory... chaos... Jediné pozitivum, líbilo se mi líčení prostředí, krajiny, venkova/města. Takže knihu jsem nepochopila, moje chyba... Ale věřím, že když se člověk zorientuje, má čtenářovi kniha, co sdělit. Možná po ní ještě někdy sáhnu.
Výborná knížka! Pět žen napříč generací vypráví příběh, každá svýma očima. Velice zajímavé.
Krásný a silný příběh o nevyzpytatelnosti lidského života, ať už se odehrává kdekoli, o rodinných vazbách a bolesti, kterou způsobují a která bolí každého jinak, ale vždycky nějak, ať už zůstává věrný rodinným tradicím předávaným po generace nebo se vydá za vlastním snem. Rodinné vazby nás vždycky nějak doběhnou. Tady doběhl hned několik žen jedné rodiny a každá si to nese jinak. Stejně jako je nelítostné prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je i styl vnitřních monologů prostý jakékoli lítosti a sentimentality a jenom podtrhuje drsnost a tvrdou realitu. Petra Hůlová mě opět nezklamala.
Přečetla jsem jedním dechem. Moc se mi líbilo popsání několika úhlů pohledu, protože každý vidíme věci jinak na základě svých zkušeností a vrozeného temperamentu, zde pohledy několika žen na rodinu, které jsou součástí. Velmi zajímavý a obohacující výlet do Mongolska.
Zajímavá kniha o osudech žen z jedné rodiny odehrávající se v pro nás exotickém Mongolsku. Příběhem se line touha po štěstí, za kterým si každá z hrdinek jde svou cestou. Vypravěčský styl je svým zvláštním způsobem naléhavý a žene čtenáře příběhem vpřed. Přiznám se, že jsem po přečtení měla potřebu dohledat si další informace o Mongolsku a životě tamních lidí vůbec.
Knížku jsem si koupila v roce 2002 na doporučení knihkupce, když jsem chtěla něco poetického. No nevím, zas tak poetické mi to nepřišlo. Tenkrát jsem z ní měla dost rozporuplné pocity, ale když teď pročítám komentáře ostatních, myslím, že je čas, abych si knihu přečetla znova a uvidím, jestli už ji dokážu ocenit. Slibuju, že dám vědět.
Pro mě naprosto skvělá kniha. Vnímám ji přesně opačně než fruitbueno. Já tam naopak tu lidskost cítím hodně moc. Geniálně vykreslené postavy mi připadají blízké, jako kdybych sama patřila do té mongolské rodiny. Vůbec jsem při čtení nevnímala, že se děj odehrává v tak strašně vzdálené zemi. Zhltla jsem knížku jedním dechem a nepochybuji, že se k ní vrátím.
Nezpochybňuju kvality knihy, ale přesto jsem si nějak nemohla vytvořit vřelejší vztah. Může za to jednak jazyk (pardon, jsem z Moravy a obecná čeština prostě není a nebude můj šálek kávy), jednak odtažité vyprávění (chápu, o ten odstup, nadhled jde, jenže na vřelosti to nepřidá a když knížka "nevoní" lidskostí, vřelostí a city, není to nic pro mě). Z osudů mě nejvíc zaujaly sestry-spojenci Dzaja a Nara, celkově veškeré prostředí (tak vzdálené naší kultuře) a jsem zvědavá, co by na knížku říkal nějaký chlap :)
Osudy obyčejných žen odehrávající se sice v Mongolsku, ale mohly by se klidně odehrávat podobně i v Čechách. Líbilo se mi, že každá kapitola byla vyprávěna některou z hrdinek a mohla jsem tak vidět prožívání a vnímání vztahů a životních situací vždy několika pohledů.
Prvotina Hůlové a jednoznačně její nejlepší kniha doposud vůbec. Silná a osobitá kniha. Krásně popisuje rozpad tradiční mongolské společnosti směrem k duševní prázdnotě a materiálním hodnotám. Je poznat, že autorka Mongolsko navštívila, skvěle vykreslená atmosféra stepní krajiny. Lehce magická a tajuplná, zároveň nechybí psychologie postav. Miluji tuto knihu.
Snažila jsem se jí přečíst již před léty, ale nějak sem se nezačetla. Asi nebyla správná doba. Nyní jsem se nemohla odtrhnout. Pěkná knížka.
Sice jsem občas hledala na wikipedii co vlastně jsou některé "mongolské" názvy, tak mě příběh pohltil. Je krásný a pro nás těžko představitelný. Chtěla bych vidět Mongolsko. Knížku moc doporučuji.
Divoká jízda mongolskou stepí a divokým Ǔlámbátárem na hřbetě několika mongolských žen z jedné rodiny. Až tak nevadí, že spoustě slov čtenář nerozumí a další si tak nějak musí přeložit z kontextu, stejně jde o téměř strhující ságu. Sem tam se čtenář ztrácí ve jménech, což je způobené, že se jednotlivé vypravěčky střídají po kapitolách, ale tak velký hokej jako v Taiko, kde si čtenář málem musel kreslit strom rodokmenů na papír to nebylo .)
jako jóó, je to pěkný. O lidech, převážně spíše o ženách. O těch , co žijí v Mongolsku. Ale starosti mongolských žen mají troufám si tvrdit všechny ženy na světě. Akorád samozřejmě odlišnosti kultur činí život lidí méně či více snesitelným. Určitě bych si netroufala tvrdit, že ten náš středoevropský, je lepší.
Kniha je bezesporu velice zajímavá, ale chyběl mi slovníček mongolských výrazů a pak jsem se trochu ztrácela ve jménech. Ale jinak pojetí a obsah kvalitní.
Jsem ráda, když mi kniha kromě literárního zážitku z příběhu, jazyka, metafor atd. přinese ještě něco navíc - třeba věcné poznání reálií cizí země, exotické kultury, kuchyně, zvyků, myšlení. Tato kniha to splnila. Nikdy jsem však neporozuměla gramatickému tvaru nadpisu knihy a také mi při čtení vadila ta volba "obecné češtiny" - bejt, umejt, vyhejbala, tejdnů, ... Při vší snaze pochopit, že autorka chtěla jazykem charakterizovat postavy, bylo to trochu moc. Hodně by mě zajímalo, co na to Mongolové. Vyšla tam kniha v překladu? Považují vykreslené prostředí za autentické a cení si ten příběh podobně třeba jako Češi knihy polského autora M. Szczygiela? Rozhodně však uznávám, že strmější start snad neměl v české literatuře v posledních dvaceti letech nikdo, než byl start mladé autorky na perutích této symaptické knížky.
Štítky knihy
ženy česká literatura rodinné vztahy Mongolsko mezigenerační konflikt Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 | Stanice Tajga |
| 2019 |  Zlodějka mýho táty |
| 2006 | Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Nezapomenutelná kniha! Je neuvěřitelné, že tuto knihu autorka napsala v 22 letech, podle mě hodně vyzrálé dílko, určitě si zasloužila ocenění! Knihu jsem četla hned, když vyšla - v r. 2002 a do dneška si pamatuju, že mě zaujal takový lidový vypravěčský styl autorky a velmi bohatý slovník ( i když rozhodně ne spisovný) a že šlo o takový kaleidoskop zážitků, myšlenkových pochodů, názorů a citových vazeb v jedné mongolské rodině. Za mě určitě plný počet hvězdiček!