Niekedy netreba zdolať vrchol
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427531/mid_niekedy-netreba-zdolat-vrchol-2pj-427531.jpg
4
118
118
Túžba dobyť proti túžbe pochopiť. Paolo Cognetti, fascinovaný knihou amerického spisovateľa a cestovateľa Petra Matthiessena Snežný leopard, ako štyridsaťročný zorganizoval výpravu po jeho stopách. Prešiel takmer rovnakú trasu ako jeho veľký vzor o štyridsať rokov skôr. Obaja navštívili končiny v severozápadnej časti Nepálu, kde stále prežívajú a ďalej sa zachovávajú zvyšky prastarej tibetskej kultúry. Okrem niekoľkých dobrých priateľov (a, pravdaže, početnej karavány, nevyhnutnej na takéto vysokohorské putovanie) Cognettiho sprevádzajú obšúchaný výtlačok Matthiessenovej knihy, modré ovce a najmä vidina zriedkavo spozorovaného snežného leoparda.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Ikar (SK)Originální název:
Senza mai arrivare in cima , 2017
více info...
Přidat komentář
Ja tam sice tentokrat osobní prožitek, nicméně je to cestopis, čili mi tam chyběl silnější příběh nebo alespoň zajímavé postavy.
Na jaře jsem byla v kině na filmu Osm hor a líbil se mi. Rozhodla jsem se tedy od Cognettiho i něco přečíst. Z nějakého důvodu jsem nabyla dojmu, že tato knížka je o prožívání odchodu mládí a příchodu středního věku. Proto jsem se pro ni rozhodla. Ale ačkoli autor několikrát zmíní, že mu brzy bude čtyřicet, o tom ta knížka není.
O čem tedy je? O putování, lásce k horám, reflexích a sebereflexích... Pro mě je to především knížka velmi klidná, až meditativní, a to se mi na ní líbilo. Jít, rozjímat. A ačkoli rozumím tomu, proč měla pro autora význam návštěva Nepálu a jeho starých kultur, já dnes knížku dočetla ve starých lomech, kde českou trávu prosvěcovalo mezinárodní slunce, a sílu krajiny i klidu jsem cítila zrovna tak.
po skvelom opuse osem hôr to nebolo až také silné, ale kniha dáva zmysel. cesta, hľadanie, vnímanie, pochopenie...
a je fakt, že vystúpiť na vrchol nemusí byť tá naozaj najdôležitejšia méta. koľko ľudí zostalo pod vrcholom, aby istilo tých, čo tie posledné metre zdolali. sú to bezmenní hrdinovia, na ktorých stojí svet. pekná novelka na zaamyslenie.
Když budu troufalá a půjčím si slova Paola Cognettiho, určitě se nebude zlobit.
"Bylo mi v té knize tak dobře, že se mi po ní začalo hned stýskat." Ano tak to je a nejen po této knize, která mě přenesla do krásných hor, ale i po všech další, které jsem letos od tohoto úžasného spisovatele přečetla.
Paulo Cognetti mě snad nikdy neomrzí. Tato kniha sice zaostává za dílem Osm vrcholů v mnoha ohledech, ale i tak zde nalezneme autorův osobitý styl, v kterém se prolíná popis prostého pozorování jakoby obyčejných okolních dějů s myšlenkami dotýkajících se podstaty bytí. A to vše s himalájskými vrcholy v pozadí.
Cognettiho knihy mám ráda. Umí čtenáře vtáhnout sebou do lesa, na hory, kamkoliv. Když čtu jeho popis krajiny, připadám si, jako bych tam byla taky. Za mě rozhodně stojí za přečtení.
Příjemná, smysluplná četba přesně to co jsem čekal od Cognetiho.. Poučná a plná zamyšlení.
Knížce asi jen lze vytknout že nebyla doplněna fotkami.. Škoda
Velké množství citací a odkazů na mistra Mathiesenna. Přijde mi, že na úkor názoru Cognettiho. Deník? Povídka? Novela? Román? Netuším. Rozumím, někdy stačí se trochu zasnít a zapnout představivost (a napsat "něco"), ale někdy je třeba tomu dát poněkud jasnější kontury a formu (a napsat knížku).
Příběh Paola Cognettiho jenž inspiruje k hledání vlastní cesty v Himálaji. Kniha nás provází jeho cestou, myšlenkami, zážitky i pocity. Kniha je obohacena o kresby autora z této dobrodružné cesty.
Ach. Chtela jsem dát ještě méně hodnocení, protože mě rozmlsaly knihy Paola předešlé, ale závěr knihy na mě zase zapůsobil, tak jak kniha má. Vcitění se do momentu tady a teď, do pocitů a situací spojených s cestou do vysokých hor. Děkuji opět za tolik prožitku, které během čtení mám.
Utlá knížka, kterou bych si klidně vzala s sebou do hor místo Sněžného levharta.
Take obycajne vyrozpravanie sa, oproti prvym dvom “horskym” kniham - vcelku sklamanie.
Pokud se chcete zpomalit a nadechnout, tak je to ta skvělá knížka. Už jen když jsem ji otevřela, měla jsem pocit, že medituji, až mi bylo líto, že už končí. Je o putování sama k sobě, ale ne v tom moderním duchu, kdy se cestovatel změní úplně o 180 stupňů, spíš o uvědomění si některých drobností, o doplnění mozaiky života, o naťuknutí některých problémů Tibetu apod. Rozhodně stojí za přečtení.
Krásná jednohubka z jedné cesty, kterou ale spolknete dřív, než si pořádně uvědomíte, jak chutná a další už bohužel není. Je nám líto.
Je to vyprávění o himálajském treku, o přátelství, o boji s vlastním těle a jeho slabostmi, o lidech (a zvířatech), které na takové cestě potkáte, trochu o tradicích, trochu o životě tam nahoře, tam daleko...
Óm mani padme húm
(Je mě trochu cynicky po přečtení doslovu napadlo, jestli útlá knížka nevznikla jen proto, že se autor rozhodl krapet vytěžit slávu, které se mu konečně dostalo, protože budovat z ničeho zero waste penzion uprostřed Alp je určitě dost drahá sranda...)
Tentokrát to nebylo docela ono. V podstatě jen autorovy myšlenky a citace z knihy Sněžný levhart. I když ta krása Cognettiho jazyka je tam stále. Pochvala pro překladatele.
Asi nejslabší z jeho "horské trologie", možná proto, že tentokráte to nejsou italské Alpy ale daleké Himaláje, nekonečné, rozhodně se mi ale líbilo vysvětlení různé symboliky, třebas všudypřítomné praporky jako symbol vládce tamějšího prostředí - vítr
Další kniha ze světa hor italského autora. Vlastně deník z jeho cesty do Himaláje, který uskutečnil jako poctu ke knize Sněžný levhart. A taky zamyšlení, co my, Evropané, vidíme tak zázračného na Himaláji, Tibetu atd.
Štítky knihy
příroda italská literatura hory a pohoří
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Další balzám na duši od Cognettiho.