Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121511/jak-jsem-vyhral-valku-121511.jpg
4
1239
1239
Pohled na válku z božské perspektivy vládců a vojevůdců, čerpaný ze samolibých vzpomínek, vybraný z příhodných deníků a důkladně prošpikovaný dodatečnou jasnozřivostí, vykouzluje z chaosu navzájem nesouvislých událostí přehledný obrázek. Ten se dobře vyjímá v pamětech pánu jedině zodpovědných za vítezství v bitvách druhé světové války odměněných poctami a vyznamenánímí. Nenápadným svědkům těcho událostí, kteří je viděli zcela jinak, však nezbyalo ne si z nich dělat legraci, aby se nerozplakali.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War , 1963
více info...
Přidat komentář
Některé pointy jsou poněkud očekávatelné, v závěru kniha trochu ztrácí švih a tempo, ale jiné absurdity to bohatě vynahradí (Goodbodyho výcvik, válka o flašku, bloudění v Aténách).
Fantazie, takový trochu M.A.S.H. v knížce, jen jiná válka a jiný humor, ale když už jste naposledních stranách, máte se chuť rozbrečet, že už to končí :)
Začala jsem to poslouchat jako audioknihu, ale daleko jsem nedošla. Tenhle typ humoru mne zrovna moc neuchvátil, i když třeba filmy o Sedmé rotě (což se může zdát podobné) se mi docela líbily. Čekala jsem, že to bude lepší. Uvidím, třeba se k tomu někdy vrátím.
Skvělý humor,ten kdo byl na vojně ,tak má roztaženou hubu od smíchu.Zejména u kriketové scény jsem doslova uchcával smíchy.
Tak první dvě kapitoly mně i pobavily, ovšem na 64 straně vzdávám, nebaví mě ta urputná snaha pobavit, na mne je to křečovité.
V jedné recenzi někdo napsal: "Nesmrtelný válečný román z roku 1963, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody... Ač svérázný důstojník zůstává na stránkách příběhu naivně přesvědčen o bezpodmínečné oddanosti své jednotky, je stále více zřejmější, že zásady vojenské taktiky se tu spíše než v boji za Krále a Vlast uplatňují při zápolení o zdroje alkoholického či erotického uspokojení. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání - válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit."
Myslím, že to výstižně přibližuje obsah knihy. Čtenář má možnost podívat se na válku, generály i obyčejné vojáky z trochu jiného úhlu, než jen jako na utrpení civilistů a kruté boje armád s mnoha padlými. Snaha autora o humorné vyprávění příběhů na základě kontrastu mezi naivním, zaníceným četařem Ernestem Goodbodym a snahou jeho jednotky ulít se kde se dá, užít si co se dá a držet se co možná nejdále od válečné vřavy, ukazuje čtenáři nesmyslnost války jako takové, neschopnost politiků a generálů. Autor si vybírá prostě z válečného dění jen ty veselejší a úsměvné příhody, stejně jako my všichni, kteří jsme kdysi absolvovali povinnou vojenskou službu - to špatné je tak nějak potlačeno a zapomenuto...
Pěkná satira popisující nesmyslnosti války. Po čase se však může trochu zajíst, jelikož kostra jednotlivých příběhů se neustále opakuje, ale jejím přečtením určitě chybu neuděláte a navíc se pobavíte.
Tuhle knihu miluji už od dětství, kdy jsem si ji potají vypůjčila od táty. V tu dobu jsem ji ještě moc nechápala, ale i tak jsem se musela Goodbodymu smát :) Když jsem knihu četla znovu o pár let později, musela jsem se smát ještě více. Knihu jsem si dokonce koupila i do své knihovny a vracím se k ní pokaždé, když na mě jdou chmury.
Opravdu vyhrál válku jen o tom neměl ponětí. Krásně ukazuje jak je válka absurdní a jaké jsou někdy hnací motory pro dosáhnutí vojenského cíle, třeba kvalitní sbírka vín...
Hezky odlehčený pohled na válku při kterém jsem se dost často smál a někdy jen kroutil hlavou.
Skvělá knížka, ač se její děj odehrává za války, tak se čte lehce a pobaví. Goodbody je prostě borec. :-)
Tož, až mi to někdy přišlo divné, jak moc jsem se při čtení smál. Ať už to bylo při ´´Sabotére. Podlý nepříteli těžce pracujích dívek,´´ nebo při příhodách s Nicollou Pellochim.
Přátelé, nepokoušejte se Goodbodyho přirovnávat ke Švejkovi. To je totiž úplně jiná sorta. Kdybychom měli hledat ve Švejkovi podobnost s poručíkem Goodbodym, nejblíž by byl asi kadet Biegler, i když to je zase spíš kariérista. Goodbody je prostě bašťoun zblblej propagandou a školní výchovou.
Dobré, vtipné, pobavilo - hlavne prvá polovica knihy, tá druhá ma až tak nebrala
Možná je to tím, že jsem žena nebo že nemám pro tuto knihu potřebný smysl pro humor, ale mě tyto vtipné historky z války šíleně nebavily. A možná je to prostě tím, že tento humor zlehčuje válku. Nemyslím si, že "smích je také to jediné, čím ji [válku] lze porazit".
Užasná knížka. Poprvé jsem se s ní setkal na průmyslovce, když jsem více méně z donucení zavítal do veřejné knihovny. Pak jsem si jí přečetl při dlouuuhých chvílích na vojně a od té doby jí čtu, když se chci pobavit i poučit. Je to úžasná nadsázka, sqělý humor !
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satirické romány
Výborná humoristická kniha, která mně chvílemi trochu připomínala Švejka. Kdo se chce u čtení zasmát, můžu doporučit.