Kniha kovu II

03.09.2022

Spojení doom metalu a grind core, tedy nejpomalejší a nejrychlejší odnože rocku, v jedné knize, je docela zajímavý nápad. Obecně je kniha tradičně hodně dobře zpracovaná a přináší i lehce (a troufám si říci, že i více) znalému i tak dostatek nových a zajímavých informací. Domácí doom metal mě technicky skoro minul, v době kdy se rozjížděl jsem já zrovna z metalu uhnul k punku a hard core (a grind core!), ale Bigotry jsem ještě stihl a sem tam lehce o něco zavadil. Je trochu zvláštní, že vlastně takřka o jediných třech domácích doom metalových kapelách, které jsem pravidelněji poslouchal (nebo vídal naživo), tedy Parasophisma (jak já platonicky miloval jejich nádhernou houslistku), Confiteor a Tisíc let od ráje, v knize nepadne ani slovo. Dneska ujíždím hodně na Silent Stream of Godless Elegy. U grind core jsem vždycky hájil corovou frakci a ne metalovou. Popravdě, ještě pořád mi slézají nehty při zmínce, že grind core je metalový žánr (jsem na to alergický asi stejně, jako na prohlášení, že horror je součást fantasy, ale u toho grind core už to vlastně moc nehrotím). On to autor knihy na závěr i obhajuje poznámkou, ale i přesto, v té grindové části mi chybí např. ostravští Social Deformity, tepličtí Not nebo Lycanthrophy (a říkal jsem si, jestli padne alespoň zmínka o Křemílek a Vochomůrka, ale to už je fakt (nemetalový :-)) pravěk. I tak ale v obou případech jsem dostal jména, po kterých je třeba se podívat. Pan Votruba ví, jak potěšit.

02.07.2019

Zírám, jak blbě už jsou některé vychvalované počiny z žánru domácího doom metalu k sehnání! Nakonec tedy budu pátrat mnohem dýl a možná utratím daleko víc... Ale jen za pár kousků. Zato nákupně oželím grindcore, na něm mě fascinuje spíš ta podzemní komunita, žánrová a lidská sounáležitost, jak je v knize pěkně vylíčeno. Jinak jsou jeho úchylné mutace víc trapné než zábavné.