Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Pohled na válku z božské perspektivy vládců a vojevůdců, čerpaný ze samolibých vzpomínek, vybraný z příhodných deníků a důkladně prošpikovaný dodatečnou jasnozřivostí, vykouzluje z chaosu navzájem nesouvislých událostí přehledný obrázek. Ten se dobře vyjímá v pamětech pánu jedině zodpovědných za vítezství v bitvách druhé světové války odměněných poctami a vyznamenánímí. Nenápadným svědkům těcho událostí, kteří je viděli zcela jinak, však nezbyalo ne si z nich dělat legraci, aby se nerozplakali.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War , 1963
více info...
Přidat komentář
Patrick Ryan tak trochu vytvořil postavu anglického Švejka. Haškův blb je lepší a grotesknější to bezesporu, ale dílo je to nicméně velmi povedené. Poručík Goodbody je hňup, kterého musíte milovat a nesnášet zároveň. Chlapík pevných morálních zásad, hodný tak do dávných rytířských soubojů je vržen do dějiště 2.světové války. Jeho snaha o přesné plnění i mnohdy nesmyslných rozkazů a zachování morální čistoty vás bude iritovat i rozesmívat současně. Ryanovi se podařilo zesměšnit vojnu a válku tak jako kdysi Haškovi. Goodbody se vlastně díky této nesmyslnosti dostal do velících pozic. Ano náš blb je lepší, ale čtením o tomhle se také pobavíte a stojí to za to.
jo jo jo.... máte pravdu, není to zas taková bomba, ale třeba oproti Spike Miliganovi je to krok dopředu.... není to nic u čeho se válíte smíchy po zemi, ale přece jenom se člověk zasměje i když na konci už autorovi trochu docházel dech.....
Skvělá knížka, čtení jde samo díky zábavným příhodami hl. hrdiny. Lehkost pribehu zanechava pocit zabavy a valku ani nevnimate. Je to neco jako dobry vojak svejk. Doporučuju přečíst!
Asi jsem od této knihy čekala moc (po předchozích doporučeních). Není špatná, ale není to ani zas taková bomba...
Asi jsem se moc těšila, ke Švejkovi ani k Hlavě XXII bych toto dílko určitě nepřirovnávala.
Naprosto geniální dílo! Bavila jsem se od začátku do konce!
Více jsem se rozepsala na svém blogu a dovoluji si zde přiložit odkaz: http://knihynadzlato.wordpress.com/2014/12/15/jak-jsem-vyhral-valku/
Patrick Ryan u mě touto knihou opravdu zabodoval!
Podle mého názoru je to takový britský Švejk. Hlavní hrdina je typický antihrdina. Skvělá humorná kniha. Určitě se k ní někdy vrátím...
Lituju, ale to je další klasika, kterou jsem nedal. A nepomohli ani "lstiví Afghánci". Válečnou literaturu ano, ale do tohohle jsem se nemohl začíst a v půlce nechal trápení.
Takový modernější Švejk, nebo možná spíše kříženec Švejka a Forresta Gumpa. Ale bavil jsem se docela dobře.
Skvělá kniha. I když jsem ji četl cca před 24 lety, dodnes se mi některé situace z ní vybavují. Někdy si ji musím přečíst znovu.
Četl jsem kdysi a nyní znovu. Poprvé se mi líbila malinko více. Každopádně líčení anglického Švejka je vtipné, lehké, satirické... A nakonec je v něm možná víc pravdy a reality, než seriózní paměti generálů z 2.světové války...
Fůů, dost se divím, že se neučíme jméno hrdinného poručíka britské armády Ernesta Goodbodyho v hodinách dějepisu a beru to jako další velké selhání našeho školského systému, protože většího znalce vojenské taktiky, aby svět pohledal. Jeho cílevědomost neznala mezí, jeho odvaha hranic, všechny rozkazy vykonával s plnou vervou a úsměvem na rtech, culil se, když drhnul podlahu, pískal si, když sbíral odpadky a nahlas si zpíval při čištění latrín, to vše pod pohrůžkou vražení násady od koštěte kamsi, když se nepřestane tvářit tak blaženě.
Tento chrabrý muž dobyl horu Šišák, se svou četou neohrožených Mušketýrů se dostal až do Tunisu, triumfoval na Montepicu, sám se na člunu vydal koupit most přes řeku Rýn za padesát liber v hotovosti a jedenadvacet tisíc dvěstě na dobírku ve splátkách na čtyři roky. Přestože byl postupně zajat namátkou Araby, Poláky, Italy, vlastními Brity a nakonec i Němci, tak neztratil nic ze své pověstné chrabrosti a morální zásadovosti, to i přes to, že se mu vojáci z vlastní čety za zády bratříčkovali s povolnýma Němkama a chlastali první ligu. Já mu tedy za tyto služby v boji za krále a vlast pomyslně uděluji nejvyšší možné vojenské vyznamení, zaslouží si ho jako nikdo jiný.
Ano, opravdu nesmrtelná kniha. V roce 1967 zfilmovaná a postavu Gripweeda ztvárnil John Lennon.
Tuto knihu rád rozdávám svým smutným přátelům, abych si ji znovu za babku koupil a znovu přečetl. Skvělá.
Neskutečné! Abych se u druhé světové války smála tak, až jsem místy slzela, to by mě nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. Tuhle knížku si budu muset zase brzy zopakovat, i když většina scén mi v paměti uvízla zřejmě natrvalo. Tleskám, pane Ryane, tleskám. Donutil jste mě prskat smíchy i na místech, kde to nebylo tak úplně vhodné (třeba v práci) a mám dojem, že jsem si vysloužila i pověst mírného podivína. Ale stálo to za to!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satirické romány
Moje osobní Bible.
V těžkých i veselých chvílích sáhnu po některé z kapitol a je mi líp nebo ještě líp...
Pozor na lstivé Afghánce!