Muž pod černým deštníkem
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499026/bmid_muz-pod-cernym-destnikem-AQ2-499026.png
4
21
8
Uvidět svět bez velkých slov. Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček je v české literatuře znám především jako prozaik, autor povídek a románů. Kdysi však verši začínal. Také nyní se příležitostně věnuje poezii, nejčastěji právě v podobě haiku, klasické japonské formy. Nabízí v ní lyrické miniatury, útržky dnů a příběhů, drobné imprese, atmosféry, vnitřní vitráže. Je to poezie civilní a neokázalá, poezie s hlubokým osobním ručením, jež je však velmi cudné, ukryté do věkovitého kánonu. Je to „Hájíček jinak“, avšak ve svých základních akordech dobře rozpoznatelný. Již vydal jeden úspěšný svazek nazvaný Muž na pokraji vzplanutí; haiku z diáře 2017—2018 (2018) a předkládaná novinka na něj navazuje nejen svým názvem. „Haiku je jako vytratit se bez velkých slov někde na cestě mezi poli, v ulicích města nebo v ranním šeru kuchyně. To je pro mě haiku. Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…“ říká prozaik s lyrickou duší.... celý text
Přidat komentář
J. Hájíčka jsem objevil za dob studií, zabývali jsme se jím především jako prozaikem. Díky literárním časopisům jsem zjistil i skutečnost, že se Hájíček věnuje i poezii. Jeho haiku je zajímavým počinem, inovaci spatřuji především v jeho motivice a tematice. Do svým haiku zařazuje reálie nám blízké; výjevy každodennosti, které touto formou nabývají dalších rozměrů.
Úplná minimalizace, pár veršů je proti haiku epos. Autor nás ve 158 haiku provede úsekem svého životem, včetně partnerského rozchodu.
červené víno
a višně v čokoládě
polibek na rty
(127)
po procitnutí
rychle mizí ty ženy
co mívám ve snech
(136)
ještě po letech
jeden její tmavý vlas
na dně šatníku
(144)
odzbrojí mne tma
špička tvého jazyka
hroty tvých ňader
(146)
Haiku Jiřího Hájíčka (říkejme jim "hájíčku") jsou opakem neučesaných a tuláckých haiku Romana Szpuka (viz Podobné). Hlavně svým důrazem na formu a práci s rytmem, celkovou civilností a především všudypřítomnými městskými motivy: "pro tvář za oknem / jsem chlápek jdoucí deštěm / ranní ulicí". Právě v nich je Hájíček specifický. Momentky z městského způsobu života, který je pro většinu z nás zcela všední, mohou být pro některé čtenáře možná nudné nebo málo atraktivní, ale právě tohle široké rozpětí mezi různými autory téhož miniaturního žánru je to, co mě na haiku tolik baví. Hájíček ukazuje, že k hájíčku není třeba nic zvláštního, občas stačí jen zůstat doma a vnímat tajemství okamžiku: "slunce zapadá / a stín si hledá hloubku / v koutech pokoje".
Další haiku pravděpodobně zkoušet nebudu. Nedokážu to tolik docenit. Ale kdo má haiku rád, určitě zkuste :-)
Muž pod černým deštníkem na mě vyskočil v knihovně v novinkách a vzpomněla jsem si, jak o nové sbírce haiku mluvil pan Hájíček na besedě zrovna v době, kdy ji dával dohromady. Tak jsem neodolala a opět jsem se do jeho haiku ponořila.
Mně se to moc líbilo, ale člověk na takové čtení musí mít náladu, Za mě, moc hezké.
Haiku je básnický útvar, který mě ne vždy osloví, ale čas od času jej do ruky vezmu. Nebylo to špatné.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Muž pod černým deštníkem je v
| Přečtených | 29x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 7x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 12x |
Překrásné, Hajíček vládne slovem.